Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V úvodu se nabízí otázka, jestli popustit uzdu nejistým literárním vlohám a začít vykreslovat krajinomalebný obrázek kempu Brodský, o jehož poetice se hojně rozepisovali reportéři loňských ročníků. Ano, zázemí kempu je vskutku skvělé, prostředí vybrané a společně s účastí několika set hlav tvoří poměrně komorní a o to více příjemnou atmosféru. Vedle mamutích festivalů, připomínajících svým pojetím, rychlostí a počtem pódií spíš desetiboj, vytváří Czech Death Fest dojem čehosi skutečného, srdečního, co lze vnímat naplno a přitom si ve chvílích nejvyšší nouze odpočnout bez vyčítavého pocitu.

Sorgh: Co mi bylo krom malebného areálu a únosného množství lidí navíc sympatické, že se pořadatelé nesnažili na žíznivých fanoušcích mermomocí vydělat. A tak jsme se nedočkali zcela běžné praxe, kdy cena piva vám s lehkou nadsázkou zaplatí meníčko v běžné restauraci. Ceny byly vskutku lidové a nabídka jídla když ne široká, tak dostačující.

Celkem nerad se pouštím do srovnávání kapel a festivalových dní, ale na druhou stranu ve mně ten pocit, kdy se mi něco líbí víc a nebo méně, prostě je, a pak už je možné se jen ptát po příčinách, hledat je u interpretů, u sebe a bilancovat. Prostě a zkrátka, první den mi přišel malinko slabší a když teď přes rameno šilhám do soupisky kapel a přemýšlím, která mě zaujala opravdu hodně, vytahuju divokou kartu Atarri Terror. Setkání s touto partou bylo moje první, když nepočítám setkání na internetu, což ale neberu moc vážně. Žánrově byli ten den trochu mimo, ale to je otázkou pro dramaturgii, ne hodnotící poznámka. Bróňu Míku si pamatuju ještě z dob Satisfucktion, tehdy jsem se ještě neholil, pivo mi nosil starší kamarád a na jejich koncert v meziříčském Rock Depu (2001) vzpomínám dodnes.

Následná cesta vede poněkud z kopce, neb i má oblíbená Insania odehrála jakoby napůl plynu, jakkoliv skladby jako „Volnej radikál“, „Pověsíme celebrity“, „Peklo jsou ti druzí “ nebo „Večer, kdy Freund zpíval basem“ potěší vždy. Zklamání byl headliner večera, švýcarská parta Samael, a to především díky zvuku (výkon byl bez debat profesionální), jehož hlasitost spolehlivě odrovnala detaily, které jejich produkci zvláštním způsobem obohacují. Tedy obohacovaly by, kdyby... Odešel jsem až úplně dozadu a i tak nechal špunty v uších. Vedle kapel Captain Cleanoff a Area Core, jejichž sety se mi vytratily z hlavy (čehož příčinu lze hledat u mě stejně jako u nich), tu zbývá ještě pár dalších, které mě svým způsobem zaujaly. Flowerwhile přiznávám slušný tah na branku, sympatické vystupování, ale žánrově jsme se nepotkali a naše cesty povedou nadále samostatně. Naproti tomu vysloveně nesympaticky na mě působili Kryptor, jejichž projev hudební i mimohudební patrně ocení někdo úplně jiný a za ním míří můj bezmezný obdiv. Noostrak jsem viděl potřetí a objektivně přiznávám, že tahle kapela očividně roste a dravě se dere vpřed. Subjektivně dodávám, že technicky dokonalé nic zůstává technicky dokonalým nic a hudba je dle mého o něčem úplně jiném. Během setu německých Ctulu, jehož příprava se táhla až nekonečně dlouho (do té doby jelo vše dost přesně podle rozpisu), jsem odešel do limbu. Jejich černý metal mě vůbec nezaujal a jakkoliv jsem byl přesvědčen, že poslední tři kapely ještě zvládnu (jmenovitě Secret of Darkness, Panychida a F.O.B.), únava po celotýdenní šichtě byla silnější.

Sorgh: I na mě působil páteční program jako nedonošenec vedle vypaseného batolete, jakým se ukázala být sobota. Flowerwhile mě stylově zcela minuli, to podobné se dá říci o Kryptor, kteří si ovšem nemohli stěžovat na nezájem a z nejedněch úst jsem slyšel, že se přijelo hlavně kvůli nim. Zaujali mě až Noostrak. Viděl jsem je naživo poprvé a musím konstatovat, že jejich forma agresivního, našlapaného a technicky podaného deathu mě chytla za klopy. Podobně jako Jirka jsem Captain Cleanoff i Area Core poslouchal jen jako kulisu na pozadí ubývajícího odpoledne.

U Insanie byla situace taková maková. Asi jsem je poslední dobou viděl příliš často a nynější set mě nerozpálil jako jindy. Chybu ale nehledám u kapely, ta zahrála dobře a slyšeli jsme řadu zásadních hitů. Atari Terror byli zajímavým výletem do nevšedních metalových vod. Dva zpěváci, elektronika, hezky to odsejpalo, a i když to můj šálek kávy nebyl, bavil jsem se. Velice mě zklamal set Samael a to nazvučením. Myslím, že kapela je naživo skutečně zajímavou akvizicí (již jsem měl jednou tu čest), ale špatný zvuk to tentokrát zmršil a nedovolil nahlédnout pod přikrývku zajímavé hudby. Z pódia se valila hluková koule, ze které jen občas unikl náznak melodie nebo zvuk kláves. Raději jsem se stáhl do pozadí a nad pivem jen otráveně kroutil hlavou. Následné Ctulu už jsem nedokoukal, jednak dlouho zvučili a jednak doba pokročila. Bylo třeba jít na kutě.

Sobota byla opět krásným dnem (i když její začátek kolem páté ráno nebyl úplně košer) a spálený krk si chladím ještě dnes. Snídaně v nedalekém Červeném Kostelci nás spravila, pivko srovnalo přetlak a kapela Greedhale, která začala v deset dopoledních svůj tanec, výborně nakopla. Začátek nemohl dopadnout optimálněji. Ono to sobotní dopoledne vůbec přidalo pár malebných obrázků do rodinného alba, považte sami: Brutally Deceased, Spreading Dread a Ingrowing. Obzvlášť druzí jmenovaní mi sedli na výbornou.

Sorgh: Sobota nás přivítala opět slunečným počasím. Po klidné a zdravé snídani v Kostelci jsme se odebrali na molo vypít svoje první pivo a čekali na první formaci (od níž jsem mnoho nečekal). Chyba lávky. Hned první kapela Greedhale předvedla našlápnutou palbu, kde se mísily prvky grindové, deathové a celé to bylo uplácáno do přehledně naservírované porce. Lepší start druhého festivalového dne jsem si jen těžko dokázal představit a kapela si zasluhuje moje uznání a pozornost do budoucna. Ani další kapely v pořadí, Brutally Deceased a Spreading Dread, se s věcí nikterak nemazlily a držely mě stále blízko pódia. Nenašel jsem slabší chvilku. O Ingrowing není třeba se nijak rozepisovat, každý ví, o čem je řeč. Vlakinova smečka je veteránem českého grindu a bylo mojí milou povinností si je po letech zase poslechnout.

Asi nijak zvlášť nepřekvapuje, že po takto vydatném přídělu jednomu vytráví. Kapelu Nobody Knows jsme poslouchali, lépe řečeno zaslechli ze zahrádky hospůdky na druhé straně rybníka. Oběd byl fajn; hodnocení kapely se ale zdržím, snad proto, že při vyvolávání „jéééé jej“ a kytarových heavy sólech se mi vidlička svévolně zastavovala před ústy a sousto zůstávalo nepozřeno. Po dobrém obědě přišel krátký šlofík, kterým jsme zazdili Eleament a větší část setu Minority Sound, jejichž elektronické fígle mi na pódiu přišly o něco přesvědčivější než na CDčku. Na tomto místě si dovolím malou odbočku, která souvisí s množstvím vypitého piva, pokročilou hodinou a urputně pálícím sluncem na mou ostříhanou hlavu. Obdivuji reportéry, kteří i přes zbouraný stav nad a někdy i pod stolem dokáží následně popsat poměrně výstižně dění na pódiu i mimo něj. Když přepadne únava mě, prostě nevím. A tak, nenajdete-li níže v textu vámi očekávanou informaci, důvod můžete hledat právě zde. Zavčasu přiznám, že kapely Doomas, Profanation a Coward jsem prospal.

Sorgh: Přesně tak, vytrávilo. Takže oběd, škopek a zpovzdálí tóny kapely Nowbody Knows. Ne, nelitoval jsem své nepřítomnosti, tohle je pro jiné fanoušky. Na plac jsem se vrátil po osvěžujícím šlofíku, který zazdil kapelu Eleament, ale to podstatné se teprve blížilo. Nejprve jsem se poprvé setkal s diskotékou Minority Sound. Zajímavá kapela, která svoji tvorbu zhusta prošívá elektronikou a její vystoupení mělo nevšední atmosféru.

Jestli jsem předchozího dne vyzdvihl Atarri Terror, tak mým sobotním favoritem (a nutno podotknout, že očekávaným) byli FDK. Bylo dost jasně viděl, že s jejich rozvláčnou produkcí se fanoušci perou složitě, chyběl jim Vanja, čisté zpěvy jsou stále běs a svědčil by jim spíš klub a přítmí, přesto jsem byl spokojen a jejich muziku si užil. Na první dobrou mi sedli i Debustrol, které jsem (ano, přiznávám se) viděl naživo poprvé. Není to muzika, kterou si pustím doma, ale na pódiu, se sluncem nad hlavou a s celým mým člověkem uloženým do trávy byl zážitek nad očekávání příjemný. Podobně mě překvapili i Destruction, kteří rovněž patří do kategorie kapel, jejichž desky doma nemám. Tentokrát ale bez slunce, s výborně zvládnutým osvětlením, živočišně plným nasazením a poměrně slušným zvukem. Destruction jsou veteráni, ale k takovému veteránství lze jen blahopřát. Schmier měl na pódiu tři mikrofony, dribloval od jednoho k druhému a zastavil se jen zřídka. Srovnání s českými upocenými „legendami“ je hodně bolestivé...

Mrzí mě set Locomotive, na který jsem se hodně těšil, protože právě tahle kapela mě kdysi hodně dávno formovala na cestě českého undergroundu. Bohužel se hned na začátku střetla zcela nehybná trajektorie našeho stanu s hodně klikatou trajektorií nějakého opilce a tak jsem místo Locomotive řešil zbouraný stan. A co nám ještě zbývá? Musím zmínit dvojici ItSelf, tedy zpívajícího bubeníka Estavana a kytaristu Ricarda, což je fakt sám o sobě hodný obdivu, i vzhledem k tomu, že bubenický výkon nebyl z nejhorších. Německý old school death Sabiendas kolem mě prošel celkem bez odezvy, i když nasazení bylo výborné a ženská za kytarou byla snad jedinou příslušnicí hezčí části lidstva na pódiu CDF 2013. Slovenské kolegy Revenge Division jsem strávil pod stromem, usazen v trávě, nos v kelímku pšeničného pivka a bylo mi dobře.

Sorgh: Oldies párty v podobě staroškolského deathu v podání německých Sabiendas? Tady jsem si rochnil, to byla jednoduchá, ale poctivá práce. Muzikanti (mezi nimi jedna dáma) už měli svá nejlepší léta za sebou (i když kdo ví), ale na druhou stranu byli vyhraní a nesmírně je to bavilo. Fanoušci jim dobrou pohodu opláceli a tak z toho byl velmi příjemný set. Nabité odpoledne pokračovalo a opomenout nelze Debustrol, kteří jsou stále skvělí, FDK, jenž byli trošku nepochopení, ale vnesli do bouřících vod lehce složitější tvorbu, u které je třeba se soustředit. Nějak mi unikli slovenští Revenge Division, ale to se stává. U Locomotive už jsem byl opět při smyslech a mohl si tak udělat první, nezkažený názor. Dravá a energická muzika, české texty, naživo parádní flák. Překvapením pak bylo brazilské duo ItSelf, kteří měli obsazenu jen kytaru a bicí, a přesto to byl nátěr jako kráva.

Na úplný závěr jsem si nechal pořadatelskou formaci Tortharry, kteří si připravili krátký set s překvapením na konci. Asi bych měl dovysvětlit, že festivalová stage byla zasvěcena Jeffu Hannemanovi a tak se na konci koncertu sestava rozšířila o dva hosty (o Ricarda z ItSelf a o Miloše Doležala) a společnými silami zazněla „South of haeven“, coby poklona tomuto kytaristovi. A poklona to byla, když už ne povedená, tak alespoň důstojná.

Sorgh: Domácí Tortharry přinesli jistotu dobrého poslechu, jak jinak než s výborným zvukem. Krom svých věci přidali cover od Slayer coby poctu jejich nedávno zesnulému kytaristovi Jeffu Hannemanovi. Největší hvězdou festivalu byli Destruction a já si alespoň u nich musím trošku poopravit svůj názor na hodně propagovaná „velká“ jména. Kapela odehrála perfektní koncert a mě to zcela upřímně začalo díky nim táhnout zpět k thrash metalu. Schmier se ukázal jako maník, který si bez naparování a siláckých póz dokáže zjednat respekt a sympatie publika a toho si velmi cením. Oproti původním plánům jsem tak set zkouknul až do konce a jsem tomu rád. Zbývajícím kapelám se omlouvám, ale už jsem starší člověk a chodím spát brzo.

Teď by se možná hodilo nějaké moudro, ale nenapadá mě nic. Jak to? Co třeba „Mladej může, starej musí?“ Co na tom, že to nemá souvislost? :-) Nebo možná má… Dočetl jsem před chvílí kolegův report z Darkness Rising festivalu, o těch hodinových zpožděních, úžasných "schopnostech" pořadatelů, pivní břečce za nehorázný peníz a tak srovnávám a říkám si, jestli je vůbec možné srovnávat nesrovnatelné. Czech Death Fest se v tomto ohledu jeví jako zcela profesionální akce, která zatím neztratila kouzlo opravdovosti a upřímného nadšenectví. Nelze než poděkovat a popřát vše dobré do dalších let.

Sorgh: Já se přidávám. Goro a kluci z Tortharry dělají tímto počinem čest a dobré jméno celé naší scéně. Díky za to!

Za fotky děkujeme Tomáši Šrejberovi z webu Aardvark, jehož celý fotoreport si můžete prohlédnout ZDE.