Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Rok co rok se v červenci v Táboře koná unikátní, třídenní, hudební festival, jehož specialitkou je nikoliv česká festivalová klasika, ale jde především o zahraniční kapely, které tvoří 80 % line-upu. Vše je založeno na žánrech jako je punk, ska, reggae, hardcore, rock´n´roll, rockabilly, indie rock a další hudební žánry, které s těmito úzce souvisí nebo se od nich odvíjí. Festival funguje již od roku 2005. Tehdy začínal na loukách u Olší U Tábora, ale od roku 2010 se koná na letišti Čápův Dvůr přímo v Táboře.  Právě jsem Vám alespoň trochu nastínila, o co vlastně jde, takže pokud Vás menší úvod nezaujal, do dalších řádků se ani nepouštějte. Pro ostatní nadšence se hodlám v tomto článku věnovat letošnímu ročníku no. 8, takže se pohodlně usaďte a můžeme začít.

Mírně pod mrakem, teploty optimální - s tímto počasím se letos začínalo. Celkem příjemná změna pro ty, co byli loni a pařili ve třicítkách v pravé poledne ska. Silnice jsou značené, všude zácpy a do vlaků se lidé nemohou pomalu nacpat. Vše ústí na železniční zastávce Čápův Dvůr, na kterou se odbočuje ze silnice a kde se z vlaků hrnou davy nadšených fanoušků. Cesta vede na louky, kde se rozprostírá areál veškerého dění, u kterého mohou fanoušci, kteří přijeli autem, parkovat. U vstupu do stanového městečka se platí záloha za odpadky, neboť Mighty Sounds je zapojeno do projektu ČISTÝ FESTIVAL. Dále už stačí akorát zapíchnout na volném místečku stan, počkat na ostatní z party a ve 14:00 hodin, kdy se otevírá festival, vyrazit k hlavnímu vstupu do areálu.

Co dál? Areál je opravdu veliký a o zábavu je postaráno. Probíhá zde například exhibice skateboardů na U-rampě, opodál baví návštěvníky žongléři a v neposlední řadě je zde plno obchůdků s RASTA oblečením, obchůdek ANTIFA, GROWSHOP, stánek GREENPEACE a další. V areálu jsou asi dva stánky s Budějovickým Budvarem a minimálně tři stánky od Božkova. Tak jako minulý rok podpořil festival RED BULL, letos se o to samé stará MONSTER ENERGY, v noci zeleně zářící zóna, kterou nelze přehlédnout. Pokud ještě není na co se hýbat, nezoufejte. Kousek od hlavního vstupu je možné zahrát si stolní fotbálek nebo nohejbal.

Čas na kapely se naplnil kolem třetí hodiny odpolední. Na všech pódiích to kapely odstartovaly najednou, tudíž jsem opravdu nemohla stihnout slyšet vše, a tak Vám tu alespoň stručně nastíním ty, kvůli kterým mě letošní ročník přilákal, a které jsem si rozhodně nemohla nechat ujít!

PÁTEK

Teplo, neprší, vane čerstvý vítr. Na pódiu Jana Husa se jako první představili BOMBS FROM HEAVEN, český rock´n´roll. Na rozjezd výborná volba.

Na COOL STAGE to rozparádila ZNOUZECTNOST, plzeňský punk rock, který měl letos 25. výročí fungování kapely. Zde jsem je slyšela poprvé a musím říci, že si s lidmi hráli jako s loutkami. Obzvláště musím ocenit jejich pěvecké sladění, neboť jejich mužské seskupení na jejich věk opravdu umí.

Zatím co ZNOUZECTNOST končí, na pódium Jana Žižky začíná punková legenda N.V.Ú, kterou myslím není potřeba dále představovat.

MR. COCOMAN and THE SOLID VIBES na pódiu Jana Husa! Tady uvádí program Dr. Kari, který si s nimi též zazpíval a nechyběl ani MESSENJAH. Nesmím zapomenout zmínit, že Cocoman společně s Messenjahem představili novou věc pod názvem Stopaři. Text je natolik pravdivý, až by se jeden opravdu zvedl. Poslechněte a pochopíte. Slunce svítilo, kolem zavanula povědomá vůně zeleně a příjemné hlasy se mísily s pohodovou náladou. Hned po nich nastoupili SUBSOURCE, smíšený typ žánrů dubstepu, D´n´B a punku.

Okrajově jsem se zaposlouchala a zamířila na THE CRIMSON GHOST, horror punk z Německa. Na ně jsem se opravdu moc těšila, avšak mé očekávání nenaplnili. Když si je poslechnu na youtube, zní mi opravdu dobře, ale na živo? Snažila jsem se to dát za vinu atmosféře - horror punk za slunečného dne nemá kouzlo, ale zkrátka to na mě nebylo dost působivé.

Chuť jsem si zpravila až na POISON IDEA na COOL STAGE, kde se rozjel takový mosh, že všichni ti, kteří se nezapojili, byli vystrčeni z COOL stanu ven. Opravdu dobře zajeté koleje do HARDCORU.

,,A konečně přišlo pořádné SKA!´´ říkala jsem si, když jsem se po POISON IDEA přesunula na TALCO.  Rázné ska a punk z Itálie kombinováno s neuvěřitelně chytlavými dechy a italskou lidovkou!

S radostí se nemohu dočkat, až vám představím pecku reggae scény, která letos poctila svou návštěvou MIGHTY – ALBOROSIE! Fanoušci kvalitního reggae jistě ocení jeho výstup. Jde o italského rodáka, evropskou reggae hvězdu světového formátu, kterou by si žádný reggae fanoušek opravdu neměl nechat uniknout. U jeho výstupu jsem byla a celkem se mi líbil, ovšem opět musím říci, že na živo mé očekávání též nenaplnil. Nastoupil s bekovkou dozadu a do poloviny stehen staženými kalhoty. To mě hodně zklamalo. Jediné, co mě na něm opravdu upoutalo, byli jeho dlouhé tlusté dredy až na zem. Hlas však špatný rozhodně nebyl. K jeho plnému výkonu mu dopomáhala krásná černoška se sexy tělem, která se opravdu uměla hýbat, a její hlas zněl velice příjemně. Jejím kolegou byl další černoch. Atmosféra byla úžasná, teplá noc příjemná a pod pódiem bylo opravdu hodně fanoušků.

Po pohodovém zhoupnutí byl nejvyšší čas, dát si zase něco rychlejšího. O to se postarali LOS DE ABAJO. O této kapele jsem slyšela poprvé a bylo to velice milé překvapení. Chlapi vedle mě slintali úžasem nad krásnou mexičankou v praštěně strakaté sukni až na zem a korzetem sepnutým tak, aby vynikly její vnady. Jakmile zazněl saxofon, těla fanoušků rozhodně nešetřila. S jejím kolegou, který zpíval a hrál na trumpetu, zasvětili fanoušky do podmanivého mixu radikálního punku, šikovně kombinovaného s horkokrevnými afro-latinskými rytmy salsy a curia. Bylo to živelné latino ska s energetickou show, která by  vzkřísila i mrtvého.

Je jedna hodina ráno. Čas, kdy už pozoruji víčka od spodu. Ne však dnes! Teď jsem udýchaná po mexickém latino ska a čekám na další pecku jménem DISCOBALLS. Ostřílení matadoři z Česka. Kapela, kterou jsem již slyšela a stále mě ještě neomrzela.

Šťastně zničeni se já a pár mých posledních kolegů přesouváme na poslední kapelu na COOL STAGE – LA BOUM, akustické ska z Německa. Očekávala jsem a mé očekávání bylo po dnešním dni konečně vyslyšeno! Krásný závěr pátečního Mighty Sounds.

SOBOTA

Počasí se horší, začínají přeháňky. Nic, co by mighty people měla odreagovat. Všichni fasují pláštěnky a jdou si zaskákat na první kapely dnešního dne.

BASTA FIDEL, námi tolik očekávaná kapela už z loňského ročníku. Pražské uskupení předvedlo opět dech beroucí výkon, v podání svůdné bohyně Marquet.

Kdo by z řad milujících rock´n´roll neznal QUEENS OF EVERYTHING, nabušený punkrock poháněný hyper pohonem zvaným rockabilly. Královny všeho opět nezklamaly.

Zatím co jinde znějí trumpety a klasický rock, v COOL STAGE se fanoušci houpou v rytmech dubu. DUB ARTILLERY! Partička, o které, myslím, ještě hodně uslyšíme. Sice nejsou tolik známí, ale jestli budou pokračovat v tom, co letos předvedli, myslím, že se můžeme těšit na jejich brzké zviditelnění.

LOS TRES PUNTOS! Skupinka, která je pestrou směsicí ska a punku by si výborně mohla tykat s LOS DE ABAJO. Opět zde zazněly latino rytmy, které v živém podání nemohou nikoho zklamat. Vaše tělo tohle v poklidu neustojí.

GANGNAILS - Pražáci, kteří letos slaví dvanáctý rok svého fungování od roku 2000/2001. Kdo měl chuť, nesměl na ně na JAN ŽIŽKA STAGE chybět.

Kdo tvrdí, že se ve SKA vyzná, poslouchá ho už léta a nezná STO ZVÍŘAT, u mě neexistuje. Snad ta největší ska klasika v Čechách, ještě s TLESKAČEM.  Sto zvířat hrají už přes dvacet let a v roce 2011 odehráli v Čechách neuvěřitelných 101 koncertů. Kdo na ně v životě nenarazil, je prostě smolař.

THE SKINTS. Pro spousty návštěvníků obrovná novinka. V Čechách naprosto neznámá kapela, v zahraničí však velice populární, obzvláště v anglických hitparádách. Zvláštností u nich je, že v některých písních zpívá sólo bubeník.

Horký tip ve vedení festivalu zazněl v podvečer  - THE PEACOCKS ze Švýcarska mi na dlouhou dobu rozhodně nedají spát. Rock´n´roll postavený na dokonale propracovaných melodiích se mi opravdu líbil.

Pokud se Vám zdá, že jsem pár předchozích kapel vzala velice svižně, tak snad jen pro to, že teď představím ve velkém THE CARBURETORS. Chybět na ně, můžu se jít rovnou odstřelit. Řídím se pravidlem - SEVERSKÝ METAL, POŘÁDNÝ METAL!, ale že i rock´n´roll z Norska může znít pekelně, to potvrdili právě THE CARBURETORS. Tahle smečka ostrých chlapců je u kritiků značená jako směs Chucka Berryho a Motörhead, avšak lepší označení pro ně snad ani neexistuje. Tahle kapela mé očekávání naprosto převálcovala. Texty o krásných ženách a rychlých kárách v podání svalnatého sympaťáka zněli prostě dokonale. Kytaristi předvedli show, jakou jsem už dlouho neviděla, horoucně rozhazovali trsátka a jeden dokonce vylezl na lešení, spustil na kytaru, ze které sršely jiskry a v zápětí se linula mlha jako blázen. Myslím, že tahle kapela už měla být dávno slavnější než je. Bylo to opravdu jedinečné, a pokud se mi v budoucnu naskytne ta možnost poslechnout si je zase na živo, nebudu váhat ani vteřinu.

Další uskupení, o kterém vám budu déle vyprávět, se jmenuje INNER CIRCLE. Asi vám to nic neříká. A co takhle písnička pod názvem Sweat? Také nic? Tak to už může zachránit jen označení A LA LA LONG. Legenda a Slunce vtělené do muziky. Již v sedmdesátých letech patřili mezi top reggae party na Jamajce a to, že jsou opravdovou legendou, se letos v Táboře potvrdilo. Přišlo na ně neuvěřitelně mnoho lidí, ale na druhou stranu se opravdu není čemu divit. I když se v roce 1980 rozpadli kvůli smrti jednoho z členů, po následujících dvou letech to dali opět dohromady a díky bohu za to. Když se nad tím dnes tak zamýšlím, asi to pro mě byla největší hudební pecka letošní festivalové sezóny, kterou jsem si opravdu nechtěla nechat ujít. Konec konců, Boba Marleye už se s určitostí nikdy nedočkáme, tak alespoň tahle legenda mi nadšení ze živé reggae hudby zachránila.

Popravdě jsem si myslela, že nic lepšího už přijít nemůže. Kapela, která se vyrovnala mému nadšení z THE CARBURETORS přišla na JAN ŽIŽAK STAGE o kapelu později, a to THE REAL MCKENZIES. Krásná noc, dudy a irská nálada panovali, kam oko dohlédlo. Sic už staří pardálové, ale takový bordel se jen tak nevidí! ,,Nečekaně,, nastoupili v kiltech a spící náladou, která mě vtáhla do starého Irska jako po másle. Přec byla plocha pro fandění solidně rozčvachtaná, fanouškům to na náladě neubralo, právě naopak! Kanadští psi s keltskými kořeny zpívající hybridní agresivní punk a tradiční skotské folkové písně nejsou v rozvíření fanoušků rozhodně pozadu. Pod podiem se ozýval chorál, který přehlučel i pištící dudy, rozjelo se pogo a kdo nebyl v tuhle chvíli opravdu šťastný a pořádně si to neužil, je měkký. Abych přiznala barvu, myslela jsem, že v tom bahně, které opravdu slušně zapáchalo, si to moc neužiji. Navíc jsem měla poslední čisté oblečení.  V tu chvíli mě chytil za loket dvoumetrový mladík a v tom bahně se mnou bokem sjížděl tokovou rozmetačku, že jsem si řekla:,, A vždyť je to vlastně jedno. Zítra pojedu domů vlakem sice špinavá jako dobytek, ale budu vědět, že ta chvíle za to stála, že jsem si jí opravdu užila, a že jsem v tu chvíli byla opravdu pod proudem pořádné muziky.´´ Snad jen jako ochutnávačka stále nových piv mi tam chyběl GUINNESS, ale to už je jen takový výkřik do tmy.

THE METEORS z Velké Británie, naprané večerní psychobilly mi zvedlo mandle a dohnalo k dlouhodobé pohybové výdrži! Tito chlapci to spolu táhnou už 32 let a je vidět, že za ta léta opravdu umí!

Pro fanoušky ska říznutého s reggae nejspíš není nutno představovat FAST FOOD ORCHESTRU, byť je aktuálně označována za ryze komerční pop. FAST FOODY jsem slyšela letos již po třetí. Jejich hudba mě vždy chytne a zvedne mi náladu. Píseň ABRACADABRA, což je jejich naprostá klasika, zná asi každý. Nezklamala, ale letos mě na 110 % chytla melodie písně JUMP AROUND! Při jejím zaznění nebyl před pódiem snad nikdo, kdo by se nehýbal, ba co více, celý jejich koncert byl o zábavě, radosti a pohybu!

STAGE BOTTLES – když omluvím jejich náklonnost k levici (redskins) a budu hodnotit jen a pouze hudbu, celkem slušně hraný street punk.

NEDĚLE - DEN POSLEDNÍ

Zatím pěkné počasí nedělního poledne mě vykoplo ze stanu, jako když střelí. Při mém příchodu do areálu už před pódiem Jana Husa stálo několik nadržených fanoušků na česko-britskou, devítičlennou 2 tone/SKA skupinku THE CHANCERS.

Kdo měl krušný pátek, lepší budíček od nikoho jiného dostat nemohl.

Hned po THE CHANCERS následovali BUSTER SHUFFLE. Britové hrající SKA/2 tone a R´n´R nabyli své fanoušky energií. Kecky létaly vzduchem asi deset metrů před pódiem, ačkoliv se našli nadšenci mající pořádné boty typu steel, kteří si po předchozím dni dovolili rozvířit nevábně vonící bahno přímo pod pódiem.

Velice příjemně oživili letošní MIGHTY SOUNDS také NEW TOWN KINGS. Naposledy v Táboře vystoupili v roce 2007, ale od té doby se prolilo již mnoho piva a tahle partička vydala novou desku, na které jsou věrni původnímu jamajskému zvuku. Kdo neslyšel, možná nezmokl, ale také prohloupil.

A konečně se dostávám k mým dalším oblíbencům, kteří si říkají SLOBODNÁ EURÓPA. Punk česko-slovenské scény se letos v Táboře představil poprvé, ale bohužel s nakřapnutým hlasem frontmana. Ať se snažil sebevíc, zkrátka to nešlo a jeho společníci to bez něho museli zvládnout sami.

ŠÍLENÉ RAMENO alias CRAZY ARM z Velké Británie. Punk, folk a rock´n´roll – vše v jednom a parádně naroubováno. Byť mi zpěvákův hlas přišel velice jemný, ukázal, že praktikovat ho do těchto žánrů pro něho není žádný problém.

DISTEMPER - Ruské SKA/PUNK melodie okořeněné chraplavým, rusky zpívajícím frontmanem Dazentem byli kule rvoucí.

Po jejich skončení se většina návštěvníků přesunula buď na druhou stage, kde hráli SET YOUR GOALS, nebo navštívili čajovnu, obchůdky a ostatní hudební stany. Neodpustím si zmínit zde skvěle připravované vodnice v čajovně, opravdu lahůdka. Dala se jedna mátová, miska Tuaregu a hurá na PIPES AND PINTS. Pro mě žádná velká novinka. Prostě celtic punk, kde nechybí dudy a potetovaný zpěvák.

THE RIFFFS – Jejich píseň pod názvem DANCE MUSIC FOR DEPRESION mluví za vše!  Reggae/2 tone/ska v plném proudu. Zpěvák s buřinkou na hlavě rozjížděl se svou partou opravdové pecky. Ve stanu bylo slušně narváno, všichni pařili a kdo držel pivo, neubránil se alespoň pohupování na špičkách. Pro mě jedna z nejvíce užitých kapel v COOL STANU. Potkala jsem tam dva poláky, jeden dokonce též s buřinkou. Malý si to jel po Martenskách i s pivem v ruce a já se k nim s radostí zapojila. Po celý koncert jsem zažraná do jejich hudby netušila, co se děje kolem.

V COOL STANU ještě chvíli zůstaneme. Mým uším neunikli RAT CITY RIOT- rock´n´roll z USA. Kdo se jim připlete do cesty, toho svýma ostrýma riffama natotata rozmetou!!!

Kapela, na kterou se celé mightí společenstvo jistojistě doslova třese, přichází kolem jedenácté hodiny večerní – IRIE REVOLTÉS – převažuje SKA a REGGAE do jisté míry říznuté hip hopem .

Hip hop nenávidím, ale pokud jsou jeho nepatrné známky obsaženy v něčem, co milujete, nemám problém. Všichni tři zpěváci téhle partičky jsou energetičtí hoši. Do svého rytmu poskakovali na pódiu jako šílení a fanoušci se podle toho také zařídili. Nebyl nikdo, kdo by doslova nezešílel. Jejich francouzské, německé, španělské, ale i anglické texty proti diskriminaci a rasismu se nesly vzduchem jako nákaza, které se nikdo neubránil. Prostě to nešlo! A vůbec, kdo by se nechtěl nakazit?! Jemná řeč okořeněná rychlou melodií, která vyvolá v člověku vzpomínky a okamžiky jen na to nejlepší! Od oka si troufám říci, že na ně přišlo hned po INNER CIRCLE nejvíce lidí.

Toužíte po pořádném street punku, řádně nakaženým celtic punkem? Tak to jsou pro vás STREET DOGS to pravé ořechové! Na své fanoušky rozbalili hned od začátku ty nejlepší hitovky z bostonských ulic a opravdu si to užívali. Dokonce se ukázalo, že zpěváka zajímají pohádky. Nemohl si nevšimnout v hledišti chlapíka, který tam mával s modrým tričkem, na kterém měl Pata. Zpěvák si ho pozval na jeviště, chvíli se s ním veřejně vybavoval a hned na to vybalil pomalejší melodický song doprovázený klasickým rytmem kopáku a foukací harmonikou, z jejíchž tónu se mi po těle rozběhla husí kůže, což u mě vyvolávají jen příjemné a chytlavé chvíle. Jejich songy chytnou každého nadšence do street punku a obzvláště ty, kteří jsou milovníky DROPKICK MURPHYS, neboť tahle kapelka je jim zatraceně podobná. Vlastně, když to teď tak porovnávám, možná mám STREET DOGS po letošním slyšení i radši.

Mighty Sounds se pomalu chýlí ke konci, ale pro nás je noc ještě stále mladá, a tak vyrážíme s partou ochutnat britskou formaci kombinující nekombinovatelné, i když to do sebe zapadá tak geniálně, že vám spadne brada na zem! Půvabná Laila ze SONIC BOOM SIX předvádí dokonalou a živelnou show, která spojuje dohromady reggae, punk a hip hop. Připadá vám to šílené? Je to šílené! A ještě šílenější bylo to, že na to fanoušci rozjeli WALL OF DEATH. Do toho zapasovali takové pomalejší pogo, skoro to vypadalo, jako když tančí ska a při tom se přesouvají ze strany na stranu.

Do závěru bych to moc nehrotila. Jelikož program zde moderoval šílený mladík s policejní čapkou na hlavě, který skřehotal jak nachlazený slavík, těžko říci, zda měl v závěru připito nebo ne. Jeho kolega, který ho kapelu od kapely střídal, zahlásil děkování všem návštěvníkům a odešel. Skřehotavý slavík naběhl a začal plácat neuvěřitelné hovadiny, až mu nakonec byli nuceni vypojit mikrofon. To ale stejně nepomohlo, a tak ho museli pořadatelé zneškodnit sexuálním náletem, čímž ho srazili k zemi a ještě před zákulisím ... no ... radši nic. Takový jsou prostě mightí pořadatelé.

Když jsme odcházeli do stanu, jely ještě menší hudební stany, ale většina pódií už svou činnost ukončila a z poloviny měla složeno.

Ráno bylo vlhké. Mrholilo a bylo chladno. Přesto byla většina návštěvníků nucena sbalit kufry a vyrazit na svůj vlakový spoj. Ani my jsme nebyli výjimkou, a tak jsme v dešti neohrabaně složili stan, vynesli odpadky a vydali se na nástupiště. Ještě ve vlaku jsme si povídali o víkendových zážitcích a diskutovali o obsazení kapel. Bylo to peklo … !

http://www.mightysounds.cz/