Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Celý triptych se začal tvářit podezřelým již ve fázi příprav, kdy snad ze všech nelegálních plakátovacích míst moravské metropole hlásaly letáky společné dostaveníčko Lus 3, Niceland a Rara Avis, ovšem na stránkách některých kapel se objevila informace ještě o kapele další, čtvrté v pořadí. Tento „přívěšek“ v podobě projektu Fiordmoss se na stránkách klubu / pořadatele objevil společně s výší vstupného asi den dva před vystoupením, takže snad ještě byl vytvořen dostatečný prostor pro všechny zvědavce, kterým není úplně jedno, na koho a za kolik se chystají vyrazit. Další drobností byl ohlášený začátek akce, který byl na plakátech slíben na 19. hodinu a na webu až na půl osmou … nebo že by to bylo naopak? Začínám se v tom nějak ztrácet.

Lus 3

Zakládám si na tom, že všude chodím včas. V Melodce jsem byl v sedm a přišlo mi celkem zajímavé, že mimo osazenstva klubu nikdo jiný podobný nápad neměl. Kromě už tradičně chybějících fanoušků tentokrát chyběly i kapely, které (jak jsem se následně dozvěděl od provozovatele klubu) slíbily dojet už v pět, ale teprve v šest volaly, že vyjíždí z Prahy. Znáte dálnici D1? Kdo ano, ví, že času jsem před sebou měl víc než dost. Z dalšího vyzvídání jsem pochopil, že Fiordmoss hrát nebudou a první kapela (Lus 3) by se tu mohla objevit tak v osm. S klidným svědomím jsem odešel do blízkého lokálu, kde točí něco, co alespoň zdánlivě připomíná pivo, a došel opět o půl deváté. K mému překvapení se v klubu už nacházela jedna kapela (!) a probíhalo nazvučování. Lus 3 se pustili do díla chvíli potom a jelikož je mi neupřímnost cizí, nebudu tvrdit, že by se mi to líbilo. Dopředu jsem se pokusil něco o této kapele dohledat a už žánrová škatulka electro-punk se mi jevila lehce podivně a rovněž ukázky na BZ mě nijak nenadchly. Vidět tohle nějaký příznivec punku, roztrhá na sobě své neprané tričko Punk’s not dead a rozhořčen, se sklopeným čírem odchází. Silná fúze elektroniky a průměrného rocku místy připomínala zbytečně hlasitou diskotéku a tak jediné, čeho si mohl našinec aspoň trochu užít, byla sympatická vizáž zpěvačky. Bohužel jsem byl nachystán na hudbu a ne módní show, takže její stále sjíždějící šaty ani sebevědomé vystupování na pódiu nestačilo na špatný dojem z její angličtiny a rozpačitého zpěvu. Celý výstup byl sledován davem čítajícím tak třicet hlav, který postával v povzdálí a ne a ne se hnout dopředu. Výhodu to mělo – během produkce se objevily druhé dvě kapely a začaly snášet všechno své náčiní dozadu do backstage – prodírání „davem“ tak šlo o poznání jednodušeji. Konec, šlus, balení a odjezd do Prahy. Až mně jich bylo skoro líto, že se trmáceli tu dálku a snad jsem si i vyčítal, že jsem nepopolezl blíž k pódiu.

Niceland

Niceland jsem do té doby ještě neznal a až další den na internetu jsem se dozvěděl, jak moc jsou dobří, co všechno už vyhráli, kde všude hráli a jakéže je to prý české Placebo. Každopádně na koncertě dne předchozího jsem si na první tóny musel dlouho počkat, přeskládání aparatury bylo pojato značně rozvážně. Lidí trochu přibylo (tak na padesát šedesát bych tipnul), Melodka se značně ochladila (nebo se mi to zdálo?), a tak jsem si z šatny zase vyzvedl bundu a koncert sledoval pohroužen spíše do ní než do hudebních mylenek. První dojem hovořil opravdu jasně a Placebo mi znělo v uších hned od úvodní písně, i když vlivů by se asi dalo najít víc. Nicméně vystoupení bylo do značné míry povedené, příjemná rocková kytarovka se linula sálem, fanoušci i protagonisté si své role užívali v rámci možností omezené návštěvnosti a neomezené zimy (nebo se mi to opravdu zdálo?) a tak se mé první dojmy z večera začaly překlápět v ty druhé a značně pozitivnější. Niceland na mě působili jako kapela, která ví, co dělá, co chce hrát a své touhy dokáže náležitým způsobem proměnit ve skutečnost. Pokud někomu vyhovuje tento styl hudby, určitě doporučuju si poslechnout.

Rara Avis

Posledním vystupujícím byla formace Rara Avis a právě ona byla tím lákadlem, kvůli kterému jsem protrpěl vše doteď napsané (zatím to vypadalo, že jsem šel na kapely, které neznám a které neposlouchám…). Jaksi apaticky už jsem přijímal fakt, že byla zhruba půlnoc (!), když se kluci pustili do hraní. Řady obecenstva opět o něco prořídly, přece jenom pro většinu byl asi vrchol večera již skončen a tak smutně p(r)omrzlý hlouček vypadal skoro až žalostně. Ne tak Rara Avis! V hudbě této party, která se ke mně donesla na jejich zatím jediném stříbrném kotouči The Portrait, je něco, co láká, co přitahuje, co hovoří jakousi zajímavou vnitřní řečí. Jejich vystoupení logicky zahrnovalo především skladby z této nahrávky, ale rovněž se objevil i nějaký ten vklad nový, chystaný na desku příští. Hodně charismaticky se projevoval vůdce této party – zpěvák a kytarista Daniel Galba, jehož vystupování dokáže strhnout a lehce hypnotizovat. Tím nesnižuji práci ostatních členů, kapela fungovala jako celkem výborně a troufám si tvrdit, že o nich ještě uslyšíme. Jejich produkce by snad snesla snížení hlasitosti a místy ubrání synthů, kterých bylo mnohdy až příliš. Drobné zvukařské problémy v jedné skladbě na výsledném dojmu velký šrám naštěstí nezanechaly a tak jsem se mohl nechat naplnit pocitem spokojenosti nad splněným očekáváním.

Končilo se až někdy před jednou hodinou ranní a to nebylo dobře. Příšerná cesta brněnskou noční dopravou a ranní vstávání do práce způsobily celkem svižný návrat do reality, ale to už tak někdy chodí. Nebudu tu vyrovnávat na hromadu všechny dobré i špatné momenty této akce, snad jsem je výše popsal dost podrobně a každý má možnost si do skládanky „české klubové scény“ doplnit další dílek. Pasuje?