Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Slibovaná sestava v čele s ostřílenými mazáky Hypnos, téměř domácími Six Degrees Of Separation, neustále se zlepšujícími Mindwork a stejným způsobem se rozvíjejícími Morgue Son, to už stálo za pokus si vyrazit. Plus k tomu všemu z česko-moravské kotliny je nutno připočíst punkem řízlé thrashery Čad ze Slovenska a příkladně barevná sestava je na světě. Tohle mě baví, od každého trochu a ne se striktně držet jedné linie nebo stylu. Po celém dni prožitém v tomto jihomoravském letovisku bylo akutní něco málo po šesté večerní nasměrovat své kroky do místní Sokolovny, kde už pilně zvučili MORGUE SON a do sálu se trousili první lační po hlasité muzice. Sál jako takový byl prostornou tělocvičnou s poměrně velkým pódiem, se zbytky plesových dýchánků u stropu či za logem HYPNOS ukryté rekvizity hradního monumentu z nějakého představení. Hm, docela úsměvné, ale tak už to v podobných "kulturácích" prostě chodí a není nad čím se podivovat. Zkouška slibovala razantní a přitom zbytečně nepřehulený sound (což povětšinou platilo po celý večer) a jak se později ukázalo, také hodně výživných světel, která doprovázela každou ze skupin a leckdy působila dost efektně.

Po zvukovce zůstali logicky na place brodští MORGUE SON a byť si svým setem věnovaným povedené novince "Impure Speculum Replete With Eeriness" poradili znovu skvěle, nakonec, jak už to většinou bývá, trochu doplatili na fakt, že celou akci otvírali, protože jsem se dnes nakonec dočkal důraznějšího mrazení. Lidé bohužel ještě naplno nedávali najevo své sympatie a kapelu podpořili spíš komorním potleskem, ale já byl přesto spokojen. Ono totiž stejně záleží na tom, jaký materiál se na poslední nahrávce MORGUE SON nachází, jak proměnlivý umí být a jak lehce se během hraní lze procházet od extrémnějších poloh do těch psychedeličtějších, či temně rockových. Jedním příkladem za všechny by mohla být skladba "Suffering Of The Blind", ve které opět zahostoval v Luhačovicích přítomný Kverd, a která během svých minut rozkvetla až do mimořádných rozměrů. K dobru také přičítám solidně zvládnutý cover Black Sabbath "Nativity in Black". Zvukově dobré, ale řekl bych, že i zde nebyla kapela tou, která by po této stránce celé akci dominovala.

Přiznám se, že dosud nemám novinku MINDWORK nazvanou "Eterea" (čerstvě nominovanou na cenu Anděl) pečlivě naposlouchanou, což je samozřejmě moje chyba, ale reakce na tohle album mluví za vše, a to nejen na stránkách našich Ozvěn. Lidí přibylo, potlesku jakbysmet, zvuk se srovnal téměř k dokonalosti a my jsme byli svědky skvělého vystoupení čtveřice z Prahy, jenž ve své hudbě snoubí odlesky prog metalu, jeho smrtícího koktejlu a rockově vybraných delikates. Tento set mě dostal a když jsem si zrovna razil cestu lidmi k drobné porci chmele, snadno jsem se dovtípil, že jsem nebyl sám. Bubeník hrál naprosto famózně, zpěv byl čistý tam, kde měl být čistým a vztekle klouzal hrdlem v tom okamžiku, kdy bylo na pořadu dne trochu zatřást plesovými konfetami visícími ze stropu. Když potom MINDWORK přidali cover "Trapped In A Corner" od samotných Death (album Individual Thought Patterns) bylo prakticky vyhráno a já osobně jsem měl o hlavních sympatiích tohoto večera jasno. Takže teď už snad konečně podniknu cestu do hlubin "Eterea" s mnohem větším zaujetím.

V prostoru Sokolovny bylo zřízeno několik občerstvovacích stanic, ocenil jsem (byť otravný kuřák) pravidlo trápit špinku pouze venku, což prospělo nejen vzduchu v sále, ale také tělu, neboť venku byla kosa a pokud si někdo nechal bundu nahoře, příští návštěvu venkovního pokuřování si dobře rozmyslel. Zavedl bych to všude, kuřák nekuřák, když to potřebuješ, upaluj si upalovat plíce ven a pak se vrať! Vedle pivních stanic se také dosti podlévalo kořalou, čemuž jsem se v rámci zachování zdravého úsudku raději obloukem vyhnul. Na pár místech se dal také vyloudit nějaký ten merch, kdy zejména HYPNOS v různorodosti svých produktů vládli.

A HYPNOS vládli po MINDWORK také na pódiu. A světe div se, v Luhačovicích úplně poprvé. Oživené komando v čele s Brunem, po jeho pravici s Igorem, na druhé straně ze SDOS zapůjčeným Vlasou a Pegasem za bicími. Smrtka dala hned od začátku najevo, kdo je tady dnes headliner a surově vypalovala jak černoprdelnicky zvrácenou definici života, tak první řady fans, kteří kapelu podpořili zdaleka nejvíce ze všech vystupujících. Sám sice tvorbě HYPNOS příliš neholduji, ale dnes jsem si rozhodně přišel na své. Prostě jsem podobně doporučenou smrtící injekci potřeboval. Docela mě pobavilo, jak na HYPNOS reagovala moje choť, neboť ta naprosto sebejistě prohlásila "tak tady tohle je tady jasně nejlepší kapela". Ona ta drsná změna z psychedelicko-progresivních nálad měla své účinky. Songy jako "Journey into Doom", "Endorsed by Satan" nebo třeba "Burning Again" zkrátka a dobře mají svou sílu. Dva přídavky byly ve finále tak nějak samozřejmostí, i když by to možná šlo i bez upozornění, že pokud budem dostatečně hlasití, tak fakt přijdou... Jinak palec hodně nahoru.

Od protikonzumně založených ČAD jsem moc nečekal, ale nakonec mě i oni svým způsobem zaujali. Už ono oslovování publika jako "hoveda a hovedice" slibovalo, že bude legrace. Ukecaný frontman, pěkná basačka a nekompromisní bubeník nám totiž neustále připomínali, že "Piče idú do Polusu" /což jsem si nejspíš ne sám překřtil na český Globus/, kde může nastat vyjebaná "Rabovačka", ba co víc - "Sukromná vojna" a mohou vznikat další a další "Konflikty". Takže hoveda a hovedice, tohle byli ČAD, trochu crustu, hardcore, snad i thrashe a hlavně docela dobrá zábava, neboť únava už se pomalu dostavovala. Poslední set, tedy sousedovic SIX DEGREES OF SEPARATION, jsem sledoval už jen z předsálí a nic to nezměnilo na mém vztahu ke kapele, který se rovná uznání, ale zároveň některé věci (zejména zpěv) úplně nepobírám. SDOS mají svůj rukopis, na který osobně musím mít náladu, což se dnes kolem půlnoci tak úplně nestalo. Je mi líto, ale už jsem dostal, co jsem potřeboval. Tak jako tak, tento kovaný večírek mě mile překvapil svou kvalitou a nemyslím tím pouze kapely. Pokud bude tradice těchto luhačovických dostavení pokračovat, budu nesmírně rád a určitě se pokusím zase přijet podívat. Velmi rád si totiž znovu spojím příjemné s ještě příjemnějším, tedy město samotné s trochou ostřeji podané kultury.