Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Cradle of Filth a Moonspell na společném pódiu. Kdo by si to nechal ujít? Poslední počin portugalských vlkodlaků nepatří mezi mé nejoblíbenější a dokonce jsem 1755 zařadil mezi největší zklamání roku. A přece se mi na „živo“ skladby z tohoto alba vcelku líbily. Ale zpátky na začátek. Ostravský klub Garage jsem neměl zatím tu čest navštívit a musím zpětně říct, že útulnější a sympatičtější místo jsem v naší republice asi zatím nenavštívil. Dokázal pojmout hojnou účast návštěvníků Cryptoriana World Tour a stále působit dýchatelně. O zázemí klubu ani nemluvě. I přes miliardu žíznivců nebyla nikde nouze dostat napít dobrého pitiva v podobě hotelového pivovaru Garage a kochat se ze skvělého retro interiéru. Což platí i pro retro hotel nad klubem. Čisto, klidno, útulno a super ceny. Ale to jsem se zatoulal od muziky k mnohem přízemnějším líbeznostem.

Byl jsem rád, že k oběma kapelám nepřibyla žádná další předkapela. Takhle bylo vše hezky sladěno, ničeho nebylo víc, ani míň. Moonspell v roli speciálního hosta dostali k dispozici pouhou hodinu, kterou ovšem dokázali plně využít. Čekal jsem, že zazní osvědčené hity, kterých má Moonspell za pětadvacet let slušnou zásobu. O to větší překvapení bylo, že až na čtyři klasiky zazněla prakticky celá (jestli ne celá, tak podstatná část určitě) nová deska 1755. Nekoukal jsem na žádné setlisty, tudíž byl pro mne tento krok mírně řečeno šokem. Album mi nesedí. Na druhou stranu je sympatické, když kapela, která vydá album, ho také poctivě propaguje. Moonspell měli vždy podmanivou pódiovou šou a nejinak tomu bylo i nyní. Po intru se rozezněla sálem skladba Em Nome Do Medo, která otevírá i album. Fernando s lucernou působil jako přízrak. Verze z novinky je o dost divnější, než ta původní z alba Alpha Noir a právě tak fungovala i v Ostravě. Koncert pak chvíli postupoval ve stejném sledu jako na desce. Tedy titulní 1755, In Tremor Dei, Desastre. Písně jsou na desce orchestrálně laděné a sbory doprovázené. Byl jsem zvědavý, jak se s tím Moonspell popasují. Klasicky se všechno pouštělo z playbacku, čímž vše znělo uměle. Kapela ale tento nedostatek dorovnala svým nasazením a upřímnou radostí jak ze hry samotné, tak mohutné odezvy fans. První starší věc byla Night Eternal ze stejnojmenného, jedenáct let starého alba. Ale proč ne! Po ní zahraná, postupně vylupující se Ruínas aspiruje na budoucí hit. Fanoušci Moonspell by asi nerozdýchali, kdyby nezazněly profláklé hity Opium, Alma Mater či Full Moon Madness. To ale bylo ze starších hitů vše. Vystoupení to bylo krátké, postavené na čerstvém díle a čerte div se, líbilo se mi to. Možná si k nové desce cestu nakonec najdu.

Vše šlo přesně podle harmonogramu, a tak nebylo času nazbyt. Rychle si vystát frontu na záchod, pak pivo a znovu se tlačit na nějaké slušné místo. Což byl trochu oříšek, ale dalo se. Na koncert CoF jsem byl zvědavý daleko víc než na Moonspell. Za prvé jsem Moonspell viděl mockrát, tudíž bylo jisté, že bude skvělé (nikdy tomu nebylo jinak) a za druhé - naposled jsem viděl CoF před lety na Metalmánii ve Zlíně. To už je pěkná řádka let. Tehdy bylo jejich vystoupení děsivé, že mi vzalo chuť vidět je znovu na hodně dlouho. Navíc jsem si ke Cryptorania – The Seductiveness of Decay taky cestu teprve hledal. Nešlo to hned. Vůbec se mi v době kdy vyšla nelíbila. Chtělo by se říct, že když se moc netěšíš, bývá to nejlepší. A bylo! Ostravské vystoupení Cradle of Filth bylo v mých očích nejlepší ze všech, které jsem spatřil a slyšel. Výtečný výběr skladeb, rytmika špičková, Danimu to ječelo jako už dlouho ne. Zvuk mě lehce štval, protože když se Marthus rozjel, nebylo slyšet nic jiného než bicí a Daniho jekot. Postupně mi ale připadlo, že se vše usadilo (nebo jsem si stoupl na lepší místo) a bylo tak možné si vychutnat i ostatní nástroje. Zvlášť se mi líbil výkon krásnější části kapely, a sice mladičké Lindsay Schoolcraft. Na desce mi to tak nepřijde, ale takhle v hale byl její hlas působivý, stejně jako pohybové kreace. CoF v minulosti hráli na mnohem větších pódiích, s kulisami a blbinkami. Nyní se obešli beze všeho. Jen syrové vystoupení s plátnem za zády a ono to nejen stačilo, ono to bylo výborné. Divoké vystoupení CoF nabídlo divákovi vedle nejnovějších skladeb, které ostatně mezi staré dobře zapadly, i osvědčené fláky jako např. Her Ghost in the Fog, Dusk and Her Embrace, Bathory Aria, The Promise of Fever, popová The Death of Love nebo přeslazená Nymphetamine (Fix). Ta se mi ale v podání nové zpěvačky líbila podstatně víc než s hlasem Liv Kristine. Jak vidno, kapela se nebála žádného období, protože zazněly věci i z desek, které mají staří vlčáci na černé listině. Hehe. Vlastně největší radost mi CoF udělali až na samém chvostu koncertu. Skladbu Born in a Burial Gown mám stejně jako vynikající Bitter Suites to Succubi stále strašně moc rád a málem jsem si vykřičel hlasivky.

Vystoupení obou legend temně romantického metalu hodnotím na výbornou. I s odstupem cítím velkou radost, že jsem se rozhoupal a do Ostravy vyrazil. Moonspell mě utvrdili, že v sobě mají stále magické kouzlo. A Cradle of Filth už není pouhou přechválenou ikonou, co se ztratila kdesi mezi televizním šoubyznysem, holčičími zvlhčovadly a rádoby dravostí. Zase je to metalová kapela, která to má ráda na ostro. A to je jen a jen dobře.