Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hell Paso je vtipný název, za kterým se skrývá kapela, kterou by sice šlo zařadit do škatule post-hardcore, ale z vaší hudby cítím víc, než úplně tradiční (apokalypticky znějící) příspěvek. Kde se najít hlavní zdroje inspirace, věci, jména, prostory... vše co vás pomohlo zformovat?

Hell Paso, to je taková naše představa tajemné, zemité atmosféry divoké periferie. Špinavá garáž za městem kousek od hřbitova, podivní taxikáři, toulaví psi a všude kolem tepající neklidná energie. Inspiraci (tu nehudební) přináší většinou sám život. Vzhledem k tomu, že nás to od dětství všechny táhne k muzice a k hudebním nástrojům, reagujeme a snažíme se vyjádřit pomocí nich. Kdybychom se měli rozepisovat o konkrétních kapelách, padla by tu obrovská hromada známých i neznámých jmen a tím bychom neradi čtenáře zdržovali. Každý máme své favority, na velké většině se shodneme, ale paradoxně jeden druhého nejvíce inspirujeme v okamžiku, kdy rozebíráme nějakého svého osobního oblíbence-solitéra a snažíme se jeden druhému vysvělit, proč a čím nás zaujal.

Kde začal ten úplně původní stimul, kdy jste si řekli, že do toho musíte praštit. Kde začít hledat podstatu vaší kapely, vaše sdělení?

Bylo by fajn mít jeden takový konkrétní moment, už jen kvůli promu („...a pak se v garáži objevil Jules a odrecitoval nám z bible pár hudebních odkazů“), ale nic takového neexistuje. Po první společné zkoušce - viděli jsme se podruhé v životě - jsme si prostě všichni tři řekli, že to spolu zkusíme. A tak od té doby zkoušíme.

Podstata naší kapely je hlavně o samotné radosti z hraní a skládání. Být součástí něčeho, co nás přesahuje, vtahuje do jiného světa mimo běžnou šedou realitu. Jsme tři naprosto odlišné osobnosti, často musíme překonávat vlastní ego a ustoupit od některých svých soukromých představ pro dobro celku. Zní to sice hůř než klasická rada z manželské poradny, ale platí stoprocentně. Dost nám taky pomáhá energie a ohlasy z koncertů. Lidé jsou ve své podstatě společenští a muzika je jedna z možností, která ti tu společnost může poskytnout, ať už na živém koncertě, nebo doma při poslechu. Je to svým způsobem velice přirozená terapie, která v člověku probouzí povznášející pocit, nebo naopak funguje jako ventil během horších dnů.

Venku máte první EP, které vyšlo letos na jaře. Zkuste jej představit.

EP se jmenuje "Fatherloo" a nejlepší způsob jak jej představit je jeho poslech. Pojmenovali jsme ho podle jedné ze skladeb a asi není moc těžké odhadnout, ze kterých dvou slov tento novotvar vznikl. Nepřímo tak trochu odkazujeme na skutečnost, že rádi spojujeme - baví nás vedle sebe posadit ambientní intro s nekomplikovaným riffem, nebo naopak song osvěžit vystavěným sólem, punkovou energií. Bylo záměrem vydat pouze tři skladby, jednak abychom měli nějaké promo a taky abychom zjistili, jak působí naše tvorba na lidi, kteří nás vůbec neznají. Vydat pouze singl nám přišlo málo na to, aby si posluchač udělal ucelenější obraz a vydávat album jako neznámá kapela pro nás nemělo význam, chceme posluchače oslovit hlavně živým hraním a naší energií. Druhou rovinou tvorby, možná opět patrnou i z názvu, je samotná textová výpověď. Skladby "Fatherloo" a "Endangered kind" jsou vlastním pokusem o osobní emotivní sdělení, výkřikem adresovaným našim blízkým, ale i nám samotným a texty odrážejí hlavně témata, které narušují klid našich myslí a nedají nám spát. "Judgement" je královnou našeho repertoáru. Vůbec první společná skladba vznikala bez přehánění roky, proto je na EP uvedena na prvním místě a práce na ní měla pro nás větší edukativní rozměr, něž celá povinná školní docházka. Na cover jsme použili obrazy Patrika Závodského a zajímavé na nich je, že vznikly nanášením barvy trsátkem pod přetlakem divných nálad ještě dávno před vznikem kapely.

Pokud budeme ty tři skladby brát jako stručné představení Hell Paso, napadají mě první tři slova - intenzivní, emocionální a těžká. Další tři na vyvážení by zněly - přístupná, chápavá a melodická. Je fakt, že vaše hudba není hodná, ale přesto bych řekl docela otevřená, poctivá...

To je ale opravdu spousta trojek! Děkujeme, Tvoje přirovnání vnímáme jako velmi výstižné. Snažíme se, aby naše písničky byly pořád v napětí, neztrácely dech, ale zároveň aby měly melodický motiv a dynamiku. Dost jdeme po atmosféře, harmonii, náladě dané pecky a stavíme je tak, aby pořád někam směřovaly, měly svůj vývoj, svůj příběh. Aby nebyly plytké, bavily nás hrát naživo a nepůsobily nepřístupně, i když je hrajeme nahlas. My jsme samozřejmě hodní kluci a máme rádi svoje mámy, ale svět kolem hodný rozhodně není, takže intenzivní přednes je stále zapotřebí! Nedokážeme předvídat, jak to všechno kolem dopadne, lidstvo je virus planety, ale ještě stále věříme, že zlo je třeba vyvážit i poctivou melodií. Takže se snažíme vyzobávat semínka ze všech rostlinek světa - z těch léčivých i jedovatých. Které převládají, to ale ponecháváme na jiných.

Jak to vypadá dál, už kujete skladby na nový materiál. Je vaší hlavní výhledovou vidinou regulérní deska?

Zatím jsme ještě do ní nedozráli, chceme hlavně dál makat na nových skladbách a získávat nové fanoušky, kteří by třeba o desku měli skutečný zájem. Čímž vlastně odpovídáme na první část tvojí otázky – ano, kujeme, dokud je metal žhavý! Do konce roku představíme jednu novou nahrávku - "Head From Second Hand" a na začátku roku další, snad s klipem. Máme rozdělané i další novinky, jednu dokonce chceme zahrát na prosincových koncertech ještě letos. Spíže než regulérní desku vydáme v roce 2015 další EP. Třeba nám napoví jak a kudy dál.

Jaký je vůbec váš postoj k náhravkám jako takovým? Je podle vás vyloženě nutné se jim věnovat a svou hudbu skrz tvoření alb prezentovat? Patříte sami mezi sběratele?

Těžká otázka. Pokud myslíš vydávání fyzických nosičů, tady je to složitější. Když jsme dospívali, nikdo z nás neměl prachy na originály, těžko pak vyčítat mladším ročníkům, že si nekupují muziku. Bohužel, díky netu se tak nějak vžila představa, že hudbu nosí čáp anebo prší z nebe, proto reálné nosiče nesmí zaniknout. Co jiného by nám pak připomínalo, že za těmi terabajty dat stojí skuteční lidé a často opravdu mnoho úsilí a prostředků? Není ale doslova nutné hudbu prezentovat jen albem, chceme vyjít vstříc i lidem, kteří spíše než artefakt ocení rychlý mp3 download. Ostatně najít kompromis mezi těmito dvěma cestami je dneska největší výzvou v hudebním průmyslu. Klasický sběratel v kapele žádný není, ale basák jede ve vinylech a z principu hudbu nestahuje. Všichni se ale řadíme ke sběratelům zážitků!

U nás na webu dáváme dost prostoru také zvuku nahrávek. Co HELL PASO a přístup ke zvuku, k práci ve studiu? Vyloženě o přeřvání všech ostatních to není, toho se držíme. Jaký na to máte názor?
 
Všichni se určitě shodnem, že v dnešní hi-tech době je kvalita nahrávky velmi důležitá. To je bez debat. Důležitější než forma je ale obsah. Vyrůstali jsme a dospívali v době, kdy zdaleka nebyla technika tak dokonalá, jako je dnes. Poslouchali jsme nahrávky a koukali na videa, které byly svojí kvalitou otřesné, ale stejně nás zasáhly atmosférou, jakýmsi sdělením a technickou nedokonalost jsme tím pádem tolik nevnímali. Máme to tak dodnes. Denně je možnost slyšet kvanta kvalitně nahrané, ne přiliš autorsky invenční muziky, filmů, klipů atd., ale my si stojíme za tím, že punk je jinde a že je nejprve důležité se soustředit na úplně jiné věci, než na mašinky a kompjůtry ve studiích. Kapela by měla pulsovat svojí energií a originalitou i přes orientační nahrávku v mobilu.

Co koncerty, počítám, že právě ony jsou tím, jak dostat HELL PASO zas o dům dál...  Jak často se vám daří je dávat?

Chtěli bychom hrát co nejvíce, ale zatím je vše spíše v naší režii, takže koncertů není moc. Nemáme a ani nechceme managera, mecenáše nebo sponzora, který by to tlačil nějakými jinými pochybnými cestičkami. Všichni tři bereme muziku jako dar. Jenže tento dar je často vnímán naopak jen jako obyčejný produkt, který může být, a možná už i je, poškozen různými finančními propletenci a machinacemi. Tomu my se chceme za každou cenu vyhnout, proto s naší tvorbou nakládáme jako s vlastími dětmi. Staráme se o ně sami s veškerou péčí a opatrností, ale na druhou stranu komukoli, kdo má zájem, svoje hudební děcka rádi představíme v plné parádě. Takže pokud někoho naše tvorba osloví, ať neváhá oslovit on nás a pak se uvidí. A když už jsme u toho hraní - 13.12. vystoupíme v Café na půl cesty společně s klukama z Reflected. Budeme rádi, když přijdete!