Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Heiden na novince prodělali změnu už v tom, že na albu nenajdeme tolik zahuštěných (post) skladeb, ale bavíme se vlastně o baladách. Jaký byl váš přístup ke skládání "Na svůj příběh jsme sami", protože by to nebyli Heiden, aby nešli zas o kus dál?

Kverd: Cílem modrého alba bylo, tak jako u všech předchozích nahrávek, poučit se, posunout a přednést posluchačům svůj příběh v co nejčistší možné formě. Tentokrát jsme měli v hlavě baladické večerní rockové album, které se, na pozadí lidských příběhů a osudů, stane spojnicí mezi naším světem a hudbou, na které jsem vyrostl a která formovala můj vlastní vkus. Jelikož jsme se v mezidobí od AKUNVST rozrostli o Werlingu a opět se něco málo dozvěděli o hudební magii, bylo naším cílem dát si v písničkách navzájem víc místa. Chtěli jsme mít pevněji v rukou strukturu skladeb, mnohem víc řešit dynamiku, kontrasty i sdělení.

Pocit, že jste s kapelou udělali další album, které je zase trochu jiné a přitom pořád Heiden, je asi o tom, co hudebníka musí bavit.

Tom: Přesně tak, princip tvorby je u nás ale stále stejný. Prostě děláme muziku, která nás baví. Baví nás jak poslouchat, tak skládat. Nejde říct, že bychom si na začátku procesu řekli: „Hele, teď poskládáme metalovou nebo jakýmkoli stylem orientovanou nahrávku.“ Po prvních pár skladbách to samo vykrystalizuje.

Kverd: Souhlasím, v těch nejobecnějších principech je tomu skutečně tak. Zároveň si ale myslím, že v rámci kompozičního procesu k vývoji dochází. Postupem let o mnoho víc přemýšlíme nad tím, jaké zvuky použít, kde by se hodil zpěv a jakou by měl mít barvu. Přemýšlíme nad tím, proč na daném místě použít jednu kytaru a ne dvě, proč použít Hammondy místo piána, kde dát break na bubny a jaký to bude mít v písničce význam. Samozřejmě, naše hudba nás musí bavit, ale povídáme si o spoustě konkrétních věcí s vědomím co možná nejlepšího výsledku. Právě to nás motivuje.

Dle reakcí lidí tahle změna mnohé překvapila a někteří nejsou schopni ji dál sdílet, dělá jim to problém. Něco Heiden ztratili, s něčím zase určitě přišli. Jak jste s novinkou v kontextu posledních tří desek spokojeni vy samotní?

Tom: Osobně jsem se všemi třemi posledními deskami spokojen, i když je logické, že s tou poslední je člověk spokojen vždy nejvíce. Jelikož každé naše album je náladově odlišné, můžu si říct, že dnes bych jisté věci udělal jinak, ale v době vzniku jsme byli vždy spokojení. Jen při živém hraní některých starších skladeb se člověk občas cítí tak nějak nepatřičně.

Kverd: Je nesporné, že Dolores byla zatím naší nejdůležitější deskou. Na ní jsme se, myslím, výrazově našli a začali kolem sebe vytvářet svět, do kterého se nyní vracíme. AKUNVST i modré album bezesporu představují další vývojové kroky, definují nám nové odstíny a posouvají nás po všech stránkách dál, ale rok 2011 byl naším bodem nula. Odtud Heiden, chtělo by se říct. Modré album z mého pohledu plynule navazuje na hudební tok, započatý rokem 2011. Je to další díl skládačky, další úhel pohledu.

Já vidím novinku jako tichou společnici večerem, která možná až příliš často přivírá oči, místo aby mě někdy samotného probrala. Baladické album ale není o razanci, že... Celkově mám ale "Dolores" a "AKUNVST" raději. Bylo dělání tohoto alba třeba i o jistém druhu krocení, držení se jistých pravidel? Jsou z nahrávání nějaké momenty, které se vypustily, ale v budoucnu se třeba budou hodit?

Kverd: Ne, krocení ve smyslu: „Tohle už tam nesmíme dát, to by bylo moc tvrdé, měkké, rychlé nebo pomalé.“ jsme nezaznamenali. Je pravda, že v průběhu psaní Na svůj příběh jsme sami bylo několik nápadů, se kterými jsme si nedokázali poradit tak, abychom byli spokojení. Proto jsme je vyhodili a pustili se do práce znovu s čistým štítem. Mám je, myslím si, nahrané v počítači, ale není to pro mě důležité. K těmhle věcem se s odstupem času vracím spíš ze zajímavosti, než se záměrem je použít.

Nové album jste pořídili ve studiu UnArt, což je oproti minulosti změna. Počítám ale, že poprvé jste ve Slavičíně nebyli (minimálně Evička) a tak trochu věděli, do čeho jdete. Jsem laik, ale domnívám se, že vybavení obou studií se příliš neliší. Šlo tedy spíš o to zkusit to jinde?

Kverd: Šlo o to, dostát svojí představě o nahrávce jako takové. Z demo nahrávek vyplývalo, jakým směrem se skladby ubírají. Šli jsme tomu hodně naproti i vybavením, které jsme si pořídili a přišlo nám tedy velmi logické pořídit nahrávku v rockově orientovaném studiu, což Shaark rozhodně není a UnArt pro změnu rozhodně je. Vybavení obou studií se liší, ale co je klíčové, liší se především přístup k práci a zkušenosti s hudbou určitého typu. S lidmi ze Shaarku máme výborné zkušenosti i vztahy, ale aktuální nahrávka byla svojí povahou jinde.

Jakou roli při konečné podobě alba sehrál Franta Šebák? Přispěl svými radami?

Tom: Franta nám dal opravdu hodně. Dovolím si tvrdit, že bez něj by deska nevyzněla ani z poloviny tak, jak jsme si ji představovali. Nenechat si poradit od člověka, který sám hraje, hudbou žije a nachází se úplně mimo metalové vody, by byl vzhledem k povaze skladeb, nerozum. Ano, díky Frantovi zníme opravdu nemetalově.

Kverd: Franta nám opravdu v mnoha věcech otevřel oči a uši, velmi cenná zkušenost pro Heiden.

Texty na novince (a vlastně i její celková nálada) mi přijdou o něco volnější. Sice pořád pod vlivem tmy, ale ne tak pevně jako dřív.

Kverd: Se slovy je čím dál více práce, jsem asi náročný, he he. Tentokrát mi dost záleželo na významové stránce a plynulosti. Chtěl jsem, aby si pod nimi lidé představili konkrétní příběhy nebo situace. Třeba banální, to už považuji za otázku vkusu, ale konkrétní. Z mého pohledu to celkem vyšlo, jsem s nimi spokojený. Louhované depky z Dolores by, myslím si, nefungovaly. Nemluvě o faktu, že se nám v hlavách odehrávalo něco jiného.

Michale, tvůj vokál od "Dolores" (nebo rovnou od "Obsidian") prodělal taky slušný vývoj. Je melodičtější, zpěvnější, i když mnohým stále trnem v uchu. Změnil jsi za ty roky tvůj přístup ke zpěvu, věnuješ mu více času, cvičení?

Kverd: Zpěv je pochopitelně nejostřeji sledovaným vlakem každé nahrávky, zvláště pak metalisty. Sám na sebe v tomhle ohledu kladu čím dál větší nároky a mám radost z toho, že se mi daří dělat pokroky. Jen si představ, že bych třeba tak křehkou věc jako Vrány nakřičel temným growlem z Obsidian nebo Dolores. Nemyslitelné, připadal bych si jako pitomec. Cvičím určitě víc než dřív, byť ne pod dohledem zkušeného ucha. Fakt, že je některým lidem můj zpěv trnem v uchu samozřejmě vnímám. Vnímám i fakt, že je některým lidem osinou v zadku celý Heiden, ale popravdě řečeno, jsem už starý na to, aby mě podobné názory vyváděly z míry, he he.

Pro Evičku je "Na svůj příběh jsme sami" první deskou, na které je uvedena jako členka kapely. Což je ostatně poměrně bohatým (a jiným) využitím kláves poznat. Měla jsi při svých nápadech volnou ruku a dělala na nich pocitově?

Werlinga: Nová podoba spolupráce s Heiden pro mě znamenala i hledání nového způsobu práce na písničkách. Měla jsem samozřejmě již naučený způsob práce z dřívějška z Morgue Son, ale bylo potřeba jej přizpůsobit, aby vyhovoval i klukům z Heiden. Vždycky si snažím při skládání svých partů zachovat co největší možnou svobodu. Je pro mě ale důležité, abych měla vždy alespoň obecnou představu o tom, jak má který song znít a jakou roli v něm klávesy mají hrát. Kluci mi většinou pak již nechávají volnou ruku, jen v případě, že jim něco nesedí, tak to společně probíráme a upravujeme.

Po poměrně bolestném rozchodu s Morgue Son bylo asi nejlepší se znovu zapojit do práce a na vše špatné zapomenout. Už se rány zahojily?

Werlinga: Poslední rok mi přinesl mnoho změn, mimo jiné i odchod z Morgue Son. Myslím, že nejefektivnější taktikou, jak se s ním vyrovnat, pro mě bylo vytvoření naší limitované edice čepic a sledování celé série filmů s Jamesem Bondem, he he. Samozřejmě, že práce na nových písničkách Heiden na mě měla i jistý katarzní účinek.

Ke skladbě "Dryáda" máte natočený v historii kapely první videoklip. K "AKUNVST" se na youtube objevilo povedené fan video ke skladbě "Co času zbývá?". Bylo třeba i tohle video spouštěcím elementem k vytvoření vlastního filmu k vlastní hudbě? Ukázat svůj pohled na svou hudbu?

Kverd: Nebylo. Videoklip jsme plánovali udělat už k Dolores, potom k AKUNVST, ale pokaždé to z nějakého důvodu padlo. Tentokrát jsme nechtěli nic podcenit, první ukázka z modrého alba měla od počátku mít obrazovou podobu. Jsem moc rád, že se to podařilo. Byla to super zkušenost.

Máte za sebou sérii koncertů na podporu nového alba nazvanou "Konce & rty". Jak těchto šest zastávek s odstupem pár dní vidíte?

Tom: Jako skvělý zážitek. I přes veškeré starosti a problémy s plánováním tour to byl opravdu skvělý měsíc. Moc bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří si to, doufám, užili s námi a všem, kteří nám s koncerty pomáhali. Jsme s Heiden známí tím, že koncertní aktivitou příliš nehýříme, což po této zkušenosti zkusíme alespoň trochu změnit.

Kverd: Konce & rty vnímám jako měsíční trip po klubech s modrými skladbami a nejbližšími přáteli. Byť mohly některé věci dopadnout lépe, spousta jiných mohla skončit výrazně hůř a za sebe s tím projektem neumím být nespokojený. Vlastně ani nechci. Žiju to, co jsem si vybral a jsem za to vděčný.

Dá se odchod Maguy nazvat nezájmem o momentální tvorbu a dá se čekat, že se Vašek, který se objevil na koncertech, stane plnohodnotným členem Heiden?

Kverd: Na tuto otázku by asi nejlépe odpověděl Magua. Já mohu říct, že jsme zhruba od minulé zimy cítili rostoucí vzájemný odstup. Těsně před modrými koncerty jsme dospěli do stavu, který jsme nevyhnutelně museli řešit. Dost možná, že Magua nebyl ztotožněný s naším hudebním směřováním, dost možná, že prostě potřeboval na čas vypnout. Nebylo to pro nás jednoduché rozhodování, ale jsem moc rád, že jsme to všichni zvládli a i nadále spolu vycházíme. To nebývá příliš časté. Náš nováček V. měl skutečně nelehkou roli, ale popasoval se s ní na výbornou a v současné době jsme ve fázi vzájemného oťukávání. Dáme si navzájem čas a uvidíme.

Heiden mají svou oblíbenou dvouletou periodu krátce po vydání právě načatou, ale přesto, jaké jsou vaše nejbližší plány? Třeba i ty, které směřují na letní sezónu.

Kverd: Přes svátky určitě oraz, jak jen situace povolí. Po Novém roce začneme zkoušet a plánovat, kam vyrazíme hrát. V lednu nás čeká ještě jeden projekt, na který se hrozně těšíme. Modří vědí.

Díky za váš aktuální příběh, a třeba zase někdy u nějakého dalšího...

Kverd: Děkujeme za prostor na Echoes i pozornost čtenářů a čtenářek. Vidíme se v klubech.