Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mox: Úvod patři ruské trojici Blackdeath. Chlapíci navzdory odslouženým létům působili zpočátku rozpačitě a zcela pasivní diváci jim ostych shodit příliš nepomohli. Obdobně jako další interpreti s sebou Blackdeath přivezli novou desku. Začátkem ledna vydali u holandského labelu Heidens Hart Records "Gift" a právě tomuto "daru" byl set věnován. Z mého pohledu je tvář této kapely oproti běžné blackmetalové smršti dost členitá a nápaditá, kytary nikam až tak příliš nespěchají, ale snaží vytvořit dojem košatosti a přesto tempo neupadá. V pozadí jsou stále slyšet dohořívající skandinávské kostely a vrána už má krapet obroušené hlasivky, za což jsem rád.

Bhut: Naproti tomu jsem já z Blackdeath necítil žádné chvění, žádný výrazný pocit, zkrátka nic. Nejprve mne v dobrém slova smyslu pobavila frontmanova Laibachovská stylizace a obrovské množství obrácených symbolů, jenže i toto nadšení se záhy rozplynulo. Ozvláštněním ansámblu byla jistě bubenice, která tak splňovala funkci terče pozornosti, což napomohlo k tomu, abych set sledoval od začátku do konce. Přesto všechno mne kapela neoslovila a zmizela v davu jí podobných, stejně jako její demo snímky, které jsem před koncertem sjížděl.

Mox: Podstatně rázněji a atmosféričtěji se uvedli snad už zasloužilí hudebníci Ondskapt. S patřičnou pohanskou cyničností, s léty vybroušeném, hlubokomyslném a houpavém rozpoložení vykreslili první výraznější kontury černo-černého pekla a určitě se nejednalo o jeho severskou verzi. Soudě s odstupem času, dal celému setu ráz kdosi mající na svědomí osvětlení. Svým vcelku bezohledným počínáním "vylepšil" náladu bubeníka tak, že ten pod přímou palbou reflektoru stíhal občas i gestikulovat jeho směrem a postupná nasranost jej vybičovala k velmi ráznému přístupu (perlík a kovadlina). Energičnost tak setu rozhodně nechyběla. Škoda, že tento vřelý cit nenalezl katarzi právě v hudbě. Oproti tomu předčasně zahodil paličky a set byl ten tam. 

Bhut: Nejen světla, ale především zvuk byl motivem, který dovedl bubeníka Erica k nepříčetnosti. Ostatně i já měl co dělat, abych ze sálu neutekl, jelikož zvuk byl naprosto zničený. Ano, jsem jeden z onoho zástupu stěžovatelů. Takto zvukově zlikvidovaný koncert jsem již dlouho neslyšel a pevně věřím, že už ani neuslyším. S odstupem času mne to mrzí snad ještě víc, protože na Ondskapt jsem se hodně těšil.

Mox: Do nejhlubších pater (zde by se dalo říct) helheimu jsme se záhy podívali s Archgoat. Přízvisek popisujících atmosféru, tvorbu a vůbec celkový dojem by se dala zmínit celá řada. Naprosto tomu odpovídá název aktuální desky "The Apocalyptic Triumphator". Finští zlostrůjci se rozprostřeli po celém klubu a velmi rychle se vkradli pod kůži, za nehty, prostě všude. Decentně tříštěná kytara, za bubny energický šotek a pod pódiem to pořádně vřelo, ačkoli se tempo příliš nezvýšilo. Obdobně jako další účinkující jsem naživo zakoušel prvně a Archgoat se pro mne stal jasnou jedničkou večera. Podstatnou měrou se na tom podepsal záhrobní hlas v doom / death metalovém provedení a nestát na druhé straně místnosti, určitě bych viděl, jak se "Andělobijci" práší od huby. Náramný peklostroj.

Bhut: Přiznávám, že Archgoat byli pro mne hlavním impulsem k návštěvě. A soudě podle zahuštěného okolí, takto smýšlejícím neznakristem jsem nebyl sám. Během koncertu zavládl totální chaos, kdy jsem nevěděl, zda sledovat urputné nasazení hudebníků na podiu nebo živočišné běsnění v kotli pod ním. I pro mne bylo vystoupení Finů vrcholem večera a výrazným koncertním zážitkem vůbec.

Mox: Na Inquisition jsem se vyloženě těšil. Poslední desku " Obscure Verses for the Multiverse" považuju za jeden z blackmetalových klenotů hned vedle Melechesh, s nimiž vnímám určitou výrazovou podobnost. Navzdory tomu, že jsou na všechno chlapíci jen dva a oplývají vcelku členitou kompozicí, hladina zvuku na stanovené výši veškerou tvorbu srovnala se zemí. Znatelné bylo zpravidla jen tempo. Takže pokud je prostor pro kritiku, tak asi právě této části večera, velká škoda. Za stávajících podmínek jsem se dotrpěl cirka do poloviny setu a s díky raději odešel.

Bhut: K písním kolumbijské inkvizice jsem přičichl teprve nedávno a vlastně jen kvůli přípravě na tento koncert. Nemohu proto říct, zda byl setlist sestaven dobře, nebo zda mu něco chybělo. Na druhou stranu mne dvojice rarachů dokázala slušně upoutat rozpoutaným peklem, které jelo takřka bez přestávek a zbytečných řečí mezi skladbami. Koho ostatně zajímají hlášky typu „bavíte se?“, „v ČR je to super!“ a jim podobné, které mne upřímně otravují. Co kvituji s nadšením, byl závěr vystoupení, kdy zkrátka dohráli skladbu a beze slov zmizeli v backstage. Nedošlo ani na obvyklý přídavek, který by dle mého soudu narušil rituální průběh celé akce. Takto jsem byl maximálně spokojený.

Na koncert byla redaktorovi webu Echoes udělena akreditace pořádající organizací Heartnoize Promotion.

Autorem fotografií je Sachtikus, kterému tímto děkujeme.