Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Inkriminovaný večer měl předehru o kousek vedle, neboť z Ohrady unikl Prasák a po něm ještě druhý a bylo potřeba oba čuníky zpacifikovat. Následkem čehož jsme s kolegou Garmem (který mi s tím pomáhal) málem propásli první kapelu. I když jsem z tvorby norských 22 dosud neslyšel ani ň, neměl jsem v plánu si je nechat ujít a dle avizovaného harmonogramu to taky vypadalo, že shlédneme minimálně půlku setu. Po našem příchodu se ale hrálo jen pár minut a v 19:47 se s námi kapela 22 rozloučila. Nějaký ucelený dojem po mě tedy nechtějte, snad jen tolik, že už tou dobou bylo v klubu pěkně dusno.

Islandské prog rockery Agent Fresco jsem si před koncertem oťukal skrze povrchní poslech alba Destrier pro rozšíření mého obzoru, který dosud sestával jen ze strohé informace, že Agent Fresco je něco jako dvorní předkapela Leprous. Vysoký hlásek a uhlazená produkce je hlavně věc desky a říkal jsem si, že by to naživo mohlo být trochu syrovější a drsnější. Jenže nebylo. Nejdrsnější na celém vystoupení Agent Fresco byl bubeníkův účes. Všechno ostatní se mi i přes nespornou instrumentální zručnost kapely jevilo jako příliš okleštěné od všeho rockového a daleko od všech hodnot, které mám rád pořádně nahlas. Možná je jejich hudba až moc postavená na andělském hlase urostlého zpěváka A.D. Arnarsona, který se často uchyluje k falzetu a většinu produkce domovské kapely pokrývá svým expresivním projevem. Chytal jsem se vlastně jen při skladbě Dark Water, která mne zaujala už při poslechu alba Destrier, zbylých zhruba 50 minut jsem ale jen čekal na zázrak. A mám pocit, že jsem v tom nejel sám, odezva z publika nebyla kdovíjak vřelá.

(Ne)trpělivě očekávaní Leprous nastoupili na pódium krátce před čtvrt na deset. Rozjezd obstaral hostující violoncellista, který z rutinního rozcvičování zvolna přešel do intra. Začátek vystoupení mě docela (hořce) pobavil, protože Leprous začali úplně přesně tam, kde skončili Agent Fresco. Však víte, jak zní Bonneville prvních pár minut - křehkost, falzet, jemné víření. A taky určitě chápete, v čem byl pak ten rozdíl. Leprous nastoupili s úplně jiným druhem energie v žilách a s podstatně záživnějším materiálem. Komu padly do noty poslední dvě desky, musel být nadmíru spokojen, protože z nich se hrálo nejvíc. Svůj omezený prostor dostalo i album Bilateral, mladší Coal (báječný song Chronic) i nejnovější singl Golden Prayers. Leprous bojovali se žárem více než dvou stovek těl statečně a houževnatě, až se na nich košile leskly jako psí kulky. Moc nechápu, proč všechny kapely trvaly na štědrých dávkách umělé mlhy, která vytlačovala poslední zbytky čerstvého vzduchu s podobnou důsledností, jako ještě před pár lety cigaretový kouř. Ale takové už je umění, bez mlhy to zkrátka nejde.

Možná i z těchto klimatických důvodů došlo v druhé polovině koncertu k drobným technickým problémům s klávesami, jejichž obvody pod náporem vlhkosti vyhlásily stávku. Byl to ale jen směšný desátek za parádní provedení skladeb Illuminate, Stuck, The Price, Slave a dalších, jejichž seznam jsem si kvůli odfláklým poznámkám uložil do neznámé složky v hlavě. Na úplný závěr přišla řada na dosud absentující hitovku From the Flame, kterou Einar uvedl rozloučením a prosbou v duchu “proboha nechtějte po nás další přídavek, nebo se tu uvaříme”. Je pravda, že tou dobou už bylo třičtvrtě na jedenáct a dusno, že by se dalo mazat na chleba. Přesto nenasytný dav vyžadoval ještě jednu leprotickou injekci. Jenže v zákulisí už jela sušička a pro dnešek bylo hotovo.

Nadějná akce naplnila moje očekávání především díky suverénnímu headlinerovi. Agent Fresco mě nezaujali a 22 začali dřív, takže jsem je nevědomky propil (hard to say). Leprous odvedli perfektní práci, s čitelným zvukem vykládali svoje příběhy ve studiové kvalitě a všechno do sebe ukázkově zapadlo. Jediné, co mě trochu mrzelo, byla bicí souprava postavená bokem a mimo vyvýšené pódium, takže fígle Baarda Kolstada jsem neměl šanci pozorovat. Slyšet ale byl dost a občas i ukázal obnažený hrudník, což místní dámy (a vsadím se, že i některé pány hehe) určitě potěšilo.

Redaktorovi byla udělena press akreditace agenturou Obscure Promotion.