Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nastal čas si za muzikou trochu povyjet mimo katastr města Prahy. Ne že by se toho v kapitálním městě dělo málo, to spíš by se člověk nechal raději naklonovat, ale jednoduše přišla chuť se podívat jinam. Takové nutkání pak vzrostlo zejména díky slíbené sestavě, která se měla starat o vyplnění jinak jistě nudného sobotního večera. Sice to všechno byl thrash (mnohdy s citelným přesahem), který není každodenním soustem mého přehrávače, ale možná i právě proto se takovým choutkám porozumělo.

Strakonický klub Křemelka jsem nějaký čas nenavštívil a od dob mé poslední přítomnosti prošel výraznou proměnou. V současnosti bych jej přirovnal k Melodce, nebo alespoň takový pocit na mne dýchl. Prostředí bylo útulné a příjemné, takže jsem neměl problém naladit mysl na koncertní náladu.

Violence By Nature si za dobu, co je znám, udělali slušné renomé a i svůj vlastní styl dokázali vybrousit do podoby, která už má co nabídnout. Však jsem byl pořadatelem jejich prvního koncertu v čtyřčlenné sestavě. Momentálně je post bubeníka vyměněný, neboť někdejší bicmen Wix oblažuje zahraniční krajiny a do ČR se vrací velmi sporadicky, co tak mám zprávy. Nicméně současný jinoch se paliček nebojí a tluče s nimi do blán a plechů náležitě ostře. Jasná základna v thrash metalu k sobě ponejvíce roubuje hardcorovou dravost, kterou lze nejlépe vycítit ze samotného vokálu. Energie kapele nechybí, ale po nějakém čase se skladby trochu slévají a uchu chybí výraznější prvky, které by dokázaly tvorbu vyzdvihnout ze slušného průměru. A to prosím není nic negativního, chce to prostě ještě čas a pilování.

Murder Inc. se stali náhradou za odpadnuvší Catastrofy, což byla náhrada zcela adekvátně silná. Svižný thrash stavějící na vlně (nejen) německých legend žánru, ale zároveň prosazující si vlastní otisky. Není to zas tak dlouho, co jsem muzikanty viděl na podiu a nutno říct, že forma, kterou mají je aktuálně víc než svěží a plná síly. Rychlost větru, hbitost geparda i smysl pro cit kapele rozhodně nechybí. Dokážou vás tak na svoji thrashovou vlnu naladit vesměs okamžitě a věřte mi, že si to zaručeně užijete i bez hlubší znalosti repertoáru.

Lahar už jsou na domácí scéně zažité jméno a v současnosti se blyští novým vokalistou. Tím je Růža, který živé produkci neubírá na maniakálnosti a neuvěřitelné energii, kterou byli, jsou a budou Lahar pověstní. Nevím, jaký dojem na vás dělají jejich studiové nahrávky, ale ve srovnání s živou prezentací jde o výrazně klidnější rovinu zážitku. Na koncertech je to masivní stěna rychlosti a síly. To, co strunná sekce vyhází během několika vteřin, je statečně podpořeno salvou bicích a typicky štěkavými frázemi od upoceného pěvce. Ještě jsem nezažil jejich koncert bez toho, aby někdo neprohlížel stropní trhliny zblízka. Je to jakási tradice a součást koncertní šou, bez které už to snad ani nejde. Divoko na podiu, divoko pod podiem, divoko v srdcích přítomných. Alespoň mě se tlukot životodárného orgánu zvýšil a zařídil plnější koncentraci.

Čad se ke slovu dostali chviličku po půlnoci, což byl čas, který na čtyři kapely za večer je už dost za hranicí tolerance, ale byl bych nebetyčný hlupák, abych v tento moment odešel. Jejich thrash’n’roll mi poslední dobou vklouzává pod kůži víc a víc. V živém provedení se pak takového dojmu dočkáme vlastně okamžitě. Průpravu k naladění se na patřičnou vlnovou délku pak zaštiťuje zpívající kytarista Pišta Vandal, který mezi songy dokáže průpovídkami bavit, nezdržovat a skladby náležitě uvést. Díky tomu se pak hrací čas přehoupl přes hodinu a věřte mi, že to uteklo hrozně rychle, aniž bych to sám pocítil. Byl to průlet tvorbou, ze které největší zastoupení měly nahrávky Čertova kovadlina a Bastard. Tušil jsem, že s Čad přijde zábava, ale že to bude až takhle výborné, to mě nenapadlo. Nechyběl jim vtip, ostrost a chytlavost, zkrátka nic, co by takový thrash’n’roll měl mít.

Po povídání o kapelách musí přijít povídání o atmosféře. Začnu ještě u podia, kde mě nejvíc vadil zbytečně hlasitý zvuk. Sice byl vesměs čitelný (až na pár výjimek, které by se vyjmenovat daly), ale opravdu zbytečně přetažený. Ještě v pondělí mě bzučí v uších, což je efekt, který neshledávám vůbec šťastným, nehledě na to, že poslední dobou fakt blbě slyším. Povídání v prostoru mezi kapelami je pak nutné prořvat, neboť i pouštěná produkce neměla nižších hodnot. Co bylo dobré i špatné, byl počet lidí. Ten mě až překvapil a je vidět, že thrash metal hrozně táhne. Pořadatel si v tomhle ohledu rozhodně nemůže stěžovat. Tak, co je špatně? To je čistě moje soukromá věc, kdy moje poslední dobou hodně misantropické vnímání okolí těžko snáší takový počet, který pak ještě zabraňuje diskuzi s přáteli, protože těch lidí je prostě moc. Mám rád klidnější atmosféru, ale to není nic, za co by měl být koncertní večírek znevažován, jde vážně jen o to, že jsem v tomhle ohledu trochu na jiné vlně. Nicméně, co potěšilo a co bylo na tomto dni exkluzivní, bylo prvních několik prodaných kusů fungl nového tištěného zinu Telepatie, za jehož autorstvím hledejme především Coornela z Fobia zine. Bližší info již brzy.