Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Již jedenácté pokračování letos slavila akce jménem Eternal Hate Fest, která se letos vůbec poprvé konala v Areálu pod sjezdovkou v obci zvané Nýrsko. Kdyňský lesní amfiteátr už se zdál zřejmě být jaksi těsný. Nýrské prostory byly zařízené vcelku pěkně a tak není divu, že pohoda panovala na všech stranách zúčastněných a úsměvy se tu rozdávaly ruku v ruce s přátelskou atmosférou jak lahváče zadarmo.

Začátek byl nastaven na druhou hodinu odpolední, a tak jsem v tento slunný čas směle kráčel k tamějšímu výčepu, kde mne mile překvapila nabídka piv. Lidí zde doposud příliš nebylo a tak vybrat vhodné strategické místo nebyla potíž. Inu, bylo horko a po dvou vypitých desítkách bylo nutné přejít o stupínek výše. Netrvalo dlouho, co jsem dopil třetí kelímek a na podiu už se začínalo něco dít.

Otvírací kapelou festu byla skupina Abyss, hrající nějakou melodickou variaci na death metal. Upřímně mne tento výstup absolutně neoslovil a soustředěnost byla dost často rozptylována jinam. Kapela se sice snažila dost a hráli v podstatě pěkně, ale už jsem hold člověk vybíravý. Pochopení z mé strany se bohužel pro tuto kapelu nenachází.

Druzí v pořadí byli black metaloví Naurrakar. Kapela skvěle putuje po žebříku směrem vzhůru a jednotlivé příčky dobývá s jistotou a poctivě. Není proto divu, že se pod podiem ukázal už nějaký ten menší dav lidí. Srovnám-li toto vystoupení s někdejším na pražské Infernalismus party, tak tenhle set se vydařil o něco lépe. Řezavý raw black metal podaný s noblesou a přesvědčivým způsobem. Parádička.

Energii na druhou stranu o něco málo ubrali příchozí Coward. Nevím, čím to je, ale celý gig byl poněkud prázdný a unylý. Nebylo tam mnoho momentů, které by upoutaly pozornost. Za to studiově mne kapela baví daleko víc. Čím to? Tohle byla zkrátka vyložená nuda.

Ovšem se čtvrtou kapelou se opět otevřeli brány pekel. Na podiu stanuli Bloody Lair, což bylo konečně mé první živé setkání s kapelou. Zcela otevřeně přiznám, že jsem zůstal stát jak zařezaný. Divoký black metal, ze kterého notně sršela čistokrevná nenávist. To ostatně vykresloval bezchybný vokál. Takhle chorý zpěv lze skutečně vymámit jen z hrdla postiženého nějakou nepěknou nehodou, kterou musel jeho majitel očividně prodělat. Jak jinak by přišel o prsty a k četným jizvám. Nicméně to byl výborný set, při kterém po mne pobíhala husí kůže, ačkoliv vedro bylo neúprosné.

Hellocaustor pak přítomným dopřáli trochu uvolněnější zábavy. Odpálili totiž nálož starého dobrého thrash metalu. Tento žánr se vůbec v posledních dnech těší velké oblíbenosti a snad můžeme hovořit i o návratu (samosebou, že pro některé nikdy zcela neklesl v hodnotách). Nebylo divné, když od maniaků v roztrhaných džínovinách na podiu létali úderné fláky ve stylu raného osmdesátkového thrashe. Divoká jízda jak bič. Co mě však mimo jiné taktéž potěšilo, bylo zařazení coveru Tormentor od Nifelheim do setlistu. Jednoduše fajn výplach.

Nyní na podiu stanuli ti, na které jsem se opět tuze těšil – Avenger. Ovšem k mému a patrně i jejich překvapení, vystupovali bez bubeníka. Ten je totiž v nedávné době opustil. Kapela proto musela vyštrachat starší bicí záznamy, aby tak mohla odehrát alespoň něco. To mělo za důsledek, že koncert postrádal skladby z posledního opusu Bohemian Dark Metal. Nakonec se však ukázalo, že toto počínání na škodu nebylo. Všichni si tak příjemně zavzpomínali na starší věci (Zlo, nenávist, válka – budiž příkladem za všechny). Co musím náležitě ocenit, byl jejich zvuk, který se podařilo krásně sladit i s tympány, které ne vždy bývají zřetelné. A tak jsem si zase udělal čárku za znamínkem plus.

Večer vzal svou úlohu ladně do spárů a rozprostřel patřičnou tmu. Ta totiž byla zapotřebí k doprovodné pyrotechnice další black metalové smečky Sekhmet. Ti mají zcela čerstvě venku nové album Words Of The Master (Proverbs To Hell), ze kterého se pochopitelně taktéž hrálo. Třeba takový cover Darkthrone – I Am The Grave Of The 80’s. Tahle kapela rovněž patří k těm ostřílenějším, a tak se nikdo nemusel bát, že výsledek by nebyl prostě uchvacující. Hořící kříže, krev, černobílé škleby a black metal – toť standard, který prostě vždy zafunguje na výbornou. Alespoň mne toto divadlo pokaždé dostane. Sekhmet pročísli svůj repertoár střídmým způsobem, takže na své si přišel každý.

Headlinerem dne byla dobře známá blacková sebranka z Německa – Desaster. Ti se obešli bez blackové imidž a jakýchkoliv doprovodných efektů. O to více přesvědčivě zahráli svůj osobitý thrash black metal říznutý deathem. Umělecká práce kapely byla hezky bodající do hlavy přítomných. Ovšem stále jakoby nedokázala pokořit genius loci, který vytvořili dvě předchozí kapely. Atmosféra už byla přesycena sírou a další prskání oleje do ohně už mělo spíše udržovací efekt, než další stupně ohromení. Tím nechci Desaster hanit a jakkoliv degradovat. Ba naopak, chci tím poukázat na fakt, kterým je celkově vynikající úroveň festu a logicky kapel (tedy až na pár much) na něm hrajících. Jen mi to celé nějak přišlo jakoby málo, asi jsem čekal až příliš mnoho.

Dokončovací práce si vzali na starosti důlní mistři War For War. Morbivod sestavil repertoár, který zahrnoval jak novější havířské kousky, tak staré Mardukovské vyhlazováky. Někdy ke konci se však ozval můj odvoz, že už je čas a já poslušně odkráčel. Ale i tak těch 75% vystoupení poslední kapely nemohu označit jako negativní. Vše mělo svůj řád a sled, postupovalo se pečlivě kupředu. Žádné úskoky, žádné zborcené šachty a štoly. Dělnická přesnost.

Závěrem? Z line-upu vypadli dvě kapely – Hovado a Inborned Lycanthropy. Ani jednu neznám, takže bohužel nejsem schopen stanovit míru zklamání. A pak tu máme trochu sveřepé pojetí WC. Což o to, chlapům to bylo jedno, ale jedna kadibouda pro holky je asi málo. Kladné dojmy ale výrazně převyšují, neb se jednalo o jednu z nej akcí, kterou západ Čech mohl letos zažít. Zejména se vydařil zvuk a to na všechny kapely.