Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  ROZHOVORY

zpátky na seznam rozhovorů
Jiří Szotkowský

Jiří Szotkowský O Reaction Extasy Trance tehdy a teď.

Jirka D.25.3.2011
V rozhovoru s bubeníkem Szotym jsme společně zamířili především do minulosti a pokusili se zavzpomínat na okolnosti vzniku jednoho ze zásadních alb české doomové scény poloviny devadesátých let. Přesto nebudete ochuzeni ani o aktuální dění v kapele, dozvíte se něco málo o připravovaném albu, o RETfestu i krásném modelářském koníčku, kterému se Szoty věnuje na velmi kvalitní úrovni.

Ahoj Szoty, jak se daří? Dny se prodlužují, tmy je stále míň. Jak se s tím vyrovnávají doomaři? :-)

 

Oooch, to nám vadí, jsme rádi zalezlí v temnotách různých čarovných koutů,opředených tajemstvím a tmou na konci tunelu :-)

 

Hned na začátek se zahrabu trochu do historie. Konkrétně do roku 1996, kdy vyšlo vaše album In Memories. Jako úplného Neználka tehdejší české tvorby mě tato deska někdy minulý rok dostihla a úplně rozebrala. Přiblížíš trochu období, kdy In Memories vzniklo?

 

Tak to už budu muset dost zapátrat v paměti, ale myslím, že to bylo velmi silné a krásné období. Celková koncepce alba vznikala asi dva roky, za prvé ze strany hudební a za druhé ze strany, jak bych tak řekl, knižní a informativní.

 

Jen tak pro pořádek, určitě víš, jak vypadá titulní strany CD. Máme na ní všechny hudebníky, kteří umřeli v těch letech, které jsme uvedli na bookletu. Když píši všichni, tak všichni! Nedovedeš si představit kolik to bylo práce, to fakt ne, získávat nové a nové zdroje na ověření, protože ta ostuda, pokud by tam někdo chyběl, tak tu jsme si fakt nechtěli dovolit. Největší zásluhu na tom bookletu měl náš bývalý manager Karel Šustík, ten si opravdu máknul!

 

Ještě bych možná napsal, že ten booklet maloval baskytarista z polských Temgorot, je to zvláštní, ale jakoby se chtěl připojit k těm mrtvým na bookletu, totiž pár měsíců po vydání koncepčního alba In Memories umírá se svojí přítelkyní na polských silnicích. Pokud jsme u té temnoty, můžu snad prozradit největší bolest, kterou jsme měli na druhé straně. Myslím to tak, že jsme na jednu stranu byli šťastní, že nám vychází super deska a na stranu druhou nám život naděloval pecky. Jak už jsem psal výše o smrti, tak nás ta zubatá potkala podruhé. Skoro druhý den po nahrání CD umírá matka zpěváka Yarina.To propojení smrti  a některých skladeb na CD nás děsilo.

 

Songy, které jsme umístili na desku, se nám docela sypaly z rukávu, bylo to velmi plodné období, které nás naplňovalo, jako vlastně každé, kdy jsme točili desku.

 

To zní dost děsivě. Jak vás vůbec napadl námět alba a hlavně ten pomník na obálce?

 

Chtěli jsme přijít s něčím výjimečným, desku jsme chtěli mít jako nějakou poctu, něčemu, někomu a tak nějak to vzniklo. Pomník na bookletu byl autorův výtvor, kterému jsme dali plnou moc k vytvoření něčeho takového. Myslím, že se to podařilo. Rád bych ještě zmínil, že i první desku jsme měli malovanou, jen jiným autorem, takže jsme v tom u In Memories pokračovali, akorát s větší hloubkou.

 

Stane se Ti někdy, že si tuhle nahrávku sám pustíš? Spokojeně uvelebený v křesílku a řekneš si: „Dobře, dobře jsme to udělali!“

 

Jak to, ty to znáš? :-) Přiznám se, že hudbu moc v křesílku poslouchat neumím, ale rád si tu desku poslechnu a řeknu si jo, jo, není to vůbec špatné! Některé části nebo stopáže si pouštět nemusím, ale některé můžu stále.

 

Napadlo vás jako kapelu vytvořit něco jako In Memories II? Tím nemyslím hudebně, ale spíš doplnit ten pomník... Nebo už toho smutku bylo dost?

 

Asi před rokem jsem byl požádán bývalým managerem Karlem o schůzku, na které mi nabídnul, nebo spíš nastínil svoji verzi In Memories II, nad kterou přemýšlel. Doplnit seznam na náhrobku – to nebude problém, ale dát dohromady dobré skladby, to je kumšt. Po tak silné jedničce se to nemusí vůbec podařit. Takže se uvidí, jak to bude, možná ano, možná ne. In Memories vyšel i u Nuclear Blast, takže se daly desky koupit i v USA. Potom máš takové zadostiučinění a jsi velmi spokojený.

 

Teď přeskočím další dvě alba a zastavím se u zatím poslední nahrávky New Feelings z roku 2008. Přišla po čtyřleté odmlce a pro mě osobně dost výrazně změnila hudební směřování kapely. Co všechno se v kapele proměnilo v onom čtyřletém mezidobí?

 

Jako všude jinde je to stejné, nějaký posun vždy bude. Vlastně ani nevím, co vše se dělo, já jsem tak trochu dělal něco pro zdraví – měl jsem kdysi dopravní nehodu a následné problémy s kyčlí. Někdy jsem už nemohl dohrát koncert a v tomto období jsem byl nucen absolvovat rehabilitace v lázeňských zařízeních. Kluci mezitím dávali dohromady materiál na desku. Brali jsme to v klidu a věděli, že to jinak ani nemůže být. K tomu práce a rodiny, docela jsme si užívali, jezdili pařit, třeba jsme jeli celá kapela i rodinní příslušníci někam na chatu do Beskyd atd.

 

Jaké jste zaznamenali ohlasy u fanoušků, recenzentů, kamarádů … prostě všude? A jak se se svou rolí vyrovnala Zuzka? Přece jenom mnozí byli zvyklí na mužské vokály a ty najednou vzaly za své, čímž se ona sama dostala do ostře sledované pozice.

 

Zuzka už spolupracovala s námi dříve, takže věděla, jak to bude vypadat. Velmi rychle zapadla do týmu, neměla s tím větší problém a padli jsme si hned do noty. Ohlasy byly různé, nastaly dva tábory fanoušků, každý si našel to své. Yarin s námi někdy zahostoval (odešel z kapely v roce 2006 – pozn. aut.), nebo se jinak připojil, tak to je !!!!!!!!!!!!

 

Nejde se nezeptat na další pokračovaní kapely. Je stále těžší tlačit tu hudební káru dál, nebo vše plyne tak nějak samovolně? Přece jenom máte rodiny, konkrétně ty dokonce tři děti (všechny pozdravuju :-) ), takže spojit všechno dohromady zabírá určitě hodně času.

 

Díky za pozdrav. Z některých dětí už vyrostli hudebníci, můj kluk pohání kapelu The End s paličkama v ruce, od klávesáka Mirka syn drtí basu ve známých Suffer Age a tak to po nás pomalu přebírají štafetu, sbírají hudební moudra.

 

Další pokračování kapely bude normální, aspoň si tak myslím, víš jak to chodí. Velké plány zatím nemáme, ale můžou se změnit každým dnem.

 

Takže nějaká nová deska na obzoru? Od New Feelings oplynuly už skoro tři roky, fanoušci jsou určitě zvědaví. :-)

 

Materiál na novou desku je skoro hotov už rok, tak se uvidí. Pracujeme s novou technologií nahrávání ve zkušebně, měníme aranže, někdy i části celých songů. Myslím, že máme co nabídnout, ale více bych nerad prozrazoval.

 

Prozradíš něco na váš koncertní projekt RETfest? Jak to s ním vypadá v budoucnu? Mám pocit, že proběhli dva ročníky 2007 a 2008 (když tak mě oprav) ... chystá se další pokračování?

 

Retfest byl už letos popáté a vystřídalo se na něm pár kapel dobrých i ještě lepších (jako např. Evidence One z Německa). Nevím, zdali budou další ročníky, celé je to dost o sponzorech a těch, kteří podpoří tuhle strukturu metalového kolosu, je v dnešní době velmi málo.

 

Z Tvého profilu na stránkách kapely jsem se dozvěděl, že ses dostal až do republikového kola v lodním modelářství. Sám jsem taky modelář, takže vím, jak je to (nejen) časově náročný koníček. Jak to všechno zvládáš?

 

Ano, máš pravdu, dostal jsem se do republikového kola modelářství, ale je už to velmi dávno. Je to už tak dávno, že i můj syn, o kterém jsem se již v tomto článku zmínil, nejen že zdědil paličky v rukou, ale i v loďařství se potatil. Před pár lety se stal vicemistrem v tomto krásném kutilském odvětví, myslím, že na něho mohu být právem hrdý!

 

Jak jsi zamezil dětem a jiným osobám v přístupu k modelům? Tuhle otázku určitě budu brzo taky řešit, takže sháním dobré rady :-)

 

Nezamezil, právě naopak. Myslím, že jsem ti dal odpověď už v předchozí otázce – v mladších letech to vidíš jinak, dá se říct, že teď si vše chráníš, ale postupem času budeš rád, když někdo projeví zájem o tvé koníčky nebo produkty stvořené tvojí rukou. O to větší bude tvá radost, když se to bude dědit. Chápu, že každý ten pocit může mít jiný, ale v jádru je určitě stejný.

 

Úplně na závěr – můžou se fanoušci těšit na nějaké brzké vystoupení Reaction Extasy Trance? Kde to bude?

 

Nevím, zdali bude koncert v Čechách. Zatím máme slíbeno něco na Slovensku, je to nová zpráva. Momentálně si hrajeme, jak jsem psal, s novými songy, to je naše momentální priorita. Rád bych slíbil čtenářům, že pařit a chlastat budeme pořád jako doposud, i to patří k tomuto stylu života naší kapely, s tím jsme neměli nikdy problém. Je potřeba mít před očima krátkou, ale výstižnou větu: Heavy Metal forever!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

Tak jo :-), díky za rozhovor a přeju hodně zdaru nejen v hudebním životě.

 

Já ti taky děkuji! Je potřeba mít v životě  to, po čem toužíš, koho potřebuješ a koho miluješ, v co věříš, čemu chceš věřit, komu pomáhat, komu se obětovat, pro koho dělat reťácké songa atd....

 

                                                                                                    Szoty R-E-T



  DISKUZE K ROZHOVORU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky