Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tenhle report chci pojmout trochu jinak, než jak bývá zvykem. Nebudu zde detailně popisovat (snad až na výjimky) sety jednotlivých kapel, které jsem měl možnost vidět-slyšet, protože Dead End je fest skutečně hodně nabitý a stihnout všechny kapely by byl nadlidský úkon. Dalším faktem bude, že akce sestávala ze čtyř podií, z nichž bylo jedno umístěno do jiné budovy, avšak nedaleko. No a třetí a asi zásadní háček byl v tom, že 99% kapel jsem neznal a de facto se s jejich tvorbou setkal poprvé. Zbylé procento tvoří skupiny, jež znám a poslouchám, což asi logicky vyplývá z předchozí věty.

V Českých Budějovicích by chtěl žít každý … a možným tahákem do jihočeské zástavby jistě je již tradiční Dead End Festival, letos konaný po čtvrté. A tak proč nemít hned čtyři podia?! KD Gerbera svými velkými prostorami spolkl hned tři z nich, zbývající stage byla umístěna do nedalekého klubu Velbloud, který tak velký zase není. Každopádně dobrých lidí se všude vejde dost, takže to nebyl nijak zásadní problém. Nemohu jinak než pochválit celou akci po stránce organizátorské, nevšiml jsem si jediného problému, či zádrhelu. Vše běželo jak na drátkách a v předurčených představách. Štědrost pořadatelů se projevila i na pivní akci. Totiž v čase od 17.00 do 19.00 byla cena 10° Budvaru 10 korun a 12° logicky 12 korun, což byl značně příjemný a povedený tah ... který se dokonce obešel bez front. Na připravenosti všech sálů byla vidět jistá zkušenost - dobrý zvuk, světla, projekce ... opravdu nemám, co bych vytkl.

KD GERBERA – Budweiser Budvar Stage

Největší sál, největší podium a nejhezčí zkrášlující blbůstky propagující samotný Dead End. Ze setlistu na zdejších prknech vypadla kapela Streetmachine, kvůli zdravotním problémům některého z členů. Nicméně i tak zde bylo připraveno dalších osm učinkujících. V 18.20 odér sálu rozdmýchali All The Secrets Inside svým šlapavým HC metálkem. Po nich na scénu přišla kapela, která mne mile překvapila - The Truth Is Out There. Mladá krev, ve které bylo toliko energie, že jsem se nestačil divit. A co že se hrálo? Enter Shikari by se za jejich songy nemuseli stydět. Takže pojem „čeští Enter Shikari“ je synonymem pro The Truth Is Out There. Dále tu byla v závěsu manéž První Hoře, jejichž set jsem viděl jen krátce a můžu říct, že to bylo šílený. Ovšem v kladném slova smyslu. Divoké kostýmy a těžko lapitelná hudba. Další kapelou, kterou jsem jen letmo stihl, byli HC3, energická záležitost dělající čest svému jménu, ovšem v té chvíli jsem spěchal na vystoupení Isacaarum, ale k tomu se ještě dostanu. Vcelku již dobře známí The.Switch převzali otěže nad publikem v momentně, kdy hodiny ukázaly 21.40. Ani už nevím, po kolikáte jsem je viděl živě, ale musím říct, že kapela už přesně ví, co dělat a jejich set se nese v profi duchu. Na druhou stranu byl průběh koncertu stejný jako ty předchozí a do úst se mi vkrádal nepříjemný pocit umělotiny a fádnosti. Takové předvídatelné a robotické, už jim tu živelnost prostě nevěřím. Ale i přesto jsem si set užil, Akvárko je prostě pecka. Na této scéně se ještě vystřídaly tři kapely, ale ty už jsem bohužel neviděl, takže jen připomenu jejich jména: Satisfucktion, Insense a Dimebags From Hell.

KD GERBERA – Radio Sound Wave Stage

Tady dneska začínal celý večer, který měli tu čest otevřít The Hump. Otevřeli a sklidili přesně to, co drtivá většina kapel, které jsou jako první. Však to jistě znáte. Marné to nebylo, strhující však také ne, prostě krásná střední cesta, tak akorát na rozjezd. Po nich zde své tóny chrlili Mindwork a Nil, ale obě kapely jsem neviděl, takže skočím hned na čtvrté v pořadí, kterými jsou Better Way. Vynikající NYHC, který mi připomněl vskutku velká jména z této hudební branže. Dovolím si vypíchnout zpěvákův hlas, který vážně zněl jak Agnostic Front. Bomba! Doufám, že je brzy zas někde uvidím. Nu a po nich tady přišli rozsekat mí oblíbení sekáči, kvůli kterým jsem sem vlastně i jel. Sice to zní blbě, ale když jsem jiné kapely moc neznal, tohle pro mě byla lahůdka a neodmítnutelná nabídka. Hrubá imidž Isacaarum už sama napovídá, že se nepojede v žádných středních vodách. Divoký grindcore s jemnými dozvuky black metalu vzal pak za své. Tady jsem si vytřepal hlavu parádně. Vynikající jízda! Opět jsem vynechal kapelku (Screams Of The Lambs) a dorazil až k dalším Sic. Engine. Tahle šaráda mě dost bavila a ačkoliv během jejich muziky se nikomu vyloženě hýbat asi nechtělo, kapela si koncert užívala báječně. Dva zpěváci poletující v zakrvácených hadrech. Ne nadarmo měl jeden z nich svěrací kazajku, jeho vitální povykování bylo skutečně šílené. Tohle byla zvláštní energie a osobitá divokost. Uzavření podia si vzali na starosti Snail, během jejichž sete jsem se ale nacházel jinde.

KD GERBERA – Namax Acoustic Stage

Malinká nenápadná místnost po tento čas posloužila coby příjemné prostředí pro pár komorních koncertů. Celkem čtyři kapely to v této nudli vcelku pěkně rozjely a dostat se sem zpět nebylo jednoduché. Našlapáno až běda. Prvně nastoupili Another Fake Heroes, kteří spustili plíživý unplugged klidný coreček. Po nich nastoupila kapela, která mne mile překvapila svým repertoárem. Clawed Forehead hrají na dvě violoncella, housle, kontrabas, bicí, violu a zpívá zde jak žena, tak muž. Taková lepší Apocalyptica, ale v pomalejším a procítěnějším provedení. Příjemné a okouzlující to bylo, na ten moment jejich hry se prostředí zahalilo do jiné atmosféry. Zbylé dva kousky jsem taktéž oželel, takže jen jmenovitě: Rattle Bucket a Atari Terror.

VELBLOUD – Mighty Bar Stage

Tak tady jsem dorazil až na předposledního interpreta. Klub už byl pěkně našlapanej a tak jsem vyslechl jen pár songů, o které se postarala kapela Bonsai Kitten, předvádějící jedinečný punk rock za doprovodu kontrabasu, kytary, bicích a zpěvaččina hlasu. Podobná muzika mi nevadí, ale nevyhledávám ji ... a možná proto bylo pro mne takové setkání něčím zajímavé. Jen pro úplnost doplním ostatní vystupující ve Velbloudovi: The Hope, Rivers, Thunderbirds, Bitch & Chips, Gauneři, Crushing Caspars a DJ Dawidek.

Podtrženo sečteno – výborná akce. Pěkně jsem popil, pěkně si zapařil, pěkně pokecal s lidma, zejména pak s úžasnou Osa Killers (zdravím vás) a prostě si to dost užil. Pořadatelům fandím v pořádání dalších akcí, neb je vidět, že vědí, co dělají a jak to dělají. Na tomto místě bych ještě chtěl poděkovat Ondrovi a Lence za poskytnuté přístřeší, ukojení hladových a žíznivých buněk a vůbec výborný doprovod.

http://deadend.cz/