Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Tome, od našeho minulého rozhovoru uběhly víc jak tři roky a stalo se toho bez debat hodně. Co za tu dobu hodnotíš jako nejdůležitější událost z pohledu Flash The Readies?

Naposledy jsme spolu mluvili tuším někdy po vydání desky In Belvedere. Nejdůležitější je určitě to, že se hraním a skládáním stále dobře bavíme a že tvůrčích nápadů je více než dostatek. Další dvě vydaná alba jsou toho důkazem.

In Belvedere na Fullmoonu, Submarine Sky  na X Production, novinka Kayos  v zahraničí u dunk!records. V podstatě co deska, to jiný vydavatel. Stále hledáte?

X Production pro nás bylo skvělé, měli jsme velikou radost, že měli zájem nám vydat desku.  Poté jsme ale chtěli naši hudbu dostat dál než jen do Česka a vzhledem k tomu, že posluchačská základna je tady v tomto žánru malá, bylo potřeba to zkusit venku. S demem desky jsme kontaktovali zahraniční labely specializující se na post rock a vyšlo to.

Máš pocit, že s post rockem - ať už na straně nabídky nebo poptávky - je to v tuzemsku slabší?

S poptávkou si myslím, že to slabší je. Přece jen je to spíše okrajový žánr. Například v Polsku je ale neporovnatelně více podobných kapel a na koncerty tam lidé na rozdíl od česka chodí.

Vy jste ale jako čistě post rocková kapela nezačínali, zmíněná deska In Belvedere byla spíš floydovská, koncepčně pojatá a v podstatě hodně jiná, než kam jste se následně vydali. Proč ta změna?

Samotná deska In Belvedere vznikala v letech 2011 - 2012, v době, kdy byla kapela v podstatě rozpadlá. Autorsky jsem se na ní podílel téměř sám. Trvalo potom nějakou dobu, než deska vyšla a během toho vznikla nová sestava s lidmi, kteří na In Belvedere skladatelsky nepracovali. Po vydání jsme začali hledat směr, kterým půjdeme a do toho jsme trošku propadli post rocku a řekli si, že jeho prvky zkusíme zakomponovat do naší hudby, protože nás všechny takový styl baví hrát.

Vznikla tak deska Submarine Sky, která je v podstatě post rocková, ale ještě je tam zpěv a stále trošku evokuje (alespoň mě) In Belvedere. Byla ještě rozkročená mezi žánry. Je důležité říct, že nás nesvázanost tohoto žánru hodně baví. Poté vznikaly nové skladby, které jsme hráli naživo a nakonec z nich vyšla nová deska Kayos. To, že je zcela instrumentální, vyplynulo ze samotné podstaty nových skladeb, zpěv jsme zkoušeli přidat, ale absolutně to nefungovalo.

Jinak ano, In Belvedere byla koncepční deska, ale ty další dvě jsou také. Koncept je volný a není obsažen téměř doslovně ve slovech, či komiksu, ale v samotné hudbě. Fajn je, že každému se může vybavit něco úplně jiného. Náznaky jsou dohledatelné v grafice, která desky doprovází.

Když už zmiňuješ grafiku, co prosímtě představuje ta aktuální? Když jsem si pod tím zkoušel představit post rockovou desku, dalo mi to celkem dost práce.

A tak to má být :-) Už i na minulé desce Submarine Sky  jsme zvolili lehce "nestandardní" grafiku. Myslím si, že je potřeba brát to s trochou nadhledu a humoru. Ta hudba je už sama o sobě "výživná" a přiložit do kotle temným obalem už by bylo moc. Aniž bych se chtěl někoho dotknout, tak 99 % post rockových desek se tváří na můj vkus příliš vážně. Jasně, k žánru a těm zásadním kapelám to patří a mám je rád, ale další stovky následujících kapel se předhání v tom, kdo bude mít nejdelší název skladby a smutnější grafiku. Jinak vtip z newikipedie o tom, co je to post rock: Post rock je experimentální hudební žánr vyznačující se používáním nejrůznějších kytarových efektů pro tvorbu velkého množství divných zvuků po dobu dvaceti minut a déle. To sedí, ale my naštěstí dvacet minut nepřesáhneme.

V rozhovoru před lety o In Belvedere jsme zmínili Pink Floyd a to, že na Tebe především Gilmourova hra měla velký vliv. Jaké kapely pro Tebe představují cosi jako etalon, když se budeme bavit o aktuálním albu a post rocku obecně?

Myslím si, že Pink Floyd tam jsou stále trochu cítit. Navíc Echoes je jasně post-rocková skladba :-) Pokud se budeme bavit pouze o post rockových vlivech, tak u nás jednoznačně vedou GY!BE a MONO.

Tady si dovolím malou odbočku a přeptám se na to, jak se Ti líbí poslední deska Pink Floyd? A taky poslední MONO, poslední Russian Circles a jestli se v poslední době v post rocku událo něco, co Ti skutečně vyrazilo dech?

Endless River byl hlavně perfektní dárek pro všechny fanoušky, kteří stejně jako já už ani nedoufali, že Pink Floyd ještě něco vydají. Je tam několik skvělých momentů. Za mě určitě “It's What We Do”, nebo “Autumn '68”. Poslední MONO mě na první poslech moc nevzalo, ale Russian Circles mají další skvělou desku. Guidance je sice za mě strukturou hodně podobná desce předchozí, ale funguje. Super nápady a o něco temnější riffy a atmosféra. Dech mi vyrazil předchozí koncert MONO v Praze, ale to už je nějaký ten pátek zpátky. Takovej zvuk jsem opravdu dlouho nezažil.

Už jsme zmínili spolupráci s dunk!records a to, že vám u nich primárně vychází gramodeska. Z čí strany vzešel podnět k vinylovému vydání (které je pokud se nepletu vaše první) a jaký je Tvůj vztah k tomuhle formátu?

Podnět vzešel od DUNK. Tento label se primárně zaměřuje na vinyly, takže jsme z toho, že o nás byl zájem, měli velkou radost. Je to celkem drahá záležitost, takže bez DUNKu bychom si o vinylu mohli nechat jen zdát. S tím, že deska vyjde na vinylu, jsme při její tvorbě vůbec nepočítali. Digitální verze je asi o osm minut delší než ta vinylová. Trošku jsme se u editu zapotili. Já osobně jsem před pár lety sehnal gramofon, odvezl ho do Jeseníků na chatu, začal sbírat desky a pomalu jsem přemýšlel o tom, že by bylo fajn, kdyby FtR někdy také vydali alespoň jednu desku na vinylu... :-)

Znamená to, že na gramodesce jsou proti CD (resp. downloadu) trochu jiné skladby - nějak upravené, zkrácené nebo tak něco? Pamatuju si, že tohle jsem už s jednou kapelou řešil a že zasahovat do kompozic jen kvůli limitující délce vinylu se jim vůbec nechtělo…

Skladby jsou stejné. Celá první strana je bez editu, zasáhli jsme až do druhé půlky, a to do dvou skladeb. Ale máš pravdu, vůbec se nám nechtělo. Nechtěli jsme zasahovat například do počtu opakování motivů a tak dále, ale odstranili jsme (když to řeknu zjednodušeně) jedno tiché intro a jedno outro. Pocitově to tak vyšlo, ale musím říct, že chybějící floydovské outro desky mě hodně mrzí. Jinak to ale nešlo.

V promo materiálech jsem se o vaší aktuální desce dočetl, že byla nahrána - cituju pod vrcholky hor. Co to znamená?

To znamená, že jsme její převážnou část (stejně jako desku předchozí) nahráli v našem horském studiu v Jeseníkách.

Teď si vzpomínám, že tohle jsme už taky řešili před třemi lety… Zatím jste nedošli do fáze, kdy byste podlehli pocitu, že musíte točit v profi studiu? Dokážeš nějak ve stručnosti popsat, v čem je zásadní přínos většího studia a v čem domácí podmínky naprosto postačují?

V profi studiu jsme částečně točili. Bicí se nabíraly u Tomáše Neuwertha ve studiu Animan. Na bicí si přeci jen sami netroufáme a Tomáš to umí perfektně. Kytary jsme nabírali v trochu neprofesionálních podmínkách, ale na druhou stranu se z toho už trochu stal rituál a na návštěvu Jeseníků jsme se těšili. Jelikož je naše hudba určitým způsobem špinavá a atmosférická, náběry dle našeho názoru nemusely být úplně čisté. Pro jiné žánry, které si více libují na čistotě a zřetelnosti, je určitě lepší profi studio. Pro člověka, který poté míchá, je určitě snazší pracovat s profi náběry a ne s kytarou nabranou s praskáním dřeva v krbu :-)

Přinese vám spolupráce s dunk!records i nějaké další benefity kromě vydání desky? Zahraniční koncerty, společné tour s nějakou věhlasnější kapelou, širší distribuci…?

Tak je potřeba říct, že za hranicemi teď začínáme úplně od nuly. Nikdo tam o nás v životě neslyšel a DUNK! by nás měl alespoň trošku dostat se do podvědomí post rockových posluchačů a ti jsou tuším velice nároční. Ta širší distribuce je hodně podstatná. DUNK! má své fanoušky, kteří si kupují jimi vydané vinyly a tudíž i ten náš. Já osobně jsem jich už několik prodal přes Bandcamp a do České republiky nešel (bohužel) ani jeden…

Do zahraničí se chystáme, minulý týden jsme byli potvrzeni jako jedni z prvních vystupujících na DUNK! festivalu 2017 a v rámci cesty tam a zpět bude několik dalších koncertů. Měli bychom se spojit s některou kapelou vystupující na festivalu, jméno zatím nevím. Mimo to  nás čeká asi 14-ti denní tour v Číně, jelikož deska vychází na CD i na čínském post rockovém labelu Weary Bird Records.

V této chvíli nezbývá než popřát úspěch. Tome, díky za rozhovor a měj se dobře!

Také díky!