Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj kluci, na úvod vás poprosím o obligátní stručné představení vás a vaší kapely Llyr, ať čtenáři vědí, s kým mají tu čest...

Kaťas: Tak to bude Jakubova parketa:-)

Jakub: Tak tady náš nejmladší člen je Márty, hraje na bicí, je s námi krátce, protože jsme nedávno vyměnili bubeníka. Další, kdo tu s námi sedí je Kaťas, zpěvák, taky s kapelou není zas až tak dlouho, teď jsou tomu v září dva roky, co nahradil našeho předchozího zpěváka. Já jsem Jakub, z kluků jsem tady jediný ze zakládajících členů a hraju na basu…

Zpěváků už jste od začátku fungování kapely vyměnili poměrně dost, Kaťas, ty jsi vlastně kolikátý v pořadí?

Kaťas: celkem čtvrtej 

Prozatím máte venku jedno dlouhohrající CD Two Years Of Emptiness, které vyšlo před necelým rokem, na kterém se ale podílel i váš bývalý zpěvák Mára…

Márty: I bývalý bubeník:-)

Jakub: Je to tak, bývalý bubeník i bývalý zpěvák, který na album nahrál asi polovinu vokálních partů, zbytek dodělal Kaťas, protože Mára opustil kapelu v průběhu nahrávání cédéčka.

Kaťas: Ono se to nahrávání docela táhlo, proto taky onen magický název Two Years Of Emptiness:-)

Kolik vlastně stojí kapelu, jako jste vy, vydání vlastního CD, dá to dost práce sehnat producenta, studio, label, který album nakonec vydá?

Márty: Jestli můžu, tak se ujmu odpovědi. Momentálně, co jsme nahrávali s mojí druhou kapelou, tak jsme nahráli jenom bicí a zbytek dodělal kytarista, který s tím má zkušenosti, takže jsme to měli hodně levně. Dá se říct, že nás to každýho vyšlo zhruba na tisícovku (je nás pět členů), ale samozřejmě ne všichni mají podobnou možnost a já osobně dneska ani neznám studio, který by šlo pod 500 na hodinu, než to, kam jsme chodili zatím vždycky, což je U Čmeláka. Můžu jedině doporučit, fakt profi zvuk, profi přístup. Chlápek, co to dělá, Ondra – bejvalej kytarista z Beltaine, s tím má potřebný zkušenosti a i když teď trochu podražil, cena se pořád pohybuje kolem 250 za hodinu, což na EP o pěti, sedmi skladbách pořád vychází kolem deseti tisíc.

Kaťas: Ale to máte jenom nahraný, ne vydaný v nějakým nákladu, jako jsme to dělali my. Jakub vlastně začal shánět vydavatele, který by měli zájem nás prezentovat a když oslovil osm, devět vydavatelství, tak se chytilo jedno… a i ty, co se chytili nám napsali, což je pravda, že v dnešní době se vydávat cédéčka nevyplatí, zvlášť víceméně undergroundovým kapelám, jako jsme my. Takže nám nabídli spoluúčast. Ne, že by album vydali celý za vlastní peníze, ale šli jsme napůl…

Jakub: Vydání jsme šli půl na půl, oni dali jméno, udělali nějakou reklamu a zbytek klasicky na kapele, což je dnes taková běžná praxe.

Márty: Díky vydavatelství nám vyšly recenze v zahraničí, Argentině...

Kaťas: Co se týče toho nahrávání, ono to není zas tak levná záležitost, my jsme bicí nahrávali U Čmeláka, zbytek nám nahrál Lord Morbivod a ten si za svoje služby taky moc neřekl, takže nás to vyšlo taky o dost míň.

Márty: Dobře, tak měním původní částku na 20 tisíc.

Kaťas: No, když to vezmeš i s vydáním, tak nás album vyšlo na pětadvacet, nahraješ ho klidně za deset, to není problém, ale zbytek spolkne vydání a to jsme toho zase neměli tolik, 400 cédéček a říkali jsme si, že s nima budeme asi doma tapetovat záchody, ale je to pryč:-) Hodně jsme jich taky rozdali...

Jakub: Ale část nákladu se vrátila, takže teď máme nějaký peníze, který hodláme investovat do další nahrávky, která už bude zvukově trochu dál, myslím, že i nový materiál je dál. Takže i tato cesta je pro kapely schůdná, i tak to jde dělat...

Myslíš si, že to má stále své opodstatnění, vydávat v dnešní době cécéčka...

Jakub: Určitě, stoprocentně. Kapelu to zaprvé zviditelní, zadruhé pro spoustu fanoušků to je věc, která má nějakou hodnotu. I když, nebudu ti nic nalhávat, já si cédéčka kupuju, ale samozřejmě, což řeknu natvrdo, na féra, si je stahuju. Snažím se podpořit český kapely, oblíbený zahraniční kapely si taky koupím, ale situace dnes je taková, že stahování muziku lidem přiblíží. Jednak nekoupí zajíce v pytli a nějakou ne moc známou kapelu si prostě stáhneš. Myslím, že ani nikomu z naší kapely nevadí, když si naší nahrávku někdo stáhne a poslechne.

Kaťas: Cédéčko je myslím hodně důležitý, kdybysme ho nevydali, tak tenhle rozhovor by se určitě nekonal:-) Prostě, dokud nevydáš cédéčko, tak jakobys neexistoval. Mě se hrozně líbí všude říkat krásnej paradox: My jsme vydali album, v pátek vylezlo z lisu, další pátek jsme ho křtili v Lampě a už ve středu ten týden mezi tím bylo ke stažení na ruskejch serverech. To je úplně nádherný:-) Nechápu, kde se tam vzalo...

Jakub: ...ale bylo to tam, každopádně:-)

Kaťas: ...a kdybysme neměli cédo, tak by se to tam nikdy nedostalo. Když se potom někoho zeptáš, aby ti to z tý azbuky přeložil, zjistíš, že máme docela fajn ohlasy, což může jenom potěšit. A určitě, spousta recenzí, co je na internetu by jednoduše bez regulérně vydanýho CD nebyla. 

Márty: Třeba s mojí druhou zmíněnou kapelou hodláme vydat EP a chystáme se ho celý pověsit na net volně ke stažení. Myslíme si, že v dnešní době nemá vůbec žádný smysl zkoušet prodávat CD, u méně známých kapel, jako jsme my (Alter In Mind). Maximálně budem vypalovat pár kousků na objednávku pro ty, kdo budou mít zájem, ale jinak bude k mání celý zadarmo.

Kaťas: Jasně, tak ušetříte na nákladu. U épéčka to asi nemá zas takovej smysl, ale u regulérního CD to má svoje opodstatnění. ale co se mi hlavně na CD oproti mp3 líbí, je obal...

Když už si to nakousl, obal vaší desky je moc povedený, má ho na svědomí kytaristka Martina...

Kaťas: Přesně tak, obal je fakt perfektní, škoda, že se tam nevešly ještě ty ksichty, snad příště:-)

Neuvažovali jste třeba o digipaku, nebo nějakým luxusnějším balení? Vyplatí se ještě něco podobnýho?

Jakub: Tady já se obávám, že v našem případě digipak moc v úvahu nepřichází, cena už se pohybuje někde jinde, je to sice pěkná věc, ale...

Kaťas: ...na takový fajnovosti už tolik peněz nemáme. Třeba Beltaine si udělali DVD, dva videoklipy... spíš bychom mohli přemýšlet o videu...

Jakub: To si myslím, že mohli...

Márty: My hrajeme přeci jen trochu undergroundovější hudbu, kterou neposlouchá tolik lidí, jako třeba kapely pohybující se na popový scéně...

Kaťas: Myslíš, že patnáctiletý holky, co poslouchají pop si budou kupovat digipaky:-)

To sice nevím, ale podle mě určitě existuje spousta metalových fanoušků, co si koupí album svojí oblíbený kapely v digipaku a nebojí se za něj dát třeba i to pětikilo...

Kaťas: Jasně, za patnáct let, až budeme dál, můžeme to zremasterovat:-)

Jasně, mluvíme o kapelách, který jsou už zaběhnutý a mají širokou fanouškovskou základnu, podporu vydavatelství...

Kaťas: Když jsme mluvili o Morbivodovi, teď má venku nový cédéčko, vydávají je jak na běžícím pásu, ale taky žádný digipacky nedělaj:-)

Jakub: Ale klidně by mohl:-)

Kaťas: Na druhou stranu, oni hrajou snad ještě větší underground než my...

Jakub: No, to s tebou nesouhlasím, řekl bych, že poslední tvorbou jdou, a nemyslím to ve špatným, víc do mainstreamu, nebo spíš muziku dělají tak zajímavou, že lidi po ní jdou, určitě má šanci se prodat.

Kaťas: Jsou výborný hudebníci a na každým cédéčku mají hodně širokej záběr.

Jakub: Je to originální hudba a rozumím tomu, že lidi táhne.

Kaťas: Taky se nebojí za to říct. Když jsem si od něj kupoval cédéčko, tak chtěl 250 a my ho dávali za stovku... Tak nějak víš, že nevyděláš, ale chceš aspoň vyjít lidem vstříc, když už si ho chtějí koupit, tak proč to dávat za draho a stovka, to jsou třeba tady 3 piva:-)

Jak moc se Morbivod podílel na nahrávání vašeho alba? V poslední skladbě je slyšet i jeho mluvené slovo, to je přímo jeho autorský vklad?

Jakub: Ne, veškerý texty jsem skládal já, takže i ten závěrečný český text. Morbivod nám nahrával, tzn. krom bicích veškerý kytary, vokály a v poslední skladbě si zahostoval s recitací.

Jak u vás funguje proces tvorby, vyznáváte demokratický přístup, nebo existuje jeden člen, který má hlavní slovo?

Márty: Spíš ten demokratický přístup, skládáme všichni dohromady, já jsem v kapele sice jen půl roku...

Kaťas: ...a už má hlavní slovo:-)

Márty: ...:-) to sice ne, ale líbí se mi, jak jsou sehraný hlavně přes ty kytary, přeci jen už spolu hrajou 6, 7 let. Někdo přijde s riffem, já do toho něco vymyslím a okamžitě na to začnou nabalovat další věci.

Kaťas: To, že Márty přišel do kapely, je určitě velkej přínos a myslím si, že lidi, kteří ho slyšeli, nebo třeba v blízký budoucnosti ještě uslyší, mi dají za pravdu. To je ono, proč jsem říkal, že už má hlavní slovo, nebojí se říct, něco si nadirigovat. Opravdu to funguje, je to zase o kus lepší, nejenom že nás svojí hrou nás posunul dál, ale i komunikací je to někde jinde.

Márty: Je fakt, že co jsem slyšel od kapely, tak se starým bubeníkem nebyla moc dobrá komunikace...

Kaťas: Já se nechci ohlížet moc zpět, ale teď šlapeme mnohem líp, než v minulosti.

Momentálně skládáte nový materiál, jestli se nepletu, už máte hotový nějaký songy na další album?

Kaťas: Zase tolik času na skládání nemáme, takže novej materiál se vyvíjí průběžně.

Márty: Máme koncerty, takže přejíždíme playlist a do toho ve volným čase domýšlíme nový písničky.

Jakub: Každopádně půlku živýho setu tvoří už nový skladby, který jsou podle mě o velkej kus dál nejenom díky Mártymu, ale i díky nám ostatním. Myslím si, že i stylově je to víc otevřený, vedle tvrdších riffů tam je i spousta melodických, nebo i blackmetalových riffů, který jsme zatím moc nepoužívali, i když se pořád snažíme držet toho našeho stylu.

Kaťas: Když se vrátím k původní otázce, asi se nám nikdy nestane, že budeme mít hotovej materiál na kompletní album, měli turné s novým cédéčkem, aby na nás lidi přišli a v životě nic z toho neslyšeli. Teď budeme zase lidem postupně nosit na koncerty nový písničky, a pak je jednou vydáme. Možná potom bude docela znát i rozdíl mezi první a poslední složenou, ale na druhou stranu, to nebude působit nijak jednotvárně.

Vaší poslední desku jste skládali ty dva roky, nebo ještě delší dobu?

Jakub: na první desku jsme skládali písničky možná pět let. Jinak nějaký starý skladby na konci toho období se vyházely, nějaký pozměnily, protože jako muzikanti jsme se taky posunuli dál.

Podle mě na Two Years Of Emptiness ale není patrná žádná roztříštěnost, která by značila právě dlouhý časový úsek mezi první a poslední složenou skladbou.

Jakub: Snažili jsme se skladby právě na konci doaranžovat, dodělat, aby tak nějak seděli spolu. Aby nebyl vidět rozdíl mezi prvotním skládáním a tím, co se dělo ke konci.

Kaťas: Zase díky tomu, jak dlouho trvalo skládání, se ve finálový podobě objevily třeba třetí kytary, který tam na začátku nebyly. Asi by se dalo říct, že až vydáme další cédéčko, lidi to sice budou už znát, nepůjde o úplnou novinku, ale zase bude vybroušený k dokonalosti:-)

Jakub: No, bude:-) Ale to tam nedávej:-)) Naše první cédéčko mám sice rád, rád na to vzpomínám, něco jsem tam nechal, ale naše nynější tvorba je už někde jinde. Sice stejnej styl, stejnej duch, ale lepší.

Takže zůstáváte stále věrni doomu?

Márty: Možná bych si dovolil říct, že je to střihlý deathem.

Jakub: No, to já sice ne, ale ta muzika určitě není čistej doom, spousta lidí si pod doom metalem představí úplně něco jinýho. Já jsem naší kapelu dřív prezentoval hodně, nebo ne hodně, ale nebál jsem se o to opřít, jako doom metalovou, ale je to jen nějaká hlavička. Vím, že lidem, co poslouchají doom metal by se tohle mohlo zrovna líbit, ale ten klasickej, čistej doom to není. Na druhou stranu já jako posluchač a konec konců i moje hudební pokusy jako Llyr, nebo moje druhá kapela Neurotic Machinery jsou stylově neortodoxní. Jsem neortodoxní posluchač, poslouchám hlavně rock, metal od grindu, přes black metal, death metal, až po pop, baví mě to. Například teď jsem se zašel na Pilsner Festu podívat na Kryštof a týden zpátky jsem jel na Brutally Deceased a Feeble Minded do Rokycan. Je mi to jedno, baví mě to a stejně tak si myslím, že i lidi v kapele jsou, stejně jako já, stylově neortodoxní.

Márty: Jo, co se týče toho stylu, určitě nejsme takoví, že si řekneme tak, teď budeme hrát tenhle styl a za každou cenu se toho drželi. Každej tomu dá to svý, co chce hrát, a nakonec vznikne něco těžko zařaditelnýho.

Jakub: Spíš si myslím, a to je věc, která nás spojuje dohromady jako muzikanty, že se snažíme dodržovat jediný kritérium a to, aby naše hudba byla melancholická. Určitě nebudeme nikdy hrát SKA:-) nebo veselej punk:-), i když ho mám rád. Tak nějak tíhneme do sfér smutný hudby, melancholie, podzim a podobný věci, který se snažím dostat třeba do textů a myslím, že lidi, který naší muziku hlavně dělají, aranžujou, což jsou kytaristi, se snaží o něco podobnýho, nebo to tak alespoň cítím.

Kaťas: Já osobně stylový zařazení moc neřeším, pro mě slovíčko doom znamená spíš rozpoložení nálady a mysli, je to o tom, jak se cítíš, ta škatulka se hodně odráží právě v textech. 

Promítá se do vašeho tvůrčího procesu nějakým způsobem to, co v danou chvíli zrovna posloucháte? Jakub říkal, pop, black...

Jakub: Já poslouchám všechno najednou:-) Řeknu ti, co jsem poslouchal třeba dneska v práci: poslední album Nevermore, kapelu, kterou mi doporučil náš kytarista, melodickej death metal September Murder...

Kaťas: Líbilo se ti to?

Jakub: ...líbilo, není to vůbec špatný...

Kaťas: No, mě moc ne:-)

Jakub: ...potom jsem si pustil norskej black metal Pantheon I a nakonec poslední a predposlední album kapely Ladytron. (elektropop, new wave - pozn. aut.)

Márty: Za sebe můžu říct, že mě určitě ovlivňuje to, co zrovna teď poslouchám a asi je to tím, že se pořád vyvíjím, metal poslouchám pět let, možná čtyři, takže se neustále prokousávám k další a další muzice. Třeba teď u mě přišla éra industriálního metalu, a když jsme s kytaristou sami na zkoušce, hodně tam cpeme úplně novou tvorbu, hodně nás to bere a určitě se to projeví na podobě budoucích písniček.

Jakub: Já bych Mártyho trochu opravil. To, co teď dělají s kytaristou, nemá s industriálem moc společnýho, spíš jde o riffy hodně založený na rytmech, což je myslím super, kapela se posune určitě hodně dál.

Kaťas: Jsem fakt zvědavej, když se do melancholie dostane něco podobnýho, zase to v písničce vybudí nějakou jinou náladu, rád bych viděl, jaký to bude v lidech vyvolávat emoce, který jsou v každým dost odlišný. Napsal jsem třeba jeden text, dal jsem ho přečíst několika lidem a nikdo ho nepochopil tak, jaká byla moje původní myšlenka. 

Márty: Každej v tom vidí něco jinýho, proto se mi líbí, když se píšou abstraktní texty...

Kaťas: V tom je prostě nádherná síla a i s hudbou je to tak, nový riffy zase přinesou další rozměr... vývoj prostě nikdy nekončí:-)

Co se týče koncertů, máte svůj oblíbený klub, kde hrajete rádi nebo kam se rádi vracíte?

Márty: Co se týče Plzně, tak nepochybně Divadlo Pod Lampou, ten je v Plzni asi nejlepší a jinak se snažíme, což se mi na kapele moc líbí, cestovat po republice, nevím sice, jak před tím, než jsem se k nim připojil, ale za ten půl rok jsme první čtvrt roku zkoušeli, abysme měli nějakej stabilní playlist a od tý doby proběhly akce v Liberci, Praze a...

Kaťas: ...a to je všechno:-)))

Márty: to ne, byli jsme v Úterý...

Kaťas: to zase není tak daleko...

Márty: ...Přeštice, čeká nás Brno, Slovensko už je skoro domluvený, zkrátka se nedržíme jenom Plzně.

Kaťas: Dá se říct, že v Plzni máme svoje stálý publikum, takovou fanouškovskou základnu přibližně osmdesáti lidí, samozřejmě nechodí pokaždý všichni, proto se snažíme dělat v Plzni míň koncertů, jenom ty Lampy jednou za půl roku, ale necpeme se na všechno, kam bysme mohli. Je zbytečný tady hrát pro dvacet lidí, zase cpát se do Liberce pro dvacet lidí je něco jinýho, protože tam nás nikdo nezná. Řekl bych, že v Liberci nás potkala trochu smůla, ale jinak jsem s lidma spokojenej. Jakmile cítí tu atmosféru, tak může bejt třeba pět lidí pod pódiem a když se chytnou, tak jde úplně o něco jinýho, než když hraješ pro padesát lidí a nebaví je to. Z pozice zpěváka si vystoupení dokážu užít a stačí mi třeba jenom tři lidi a totálně tě to naplní energií, nádhera:-)

Takže upřednostňuješ spíše koncertování před prací ve zkušebně?

Jakub: Já bych to nesrovnával...

Jsou to dvě odlišný věci, který se nedají srovnávat...

Jakub: Přesně tak, ono je to takovej paradox, spoustu času strávenej ve zkušebně, doma vymýšlením novýho materiálu, psaní textů, hodiny na cestě autem a všechno kvůli tomu, aby sis jednou, dvakrát do měsíce zahrál. Je to takovej vrchol všeho, odměna:-)

Márty: Já si užívám hraní i ve zkušebně, ale na živo ze sebe vydám fakt maximum, i když jde o koncert, kdy třeba není ze strany publika nálada, lidi nejsou. Když se to pak ale povede, užívám si to maximálně. Osobně mám radši koncerty, ale asi se to fakt nedá srovnávat. Ve zkušebně jde zase o čas strávenej se spoluhráčema.

Jakub: Je to jedno s druhým, kdybys nehrál koncerty, zkoušky by tě asi už taky nebavily, protože víš proč to děláš, dřeš, zkoušíš a naopak koncert by nebyl možnej odehrát slušně, pokud bysme na něj šli nepřipravený.

Jak často se scházíte a kde máte vlastně zkušebnu?

Márty: Scházíme se dvakrát týdně a zkušebnu máme...

Kaťas: Já bych to neříkal:-) to je hrozně nebezpečný:-)

Márty: Je to v Plzni:-)

Ok, tak to úplně postačí:-)

Márty: ...ve sklepě a...

Kaťas: ...to už stačí:-))

Márty: Dobře, nebudeme blíže specifikovat:-) Snažíme se mít zkoušku dvakrát týdně, což před tím, než jsem přišel, nebývalo zvykem.

Kaťas: To jsi přesně viděl na Martině, přišel Márty, nová krev, novej styl hry na bicí a najednou se všechno oživilo a vůbec nebyl problém začít zkoušet dvakrát týdně. A pořád nás to baví... dřív třeba jednou týdně stačilo... dobrý, a teď... Frantovi to taky hodně dalo, s Mártym si skvěle rozumí, kolikrát dělají jenom spolu, když jsou sami. Myslím, že teď vyloženě jako kapela šlapeme. 

Márty: Všichni říkali, že je to začalo znova bavit, že už se nacházeli na pokraji toho s tím skončit. Přeci jen chyběla komunikace, která přišla asi se mnou, co jsem slyšel od ostatních. 

Kaťas: Nemůžu hodnotit zpětně za roky, co jsme nebyli s Mártym součástí kapely... co si o tom myslíš Jakube? 

Jakub: Má pravdu, jsme dál...

Kaťas: ...pohoda a skládá se úplně jinak...

Jakub: Přesně tak.

Je hodně těžký skloubit vaše zaměstnání, školu s působením v kapele?

Márty: Pro mě osobně je nejtěžší to skloubit ne časově, já kromě školy vlastně nic jinýho nedělám, ale spíš s financema. Sice si snažím od čtrnácti vydělávat, ale už jsem v bicíh utopil nějakejch 130 tisíc. Nepočítám, že se mi něco vrátí, ale rozhodně mi to za to stojí. Hraní na bicí mě baví, je to celej můj život a doufám, že mi to vydrží co nejdýl.

Kaťas: Řekni něco Jakube, ty taky nic jinýho, než kapely nemáš:-)

Jakub: Mám spoustu jinejch věcí, než kapely. Chodím cvičit, jezdím na motorce, hraju ve dvou kapelách, ale je pravda, že muzika je pro mě na prvním místě. Jsem rád, že mám práci, která mi umožňuje dělat věci podobným způsobem, tzn. pružnou pracovní dobu a hodně tolerantní šéfy.

Kaťas: Když jsme s spolu s Mártym měli v prvopočátcích svou vlastní kapelu, měl jsem taky spousty aktivit krom hudby, ale pak jsem přišel na vejšku a všechno skončilo... tedy krom hudby, jenom ta hudba přetrvala a dneska je pro mě vším, co mám. Na ostatní věci bohužel už nezbývá čas.

Máte v tomto směru podporu, pochopení vašich nejbližších, přítelkyň, rodičů?

Márty: Co se týče mého okolí, tak musím říct, že jsem nikdy necítil nějakou zvláštní podporu. K hraní, ale i k poslouchání metalový hudby, jsem se prokousával tak nějak krkolomně, ale dneska cítím, že je to můj život a hrozně moc mi to dává. Než jsem začal hrát na bicí, poslouchal jsem pop, techno....

Kaťas: Proto tak dobře držíš rytmus:-)

Márty: :-) ...ale nic moc to pro mě neznamenalo:-) Na metalových fanoušcích se mi právě líbí věrnost a oddanost . Neznám metalovýho fanouška, co by jen tak zavrhl tvrdou hudbu, prostě jednou se k ní prokloveš a rázem se pro tebe stane vším. 

Kaťas: Jednou a navždy:-)

Márty: Přesně tak:-)

Jakub: Já osobně tu podporu od rodičů vždy cítil, v začátcích, když jsem studoval, mi dost pomohli s penězma, díky nim jsem si mohl pořídit vybavení. A co se týče přítelkyně, je to tak, že byla postavena před hotovou věc, na prvním místě je pro mě muzika... ale mám i trošku štěstí v tom, že se jí naše hudba hodně líbí.

Kaťas: Moje přítelkyně to asi moc nechápe, podle mě si myslí, že se akorát vymlouvám... na učení, na zkoušky:-)

Jakub: Musíš jí ten čas, co trávíš na zkouškách, na koncertech nějak vynahradit...

Když už jsme to předtím nakousli, kudy vedla vaše cesta k metalové, potažmo rockové hudbě, zafungovali v tomto směru kamarádi, příbuzní nebo jste se spoléhali jen na své instinkty?

Kaťas: Naši v tomhle směru nijak zvlášť nezafungovali, tím hlavním iniciátorem byl můj brácha. Když mi bylo tak pět, nebo šest, poslouchal jsem Dádu Patrasovou a Šmouly, pak ale brácha přines kazetu Iron Maiden - Best Of The Beast od strejdy... Accepty, Megadeth a už se to vezlo:-) Dneska už jsem sice trochu jinde, což ale neznamená, že jsem na podobný kapely zanevřel.

Máte ohledně budoucího směřování vaší kapely nějaké sny, vytyčené cíle, kterých byste chtěli dosáhnout?

Jakub: Sen mám a myslím si, že už k tomu máme trochu nakročeno, chtěli bychom udělat desku, která bude po všech stránkách dotažená...

Kaťas: Tak to není sen, to je cíl. Něco, k čemu směřujeme, o co se společně snažíme. Já si myslím, že v současný sestavě rozhodně máme na to, abychom si tu desku vymazlili...

Jakub: No, pokud nebudeme kecat a víc makat:-) Já prostě chci, abychom udělali dobrou desku, se kterou budeme všichni spokojeni a která se bude lidem líbit.

Márty: Můj sen a cíl byl, od začátku mých pokusů hry na bicí, se tím živit, ale postupem času zjišťuju, že v Český republice je něco podobnýho téměř nemožný. Nemít nějaký další zdroj příjmů jednoduše nejde. I kdyby se mi poštěstilo si tím na nějaký čas vydělávat, může se stát, že třeba onemocním nebo z nějakýho jinýho důvody bych nemohl hrát, lidem se ta hudba přestane líbit a podobně... V tu chvíli bych byl, bez vzdělání, praxe, docela nahranej. Momentálně hraju na bicí ve svým volným čase a samozřejmě si nemůžu dovolit cvičit deset hodin denně, jako Mike Terrana. Je velkej rozdíl, jestli nemáš krom přítelkyně, rodiny na práci nic dalšího a můžeš se tomu pak věnovat skutečně na sto procent.

Myslíte si, že je pro vás, ale i pro ostatní kapely pohybující se ve stejných vodách, reálné v dnešní době prorazit za hranice naší zemičky, dostat se například pod křídla nějakého věhlasného labelu, jako se to nedávno povedlo třeba SSOGE?

Jakub: Co se týče Silentů, za prvý jim ten úspěch opravdu moc přeju, jsou to dříči a svou pílí to dotáhli skutečně někam, ale na druhou stranu mi přijde strašně smutný, že smlouvu se Season Of Mist se jim podařilo podepsat, dle mého názoru, se jejich nejslabším albem, což ale zase souvisí s tím, co se dnes poslouchá ve světě.

Márty: Třeba kapela Seven, která je teď pod Nuclear Blast, jedním z největších vydavatelství, nahraje zase tak geniální hudbu, která by si zasloužila podobnou publicitu. Takže podle mě je to hodně o známostech.

Jakub: Určitě to jsou skvělí muzikanti, ta muzika je výborně zvládnutá a v neposlední řadě hrajou něco, co se v Německu poslouchá...
Jinak ohledně nás a nám podobným si myslím, že pokud se bude makat, pokračovat dál, tak šance, chytit se u nějakýho zahraničního labelu, tu existuje.

Kaťas: Řekl bych, že existuje spousta českých kapel, který se na domácí scéně vůbec nepohybujou, ale v zahraničí jsou celkem známí, jezdí například turné po Americe, jako třeba HC3 nebo Sunshine... je to různý, podařilo se jim trefit se do vkusu zahraničních fandů, ale tady u nás si už tak dobře nestojí. Obecně, zaujmout nějaký label je poměrně dost náročný a chce to taky trochu štěstí.

Dovolím si teď trochu zneužít toho, že Jakub krom Llyr působí i v Neurotic Machinery, kteří planují na podzim vydat nové EP, mohl bys nám prozradit pár detailů ohledně procesu jeho vzniku?

Jakub: V listopadu se chystáme do studia Šopa, kde budeme nahrávat pět songů, který jsou momentálně připravený v předprodukci a v neděli jdeme nátáčet nový videoklip. Prozradím ti, je to teda tajný... ale řeknu ti to:-), klip se bude natáčet v penzionu Nimrod, který je asi pět kilometrů za Mariánskými Lázněmi, jde o opuštěné místo, totálně zničený dům, takže se moc těším... myslím, že to bude hodně zajímavý.

Slyšel jsem, že nová tvorba má být poměrně dost odlišná od vašich dvou předchozích dvou desek...

Jakub: Neřekl bych, že bude dost odlišná, ale obsahuje nějaké nové prvky, které jsme dřív nepoužili... částečně je to tedy pravda, ale nemůžu mluvit za ostatní, výsledný verdikt bude na posluchačích. Osobně si myslím, a posluchači to určitě potvrdí, že nová tvorba je zajímavější. Těžko soudit, i my sami o tom vedeme dost šílený debaty, jsou to Neurotic Machinery, ale zase trochu jinak. Asi tak, jako byl rozdíl mezi prvním a druhým albem...

Teď trochu odbočím od muziky, Kaťas je velkým milovníkem piva... zeptám se tě jako pravděpodobně největšího znalce v kapele, aniž bych ostatním tedy chtěl něco upírat...

Jakub: :-) ne, je to pravda, každopádně největší znalec v kapele:-)

:-) ...na tvé oblíbené?

Kaťas: :-) to nejde... dneska jsem třeba ochutnal tři druhy piva a všechny byli naprosto skvělý, to je stejný, jako když se tě někdo zeptá na nejoblíbenější kapelu, před deseti lety bych řekl Iron Maiden, ale v současnosti už mám tak širokej záběr, že si netroufnu. V tomhle směru jsem poměrně dost otevřenej... Otázky typu nejoblíbenější kapela a nejoblíbenější pivo nemám rád:-)

Jakub: ...ptal se tu někdo na nejoblíbenější kapelu:-)

Jasně, povídej...

Jakub: Moje nejoblíbenější kapela je Katatonia.

Márty: Na tohle taky nejsem schopnej odpovědět, protože momentálně procházím obdobím, kdy vstřebávám velkou spoustu kapel a vlivů, takže bych mohl říct, že každý měsíc přichází nová "nejoblíbenější". Před rokem mě například hrozně chytli In Flames, dodneška mám prstýnek, trencle, mikinu, tričko, vlajku, veškerý vybavení... a teď... ne, že by se mi už nelíbili, ale jsem zase někde jinde.

OK, oblíbenou kapelu necháme být, ale napadá vás nějaké konkrétní album z poslední doby, které vás výrazně upoutalo, ať už pozitivně, nebo negativně?

Márty: V poslední době jsem byl hodně ovlivněn kapelami jako Mnemic, Threat Signal, Sybreed, který hodně kladou důraz na rytmiku, což se momentálně snažím se tahat i do kapel, ve kterých působím, konkrétně s druhým kytaristou Frantou na tom hodně stavíme. Další důležitý prvek, tedy melodiku, k tomu následně přidává Martina a myslím, že výsledek bude velmi zajímavý...

Kaťas: Já jsem se momentálně dostal do fáze, kdy se po období shromažďování hudby, tou haldou probírám a na nové nahrávky mi moc času nezbývá, takže se bohužel nezvládám dostat ani k čerstvým albům mých oblíbených kapel, jako třeba poslední Opeth...

Na ty bych se vás zrovna rád zeptal, měl někdo z vás možnost Heritage slyšet?

Jakub: Já ho slyšel a mě osobně už tak poslední tři alba moc nebaví, mám rád nahrávky, který vydávali před Blackwater Park, a pak ještě ty dvě potom, ale novější tvorba mě nijak zvlášť neoslovuje. Co se týče stylu, jakým se Opeth prezentují na Heritage, raději si poslechnu originál ze sedmdesátých let... nemyslím si, že se jedná o špatnou desku, ale nebaví mě...

Kaťas: Já Opeth neposlouchám nijak dlouho, možná poslední dva roky, dostával jsem se k nim poměrně dlouhou dobu, ale třeba předposlední Watershed se mi moc líbí, nebo takové Deliverance mi přijde naprosto geniální, vůbec hudba Opeth mi připadá neskutečně rozmanitá, neustále tam objevuju něco novýho. Na kterémkoliv jejich albu zatím nenacházím nic, co by mě nebavilo.

Jakub: Samozřejmě to je otázka vkusu, každý to vidí trochu jinak... Jak jsi se ptal na ty desky, který nás zaujaly v poslední době, tak mě se hrozně líbí poslední Katatonia, myslím, že se jedná, a spousta lidí se mnou asi nebude souhlasit, prozatím o jejich nejlepší album. Určitě i ty starý jsou skvělý, všechny mám rád, ale tahle mě opravdu hodně oslovila... a poslední Nevermore, ti jsou taky výborní...

OK, takže myslím, že jsme probrali skutečně vše a možná i něco navíc:-) Moc vám děkuju za čas, který jste mi dnes věnovali a přeju vám mnoho zdaru jak s Llyr, tak ve vašich soukromých životech, těším se na vaši novou tvorbu, vaše koncerty a doufám, že se zase brzy potkáme...

Kaťas: ...náš soukromý život jsou naše další kapely:-)

Jakub: :-)Taky moc děkujeme a měj se...