Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vaše debutní deska vám vyšla u Venus Flag, za čímž se v podstatě skrývá kapela Illegal Illusion. Mohli byste přiblížit, jak došlo k vaší spolupráci?

Rosťa: ILLILL jsou kluci, co muzikou žijou, dávají jí všechno a snaží se dělat věci poctivě a s ksichtem. Stejně tak se k tomu snažíme přistupovat i my. Oni to prostě jenom vycejtili a oslovili nás. Neváhali jsme ani chvíli. Celá ta věc s VFR je postavená na tom, že se mezi sebou už nějakou chvíli známe, vzájemně si pořádáme koncerty a snažíme se navzájem podporovat. Mít okolo sebe tyhle kapely mě děsně baví a těším se, co se z toho vyklube dál.

Buchtass: Já se znám s klukama nejdéle. Občas pořádám v Chodově na Koupáku koncerty a rád si vybírám kapelky, co mě zaujmou a tak to bylo i s Illegálama. Přijeli, zahráli a já se posadil na prdel, hlavně z Boty!! Slovo dalo slovo, poznal jsem, že jsme stejně naladěni, máme podobné názory a stejné problémy. Tak začala spolupráce ještě s Mossambic a přeneslo se to na Le Bain de Maid. Jsem za to moc rád.

Je to tak, že se kapely pod Venus Flag více méně znáte a jste si nějakým způsobem blízcí? Žánrově se točíte někde mezi hard corem, rockem, grungem, takže oblast zabíráte celkem širokou.

Rosťa: Jak už jsem řekl, známe se a blízcí si samozřejmě jsme. S někým víc s někým míň. Já osobně mám strašně rád kluky ze Social Party. Vždycky když se vidíme, tak bych jim dal nejradši pusu hehe. A přesně jak říkáš "někde mezi". To je asi to, co nás všechny spojuje. Když si poslechneš jakoukoliv kapelu z VFR, tak Ti dojde, že každá z nich je žánrově hodně těžce zařaditelná. Je spousta parádních kapel, co hrajou super muziku a baví Tě to. Jenže přesně víš kdy, kde, co, jak a proč. To se mi např. u ILLILL nestane. Jejich muzika je samý překvápko.

Hodně často se mi stává, že si po koncertě pokecám s nějakým borcem a on se mě najednou zeptá: "Hele a co to vlastně hrajete za styl?". Nikdy nevím, co mám odpovědět. Vždycky ze sebe vysypu nějakou kravinu. A takhle to mají podle mě i další kapely, nejen z VFR. Jsme zkrátka label divnejch kapel. :-)

No zeptám se i já, cože vlastně hrajete za muziku? :) Při prvním poslechu mě napadli Esazlesa, možná Ravelin 7, ve spojitosti s Buchtassem zase Mossambic.

Rosťa: Nikdy jsem na to nemohl přijít. Vždycky jsem hledal nějakej vzorec, podle kterýho se to dá odvodit. A pak když se mě v práci ptají lidi, co o podobný muzice nemají ani páru, páč pro ně je všechno bigbeat, tak říkám depresivní a ubulenej post-rock, protože to je asi nejvýstižnější.

S Esama jsme z jednoho města. Všichni jsme chytli ty kejtry ve stejnej čas. Hráli jsme spolu ve stejnejch kapelách. Ta podobnost je naprosto logická stejně jako s Buchťasovo Mossambicama. Všichni posloucháme stejný kapely. Jistý podobnosti se prostě neubráníš žeo.

Kosi: No, hrajeme muziku Le Bain de Maid - něco mezi post-rockem a psychoprasárnou. :)

Mohli byste nějak vysvětlit francouzský název kapely? Máte nějaký bližší vztah ke Francii, k její kultuře, nebo jsou motivace úplně někde jinde?

Kosi: Název v překladu znamená "Koupel služky" nebo "Služka se koupe" a vznikl na motivy prvních pařížských striptýzů na konci 19. století. K Francii má velmi blízko naše bývalá bubenice Martina, jinak si myslím, že my ostatní k tomu nijak zvlášť netíhneme. Možná tak maximálně k těm striptýzům. :)

Rosťa: Já k tomu třeba tíhnu celkem dost. Když jsme se jako mladý cucáci začali pohybovat v muzice a pít pivo, tak kapely jako Amanda Woodward, Daitro, Sed non satiata, Aussitot Mort nebo Raein byly pro nás denním chlebem. Třeba deska od Amandy Woodward - La Décadence de la décadence je kultovní záležitost, kterou zná snad každej.

Na vaši bubenici jsem se chtěl taky zeptat a tak proč ne hned. Jednak se nabízí otázka, kde se vzala holka a bicíma v kapele vašeho ražení a potom, kam se zase poděla?

Rosťa: Celý to vzniklo tak, že Kosi Martinu oslovil, jestli by s ním nehrála v tenkrát se rozpadající kapele. Nějakej čas na to vznikli LBdM, protože resuscitace se nepovedla. Tak nějak to snad bylo. Na období s Martinou vzpomínáme rádi. Odehráli jsme toho sakra dost a stihli vydat třískladbový EPčko z r. 2010.

Bohužel to pak začalo trochu skřípat (trochu dost). Nemá cenu to nijak zvlášť pitvat. V klidu jsme se dohodli a Martina nás opustila. Je to pěkná love story, kterou vyprávíme za panáky na baru.

Na volné místo jste posadili Buchtasse z Mossambic, o které už dneska byla taky řeč. Jak zapadl do vaší party? Mám dojem, že je aspoň o deset let starší než vy :)

Kosi: Vezmu to postupně. Na uvolněný post přišel Steve ze Scrawled, který byl v pořadí asi 13. bubeník, o němž jsme uvažovali. Jo mimochodem, to se psal konec roku 2010 a Buchťass byl mezi oslovenými, ale z časových důvodů to s díky odmítl. V září následujícího roku už to ale klaplo. Steve nás z časových důvodů opustil a Buchťass, aniž by o tom padlo slovo, říkal, že by to s námi zkusil. No a už to bylo.

Zapadl mezi nás bez problémů a tím věkem se nenech zmást, naposledy nám tvrdil, že se cítí na 21 :) Věk je jenom číslo, který máš napsaný v občance, Buchťass je v ohromný kondici a ten věkovej náskok jsou cenný muzikantský zkušenosti, díky nimž se naše hudba posunula na úplně jinou úroveň.

Rosťa: Když mi Buchťass řekl, že by to s náma rád zkusil, koukal jsem na něj jak z jara. Byl jsem z toho nadšenej. Vůbec jsem nemyslel na věk nebo podobný věci. On měl potřebu hrát a hrát a hrát. To se mu v Mossambic nedostávalo. Je to obrovskej hudební nadšenec a dříč, kterej by pro kapelu udělal úplně všechno. To jeho nadšení padlo i na nás, protože jsme v tý době byli už dost unavený z hledání bubeníka. Když se na to podívám shora, tak on je ten motor, kterej nás žene furt dál. Spousta muzikantů si myslí, že když maj jednou nějaký jméno, že to už pak jde samo. Že si je to už najde a nabídky se jenom pohrnou. Ty vole proberte se, vždyť to je omyl jak prase. Furt na sobě musíš makat a nepolevovat, jinak z toho vypadneš a naskočit je pak děsně těžký. Pokud to takhle celá kapela necejtí, tak je to špatně a proto s náma hraje právě Buchťass.

Buchtass: Jo, kdyby o deset!! O dvanáct :-) !! Já jim dělám takového taťku. Musel jsem je trochu srovnat do latě, ta dnešní mládež nemá vychování :-) Nějak to nevnímám, dělám co mě baví a když mám k tomu stejné nadšence, tak věk neřeším. Mezi staršíma už je těch nadšenců poskrovnu.

Pozici textaře u vás zastává Kosi a když jsem se je snažil pochopit a nebo jim aspoň porozumět, přiznám se, že jsem daleko nedošel ... v střízlivém stavu. Co se snažíš sdělit skrze texty? Má fanoušek vůbec možnost v nich něco najít?

Kosi: Začnu tou druhou částí otázky - nemá. :) A teď ta první - nesnažím se posluchačům vlastně nic sdělit, jde o mojí zpověď, která je určená několika málo lidem, díky níž se pokouším vyrovnat s určitými situacemi, které se v mém životě odehrály. Vlastně co text, to životní zkušenost. Ale třeba v 17 je část textu použitá z Malého prince.

Rosťa: Já si nemyslím, že je těžký ty texty pochopit. Ta beznaděj, ztrápenost duše (to někdo napsal v nějaký recenzi tušim) a určitá sebereflexe tam je jasně cejtit. Než jsme nahráli Mlčím, zapomínám, tak jsme s Buchťasem texty v podstatě neznali a byla to pro nás velká neznámá. On je Kosi s textama totiž děsně tajnej a když jsme se ho ptali, co že to tam prorokuje, tak nám to nechtěl říct. Nás to pak mile překvapilo, když jsem jim konečně porozuměli.

Ne že bysme s Buchťasem nevěděli, o čem jsou, to zase ne. Sem tam jsme něco pochytili a obrázek jsme si nějakej udělali. Mě se líbí, že Kosi nepoužívá žádný pitomý metafory, připodobnění a podobný ptákoviny. Když poslouchám muziku jako je tahle, tak se nechci zaobírat tim, co chtěl básník říct. Akorát to odvádí od muziky. Texty jsou tady na jednom talíři studený a ohlodaný na kost.

Řešili jste někdy otázku češtiny vs. angličtiny? Některé kapely jsou v tomhle striktní, ať už v mateřštině nebo v cizojazyčném projevu, některé se spíš nechávají unášet momentální náladou a časem se proměňují. Jak to vnímáte vy?

Kosi: Úplně na začátku jsem byl věrný angličtině. Pak mě ale začaly napadat dobré texty v češtině, a tak jsem přešel na mateřštinu. Oni to stejnak lidi na koncertech kolikrát ani nevěděli a ptali se: "Hele, jakym jazykem to vlastně zpíváš?" Definitivní zlom nastal při nahrávání u Ondry Ježka, protože 2 skladby už byly česky a poslední v angličtině. Ondra mi tenkrát říkal, že je škoda, že ta poslední není česky a jestli bych jí prej nezkusil "počeštit". Během 3 minut jsme s Martinou dali dohromady na chodbě studia českej text a bylo. Za sebe říkám, že už bych neměnil. Čeština, ač někdo tvrdí, že je "nezpěvnej" jazyk, je bohatá a rozmanitá a to, co kolikrát chceš říct, se v angličtině prostě nedá nebo to tak prostě nevyzní.

To se vám stává často, že během tří minut ve studiu předěláte hotovou práci? :) Nebo chodíte do studia připravení na výbornou, žádné improvizace nepřipouštíte a toto byla jen výjimka?

Kosi: Kdepak, Jirko, to byla čistě výjimka. :) V tomhle jsme zodpovědní. :)

Rosťa: Výjimka potvrzuje pravidlo. Pokaždý, když jsme jeli točit, ať EP nebo Mlčím, zapomínám, tak jsme vždycky strašně dřeli. Před nahráváním u Ondry v Jámoru jsme zkoušeli dva měsíce asi tak třikrát týdně. Byl to neskutečnej záhul, ale výsledek byl fantastickej. Než jsme jeli v létě nahrávat do Vyškova k Otynovi, tak jsme taky dřeli jak magoři. Nakonec jsme zjistili, že taky není všechno úplně tak, jak jsme si mysleli a pár věcí jsme honili na poslední chvíli, ale jak jsem řekl žeo - výjimka potvrzuje pravidlo.

Co pro vás v aktuální životní fázi znamená vaše hudba? Berete ji jako zálibu s možností vypadnout na víkend a někde zahrát a zapařit, nebo je pro vás něčím víc?

Rosťa: Záliba to byla na začátku. První basa, první kombíčko, první koncert a první potlesk. Když už ta muzika začne dostávat tvar a najdeš ty správný lidi, tak už to najednou začne brát úplně jinej směr. Dojde ti, že je to vlastně obrovská část tvýho života, kterou kdybys neměl, tak bys nebyl úplnej a už se v tom vezeš.

Kapela je jednak ventil a únik za hranice všedního života, kdy všechno hodíš za hlavu, zabalíš kejtru a jedeš na koncert. Potkáš skvělý lidi, popiješ s nima, odehraješ parádní koncert a všechno dohromady tě zase o něco obohatí, nikdy nejedeš domů s prázdnou. A pak je to i obrovská část každýho muzikanta. Ne záliba ani práce, prostě kus člověka...kus, kterej se nedá slovem popsat, ale každej ví, o čem mluvim. Až mi bude 40, tak to třeba uvidim jinak žeo. Ale momentálně kapelou a muzikou žiju.

Kosi: Pro mě je to koníček a forma seberealizace zároveň. V podstatě k tomu, abych byl v pohodě, potřebuju mít v pořádku práci, vztahy a koníčky, takže kapelu. :)

Buchtass: Hudba to je život, beru to jako odpoutání se od reality, uvolnění, uspokojení. V hudbě je dovoleno vše, neplatí tu žádné měl bys, musíš, nesmíš - děláš to, jak chceš ty. Rád chodím na koncerty, miluji tu atmosféru. Tím bych chtěl moc poděkovat rodině, někdy kvůli hudbě trpí, ale stále cítím jejich podporu!!

Na závěr se zeptám na vaše plány, co chystáte s LBdM? Případě co chystáte úplně jinde, v životě, v tomto roce a tak :)

Kosi: Tak určitě plánujeme hrát, hrát a hrát. V březnu nás čeká premiérové turné, na který se těšíme, taky se rýsuje koncert na Sedmičce s Ravelin7, na kterej se pro změnu moc těšim já. A co přinese život, to nikdy nevíš, že jo... Takže z toho důvodu moc neplánuju. :)

Buchtass: Jak řekl Kosi, hrát, tvořit, poznávat fajn lidi a plnit si své sny. Chtěl bych se více věnovat dětem a manželce.

Chlapi, díky za fajn rozhovor, dodejte cokoliv libo...

Kosi: Chtěl bych Ti poděkovat za pěknej pokec (nebo spíš popis) a trpělivost a popřát, ať se Ti daří.

Buchtass: Díky moc - mějte se všichni moc krásně, poslouchejte muziku a choďte na koncerty!!