Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V blackmetalových kruzích známý pořadatel černočerných akcí Chimera Black Production se rozhodl uspořádat vlastní fest, nebo chcete-li minifest. Šestice kapel, které spojuje přídomek „black“ se tak zhostila sobotní zábavy v klubu Nová Chmelnice. Akce jménem Chimera Black Night byla avizována jakožto první ročník, takže i do budoucna je nač se těšit.

Různorodé důvody a logistická úskalí mne dovedly k bodu, kdy jsem první vystupující kapelu nestihl. Jednalo se o Íránce Beaten Victoriouses, kteří jsou věrni černému kovu. Nicméně neviděl jsem je a kapelu neznám, tudíž nejsem schopen stanovit míru lítosti.

To druhé vystupující jsem již znal. Byli to německo-čeští Askeregn, které jsem naposledy živě viděl na stejném podiu, jen to bylo pár let nazpět (stalo se tak 9. 4. 2011 na akci jménem Death Recommends, toho času byla Chmelnice ještě Exitem). Dnes v trochu pozměněné sestavě, přesto stejně neurvalí, špinaví a náležitě zlí. Jistě k sobě tahala pohledy vokalistka, která má v hrdle patřičný krkavčák. Její zlostné pohledy bodaly do lidí a v zádech měla důsledně secvičenou sestavu, jež se neopomněla pravidelně osvěžovat rumem z Božkova… tedy tuzemákem. Syrový black metal vichřicových riffů a silných bicí. Nezapomnělo se i zvolňovat v tempu a hudba stále vyznívala dost nesvatě. Mezi kousky jako Light Of Lucifer, Schwarzer Tod nebo Pogrom Der Flammen jsem stále vyhlížel svou oblíbenou SH Satanas, která mě onehdá naprosto dostala. Avšak marně... Ale nevadilo mi to, naladěn jsem byl příjemně.

Upřímně řečeno spolek Panychida jsem viděl už tolikrát, že nevím o čem stále dokola psát. Kapela patří k velice silným a její živé koncerty jsou opravdu plné energie. Sílu ji však dodává plzeňská skalní úderka, která s sebou všude tahá vlajku tamějšího undergroundu. Tyhle lidi si nespletete, jsou zanícení a svou oblíbenou kapelu vždycky dobře podpoří. Tady to bylo vidět opravdu příkladně, jelikož skupině dodali nemálo pozitivních vibrací. Ostatně ze západu Čech dorazila snad půlka sálu. Nicméně zpět k Panychidě – ta má svůj set postavený opravdu dobře. Vedle melodičtějších kousků neopomíná na pořádné drhnutí, místy okrášlené o folkové smyčky na pozadí. Jejich set je tak barvitý a nedává prostor k nudě (pokud vás jejich muzika ovšem baví, že...). Já mám kapelu velmi rád a baví mě sledovat její vývoj, který hezky roste. Na tomhle koncertě potvrdili status výrazného hráče na našem blackmetalovém poli.

Švédští Avslut mají venku čerstvý velký debut Deceptis, a tak se jej rozhodli důsledně představit. Hodně špinavý a syrový death-black mě zpočátku moc nebavil. Ale po nějaké třetí skladbě jsem tomu pozvolna podléhal. Ne, že by ve skladbách bylo ukryto několik složitostí, či jinak náročně poslechových pasáží, prostě jsem tomu bordelu hned na chuť nepřišel. Dojem mám však ve výsledku velmi pozitivní a vlastně jsem byl i mile překvapen, jelikož mne to nasazení přišlo patřičně uvěřitelné. O to víc, když zpěvák byl evidentně dost rozčílený z toho, že reakce publika jsou opravdu chladné. Na druhou stranu pořád se dožadoval jásotu při představení následující skladby. Upřímně – to nové album oficiálně vyšlo 23. února a kapela funguje od roku 2016, takže jásat nadšeně z toho, že zahrají mou oblíbenou asi nelze očekávat. Tedy soudím pochopitelně podle sebe, protože do této chvíle jsem o kapelu nezavadil (krom jistého povědomí, že pár odehraných koncertů v ČR již na kontě mají). I tak si myslím, že do toho šla kapela naplno a snažila se vymačkat maximum, aby to méněhlavé, lehce neživé publikum nějak probudila. Ta agrese jim byla vlastní, což hezky opisovalo jejich hudební zaměření.

Jak jsem to měl s Avslut na začátku těžké a ke konci výborné, tak přesně obráceně to bylo s Ellende. Ti mě svým melancholicky depresivním blackem ze začátku hrozně bavili. Nějaké první čtyři songy fakt paráda, ale pak už se to jaksi zamotávalo do sebe a čím dál víc jsem začal přešlapovat na místě. V duchu jsem je dokonce prosil, aby tahle skladba byla už poslední, protože mi přišlo, že svůj set i natahují, ale spíš tento pocit pramenil z vláčné podstaty skladeb. Rakouská formace s podivným, přesto svým způsobem originálním líčením, zanechala vesměs milé stopy (navzdory žánru, který hrají). Mám jistá nutkání se po jejich tvorbě ještě poohlédnout. Přeci jen ty první chvíle kontaktu byly fajn. Měli to totiž dobře poskládané, pomalejší tempo se postupně přelévalo v rychlejší rotyku, aby se pak uchlácholilo prášky na uklidnění. Dosti členité a chytlavé.

Jasným tahákem této akce bylo vystoupení švédského tělesa Hypothermia v čele s charismatickým Kimem Carlssonem, jehož většina lidí zná z Lifelover. Na kapele bylo už před koncertem vidět dobré rozpoložení. Taková určitá pohoda, nic vážného, sem tam úsměv, prostě lidi, co hrajou divnou muziku, co není pro všechny. Sice ve svých fialových županech vypadali celkem úsměvně (ne-li až úchylně), ale k jejich osobité muzice to zřejmě ladí. Navíc se vnitřně pořád nezbavím přirovnávání k Lifelover. Hudebně jsou od zmíněné kapely ovšem vzdáleni celkem výrazně. Respektive současná tvář kapely je víc rocková (snad post-rocková) a tím pádem se klade větší důraz na detaily a poslechová rozpoložení. Mráz vedoucí k hypotermii z toho sice úplně nebyl (ten spíš zuřil za okny, vlastně po celý uplynulý týden), ale jiskru chladných bílotemných plantáží to mělo. Lehoučký, nikterak divoký post-metal/rock se nesl v drtivé většině v instrumentální ploše. Žádný spěch, jen jemné utváření nálady. Skoro to působilo, jako by chlapi jen tak jamovali někde ve zkušebně, o to víc, když basák seděl na stoličce zády k publiku. Velice zvláštní, přesto svým způsobem poutavé vystoupení. Až na ty fialové rubáše, ty mi přišly nemístné...

Celkově povedený start nového minifestiválku, který může otevřít zajímavou tradici. Ambice na to dozajista má. Jen doufám, že pořadatele od dalších ročníků neodradí celkem slabá účast, kterou jsem i já hádal vyšší. Zjevně ji hádali i Avslut, kteří tmavé publikum nedokázali rozhýbat, za to Hypothermia do notně popůlnočně prořídlých řad sázela severské blizardy melancholického rázu, jako by hrála pro hrstku kavárenských vysedávačů.