|
|
||||||||||
Víkendový koncertní trojboj jsem zakončil návštěvou Modré Vopice, abych okusil, kterak jí sluší pomalá hnusná muzika ve stylu Primitive Man. Už z kraje se přiznám, že šlo o velký skok mezi zážitky z úrovně koncertu za hranicemi a u nás. Alespoň mne atmosféra dostala nohama zpátky na zem.
Do klubu jsem přispěchal tak akorát na čas, kdy se už zevnitř začaly valit bahnité tóny české formace Black Aspirin. Do děje jsem byl vtáhnut vlastně okamžitě. Pánům muzika šla skvěle od ruky a šlapavé pasáže střídali melodičtějšími postupy. Zvuk byl v pohodě, lidi dobře naladěni, kapela usměvavá. Všechno klapalo, až jsem se sám zarazil, že se začalo přesně podle stanoveného hracího harmonogramu. Black Aspirin jsem do té chvíle ještě neužíval a první dávka těchto medikamentů na mne měla pozitivní vliv. Dokonce větší, než se u předkapely dá čekat. Zdá se, že skupina je velkým příslibem do budoucnosti, uvidíme, co z nich udělá čas. Zatím to vidím slibně.
Na King Keporkak jsem se svým způsobem těšil, protože mne před nedávnem mile potěšili v roli předskokana americkým Crowbar. Spustili hned, bez rozmýšlení a songy střídali bez delších promlk. Technicky vyspělý sludge s divokým feelingem měl své kouzlo a do jisté míry dokázal i příjemně potěšit. Tou jistou mírou míním trochu neuvážené časové rozpětí, jelikož jsem později nabyl dojmu, že kapela hraje nekonečně dlouho. Set bych zkrátil o nějaké 3 skladby, protože jinak hrozí vyčerpání a zacyklení se v jednolitém pojetí žánru. King Keporkak určitě potěšili, ale jak říkám, hráli na můj vkus až moc dlouho.
Pak konečně přišla kýžená zahraniční dvojice. Prvními zástupci amerického vnímání sludge/doom/stoner metalu bylo trio Fister. Frontman sice připomínal karikaturu s názvem Ozzák z podivného televizního seriálu, ale jinak zpíval a basoval pěkně. Jediný problém byl ve zvuku, který se až sadisticky zařezával do uší. Modrá Vopice není prostor, který by vyžadoval obzvláště hlasité nazvučení, proto vážně nechápu, proč se musela hranice decibelů pohybovat nad únosnou hranicí. Nicméně soustředil jsem se raději na muziku jako takovou než na neduhy kolem. Vliv amerického stoneru byl vcelku jasně znatelný, a to i ve chvílích, kdy to kapela valila opravdu těžkopádným stylem. V tu chvíli mi došlo, jak moc byla hudba předchozích kapel veselá a melodická. Přitom stačilo tak málo. Fister zanechali kladný dojem, to každopádně.
A k samotnému závěru se podia zhostila další trojice -Primitive Man. Už samotný pohled na kapelu je automaticky zařazoval do spojených států, díky jejich prostorovému řešení. O to hrubší muziku jsem očekával. Debutová a vlastně dosud jediná deska "Scorn" mne svého času dost chytla a vidět pak takovou prasárnu živě nikdy není od věci. Kombinace unaveného tempa sludge metalu s noiseovým vazbením a rušením měla sama o sobě dost velkou intenzitu. Když se pak do skladeb přidal hromotlucký vokál, vstávaly vlasy na hlavách. Ta ohavnost byla slyšet z každého tónu a nejvíce vynikla v již zmíněných pomalejších pasážích. Naproti tomu to dokázal primitivní muž pěkně rozbalit ve skoro až punkovém stylu, kdy pak teplota klubu ihned vylétla o pár stupňů nahoru. Bylo to celé hodně silné a hozená deka měla nepřirozeně velkou váhu, ale tak to přesně mělo být a spokojenost se dostavila.
Ani tentokrát si neodpustím několik poznámek pod čarou. Pochvaly určitě zamíří k dodržení harmonogramu, což pak vedlo k faktu, že poslední tón zazněl chviličku po jedenácté večerní. To přišlo v neděli opravdu vhod, být to hodinu delší, asi bych to už únavou a vyčerpáním nevydržel. Potěšilo mne i rozhodnutí udělat koncert nekuřácký, což někteří přítomní zjevně nepochopili. Nejen to ale byla facka a probrání se z toho, jak to vlastně chodí na koncertech u nás a venku, ale i nekonečně korzující jedinci pro nové a nové kelímky piva. Možná by stálo za zamyšlení, zda chci vidět koncert, nebo se ožrat (totéž platí i pro „jít na pivo“). O neustále diskutujících postavách s neuhasitelnou touhou se podělit o aktuální myšlenku ani nemluvím. Vítej zpátky doma, Bhute!
King Keporkak
Detachment
Beherit // King Keporkak
Žánrové hranice nejsou to, co by nás budilo ze spaní. Děláme muziku a ne styl
Jucifer
26.6.16, Praha, Cross Club
Inter Arma, Mantar, V rukou osudu
14.12.14, Praha, Strahov 007
VENOM Inc., VADER, Divine Chaos, Zompok
16.10.15, Brno / Klub Melodka
14th Anniversary Show
5.3.11, Vimperk - Hotel Zlatá Hvězda
A Vile Desolate Sands Tour 2019
15.9.19, Brno - Melodka
Project Pitchwork + Schwarzprior
5.4.19, Rock Café v Praze
Mastic Scum
21.10.16, Jihlava - Music Club Bezvědomí
Will to Power tour 2017
25.9.17, Bratislava - Majestic music club
Testament a spol. v Brně
19.11.17, Brno, Sono Centrum
Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
12.4.2024Pestilence zveřejnili druhý singl ze své připravované best of the best desky Levels of Perception, která vychází 26. dubna u Agonia Records. Skladbu S...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.