Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když jsem minulý čtvrtek odpoledne opouštěl Opavu, scházeli se všichni dobří lidé na venkovní koncert Mňágy a Žďorp. Tato milá událost mi napovídala jediné - přišel nejvyšší čas vzít nohy na ramena a utíkat do nedaleké Ostravy, kde se za pár hodin měli sejít všichni lidé zlí. Nebo aspoň takoví, kterým nebylo lhostejné vynechat přímý střet s norskými rarachy Satyricon a možnost vidět je na vlastní oči. Satyricon zrovna v těchto dnech kočují po Evropě a mocně podporují své poslední album a fakt, že poprvé zavítali také na sever Moravy, jim budiž přičten jako plusový bod. Očekávání byla velká, protože pokud mne paměť neklame, jejich live vystoupení jsem si (je to už pravda pár let) pěkně vychutnal a dostal tehdy, co jsem potřeboval. Pořádnou dávku diabolického metalu.

Na začátek bych rád vyzdvihnul zázemí klubu Garage a celkovou organizaci akce. Vstup do klubu bez průtahů, informace a pokyny jasné, místní domácí pivo pitné a fronty na něj zanedbatelné. Sál a vůbec prostory klubu působily velmi sympaticky, což po celou dobu koncertu doprovázel vyvážený a nijak nepřekouřený zvuk, takže jsem vzal s povděkem, že slechy netrpěly a ráno hlava nebrněla, tudíž měla možnost fungovat a zpracovávat zážitky. A ty byly velmi pozitivní. Dopředu naplánováný rozpis, kdo kdy má hrát a jak dlouhá bude pauza na pokec, kuřivo, pitivo a následné vyprazdňování, byl do puntíku splněn a pouze potvrdil výše zmíněné.

Pochválit musím i výběr předkapely, nad čímž jsem zpočátku ohrnoval nos (rasista chtěl slyšet něco víc severského...). Suicidal Angels jsem do této doby nijak bouřlivě nevyhledával, snad i proto, že mé thrashové vlohy jsou na samé hranici břídila, ale tady jsem byl spokojen. Chlapci z jihu za to vzali a zejména vokalista od začátku hecoval diváky do té míry, až si je víceméně podmanil. Samotná produkce pak potvrdila, že nejde o žádné nazdárky, ale o kapelu, která má na kontě už šest alb. Netrvalo dlouho a každému bylo jasné, že volbou sebevražedných andílků se v klubu nakumulovalo vysoké procento správného thrash metalu, který nebyl skoupý na změny temp a poctivě prolínal zuřivější pasáže s těmi přehlednějšími. S hrstky skladeb bych vybral Seed Of Evil, kterou moderátor a zpěvák v hlavní osobě důkladně mimicky i hlasově doprovodil. Jsme to my všichni, ve kterých klíčí sémě zla... Připadal jsem si jako v časech staré Sepultury s kapkou Slayer. Ke konci (poslední dva songy) už mi všechno to svolávání davu přišlo krapet přitažené za vlasy, ale jinak Suicidal Angels svou úlohu předkapely, která umí nažhavit na hlavní hvězdy večera, určitě splnili. Palec hore.

Vystoupení Satyricon by se dalo rozdělit na čtyři části. První tři spadaly do klasického setu a oddělovaly je krátká intermezza a poslední část patřila čtyřdílnému přídavku. Na podiu nechyběl klasický trojzubec s mikrofonem uprostřed, který ve finále nebude z nějtěžších, neb s ním Satyr docela umně manipuloval. Jinak koncertní sestava Norů čítá dohromady pět lidí, i když klávesáka jsem měl z mého pohledu schovaného, což mi však nijak nevadilo. I z levé strany sálu, kde jsem po celou dobu koncertu pobýval, byl zvuk vyvážený a nebylo nutné se někam přesouvat a opouštět dva známé obličeje, ke kterým jsem se přidal. I o zábavu jsme měli postaráno, neboť jeden alkoholem zmožený divák už set předkapely doprovázel malátně extatickým tancem neznámého kmene, k němuž se časem přidala i jeho družka a narozdíl od nás statických tleskačů tak oba učinkující náležitě ocenili. Ale zpět k Satyricon.

Ti propagujíc novou fošnu zapátrali v jejím playlistu celkem pětkrát. Jmenovitě došlo na titulní Deep Calleth Upon Deep, celý koncert otrevírající Midnight Serpent, To Your Brethren in the Dark (kterou moc nemusím), Burial Rite (kterou jsem příliš nečekal) a mou oblíbenou The Ghost Of Rome (která naživo funguje skvěle). Byla to právě novinka, ze které se večer hrálo nejčastěji, i když to bylo jen o pověstný kousek a další alba příliš nezaostávala. Tedy ta vyvolená... Ovšem setlist pro Ostravu byl sestaven poutavě a myslím, že si každý, kdo pochopil současnou tvář kapely a nemá tendenci běhat s loučemi po lesích, přišel na své.

U mě osobně to znamenalo téměř dokonale protnuté očekávání s realitou. Moc rád jsem ocenil dva kousky z dílny Volcano a rovnou čtyři z Now, Diabolical, kdy sice tři spadaly do závěrečného přídavku, ale také eponymní song zahraný uprostřed večera vyvolal velkou odezvu, jak v řadách fans, tak na mém pomyslném barometru uspokojení. Ke konci setu se i Satyr chopil kytary a byl ten správný čas se vrátit až k albu Nemesis Divina. Z tohoto alba zazněly dva songy - Transcendental Requiem of Slaves a nepostradatelná Mother North, k jejíž interpretaci jsem měl na začátku malé výhrady, ale ty byly nakonec zahlazeny. Tahle věc zkrátka nesmí chybět na žádném z koncertů Satyricon. Přídavek tvořili skladby The Pentagram Burns, Fuel For Hatred, To The Mountains a závěrečná K.I.N.G.. Bez těch tří hitovek by to sotva šlo a To The Mountains vyloženě potěšila redaktora, který je diskografií kapely od nepaměti políben a má své favority napříč alby.

Co říci závěrem? Ostravská zastávka Satyricon se povedla a ještě dlouho mi v uších zněly (zněly, ne rezonovaly) některé ze skladeb (tutovka Now, Diabolical byla asi nejvíc). Drobné vady na kráse bych viděl v absenci oblíbené Wolfpack, ale Satyricon svůj set lehce obměňují a na tuhle srdcovku zkrátka nevyšel prostor. A potom ignorování průkopnické desky Rebel Extravaganza, z níž bych aspoň jeden kus chladné černoty moc rád uvítal. Postupem času mi trošku vadily pořád stejně volené klávesové party, jejichž chórová podoba byla pozadím většiny skladeb (alespoň s blížícím se koncem) a možná by si zasloužila aspoň lehkou obměnu. Ale to jsou jen malé věci, které v celkovém součtu neměly živnou půdu pro to, abych si celý koncert nevychutnal. Bylo to skvělé. Diabolické. Díky oběma kapelám, díky zázemí klubu Garage a díky pořádajícím Obscure.

Na koncert byla redaktorovi webu Echoes udělena akreditace pořádající agenturou Obscure Promotion.