Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Letošní předávání cen Břitva se sešlo se snad posledním úporným atakem zimního mrazu. Vůbec tedy nebylo špatné opustit vyfoukané ulice nachlazeného Brna a uchýlit se zatuchlého tepla Melodických prostor. Za Echoes se nás sešlo ten večer víc, ale přednesu zde jen pohled svůj a páně Bhuta. I tak toho bude dost. Samotné udílení cen pro mě osobně nebylo ten večer to nejdůležitější, výsledky nemohou ovlivnit můj pohled a již utvořené názory, takže je beru jen jako zajímavý souhrn toho, co se minulý rok událo zajímavého. Proto se zde nebudu zabývat konečným pořadím v jednotlivých kategoriích, které si každý může vyhledat na oficiálních stránkách akce, ale přiblížím samotný večírek.

Pořadatelé večera se vytáhli a na smíchání hudebního salátu obalujícího samotné ceny zvolili reprezentativní skupinu kapel různých žánrů. Největším tahákem byli bezesporu Forgotten Silence, kteří měli dle mého názoru medaili za album roku jistou. Co ale čert nechtěl, jejich set byl zrušen a to z důvodu zlomeného kotníku bubeníka Čépy. Rána přímo na solar a pokles mé teploty o dva stupně. Na jisté věci se člověk přímo dětinsky těší a když z nich pak sejde, není daleko k slzám a uraženému dupání po mravencích. Nic naplat, večer jde dál. Roli náhradníků přijali technici Mindwork, což jsem osobně kvitoval s povděkem. Škoda jen, že místo aby obsadili časový prostor FS, byli umístěni až na závěr celého večera. Což je škoda a taky důvod, proč jsem je neviděl. Den předtím jsem mohutně slavil narozeniny a sil mi na další ponocování už mnoho nezbylo. Po předání cen jsem se tedy chtě nechtě musel odporoučet do hajan.

Nicméně užil jsem si jiná vystoupení. Funkci uvaděčky večera se ujali domácí Somnus Aeternus, kteří naservírovali porci svého posmutnělého doom / deathu. Pozornost se upírala na životaschopný debut "On The Shores Of Oblivion" a přesto, že noc byla ještě mladá, fandilo jim pod pódiem sympatické množství fanoušků. Mě příliš neoslovili a stačilo mi je pozorovat z povzdálí.

Bhut: Somnus Aeternus začali klub halit do tónů klasického doom metalu. Jejich set byl sice bezchybný, ale bohužel ani nezanechával hlubších pocitů. Klasické neurážlivé a patřičně příjemné odstartování hezkého večera, i na nějaké ty kladné reakce z publika došlo. Nic ve zlém - průměrná, avšak slušně odvedená práce.

Osobně mě víc oslovila produkce uherskobrodských Morgue Son. Tvorba nabízela větší rozmanitost, tvrdší kusy střídaly až snivé pasáže konejšené sice neškoleným, přesto upřímným zpěvem Slava. Aktuální desku jsem dosud neslyšel, ale po koncertě má šanci zdolat dveře mého bytu a usednout k prostřenému stolu. Došlo i na hosta, když si za mikrofonem zahulákal a zablbnul Kverd. Perličkou největší pak byla chuťovka v podobě coveru od Black Sabbath.

Bhut: Jméno Morgue Son letí nahoru rychlostí katapultu a že je tento jev oprávněný, potvrdili velice zdařilým setem. Jejich výraz se od počátků okatě posunul, zejména srovnám-li současnou tvorbu s obdobím dema "Silent l Hypnotic". Vývoj jde skutečně směrem k lepšímu a ačkoliv jsem s novou prací z loňského roku neměl tu čest, živé podání aktuálních věcí mě dost oslovilo. Zmíněný cover byla skutečná paráda. Snad jen doplním, že se jednalo o píseň N.I.B. s legendární prvotiny Black Sabbath. Víc snad netřeba dodávat.

Poté došlo na proluku po Forgotnech, kterou vyplnili Dying Passion. Boha, tuhle kapelu mám rád, ale viděl jsem ji už tolikrát, že bych si ji klidně odpustil a dopřál sluchu právě Mindwork nebo Mortifilii. Nic naplat, zopákl jsem si jejich hity a protože Zuzku momentálně považuji za jednu z nejcharismatičtějších zpěvaček u nás, přestal jsem se po pár minutách durdit a vystoupení si užil. Zpětným pohledem musím konstatovat, že se mi jejich set líbil víc než během turné La Grande Amplify Tour. Nevím čím to, snad že jsem byl tentokrát zcela střízliv?

Bhut: Návštěvníci se s touto rošádou smířili a hudbu této kapely přijali opravdu vřele. Alespoň já se na set díval s otevřenýma očima a tu a tam si i zamlátil šiškou. Krev se báječně rozproudila a nálada nebyla taktéž špatná. Ostatně Dying Passion dokázali energii do lidí pumpovat adekvátním způsobem a patřičně zaujali. Jo, byl jsem spokojen.

Následovalo samotné vyhlášení cen. Být organizátorem, příště bych pouvažoval o nasazení „moderátorů“. Některé projevy působily strašně, rozpaky jsem radši koukal do země. Opravdu by se nenašel někdo, kdo by cenám dodal punc profesionality a šarmu? Tohle fakt ne. Vše podstatné jsme se ovšem dozvěděli a přes některá překvapení jsem se mohl s řadou výsledků ztotožnit.

Zbývala už jen závěrečná část programu, kterou jsem ale s úlevou vypustil, i když mi to bylo líto a kapely si rozhodně moji ignoraci nezasloužily. Rozpitá piva i jasný úkol pozorovatele jsem přenechal Bhutovi s jeho paní a vydal se na osamělou pouť ledovým větrem domů.

Bhut: Po ohlášení výsledků prostory klubu značně prořídly, nicméně stále zde byly ještě další dvě kapely. První z nich byla Mortifilie, pocházející z mého rodiště. Kapela je ve výborné formě, jde přímo na věc a ví, jak uhodit hřebíček na hlavičku. Možná proto svůj koncert odbouchli hymnou "Christhunt". Spíš jsem čekal, že budou tuto skladbu držet v rukávě a vyrukují s ní až na konci hraní, ale znáte to, člověk míní... Nicméně únava a odjezd autobusu byly i pro nás dosti hlasité důvody k opuštění bojiště, a tak po skladbě "Fate" z poslední stejnojmenné desky jsme s paní Bhutovou klub opustili. Za Mindwork míří naše omluva.