Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Myšlenka Anti-Human festu je mi sympatická. Chápu ji jako stylové představení tuzemských undegroundových black metalových těles. I přes fakt, že právě proběhl již třináctý ročník, má přítomnost na akci čítá pouze číslo dvě. Nicméně o to intenzivněji jsem se snažil vnímat atmosféru, a jak večer pokračoval, čím dál více jsem se nořil do tmy black metalu. Tentokrát se totiž všechny čtyři kapely nesly v tom nejsyrovějším duchu onoho černého žánru. Ačkoliv mi ten den nebylo zrovna nejlépe, koncert jsem si užil parádně. Nějaké výhrady se sice našly, ale o těch až později.

Do Modré Vopice vcházím ve vhodný čas, neboť několik málo minut po mém příchodu se rozezvučí tóny první kapely, kterou bylo trio Buer. Kapela svůj set otevřela táhlou black metalovou ceremonií. Pomalá skladba měla výrazně dekadentní tvář a v kombinaci s vonnými tyčinkami a zapálenými svíčkami evokovala magickou atmosféru. Onen okultní výraz se mi líbil a příjemně mě lákal do svých spletitých chodeb, čemuž dopomáhalo i syrové běsnění kapely, která počínaje druhým kusem notně přidala na plynu. Mínus setu Buer spatřuji v tom, že kapela nemá živého bubeníka, čímž nechtě ztrácí na dynamice. Občas jsem se také přistihl při nelibosti některých kytarových partií a nejsem si jistý, zda to kytarista celé odehrál zcela bezchybně. Ale na druhou stranu můžeme stylově oponovat tím, že tohle je ten pravý underground. Ambice a náznaky dobrého směru tam jasně jsou, ale chce to ještě hodně času a práce. A taky další spoluhráče. Jinak mi výraz kapely celkem sedl a vlastně okamžitě naladil na patřičnou notu tohoto nesvatého večera.

O Dark Methodism jsem již dříve slyšel a dokonce je jednou skoro viděl, ovšem tehdy tomu moc nepřál harmonogram. Dnes jsem byl zvědav. Upřímně jsem čekal více tuctovější výraz, bez vlastního ducha, ale skupina mne dokázala báječně překvapit. Jejich energický black metal hodně stál na tempu a kytarách a nejednou mi pánové připomněli kapely jako Nargaroth nebo Satanic Warmaster. Tak nějak se mi chce říct, že se na svět klube další černá bestie, které pokud vydrží nasazení a píle, tak o ní zaručeně uslyšíme. Během jejich setu jsem se okamžitě vrátil do dob prehistorie black metalu, kdy byl bordel uctívaný jako cosi svatého, kdy čistý zvuk znamenal odpad a kdy vítězila rychlost. Ne, že bych byl nějakým vyloženým pamětníkem oněch časů, ale navození takové nálady je mi vždycky sympatické. V téhle skupině ten black metal perfektně dýchal, bylo vidět, že do toho chlapi dávaj vše, co umí a snaží se předvést maximálně okázalý koncert, který je v jejich silách. Za mě palec nahoru, ale jen neusnout na vavřínech.

Druhou polovinu sestavy vystupujících tvořily kapely, které se na scéně už nějaký ten pátek pohybují. Takřka kultovně už působí duo Bloody Lair, aktuálně doplněné o nového bubeníka Skulla (ano, ten co mlátil v Krabathor) a basáka, který však z důvodu nemoci aktuálně nekoncertuje. Bloody Lair byly klasicky perfektní a bezchybní. Hrubá black metalová jízda nepolevujícího charakteru doplněná o démonický vokál páně Heretica. On vůbec Heretic je taková postava zasluhující obdiv, už kvůli tomu, jak se bravurně vypořádává se svou indispozicí, prostě smekám. Na kytaristovi a hlavním skladateli Lordu Obstovi byl hodně vidět takový vnitřní klid a jistota, se kterou své songy hraje. Kapela je zkrátka pevná v kramflecích a aktuálně výborně našlápnutá, čemuž odpovídal i koncert postavený hlavně na skladbách z poslední desky Behind The Gates Of Terror.

Závěr večera patřil kapele, kterou pozoruji od samotných začátků. Jde o velice slibnou a silnou formaci Kraake, kterou rovněž postihla rána do sestavy. Post vokalisty nyní zastává Fjord, jehož hlas můžete znát už z kapel jako Svartskogen nebo Ruune. Byl jsem opravdu napjatý, jak zastoupí specificky skřehotavý hlas bývalé Valfarin a jeho barva zapadne do repertoáru. Záhy se ukázalo, že jde o náhradu naprosto výtečnou, neboť vokál byl patřičně nabroušený a zlý, tak jak si muzika Kraake žádá. Hlavní set byl složen jen a pouze z věcí nových a to z novinky Fram (recenzi alba očekávejte brzy), kdy mi zejména titulní věc vjela pod kůži jak jehla. Kapela zraje a její jiskra je čím dál jasnější. Dále jsem taky konečně viděl nového bubeníka Bálise, jehož potenciál se tak mohl naplno rozproudit, protože mám ten dojem, že v uskupení Wyrm to není úplně ono. Tady byla energie takřka na dotek před námi a všechno skvěle fungovalo a doplňovalo se. Jednoznačně báječné vyvrcholení večera.

Závěrem pár negativ. Tak předně takové lehčí popíchnutí zaslouží harmonogram, kde v případě Kraake šlo o velkou sekeru. Kapela měla podle papíru u vstupu začít ve 22.00 a první tón spustila až ve 23.30, což ale vzhledem k sobotnímu dni nijak výrazně průběh akce nenarušovalo. Co bylo ovšem daleko více zarážející až nesnesitelné, byly politické výlevy některých přítomných. Zprvu trapné mávání rukama, později i zvolávání několika zapovězených hesel užívaných jen v kontextu historie. To donutilo jednoho z pořadatelů stanout na podiu a vysvětlit, že akce není politického rázu a že si nepřeje jakékoliv projevy tohoto směru, načež se kdosi z davu ozval se siláckými anti-odpověďmi. Líbil se mi postoj pořadatele, který jen poukázal na to, kde jsou dveře. Já nevím, jak vám, ale mě se takhle okatá politika v muzice totálně příčí. Přišel jsem za muzikou a dostal parádní koncerty, opravdu jsem nechtěl sledovat, jak pitomci zvedají pravici a provolávají ubohá hesla. To dotyční skutečně sympatizují s myšlenkou vyhladit český národ, jak ji sám říšský kancléř navrhoval? Takové situace mne postupně odrazují od navštěvování podobných akcí a já tak vážně zvažuji svou účast na jinak hudebně dobře postaveném koncertě.