Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O vrchu jménem Parukářka se říká, že je srdcem Žižkova a není proto divu, že se do této nevelké zeleně stahuje několik zdejších obyvatel. Tu a tam zde dokonce proběhne i nějaký ten koncert pod širým nebem, což samo o sobě má své osobité kouzlo. Místní však vědí, že podobných míst vprostřed Prahy 3 je vícero - krom oblíbených rozlehlejších Riegrových sadů, či památného kopce Vítkov zde máme ještě jedno skryté zákoutí, ve kterém čas ubíhá zcela odlišně. Na mysli mám malebný kemp v areálu Pražačka - Camp Žižkov Prague. Zdejší prostředí se každým rokem vylepšuje. Od naší poslední návštěvy zde, mimo jiné, vyrostlo i pěkné zastřešené podium. Toto útulné zátiší dostalo do vínku jméno Indian Bar, pro letošní sezonu je kemp otevřen od 15. 5. a dne 18. 5. tu proběhla první oficiální akce, pojmenovaná Opening Party. 

Majitelé tuto akci pojali vskutku velkolepě. Nutno podotknout, že okolí je vyladěno do indiánské atmosféry. Když sem přijdete, máte pocit, že nejste v Praze, ale kdesi na divokém západě. Je to úplně jiné, odlišné, lepší. Zvláště, když se na baru zjeví náčelník Wakantanka. Ovšem Opening Party probíhala trochu jinak, než běžná, řekněme všední návštěva. Celá akce měla odstartovat v osm hodin večerních, já a přítelkyně jsme dorazili chvilinku před osmou. K tanci a poslechu byla připravena kapela v čele se samotným majitelem kempu. Tento kvartet pojmenovaný jako The Lazy Bones se vyznačoval příjemným folk rockem amerického ražení. První písničku spustili snad ve stejném okamžiku, co naše kroky vedly po zastřešené terásce směrem k baru. Malé přivítání se známými obličeji a už jsme kráčeli k posledním volným místům kolem ohně držíc sklenice se zlatavým Svijanským mokem. Účast byla vpravdě hojná, proto jsme urychleně obsadili lavičku. Přítelkyně si v gril baru koupila grilovaný hermelín a já z batohu vyňal bavorské klobásky, které se zanedlouho mile ohřívaly na roštu nad ohněm. Atmosféra byla úchvatná. Člověk se skutečně přenesl kamsi jinam, od všedních starostí, odpočinul si, najedl se a nadále v klidu popíjel pivečko za zvukového doprovodu The Lazy Bones. Do té doby jsem kapelu neznal, ovšem jako návnada posloužil jejich bandzone profil s několika ukázkami. Jisté očekávání jsem tedy měl, ale mohu s klidným svědomím říci, že skupina mé očekávání předčila. Nejen nářezem živ je člověk a tak je třeba i nějakého toho odlehčení. The Lazy Bones tak předvedli parádní set a dostali mne tam, kam bylo v danou chvíli třeba – do Ameriky. Vystoupení kapely mělo své osobité kouzlo. Čtveřice umělců předvedla příjemnou americkou rockovou muziku hraničící s rock’n’rollem sedmdesátých let. Lynyrd Skynyrd to sice nebyli, ale to také nikdo nečekal. Měli své vlastní nápady, které uměli prezentovat s nadšením. Na jednotlivých hráčích bylo vidět, že si hudbu vyloženě užívají a tento druh zábavy je baví. I místní přísedící a popíjející vypadali zaujati hudbou, ačkoliv většina měla živou hudbu jen jako kulisu a vesele se bavila se svými přáteli, nejedna noha nezůstala v poklidu a rytmicky si podupávala. Příjemné prostředí, příjemná hudba, co víc si v danou chvíli přát. Zanedlouho dorazili i dva naši kamarádi a taktéž přitakali, že daná atmosféra je úžasná. Čas běžel, ačkoliv jsme netušili jak. Osobně jsem o něm nějak ztratil pojem.

Kapela dohrála, což mnohým nevadilo a nadále se hodlali napájet. My jsme nebyli výjimkou. Počala tmavnout obloha a lidé se vytrácet. Zbývalo pár přeživších jedinců, mezi nimiž jsme se nacházeli i my obdařeni dobrou náladou. Bar ohlásil ukončení akce, což vzhledem k údajnému počtu hodin bylo zcela pochopitelné. Nám nerozvážným se však do hajan ještě nechtělo a tak jsme vyrazili do ulic Žižkova ve snaze najít hospůdku, kde si dopřejeme ještě několik doušků piva. Nevím, co nás to napadlo, jelikož byly asi tři ráno a bylo vcelku jasné, že krom nonstopů notně vybavených blikajícími bednami nás nic příjemnějšího nečeká. Naše kroky nadále vedly směrem k čerpací stanici, kde jsme hodlali nakoupit nějaké ty dobroty pro noční after party. Prodavačka na benzínce se poněkud nechápavě a podivně zatvářila na náši žádost „dejte nám, prosím, tu nejhnusnější vodku, co máte“. Když tento popis nezabral ve výběru, bylo zřejmě nutné dodat „…takovou se, kterou si mejete boty“. V tento okamžik zareagoval druhý kolega držící dosud pomerančový džus s dužinou ve snaze pomoct nechápající obsluhující ve výběru větou „zkrátka tu nejlevnější“. Po těchto slovech už bylo vše jasné a my jsme bujaře odkráčeli směrem k malému parčíku a nejbližší osvětlenou lavičku. Nebudu zde rozmazávat noční nezvanou návštěvu nečesky mluvícího jedince, který vyloženě vyhledával konflikt. Naštěstí se však nic zlého nepřihodilo a my vesele pokračovali v popíjení podivného mixu. Osobně jsem se této míchanice zdržel poučen z let pubertálních, což se mi později v dobré obrátilo. Čas běžel a počalo svítat. Není divu, však bylo asi pět hodin ráno. Všeobecně jsme se usnesli, že je asi na čase odkráčet domů, k našemu podivu už přestali jezdit noční tramvaje a na kolejích se objevily už první denní. Poněkud netradičně a spontánně zakončený večer. Věřím, že nebýt energie, kterou jsme získali během příjemného pobytu v prostorách kempu, zřejmě by se podobné situace ani neodehrály.

Nějak se mi podařilo stočit téma od výborné kapely The Lazy Bones a krás pražského, ač nepražsky působícího kempu, ke zcela jiné problematice. Snad čtenář nebude pohoršen alkoholu holdující mladinou a najde si v řádcích pěkná místečka. Nicméně jsem spokojen s takto stráveným večerem (ta noc už byla taková překotná) a již se těším na další návštěvu kempu. K dnešnímu dni mají akcí vypsaných dost.

V Camp Žižkov Prague platí: Life Is A Beautiful Place