Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Krusty, asi nelze začít jinak než o chystaném albu La Grande Bouffe, které vyjde letos a naváže tak na Kro Ni Ku, resp. Tumulus. Zcela na úvod - co si mám představit pod názvem La Grande Bouffe?

"LA GRANDE BOUFFE" je prostě "Velká žranice". Tedy starý francouzsko-italský film (http://www.csfd.cz/film/25586-velka-zranice/), který se pro nás stal tak trochu kultem a jehož atmosférou či filosofií jsme se trochu inspirovali při tvorbě nového alba. Trocha dekadence, trocha touhy užít si života alespoň v mantinelech současné reality, spousta úletů a žádná omezení :) Takže od nového alba se dá čekat extrémnost.....a to v obou směrech. To znamená black/death vedle reggae a podobné míchanice. Textově se jedná opět o koncept, ale tyto skladby bude pomyslně spojovat to, že společný koncept vlastně nemají. Textově na sebe nic nenavazuje (třeba tak jako na "SENYAAN"), není tu ani společné jednotící téma (třeba jako na "KA BA ACH"). Podtitul alba by mohl znít "staří páni se baví" :)

Od black/death k reggae je celkem dlouhá cesta :-) Dobře si pamatuju větu v obalu Kro Ni Ky „...it would not be a problem to compose a Ka Ba Ach II – but why?“, takže asi mám počítat s tím, že ani Kro Ni Ka II se konat nebude? Co všechno je potřeba k tomu, aby se kapela neustále posouvala a vyvíjela ve svém výrazu?

Ne, opravdu nečekej "KRO NI KA 2". To by byla trochu nuda. To je alespoň náš názor. Fajn je ale to, že k této "změně" se nemusíme nijak zvlášť nutit, neproběhla nějaká extrémní autocenzura...jenom nás prostě bavilo vydat se trošku jiným směrem. Ale tohle je náš subjektivní názor, až si album poslechneš, řekneš, že je to vyloženě pokračování minulého alba a jsou to zase typičtí FORGOTTEN SILENCE. Každý máme jiné uši :) Takže jestli jsme byli úspěšní v našem "hledání", musí posoudit posluchači a kritici - ne my.

A co je k tomu potřeba? Tyhle změny přinese sám život - já vím, já vím...není klišovitější věty....ale co si mám vymýšlet? :) V sestavě máme druhého kytaristu Hyenika a zpěváka Satyra a samozřejmě noví členové - to jsou nové inspirace a nové vklady ať chceš nebo ne. Jsme o šest let starší, máme za sebou o šest let více událostí a zkušeností....a to vše člověka mění. Naposlouchali jsme o šest let více hudby a ta nás chtě nechtě inspiruje. Viděli jsme o mnoho víc filmů, případně přečetli více knih, navštívili více zemí...a tohle všechno člověka mění, ovlivňuje. A taky jsme na celý život o něco nasranější. Proto je snad nové albu extrémnější a více "heavy". Záměrně neříkám "tvrdší", protože zatracené tvrdé může být i blues :-)

PODTITUL ALBA BY MOHL ZNÍT "STAŘÍ PÁNI SE BAVÍ"

Teď mě napadá, že tu celou dobu mluvíme o nové nahrávce, dozvěděli jsme se něco o názvu a obsahu, ale unikly nám věci ryze praktické – kdy album vyjde, v jakém formátu a podobně? Prostě taková ta fakta, čísla, data a matematika... :-)

Naše nové album by mělo být fyzicky k mání v polovině května na společných koncertech s DYING PASSION. Počítáme se dvěma formáty: digipak ve stylu minulého alba "KRO NI KA" a potom 180g LP v rozkládacím obalu, s bookletem a vloženou CD verzí. Makáme na tom, aby se nám tento sen splnil. Obojí bude striktně limitovaná edice...

No skoro by se nabízela otázka, kolika kusy budou ty edice limitované, ale zeptám se na něco jiného. V předchozí odpovědi jsi zmínil dvě nová jména – Hyenik a Satyr. Můžeš o nich říct něco bližšího? Odkud se pánové vzali, co s sebou přinesli, jestli jsou spíše na hostující pozici, nebo je jejich místo v sestavě neotřesitelně jisté jako Medvědovo :-) a tak podobně...

No, bude to víc než deset kusů...neboj :)

Hyenik a Satyr? Mladší Satyr nabíral zkušenosti v numetalových kapelách....a ještě dlouho nám bude trvat, než mu tenhle styl vymlátíme z hlavy :) Přihlásil se na naši výzvu a nějakou chvilku trvalo, než se zapracoval...poněvadž jsme nikdy neměli sólo zpěváka (při tvorbě nového materiálu). Udělali jsme dva pracovní demosnímky, z nichž "TRANSLUCIDE" je stále k poslechu na našich stránkách...a myslím, že to dopadlo dobře. Satyr udělal obrovský pokrok a to, co předvádí na novém albu, je podle nás velmi dobré. Hluboký growl, blackový jekot i melodický zpěv....vše v pořádku!

Naopak Hyenik je starý ostřílený vlk. Slyšet jsme ho mohli například v kapelách/projektech jako SYMFONICKÁ DÁSEŇ, SSOGE nebo PALADRAN. Kytarový více-než-perfekcionista, rtuťovitý Valach, kytarový zbojník ze Vsetínských kotárů, sluchem folkař - duší death metalista... Příchodem těchto dvou jsme jenom zpečetili takové naše krédo, že každý člen se musí od druhého co nejvíce lišit :) A právě tenhle „pohled odjinud“ je to, co s nimi do FORGOTTEN SILENCE přišlo. Jiný názor, jiný pohled.... Potom už zbývá najít schůdné východisko...a hudba se opět posouvá jinam. Co se týče „jistého místa v FS“: to nemá vlastně nikdo. Buď má někdo natolik pevné nervy, že pokračuje na více než jednom albu.....nebo ne. Prosté :)

No zmínil ses sám, nemůžu se prostě nezeptat: co Ty a nu metal? :-)

Tak to jde mimo mne. Zvukově nadupaná muzika s uřvaným vokálem, přes který se klene sladký refrén....ne, nemusím. Vyrostl jsem na jiné hudbě, takže adorování tohoto stylu přenechám těm, pro které je právě tahle hudba tou zásadní a nostalgickou :) Já vlastně ani neznám klasické představitele....PAPA ROACH? LINKIN PARK? MUDVAYNE? LIMP BIZKIT? SLIPKNOT? Nevím...tyhle kapely neposlouchám. Ale poznám, co se mi nelíbí :) Tahle hudba VĚTŠINOU zosobňuje ten přístup, jehož nejsem zastánce. Natlakovaný zvuk, technicky vše dotáhnuté k dokonalosti, vše tak, aby se to zalíbilo nejpozději do minuty.....ale nápady provařené. Útok na nejnižší posluchačské pudy. Někdo namítne, že do nu-metalu se namočili i takoví CLAWFINGER nebo FEAR FACTORY..... Budiž. Neposlouchám je, takže je mi to fuk. Já si raději poslechnu technicky ne tak dokonalou hudbu a zvukově na tak ošetřenou nahrávku...ale když tam slyším to nedefinovatelné "něco", co mě chytí, dokonalost nu-metalu je zapomenuta :)

Dalo by se teda říct, že posloucháš všechno možné, pokud Ti to dává „něco navíc“? Když se třeba podívám na tvorbu Forgotten Silence, tak dohledat tam nějaké žánrové hranice je bláhovost a v podstatě i zbytečnost. Souvisí Tvoje vlastní tvorba i s Tvým přístupem k hudbě z pozice fanouška?

Určitě je tomu tak. Mě osobně baví spousta hudebních stylů - a myslím že to platí pro drtivou většinu členů FORGOTTEN SILENCE. Už dávno se neuzavíráme v jednom stylu - to je strašlivě omezující. A vlastně si ani nepamatuji, že bychom to vůbec kdy takto dělali. Někdy bych si snad i přál být ortodoxním fandou jednoho stylu, od rána do večera poslouchat "svých" pět šest kapel....ale nějak mi to nejde. MARDUK jsou fajn, ale nemám vždy náladu na militantní black. MISERY INDEX? OK, ale taky vždy nemám chuť nechat se umlátit jejich kadencí. STEVE HACKETT? Mám ho moc rád, ale jsou chvíle kdy potřebuji pořádně nakopnout...a k tomu mi pomohou spíše NILE.... K usínání mi nefungují IRON MAIDEN, to spíše poslední STEVEN WILSON. Takže jak vidíš, je to všechno podle nálady... Nedělíme hudbu na tvrdou a měkkou, ale spíše na dobrou a tu, kterou nechceme poslouchat :) A z toho taky vyplývají další otázky, jako třeba co je to TVRDÁ hudba? Rozhodně to nemusí být ten nejpodlazenější a nejrychlejší grind. Vůbec ne.

... no otázku sis v podstatě položil sám – co je podle Tebe TVRDÁ hudba?

Tvrdá hudba je v první řadě dobře zkomponovaná hudba. Na stylu zase tak nezáleží, protože znám opravdu "tvrdé" skladby od PORCUPINE TREE hrané jenom na akustiky, funkové nářezy od JAMIROQUAI, artrock od YES, jazz od RETURN TO FOREVER, progrock MARILLION, samozřejmě palby od VADER a staré hard rockové vykopávky od DEEP PURPLE..... Musí to mít rytmus, inteligentní aranže (myslím opravdu inteligentní, ne avantgardní za každou cenu).

Tvrdost je o rytmice. Možná je to subjektivní a tedy neobjektivní názor, ale čím dál větší roli v tvrdosti přisuzuji baskytaře, kombinované s bicími. Strašně dlouho jsem si myslel, že je to o nazvučení kytar. Ale můžeš mít sebelepší kytary...pořád to bude s přidanou basou lepší:) Rozuměj: nadupanější.

A JEŠTĚ DLOUHO NÁM BUDE TRVAT, NEŽ MU TENHLE STYL VYMLÁTÍME Z HLAVY

V hlavě se mi objevila úplně hříšná myšlenka – Frogotten Silence bude mít příští rok dvacítku! Nejdřív se zeptám na věci budoucí, chystáte k narozeninám něco speciálního?

Přiznám se, že nechystáme nic. Alespoň teď Ti jinak neodpovím. Pro nás bude největší událostí nové album a pokud se vyvede vše s ním spojené, budeme nejspokojenější kapela pod sluncem. Rozhodně neplánujeme nějaké nostalgické comebackové koncerty v "původní" sestavě (která sestava FS byla vlastně ta původní?) nebo "best-of" kompilace. Spíš budeme hledět směrem dopředu než vzad...ale opravdu je příliš brzo cokoliv slibovat.

Jak to, že mě to nepřekvapuje :-) Přece jenom se ale zeptám na ten pohled „vzad“ – jsi ve Forgotten Silence od počátků, takže to určitě můžeš posoudit: Co utvářelo a utváří tuhle kapelu do podoby, v jaké ji známe? Co všechno se muselo sejít – a musí i nadále scházet – aby byli Forgotten Silence právě a pouze touto kapelou?

Právě proto, že jsem v FS od prvopočátku, tak už snad ani nemohu být plně objektivní. To by Ti mohl zodpovědně objasnit pouze někdo, kdo by nás sledoval od toho podzimu 1993, kdy jsme vznikli :) Jako červená nit se naší existencí line přítomnost kytaristy Medvěda a mojí maličkosti. My jsme kapelu dávali dohromady a stále jsme v ní. Je to možná specifický vztah mezi námi a neméně důležitými členy, jejichž přítomnost formuje FS vždy do nějaké právě aktuální podoby. A že je jejich role hodně důležitá, o tom nemůže být pochyb. Za dobu trvání FS se u nás vystřídalo kromě dnešní sestavy cca 10 lidí a role každého z nich byla ve své době důležitá a formující. A současná sestava by mohla být nazvána rozhodně jednou z nejstabilnějších. Vždyť třeba bubeník Čepa to s námi táhne osmým rokem....v FS je to něco neuvěřitelného :)

Na druhou stranu jsem nedávno zachytil informaci o tom, že odešel klávesák Márty. Můžeš k tomu říct něco bližšího? Druhý dotaz by směřoval k chystanému albu a k tomu, jestli se tam Mártyho klávesy ještě  projeví?

Ano, náš dlouholetý klávesák Marty nezvládal časově a pracovně....takže nastala časově neohraničená více-než-pauza. Na novém albu jeho klávesy zazní, kromě míst, kde hraje kytarista Hyenik...takže potud vše v pořádku a nikdo nebude o Martyho party ochuzen.

No nic, otevřu poslední téma dnešního rozhovoru – hudební sběratelství. Vím o Tobě (a ví se to tak nějak všeobecně, řekl bych), že jsi velký fanda originálních nosičů, hlavně vinylů. O jejich návratu „na scénu“ se mluví celkem živě – máš dojem, že se „blýská na lepší časy“, že lidem přestává stačit digitální formát? A nebo je to spiknutí vydavatelských firem, jak ještě z fandů vyrazit poslední zbytek výplaty? :-)

Chtěl bych věřit, že se blýská na lepší časy. Digitální formát je praktický, skladný a úžasně se s ním manipuluje...ale je to "jenom" plastová krabička s CD. A je možné, že opravdovým fandům přijde klasické LP jako hezčí artefakt. A je jim vlastně jedno jestli svoji oblíbenou bandu podpoří koupí CD nebo LP.... ale digitální verzi si stáhnou za pár minut z netu, takže pokud něco vlastnit, proč ne krásný, velký, rozkládací vinyl? Alespoň to soudím podle sebe... Ale je mi jasné, že notorického uctívače MP3 nikdy nepřesvědčím a přesvědčovat nechci. Každý má jiné chutě. CD, LP i MP3 mají svoje pro a proti a je na každém čemu dá přednost. Tím nechci v žádném případě nadávat na CD. Ano, klasický jewel-case není nic moc, ale znám spoustu překrásně zpracovaných digipaků...a to je pak radost vlastnit :-)

Spiknutí vydavatelských firem...nevím. Firmy měly přijít s nízkými cenami nosičů už dávno a ne až teď, kdy sice seženeš IRON MAIDEN kolem 150,-, ale proč by si to někdo kupoval a navíc platil ještě nemalou částku za poštovné, když klikne třikrát myší a album má stažené ve složce. Fanatické stahovače nepřinutí ke koupi sebenižší cena. Já osobně kupuji nová alba už jenom na LP - pokud tedy na LP vyšla. A vychází toho dost. Naštěstí už jsem se dlouho nesetkal s vinylem, který představuje jenom CD verzi vyrytou do drážek LP. LP vyžaduje jisté zvukové úpravy a pokud si s tím dám kapela/label práci - je to lahůdka.

A vlastnictví originálních nosičů? Je to všechno o nějaké úrovni, inteligenci a respektu ke své oblíbené kapele. Pokud ji mám rád a pokud chci aby stále nahrávala hudbu a koncertovala, podpořím ji. Vyjádřím koupí originálního nosiče svoji podporu. Je mi jasné že plná částka nejde kapele, ale celému řetězci lidí, díky kterým se ke mně album dostane. Ale i kdyby se jednalo o pomyslnou korunu, kterou ode mne interpret obdrží - stojí to za to. Je to signál jak pro něj ("hurá, někdo naši hudbu poslouchá a líbí se mu to"), tak pro vydavatele ("lidi projevují zájem, zaplaťme jim studio a promotion i příští rok").  Pokud bude celý svět pouze zdarma stahovat, úroveň hudby klesne a výsledkem budou přeprodukované hudební konzervy těch, kteří mají doma vybavení, mají čas se učit s ním dělat a jejich hudba bude krásným výsledkem střihačské ProTools práce. A to v lepším případě.... Možná taky budeme zavaleni tunami demáčů nevalné kvality.

JE TO VŠECHNO O NĚJAKÉ ÚROVNI, INTELIGENCI A RESPEKTU KE SVÉ OBLÍBENÉ KAPELE

Nejsi příznivcem velkých produkcí a softwarových zásahů do hudby? Když bych měl soudit podle sebe, mám raději alba, která mi dávají ono pověstné „něco navíc“ a většinou za tím stojí jakási spontánnost záznamu a vklad, který by se dal označit jako lidský, nebo člověčenský... :-)

Velké produkce a softwarové zásahy do hudby....hm, to může být vyloženo všelijak a i výsledkem se to může diametrálně lišit. Není produkce jako produkce.....ale myslím, že to hlavní je prostě vždycky v hudbě samotné, v celkovém materiálu, v projektu. Nabubřele přeprodukovaná blbost bude možná znít jako menší blbost....ale blbostí bude stále. Kdežto slibnému materiálu může inteligentní produkce prospět a podtrhnout jeho klady. Je to kus od kusu, album od alba. Co se týče softwarových zásahů - nedávno o tom mluvil Andy Sneap v rozhovoru.....že dnes, díky skvělé studiové technice lidé tak trochu zapomínají hrát a příliš spoléhají na studiová kouzla. Výsledkem je potom nadlidsky přesná hra na albu, milion zvukových stop....a potom veliké zklamání z živého vystoupení. A to je příklad spousty dnešních djent-zázraků, stalo se to i mocným Meshu u nichž při jednom nahrávání vlastně ani nebyl bubeník přítomen ve studiu. A pak nemáme padat na zadek nad nápaditou hrou "bubeníka".  Kupříkladu i noví Cannibal Corpse - mám je dost rád a nové album jsem si koupil. Ale rozhodně na něm nebubnuje jen a pouze čistý Mazurkiewicz.... Někdy je taková pomoc ku prospěchu ale někdy už se kapela stane otrokem technologií a studiová kouzla jsou více než pomůckou. Ale je to vždy o citu a momentu, kdy se má říct STOP.

Já mám rád alba, na kterých "něco" je. Neuzemní mě křišťálovým zvukem a milionovou produkcí...ale nějakým zvláštním způsobem se mi zachytí v uchu a já se k nim nenápadně, ale vytrvale vracím - a leckdy nechtěně objevuji další úrovně nahrávky. Kupříkladu poslední Mayhem - zvukově na první poslech naprostá žumpa...ale ty nápady znějí magicky. To je čistá temnota a nihilismus. Nebo svého času Misanthrope. Hůře přístupný projekt 05ric/Gavin Harrison. Amatérsky znějící Anubi. Pro někoho extrémní Abigor.... Takže já bych vždy propagoval nahrávku s ne tak dobrou produkcí, ale se zajímavým obsahem než produkčně dotažené zboží, které je o ničem. Ten mě nebaví, nemám v něm co objevovat....

Přenášíš tento svůj pohled i do Forgotten Silence? Když bych měl být konkrétní – jak se všechno toto (přístup ke zvuku, masteringu, produkci...) projeví na připravovaném albu? A panuje vůbec v těchto pohledech shoda mezi jednotlivými členy nebo je to vždycky o nějakém kompromisu?

Já doufám, že zrovna my jsme ten případ, kdy studiová technika slibnému materiálu prospěje a podtrhne jeho klady :) V kapele na tohle nepanuje jednotný názor, ale je to celé o tom se nějak dohodnout a jako relativně inteligentní lidé dojít ke společnému názoru nebo upřednostnit vyšší zájem :) Úplná demokracie v hudbě/umění je utopie :)

My vždy propagovali spíše "špinavější" produkci a to i přesto, že máme ve skladbách hodně kláves, které můžou při nějakém umělém a cíleném zašpinění znít prostě jenom blbě. Chápeme, že dnešní trendy jsou takové, aby vyhověly nabušenému zvuku a "loudness war"....ale my tomu nechceme nějak extrémně podřizovat aranže a jednotlivé party nástrojů. To už by nás nebavilo. Takže my se snažíme abychom tyto postupy a technologie spíše využívali k našemu prospěchu.....nechceme se stát jejich otroky. Navíc i částečně platí, že starého psa novým kouskům.....že ano :)

Takže nezbývá než se těšit! Krusty, díky moc za rozhovor a přeju, ať vám ta deska i tour vyjde. Měj se dobře!

Díky za přání a podporu ECHOES. I já Ti přeji vše nej a hlavně: VYDRŽET!! Setkáme se virtuálně při četbě ECHOES nebo fyzicky na našem koncertě :)