Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kdo se nedostavil včas, mohl mít docela smůlu, lidé totiž stáli v naprosto všech úhlech, ze kterých se dala vidět alespoň část pódia. Já nakonec viděl dobře na všechno, ačkoli mě to stálo pošlapané boty, ale to k těmto zážitkům patří. Kapela má vlastní pódium, které mi občas připomínalo můstek kosmické lodi – úplně nahoře klávesák a bicí, mezi nimi lesklé schody dolů a tam zbytek rytmické sekce a kytary. Sharon působila jako vždy – usměvavá, úžasně sexy, hlasově fenomenální. Kapela si dala záležet na show jako takové, koncert tedy doprovázela i velkoplošná projekce za zády kapely, kde se odehrávala intra, přehrávaly útržky z klipů anebo třeba hořelo město v troskách. Příjemným zpestřením byly i ohnivé efekty v čele pódia, což k větším show patří a dodává jim to šmrnc i zvyšuje teplotu v kotli. Jaké to tedy nakonec bylo?

Bylo to naprosto sebejisté a profesionálně zvládnuté vystoupení kapely, která si je jistá tím, co hraje. Všichni, kdo tuto kapelu známe, moc dobře víme, že produkuje nikterak složité skladby s obrovským hitovým potenciálem a o to víc tyto věci vynikají živě. WT nejsou kapelou studiových kouzel s hlasem, jejich alba mají už ve svém základu stále poctivý metalový drive a na tom se staví. Naživo stále znějí jako metalová kapela, hodně zajímavé bylo slyšet rozdíly mezi staršími skladbami a těmi novými – starší tvorba byla plná kolosálního rifování, ozvěn gothic metalu a zatěžkaných vizí, kdy okolo toho všeho poletovaly vzdušné aranže. Současnost je více energická jako celek, jsou to výborně napsané písně, které už postrádají onu majestátnost, ale mají v sobě jiný, specifický náboj. Kapele to šlapalo výborně, muzikanti se dobře bavili jak zpětnou vazbou od lidí, tak hudbou samotnou. Oba kytaristé a basák nejsou z lidí, kteří odehrají své party na místě, Sharon není zpěvačkou, která se zavěší do stojanu s mikrofonem a tam zůstane do konce vystoupení. Všichni běhají, usmívají se, komunikují s publikem i během skladeb a Sharon běhá po schodech nahoru i dolů, paří, občasně mizí pro hlt vody. A všem je celkem jasné, že na této dámě vystoupení stojí i padá.

Hrálo se především z aktuální desky, hodně se hrálo i z Unforgiving a druhá půlka vystoupení potom patřila věcem staršího data. Doprovodné vokály byly z playbacku, ale na mě to rušivým dojmem nijak nepůsobilo. Mnoho skladeb získalo větší drive než na deskách, samotná rozeznatelnost skladeb byla úplně v pohodě – i tady skupina dokazuje, že nepíše jednu skladbu jako druhou, ale že skladby mají každá specifickou stavbu. To samé platí i o rozdílech mezi deskami, což je znatelné i naživo. V tom vidím opravdu hodně příjemná pozitiva.

Pusťme se nakonec k ošemetnějším věcem, které jsou nedílnou součástí koncertu. Vyčetl jsem od mnoha fanoušků na síti, že si stěžovali na špatný zvuk. Otázku by si měli položit oni sami, čekat od živého vystoupení výtečný zvuk snad už může skutečně málokdo. Pravdou je, že zvukař dokáže zničit výsledný dojem slušně, tady se mi zvuk nezdál jako obalená koule hluku, slyšel jsem v pohodě každý nástroj a víceméně o moc víc ani naživo nevyžaduji. Chcete kvalitní produkci? Pusťte si desku doma v klidu, nepřehulenou, nejlépe na něčem, co fakt dobře hraje. Na koncertech totiž většinou skutečně slyšíte vystoupení ve zvuku, na jaký byste jinak zvědaví moc nebyli. A může za to mnoho faktorů, zvukařem počínaje, halou konče.

WT předvedli moderní koncert úspěšné kapely, na kterou se tlačily davy maminek s dětmi, fousatí metalisté v kabátech délky rodinného stanu, mladé dámy v sukýnkách krátkých jako letní románky, všude pentagramy v kombinaci se srdíčky, černou barvou a leskem v očích i okolo nich. Pilo se pivčo, podupávalo se do rytmu, polibky byly letmé i vášnivé, jásot ohlušující a ovace přímo úměrné. A byl to moderní koncert moderní kapely v moderní době, takže dobrá polovina lidí se soustředila více na natáčení a focení svými plochými udělátky, jejichž barevně svítící obdélníčky nahrazovaly kdysi tolik populární svíčky. Ty svíčky se ale kdysi zapalovaly z úplně jiných důvodů a lidé si uměli koncert užít, v dnešní době mám totiž někdy pocit, že co není nahráno na mobil, jako by nebylo. A to je škoda.

Výsledný pocit byl velmi příjemný, vracel jsem se obklopen světly okolo východu z haly, světly tak trochu z jiných časů. Kolotočáři dojížděli své poslední lahváče, liduprázdný autodrom lákal na do morku kostí vlezlé disko melodie a manžel pokladní bábinky na mě zahulákal cosi o poslední šanci se svézt. Všechno je vykalkulované pozlátko, které si svůj lesk udrží po určitou dobu a pak jeho sláva pomine. WT jsou na vrcholu slávy a ačkoli je to někdy slušný kýč a jednoduchá zábava, má to grády, je na co se dívat a hudebně to vyhovuje. Míjejíc mrtvé plastové labutě, vypadající proti měsíci poněkud bizarně, jsem v sobě uchovával doznívající příjemný pocit z vystoupení a usoudil, že to za to stálo. V době přetvářky, pozlátek a důležitosti více dobře vypadat než produkovat kvalitní materiál, mám z WT pocit upřímnosti a kvality. A toho si fakt cením. Tak zase někdy…

Na koncert byla redaktorovi webu Echoes udělena akreditace pořádající agenturou Pragokoncert Bohemia.

Za poskytnuté fotky autor děkuje magazínu iReport.