Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na nějaké vyloženě grindové akci už jsem nebyl, ani nepamatuju. Přišel proto čas učinit stagnaci přítrž a patřičně si vypláchnout hlavu. Středeční koncert v Modré Vopici byl naprosto ideální volbou, která se ve výsledku ukázala jako sympatická událost. V hledáčku byly čtyři kapely semknuté grindcorem, přičemž dvě z nich tuzemského původu a druhé dvě zavítaly z dalekého Mexika.

Krátce po osmé hodině, tedy po čase oficiálního začátku akce, se pozvolna spouští set první domácí smečky – Dr. Greenstein. Zprvu to vypadalo, že kapela bude hrát pro těžce komorní publikum, neboť počet hlav pod podiem by se dal spočítat na rukou jednoho člověka. Postupně však hlavy přítomných přibývaly a počet platících se ustálil maximálně (a to hodně přidávám) na třiceti kusech. Nicméně s Dr. Greensteinem to nic nedělalo a s úsměvem na rtu do lidí začal házet zábavný goregrind především s anální tématikou. Pětihlavá saň se střídajícími se dvěma vokály byla ryze nervního rázu. Šílené zvraty a hrdelní kreace mne ihned navrátily do grindového dění, ze kterého jsem už po delší čas vypadl. Songů bylo vypáleno tři zadky a všechny odehrány s velkou radostí, zejména basák se furt culil a vypadal, že ho to děsně baví. Sranda musí být, žádná tvrdá póza a děsivá vážnost, prostě kapela těžce nad věcí hrající anální bordel, kterému odpustíte i to, že vás to může hudebně celkem míjet.

Název druhého supportu už dával dopředu tušit, že bude sranda. A taky že byla… Čtyřčlenný ansámbl Bambulkyně dobrodružstvá nakráčel ve stylových oblečcích za zvuku nějaké hrozně tupé znělky z obskurního komunistického večerníčku, či co. Na podobných kontrastech však tahle muzika staví a ihned se mi vybavila italská formace Rabid Dogs. Způsob zábavy pak zas připomínal tuzemské fekálníky Gutalax. Vlastně i ta muzika, která se převážně nesla v klasickém tupatupa gore žánru. Jenže sranda nekončila jen tímhle, pochopitelně tu byla k mání i spousta veselých názvů skladeb - Anální Rapír aneb Anální destrukce řitě Tomáše Ortela. Frontman a zpěvák měl neskutečně energického ducha. Neustále vybíhal mezi lidi a nutil je k tanci, neboť dle jeho slov každý správný tanečník má obřezaný konečník. Vše vyvrcholilo, když si zpěvák vyžádal stage diving, který zakončil tím, že se chytil stropního žebrování, přičemž mu z pod šatů vykouklo vše, na co jste se báli zeptat. Jedinec byl zkrátka (v dámských šatech) na ostro. Raději jsem odvrátil zrak a sledoval kapelu, jak nekompromisně valí zábavnou hudbu. Zejména kytarista se vyloženě nenudil a po hmatníku jezdil jako zběsilý. Tu a tam se s vokálem přidal i basák, jehož projev byl vyloženě k neuvěření. No, nebudu líčit detaily, neboť Bambulkyně dobrodružstvá je zážitek nepopsatelného rázu. Hudebně jde o kombinaci výše zmíněných skupin s důrazem na energii a rychlost, však to znáte. Gore a grind.

Pak se nachystalo trio, které mne sem vlastně vylákalo. Jde o kapelu Paracoccidioidomicosisproctitissarcomucosis, kterou už nějaký pátek sporadicky sleduju. Své jsem o ní už napsal v rámci dílu seriálu Zapomenutá dema. Překvapením pro mě bylo, že kapela mezi sebou má basačku, což jsem dříve netušil (patrně tam nebude dlouho). U ní bych se na chvilku zastavil, protože to byla zvláštní bytost. Její hra byla vcelku nenáročná, a když jsem ji intenzivně sledoval, bylo vidět, že chvilkama se nechytala a přestávala hrát. V tom bordelu bylo stejně prd poznat, ale přišlo mi to úsměvné. To trochu svědčí o jejím novátorství v řadách spolku, což jí nepochybně omlouvá. Ovšem daleko mrazivěji působil její výraz, protože úsměv na její tváři jsem viděl snad jen dvakrát. Poprvé, když jsem si od ní kupoval tričko, po druhé když jí opakovaně ujela pasáž. Skoro to vypadalo, že jí koncert sere, ale třeba je to jen tvrdá slupka nebo prostě únava z dlouhé štace a miliontém koncertu. O poznání energičtější byl bicmen a zpěvák dohromady. Ten jako by si to všechno vybíral za spoluhráčku. Nejen že bravurně zvládal mlátit rychlé tempo, ale i do něj bez problému zvládal vyluzovat ty nejodpornější zvířecí zvuky, které byste lidskému hrdlu nepřisoudili. Paráda, totální kanál a víc gore než grind. Neskutečně natlakovaná energie a brutální síla, která měla tendence rvát vnitřnosti. Pro někoho jde možná o primitivní muziku, ale zkuste si zajít na nějaký koncert podobného rázu a nestačíte se divit, jakou hráčskou vyspělostí kapely disponují. Paracoccidioidomicosisproctitissarcomucosis to mají v krvi a v malíku. Předvedli dech beroucí set toho nejodpornějšího goru, který jsem kdy naživo slyšel. Ptáte se, zda ten zběsilý název dokáže někdo vyslovit? Odpověď je, že ano, Mexikání dokázali jednotlivé slabiky vychrlit, až jsem koulel očima.

Doslova a do písmene zlatý hřeb bylo další mexické trio – Fecalizer. Banda, kterou zajisté znají návštěvníci Obscene Extreme, pokud je tam zajímá i muzika a nejen to, že se vyblbnou na šílenej rambajz. Tuzemským nadšencům do téhle scény možná nebude rovněž neznámou, neboť loni v létě kapela vydala splitko Grind Monsters s našinci Carnal Diafragma, kterým zároveň během koncertu složila poklonu špičkovým coverem. Prvotřídní grindcore, který kapela zpustila, neměl sebemenší chybu. Když jsem viděl bubeníka, kterak rychlostí samopalu řeže do bicích a stačí přitom vesele klepat i do všech činelů, spadla mi brada až na zem. Takové nasazení jsem dlouho, ale vážně dlouho neviděl. Ten člověk neměl v těle běžné útroby, ale vyloženě motor. To, co předváděl, bylo hodné stroje, vážně masáž. Rychlosti samozřejmě musela stíhat i strunná sekce, kde jedna kytara a jedna basa drtila absolutně nekompromisním stylem. Když mexická hudba, tak se každému vybaví zábavná Brujeria (nebo Asesino), některým určitě není utajena ani existence našlápnutých deatherů Armada. A když si energii, nasazení a obrovský potenciál složit odzbrojující song dáte dohromady a výrazně zrychlíte tempo, máte v šejkru hotový pamlsek jménem Fecalizer. Vrchol večera, to je bez debat a pro mě osobně vyloženě top grindcore koncert, který jsem kdy viděl (hned vedle zastávky Brujeria před lety ve Futuru). V tomhle setu bylo prostě všechno, co od pravověrného grindcoru chcete slyšet, vidět a cítit. Prostě paráda a nečekaně vydařený zážitek.

Ve výsledku opravdu škoda tak nízkého počtu platících, čekal jsem, že na gore/grind chodí více lidí. Ale berme v potaz všední den a relativně málo známá jména na soupisce. Každopádně to byl výtečný večer, bravo!