|
|
||||||||||
Z bohatého programu jsem vybíral podle získaných informací i zcela namátkově a když mě zmohla únava, spal jsem. Proto nenabízím chronologický pohled na dva festivalové dny, ale spíš jen poznámky k vybraným a viděným kapelám. Jsou to kolikrát moc zajímavé tipy jako každý rok.
Rozmočené pole, blátem uvězněná auta a bosí návštěvníci, kteří své boty buďto utopili v blátě, nebo je v okolním marastu hravě ignorovali. To nejsou kulisy z anglického Glastonbury, ale z letošní Besedy, která v pátek naprosto popřela fakt, že se koná v jednom z nejsušších míst u nás. Tyto meteošpeky v podobě přívalového lijáku a slunečného parna zajímavě doplňovaly letošní průřez hudebním světem. Nelze říct, že to bylo úplně na škodu, spíš to bylo zajímavé. Hlavně nikdo nic nehrotil a pozorovat okolní pachtění se v blátě bavilo asi každého uvědomělého člověka v pivním stanu.
// PÁTEK
Role vítání přicházejících návštěvníků a pozvolného rozjezdu festivalu se na „áčku“ ujalo sympatické duo Sousedi. To bylo ještě slunečno, v podpaždí se hromadil pot a na trávě se začali povalovat první lidé s kelímkovým pivem. Sousedi jsou dva a jejich nápadité spojení elektrické kytary s violoncellem, které doplňovala umělá inteligence krabiček a drátů, krátila mnohým čekání na lístek. Vedla i naše první kroky za plotem areálu a nenásilně ohřívala krev na provozní teplotu.
Pak přišla mokrá fronta a svoji porci smůly si vybrali The Holly Groovers, kteří hráli se zpožděním a i pak posílali ostré tóny mezi kapky deště. Jejich výkon to příliš neovlivnilo a bigbít v jejich podání je posunul do zorného pole mého hledáčku. Tady už se mi trošku zrychlil tep.
I když písničkáře, folk a podobné žánry neprožívám, na Jirku Schmitzera jsem si zašel. Přece jen je to ten usměvavý vrchní ze „Sněženek“ i nerudný stařec z Krásky v nesnázích. Na veselé historky z natáčení se naštěstí vůbec nedostalo, i tak ale charizmatický Jiří sršel vtipem a bavil okolí, takže jsem vlažné a vytrvalé mrholení ani nevnímal. Jeho vystoupení byla koláž vyprávění a písničkářství, začátek a konec písničky se často ztrácel v jeho průpovídkách a ve smíchu našich odpovědí. Jirka je schopný bavič i muzikant a během jeho vystoupení jsem si ani jednou nevzpomněl na Chalupáře nebo Marečkovo pero. Tohle je zcela jiný muž.
První opravdové grády přišly s The Prostitutes. Ti velmi přístupným pop/rockem dekorovali přícházející večer a rozehřívali bahňákům varhánky na macerovaných nohou. Přiznám se, že mi to přišlo trošku nasládlé, ale rytmus s lidma dělal divy. A tak když se mě vedle stojící chlapík ptal, jestli mi to nezní jako reklama na tampony, já se bavil a říkal si ať. Vždyť tampony jsou užitečné. Menší zklamání jsem si následně odnesl z „béčka“, kde jsem se duševně „nepotkal“ s Manon Meurt. Snad jsem se těšil moc a střízlivě si nenechal zadní vrátka. Pln očekávání jsem opustil zajímavou kombinaci elektroniky a klasických instrumentů, kterou na hlavním podiu předváděli rakouští Elektro Guzzi, abych se k ní po chvíli zase vrátil otráven mdlým a zapomenutelným dojmem. Nepochybuji, že Manon Meurt svůj jakoby laxní projev úmyslně vedou k dokonalosti, patří to ke stylu, který hrají, ale na mě to v kombinaci s utahanou, těžkou hudbou nefungovalo. Radši jsem zradil svoji výchovu a vrátil se kymácet hlavou do umělých rytmů rakouského tria.
Makabrózní potěšení mi zato nachystali crust'n'rolloví nestoři Malignant Tumour, hudebníci a komedianti v jednom dobrém koktejlu. „Béčko“ se okamžitě zaplnilo a kotel pod pódiem dokazoval, že provozní teplota je na hranici červeného pásma. Paruky, energie Motörhead a spousta piva, ke štěstí stačí někdy tak málo… Po tomhle šlo však jen těžko ulehnout do spacáku a tak jsem ještě chvíli postál u Houpacích Koní, což je příjemná kapela, která prochází známými cestami ozvláštněnými vlastní poetikou. Chvíli jsem se houpal a pak dobrou…
// SOBOTA
Sobotní horko, to za to může. Od rána poctivě vysušovalo promočený hájek a rozorané pole, ale mě z hospody na hřišti propustilo až v odpoledních hodinách, kdy už jsem byl pěkně zavlažen a schopen se s ním vypořádat. V příjemném rozpoložení jsem si poslechnul polské Gruff a jejich pohled na bluesovou hudbu. Naprostá pohodička pro sobotní odpoledne. Hned jsem sedl na lep poklidnému brnkání, ze kterého čišela vyrovnanost a spokojenost s tím, co je. Takhle jsem si loni užil Dave Herrera nebo ještě dřív Franka Moreye.
Pohoda s Ille na „béčku“, na které jsem byl hodně zvědav, byla jiného druhu. Ille rozehráli komorně laděné představení vedené jemným hlasem zpěvačky Olgy a zaujali tváří popu, který v rádiu neuslyšíte. Přirovnat by se dali k Lence Dusilové, jak už jsem se dočetl jinde, hlavně v sentimentálně laděných skladbách. Zpět ke stánku s pivem jsem se vracel kolem hluku Depakine Chrono, kteří hráli mimo pódium přímo na trávě a byl to nějaký šílený mix noise a metalu a kdovíčeho ještě. Rychle jsem mazal pryč od toho všeho.
Na hlavní scénu se letos vrátili Dva. Řada lidí mě asi bude chtít utlouct, ale šílenostem a zvukům, které vyluzují a vydávají za umění, neříkám hudba. Pod pojem alternativa se může nacpat opravdu všechno, od hráčů na vlastní zadek přes chovatele much po bio víno z mrkve. Může to být i úplná konina, ale když si to člověk obhájí… Netvrdím, že Dva neumí hrát, to by byl omyl. Ovšem jejich „hudbě“ vůbec nerozumím a nechápu ani ten zájem o ně. Je totiž pravda, že během jejich setu bylo narváno.
Na závěr svého dne jsem si poslechl britské Tall Ships, což byla příjemná a nenáročná záležitost, u které se nemuselo příliš přemýšlet. Dali by se určitě zaměnit s řadou kapel hrajících melodický rock tolik typický pro ostrovní skupiny, ale byli tu právě oni a na nezájem lidí si nemohli stěžovat. Něco podobného bych klidně čekal v rádiu na vlnách pro všechny. Takto naladěn jsem opustil letošní besedování a v hajanech spřádal plány na příští rok.
0N0
Plus Ultra (EP)
Lost In Kiev
Nuit Noire
Reido
Anātman
Five Seconds To Leave
Největší nuda je ustrnout v nějaký šabloně
Område
Metal je pouze součástí, nikoli celkem
Mindwork
Eterea, co nejvíc abstrakce
Redaktorské ozvěny - březen 2024
Dayal Patterson Black Metal: Do propasti
Redaktorské ozvěny - únor 2024
Root, Debustrol, Drzý Čert
19.11.11, Melodka
European Thought Patterns 2016
7.4.16, Brno, Fléda
DHG, Troll, Hetroertzen
19.10.13, Praha - Hoodoo music club
Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
12.4.2024Pestilence zveřejnili druhý singl ze své připravované best of the best desky Levels of Perception, která vychází 26. dubna u Agonia Records. Skladbu S...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.