Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Do Brna jsem se vracel ten den odpoledne rychlíkem Praha – Brno z Vysočiny, kde stromy prohnuté pod tíhou stále narůstající námrazy hrozily, že se každou chvíli položí přes trať a zanechají nás někde v kopcích mezi Dolními Loučkami a Tišnovem. V Brně jsem se objevil až za tmy, námraza žádná, město vlhké a nepříjemné, proti světlu pouličních lamp byla vidět drobně mžící mlha a tak asi není divu, že v mezičase před koncertem jsem do přehrávače vložil „Cupio dissolvi“. Et Moriemur mi do programu večera příliš neseděli, ale jednak jsem si už zvykl, že volné sdružení Naše koncerty k sobě skládá kapely s notnou dávkou fantasie, a pak jsem se už dlouhý čas neviděl se Zdeňkem Nevělíkem, takže všechno vlastně bylo opět tak, jak má být.

V Ostravě vystoupily kapely v totožném pořadí, jako tomu bylo v Brně. Doom metalové ET MORIEMUR jsem nakonec z časových důvodů nedal. To mě mrzí i proto, že jsem Zdeňkovi v průběhu večera slíbil pečlivě nastražené uši, protože jsem byl dosud živou podobou kapely nepolíben. Nucený pobyt "do rána" jsem ale nechtěl riskovat... I tak se jednalo o večer příjemný, strávený ve společnosti dobrého zvuku a solidních výkonů a v neposlední řadě za účasti docela slušného počtu hlav, což tak na začátku akce příliš nevypadalo. Barrák tedy nakonec splnil to, v co jsem doufal. Zvukově nás nedržel v útrapách bolesti a jeho poměrně velký prostor se slušně zaplnil. 

Večer otevřeli o půl deváté Morgue Son a bylo to otevření hlasité, zvukově hodně nepřehledné a bolestivé. Zapomněl jsem si ten den špunty doma, což ve spojení s klubem Boro a tradičně flegmatickým zvukařem je asi jako kdybyste se šli potápět a nevzali si kyslíkovou bombu. V jedné zoufalé chvíli jsem měl chuť si do uší stočit jízdenku z vlaku, ale zhruba od druhé třetí skladby se situace alespoň přiměřeně zlepšila. Morgue Son – kromě starších skladeb – zahráli i dvě nové, z nichž byl zřejmý další posun ke klidnějšímu pojetí dříve striktně metalového žánru; jedna balada a jedna v podstatě rockovka byly (nejspíš) předzvěstí toho, že kapela ani na dalším albu nezůstane stát na vydobytých pozicích. Tradičně ale zůstávají dlouhé a zajímavě strukturované kompozice, zmíněná balada (pracovní název jsem zapomněl) byla navíc vygradována skvělým závěrem a můj dojem z pracovité kapely tvořící zajímavou muziku byl opět posílen.

Nové skladby MORGUE SON mě zaujaly. Ještě je víc vypilovat, tak nějak "dotáhnout" a nezbude než se těšit na nové album. Rocková poloha kapele sluší a za sebe jsem rád, že se brodští rozhodli pokračovat právě tímto směrem. Ona rockovost je zřejmá už z jejich "Zrcadla", ale tentokrát hraje prim a kapela se odpoutává od metalových kořenů. Je pravda, že Slav vokálně sem tam ujede, ale je spíš povzbudivé slyšet, že na sobě pracuje a objevuje další možnosti svého hlasu.

Koncert Heiden odstartoval Rudolf Hrušínský, vrátili jsme se na „Dolores“, ale hned druhá a třetí píseň („Labuť a lyra“ a „Setkání“ ... snad) patřily nové desce a i zde byl patrný posun mezi oběma nahrávkami. Kapela jde i nadále vstříc atmosférickému rocku, opouští výrazně zkreslené kytary a expresivní vokál, rozvolňuje strukturu skladeb, nebojí se dlouhých repetic a čistě instrumentálních pasáží (na což lze nahlížet velmi pozitivně), a přesto si i nadále ponechává svůj rukopis a feeling. Není problém podlehnout, není problém vypudit myšlenky na příliš jednoduchou rytmickou sekci a nepřesvědčivý zpěv, kouzlo Heiden je jinde a v součtu kapela funguje velmi podmanivě. Navíc celý svůj set doprovodili videoprojekcí, která někomu mohla připomenout klip „Sobec“ od Esazlesa, ale která se k jejich muzice výborně hodila a dojmy z večera posunula o další stupeň dál.

Samotného křtu se ujal Viktor Palák, kmotr, pořadatel koncertu a spoluvydavatel gramodesky v jedné osobě, pronesl pár vlídných slov a jednu desku věnoval někomu, kdo si o ni uměl říct a přitom se uměl chovat slušně. Koncert pak ještě ve velmi přátelské atmosféře pokračoval, přidávalo se jednou („Dnešní noc je žena“), a přidávalo se ještě jednou („Živý?“).

Pozdně večerní melancholie HEIDEN měla v Ostravě příznivé účinky. Vkusně namíchaný koktejl z "Dolores" a "AKUNVST" ukázal, že živě umí zafungovat a drží při sobě. Poslechnout si nové skladby byl hlavní důvod, proč se stavit a podoba, ve které zazněly, měla za následek, že si je člověk přehrával ještě cestou v noční tramvaji. Atmosféra novinky HEIDEN je silná a hoši ji umí převést i na pódium. Viděl jsem kompaktní set, který byl po zásluze oceněn potleskem. Stejně jako v Brně se přidávalo a pokud byla dnešní noc žena, slušelo jí to a nemuseli jsme si ji vymýšlet. Ani bez projekce.

V mezičase před posledním setem došlo k lehkému exodu přítomných, noční hodina pokročila a pro někoho bylo asi to hlavní odbyto. Et Moriemur s sebou na pódium přinesli vůni starých časů, klasického (funeral) doomu, obohatili zatím dost skromný vlasový fond večera, rozžali několik svíček a po zvukovce rozehráli svůj set. Byl opět hlasitý, kytary se vazbily a hvízdaly bez evidentního zájmu toho kluka za pultem, jednou vypadl mikrofon a vše nasvědčovalo tomu, že klasický underground stále žije. Et Moriemur jsem neviděl snad dva roky, sestavou se zamíchalo, klávesy šly ze sampleru, Zdeněk – hudební nihilista, životní optimista – byl opět naplno a přesvědčivě ponořen do svého přednesu a „Deep“ zní stále skvěle. I přes nějaké dvě desítky zbylých fans byl ohlas velmi slušný, zůstali vlastně jen ti věrní, kteří si před půl jednou ráno vynutili ještě poslední přídavek.

Byl to vlastně můj poslední koncert v tomto roce a končit s Et Moriemur bylo víc než příznačné. Bylo to výborné. Díky proto patří kapelám a pak taky dvěma lidem za jejich milou společnost.