Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Celá myšlenka uspořádat setkání, na kterém by se představily kapely s akustickým setem (odtud lze začít šifrovat název akce), vzešla od místní kapely Nonsense, jíž připadá úloha pořadatelská a tudíž celkem nevděčná, pokud to budeme počítat na peníze. Nechci hned v úvodu malovat hezké obrázky, takže největší bolest přiznám hned – letošní účast byla poměrně smutná a i když s ubývajícím světlem několik návštěvníků přibylo, celkový počet nebyl valný.

Páté pokračování s sebou přineslo čtyři formace, jejichž jména mi dopředu neříkala naprosto nic a tak se dnes budeme muset obejít bez srovnání klasického a akustického hraní, vzal jsem to prostě z toho druhého konce, tak jako se mi to kdysi podařilo s Alice In Chains. Na druhou stranu minimálně jedni kapelmajstři se představili se svým klasickým programem, ale to už bych předbíhal, začněme popořadě. Tainted bylo jméno prvních účinkujících, kapely kdesi ze Šumperka, která na sebe sama upletla bič v podobě absentujícího bubeníka. Ať už bylo důvodem cokoliv, jeho post zůstal neobsazen a jak jinak, prostě chyběl. Tainted se představili ve složení zpěv – akustická kytara – baskytara – klávesy a měl-li bych na tomto místě vyzdvihnout nějaký pozitivní dojem, zabrousil bych k vokalistovi, jehož hlas se mi líbil a jehož poslech mi lahodil narozdíl od místního piva. Asi jsem dlužen i poznámku tu, že naše trojice se sešla už ve tři hodiny a že do těch sedmi, kdy se celá akce pozvolna rozjížděla, nelenila a připravovala se na možné i nemožné, a tak pokud snad budete mít dojem, že se některé události seběhly poněkud jinak, než jak bude v reportu uvedeno ... je to možné, neb moje smysly s ubíhajícím večerem rovněž ubíhaly kamsi do dálek; a určitě ne rovně. Ale dost řečí, zpět k Tainted. Na rovinu – z vystoupení jsem si odnesl takový nijaký dojem, chyběla tomu šťáva, ale nerad bych soudil po jednom akustickém dojmu, protože s bicími nástroji a s elektřinou může být všechno jinak. Jenže stav „bez proud“ a navíc „bez drums“ mi prostě nešmakoval.

Druhá parta přijela z Brna a stejně jako u první mi její jméno nic neříkalo – Zylvar. V tu chvíli jsme do sebe ládovali už druhou pizzu, bylo nám dobře, pršet přestalo už odpoledne a zima byla snesitelná. Moje dojmy s téhle party jsou o poznání pozitivnější a těžko říct, jestli v tom byla jen přítomnost bicích a nebo dvojice akustických kytar, se kterými se dá vždycky udělat větší kopec práce než s kytarou jednou. Každopádně Zylwar mi sedli, byla to energická parta chlapíků, schopných odehrát zajímavou skladbu, dynamicky si s ní pohrávat a výsledek předat publiku. Název třetího uskupení Emil & Jakub může působit jako špatný vtip a nebo prostě vyjevit jména dvou představitelů bez nějakých velkých tajemství. Záhada to nebyla, podstatně záhadnější bylo, když tihle dva kluci začali z přepravky vytahovat různé hrnce, plechovky a barely od Primalexu či co. Následné dění bylo ... někde na pomezí uvěřitelného a sci-fi. Jednalo se v podstatě o perkusácké vystoupení, kde hlavní úlohu hráli Emil & Jakub společně s hromadou zmíněných plechovek a jejich příbuzných, no a z těch klasických bicích byla ještě vypůjčena hajtka a paličky, kterými se do toho všeho třískalo. Výsledek? Naprosto neuvěřitelný, živelný, skoro jsem zapomněl popíjet i toho báječného Zlatého bažanta na starobrněnský způsob. Až druhý den při hledání na internetu jsem se dozvěděl, že jsou to kluci protřelí brněnskými ulicemi (tedy vystupováním na nich) a i když to běžně nedělám, dnes k reportu připojuji jedno video. Jen mimochodem – shánění hrnec laděný do fis, takže pokud někdo máte, ozvěte se jim.

Poslední partou večera (a vlastně už skoro rána) byli Jezerel, kteří mě chytli v mnoha ohledech. Tím prvním byly bezpochyby texty, které byly výborné, balancující mezi lehkou romantikou a morbidním humorem a i když jsem byl v té chvíli přesvědčen, že mi je z hlavy nemůže nic dostat a že se s nimi tady teď vytáhnu, zapomněl jsem všechny, dokonale a kompletně. Takže pokud budete mít chuť, koukněte se po Jezerel podrobněji. Ale zpět k vystoupení – druhou zajímavostí byla přítomnost violoncella, které nás svým zvukem oblažovalo tak dvě třetiny vystoupení, aby bylo následně ve stejných rukách nahrazeno bezpražcovou baskytarou, která ve mně zanechala dojem stejně radostný. Mohl bych tu stejně tak pochválit výkony ostatních hráčů a zastavit se i u vokalisty, jehož lehce dekadentní smysl pro prezentaci mi sedl na výbornou, ale fakt je ten, že rozestřené smysly mohly navodit dojmy tomu úměrné. Pochvalu zaslouží i povedeny cover od Depeche Mode, jen kdybych já si vzpomněl, co to bylo za skladbu... No prostě a zkrátka – večer se povedl, dobře bylo, nepršelo a pokud na mě Pelda nezapomněl s fotkama, budou časem i ty. Díky pořadatelům, díky těm, co došli, díky nočním řidičům, kteří mi umožnili dojít nerušeně až domů bez dotyku kapoty. Spánek byl třeba, druhý den se do Meziříčí chystala Sepultura, ale o tom až příště.