Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Jirko! Nedávno jsem si po delší době pouštěl "Cuts" a musím říct, že mi to prospělo, pořád je to dobrá věcička, co potěší. Když už začneme takhle divně "odprostřed", co se ti u téhle desky nejčastěji vybaví?

Ahoj! Dík moc, to potěší... Cuts je kus života. Natočit si občas desku je trochu jako psát si deník. Člověk pak s odstupem slyší sám sebe. Tahle deska byla takový to období, kdy „strašně trpíš“ a „Feel“ se rýmuje s „real“ (smích). Taky je taková opravdová ve zvuku. Kytara, basa, bicí a hotovo. Jenom se nám na ni nepodařilo moc dobře dostat tu syrovost. Ale to se teď, věřím, daří při natáčení nové desky...

Už jsem chvíli myslel, že jste na pravdě boží, ale ANIMÉ jedou dál, po klubech hrajete docela poctivě. Jak to u vás momentálně vypadá, rýsují se další akce, plány do budoucna?

Všichni se živíme muzikou, takže pořád hrajeme v jiných projektech a na ANIMÉ není tolik času. Je to taková ta partička, se kterou hraješ čistě jenom proto, že musíš a takhle to máš. Hrajem málo, ale na každým koncertě se docela trháme na kusy (smích). A právě točíme novou desku a je to skvělý pocit, těšíme se na ni. Já osobně cítím, že to konečně zní tak, jak to já sám slyším ve své  hlavě před tím, než se to nahraje. To je dobré znamení.

Takže se dá výhledově říci, že existují věci, které by mohly být součástí dalšího alba?

Nová deska zní zatím jako to nejtvrdší a nejexperimentálnější, co jsme doteď udělali. A zároveň jsou na ní také ty nejjednoduší a nejpřímočařejší písně. A mám pocit, že to jako celek drží pohromadě. Tak uvidíme...

ANIMÉ první dekády nového tisíciletí neodmyslitelně patřili k top domácím interpretům rock / metalové scény. Pak se rozlet zastavil. Bylo prostě na čase aktivity kolem kapely na určitý čas típnout? 

To je zvláštní, já to takhle nikdy nevnímal. Neodmyslitelně patřili k top? To fakt ne... Ale to není falešná skromnost. Měli jsme nominaci na žánrového Anděla v „hard and heavy“, to je celý. Nikdy jsme nějak aktivněji nefungovali, nikdy jsme neměli ani manažera. Víc jsme koncertovali, to ano... Nějak zvlášť jsme ale nikoho moc nezajímali.
 

Kdo tvoří současnou sestavu kapely?

Já, Tomáš Otevřel, my dva jsme spolu od úplného začátku a je to jeden z nejhorších lidí na světě. A na bicí Zbyněk Raušer.

Na Echoes se částečně zaměřujeme na zvuk nahrávek. Jak vnímáš aktuální nešvar jako je "loudness war", kdy je upřednostněna hlasitější nahrávka a debaty kolem toho?

Co se týče „Loudness“, osobně mám rád dynamičtější nahrávky. Nejsem moc zastáncem toho, nahrávku takzvaně „natlačit“, aby to prostě „hrálo nahlas“, protože tím se člověk ochuzuje o určité nuance v přirozené dynamice té hudby. Vždyť od toho je přece na přehrávačích knoflík na Volume nebo ne? Nejsem ani příznivcem takových těch „remasterovaných edicí“ slavných desek. Když si pustím Beatles, chci slyšet, jak to hrálo v roce ´63. Tak byla ta nahrávka koncipovaná. Nedávno jsem v obchodě s muzikou viděl CD Nirvana – Nevermind – REMASTERED. No to si snad dělají prdel, ne? Kdo tohleto chce? A nejhorší na tom bylo, že to „normální“ Nevermind neměli...

Když jsi ve studiu, tak pro tebe bude nejspíš hlavní zachování atmosféry písničky, víc než cokoli jiného. Dostat z ní co cítíš a pracovat s ní citlivě, aby se nedostala jinam, než by bylo dobré. Dáš v tomto směru na hodně na názory lidí mimo kapelu, ze studia?

To je složitá otázka. Je těžké odlišit to, za čím si stojíš a co jsi opravdu ty, od svého ega. Snažím se učit se od jiných a zároveň dělat co nejmíň kompromisů. Ale to asi my všichni... (smích) Každopádně Lukáš Martínek, se kterým pracujeme teď, je jako zvukař ve studiu a přispěvatel nápady prozatím nedostižný.

Pokud jde o ANIMÉ, vedle Shaarku jste v minulosti nahrávali také u Marka Kopeckého. Šlo tenkrát o to zkusit něco jiného, někam se posunout? Dají se tyhle studia nějakým způsobem porovnat?

Shaark je opravdové studio – režie, nahrávací místnost.. s Markem jsme natáčeli o něj doma v domácím studiu. Což s sebou neslo jiný druh uvolněnosti. Ne, že by nám v Shaarku bylo zle, naopak. Taky jsme tu desku s Markem točili rozvolněně – přijeli jsme na tři dny, pak na dva... prostě v klidu, postupně – a taky byl producentem, tudíž jsme si do toho nechali zatím nejvíc „kecat“.

Vedle ANIMÉ jsem vždycky viděl další spřátelené kapely z Redblacku, namátkou Dying Passion, Endless nebo Forgotten Silence. Zajímáš se stále o tyhle kapely, kam se pohnuly, jak zní jejich alba?

Stará Reblackovská partička! Tomáš Prek, pan Redblack, tady podle mě udělal obří kus práce. Když ses pohyboval v metalu nebo tvrdším rocku, chtěl jsi vydat desku u Redblacku. Ok, když nepočítám Silver Rocket, kterej byl spíš na noiserock a dělal skvělý věci jako Gnu, Lyssa, Squall, Wollongong...

Co se týče Redblacku, nezapomeň na Sad Harmony, později taky výborná Apatheia... Ve Forgotten Silence jsem nějakou dobu aktivně působil a jsou to další z nejhorších lidí na světě. S kytaristou Medvědem chodíme pít pivo a vždycky je to příjemné...

Některé vaše skladby se objevily ve filmu Probudím se včera, který nedávno běžel v TV. Jak došlo k této spolupráci?

Přes Zdenka Mertu, autora hudby k filmu. Známe se z Brna, z Městského divadla. Někde zaslechl Animé a bylo to to, co zrovna do toho filmu hledal. Potěšilo...

Blízký vztah jsi měl také k divadlu, nebo spíš stále máš... Stíháš se mu věnovat ještě aktivně?

Hrál jsem na kytaru v divadelním orchestru... muzikálové divadlo... poznal jsem tam pár přátel navždy. Pak jsem taky ztvárnil pár rolí ve spolku Takyryba – což byl velkej punk ochotnického typu. Někdy mám pocit, že mám fakt štěstí na lidi. A párkrát jsem měl možnost dělat scénickou hudbu pro divadlo nebo hudbu k rozhlasové hře. To mě strašně baví.
 

Díky za tvůj čas a možnost si popovídat.

Díky a let the Echoes be heard for ever.