Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Redakční kolega začal dva roky starý rozhovor gratulací k debutu, který i při zpětném pohledu neztrácí podle mě nijak na síle. Jak Ty hodnotíš význam "Spheres" pro další vývoj kapely? Podařilo se vám otevřít nějaké dveře, které jste chtěli otevřít? Získat víc příležitostí, kontaktů? Nebo naopak zůstala nějaká očekávání nenaplněna?

V první řadě mockrát díky za zájem! Vydání "Spheres" je pro nás i s odstupem těch dvou let asi nejdůležitějším momentem vůbec. Dá se říct, že až díky našemu debutu se o nás začal někdo zajímat. Na základě "Spheres" přišly nabídky na hraní, rozhovory, recenze a hlavně se začala tvořit fanouškovská základna, která se neskládá jen z nejlepších kamarádů a rodin. Obecně se držíme dost při zemi a zůstáváme soudný. Nenapadá mě žádný očekávání, který by po vydání "Spheres" zůstalo nenaplněný.

Svého času jste rovněž zmiňovali nemalou odezvu ze zahraničí, což se v době internetu nemusí zdát tak překvapivé, na druhou stranu při uvědomění si množství všeho a všech to zase tak samozřejmé není. Co vy a zahraničí? Jde nějak zpětně srovnat odezva domácí a ta zvenku?

Domácí odezva se v našem případě s tou zahraniční nedá srovnat vůbec. Drtivá většina feedbacku, ať už pozitivního nebo negativního, přišla ze zahraničí a opravdu jen zlomek toho zájmu směřoval z ČR. I u nás si ale první deska našla svoje fanoušky, úplný ticho po pěšině to taky nebylo. Největší úspěch jsme zaznamenali určitě v Rusku, tam mezi sebou fanoušci hodně hudbu sdílí a pořád hledají něco novýho, čerstvýho, co ještě neslyšeli. Nebojí se tam dát novým kapelám šanci, což nám hodně hrálo a hraje do karet. V týhle lokalitě nám určitě taky neškodil fakt, že na "Spheres" všechny vokály obstarávali Rusové.

Byla to otázka až na později, ale zeptám se hned. Na nové desce zmizel čistý zpěv, zůstal jen ten ostrý až hodně agresivní a během prvních poslechů to pro mě bylo zjištění po pravdě nemilé. Ty dvě zpěvové linky na "Spheres" mi seděly prostě víc. Proč ta změna?

Po vydání "Spheres" jsme se z nejrůznějších důvodů rozešli se zpěvákem Jensem, ten měl na starosti čistý zpěvy naživo a nahrál je tehdy i na desku. Tím pádem jsme o tenhle druh vokálu kompletně přišli. Protože jsme se jednohlasně shodli, že náhradu hledat nechceme a nikoho dalšího mezi sebe už nepustíme, museli jsme ho na další desce oželet. My navíc nemáme pocit, že by novýmu materiálu vyloženě chyběl a nechtěli jsme, aby někdo z nás zpíval na "Technoir" melodicky jen proto, že na první desce ty čistý linky jsou. Tehdy jsme materiál skládali s vědomím, že máme i možnost čistýho zpěvu, tentokrát jsme počítali s tím, že vokály obstará jen Dima a čistě se zpívat nebude.

Když bys porovnal vaši první a současnou desku, v čem vidíš největší posun?

Já osobně považuju druhou desku za celkově zralejší, a to jak skladatelsky, tak hráčsky, zvukově, prakticky ve všem. Na druhou stranu je taky nutno říct, že "Technoir" je přímočařejší, tvrdší a kratší, než jsme původně my sami zamýšleli a očekávali, což byl ale naprosto přirozenej výsledek práce ve studiu. Prostě jsme si šli za tím, co zrovna dělalo radost našim uším a dopadlo to, jak to dopadlo.

Když zmiňuješ posun ve zvuku, samozřejmě se nabízí otázka na studio, které bylo v případě obou nahrávek stejné. Co bylo oproti předchozí návštěvě u Honzy Kapáka jinak?

Hlavní rozdíl bych viděl v tom, že Honza už naší hudbu dobře znal a věděl, jak k ní přistoupit. Na "Spheres" jsme se zvukově ještě hledali a seznamovali, teď už tohle úplně odpadlo. První večer jsme si projeli demoverzi "Technoir", kterou jsme u mě doma natočili jako orientačku a šlo se hned na věc. Honza okamžitě věděl, po jakym zvuku jdeme a řešili jsme už jen detaily. Samozřejmě to, že Honza svoje studio neustále vylepšuje, hrálo taky svojí roli a na výslednym zvuku se to zákonitě muselo podepsat.

V minulém rozhovoru jste zmiňovali Honzův dost zásadní vliv na výsledek, v podstatě fungoval nejen jako zvukař, ale hodně i jako producent. Bylo tomu stejně i tentokrát? Jak Ty osobně vidíš roli producenta obecně?

Honza Kapák měl znovu celkem zásadní roli i jako producent desky, jeho postřehy a nápady jsou pro nás neodmyslitelnou součástí nahrávání v jeho studiu. Baví mě spolupráce s ním a nemůžu si jí vynachválit. Vždycky jsem mu představil svojí vizi, ať už skladby, riffu, čehokoli, on se jí chopil a začal sypat názory, nápady jak to vidí on. Přeci jenom je to člověk s obrovskou spoustou zkušeností a něco už v životě nahrál, takže má co nabídnout. Vzhledem ke vzájemnýmu respektu jsme se tímhle způsobem práce navzájem vyhecovali k lepším výsledkům, nikdy to nevyvolalo dusnější atmosféru, nebo že by si snad jeden z nás postavil hlavu a "tak je to správně" a nejede přes to vlak. Tím, že se Honza aktivně jako muzikant věnuje úplně jiný hudbě, ho logicky napadají věci, který by nikoho z nás nenapadly.

Obecně záleží na kapele/interpretovi, tohle je kus od kusu. Buď je muzikant ochotnej si připustit, že jsou lidi, který můžou jeho dílo pochopit a následně ho vylepšit, osvěžit, dát mu nějakou hodnotu, kterou by mu on sám nikdy nedal, nebo je přesvědčenej, že bude lepší, když mu do toho nikdo nebude kecat. Mně osobně vyhovuje něco mezi. My jsme s Honzou zvolili cestu takovou, že v podstatě kecá do všeho, ale vždycky nám to předloží jako nápad, se kterym případně dál pracujeme. A myslim, že to funguje na výbornou.

Zeptám na stejnou věc, jaká zazněla i v prvním rozhovoru - otázka vydavatele, fyzických nosičů a tak podobně. Hledáte? Řešíte? Nebo to v dnešní době ztrácí smysl?

V tomhle ohledu se prakticky nic nezměnilo. Label bychom bývali řešili v případě, že by o nás projevil zájem a předložil zajímavou nabídku. My sami se nikomu nesnažili vnutit nebo nabízet. Pro kapelu našich rozměrů je podle mě absolutní nesmysl fyzický nosiče řešit. U "Technoir" jsme se znovu rozhodli dát zájemcům možnost si album stáhnout v digitální podobě za dobrovolnou částku. Nikdy jsme se nesnažili na naší hudbě vydělat, vždycky jsme se jen snažili jí dostat mezi lidi. Ale rozdávat fyzický nosiče je samozřejmě úplně mimo naše finanční možnosti, s digitální formou je to o dost jednodušší.

Se záměrem dostat vaši muziku mezi lidi souvisí i otázka, co přesně se mezi ně snažíte dostat? Co by si z vaší muziky měl posluchač odnést, resp. v čem spočívá vaše sdělení? Řešíte politiku, společenskou situaci nebo jste tematicky zcela jinde?

To je na každym jednotlivym posluchači, co si z naší hudby odnese. Jsou lidi, který poslouchaj hudbu pro hudbu a ignorujou texty, někdo si naopak při prvnim poslechu rovnou texty čte. Každýmu vyhovuje něco jinýho. Nesnažíme se v textech přesvědčovat lidi, aby přemejšleli tak či onak, nehledal bych v nich ani nějaký zásadní sdělení, snad s výjimkou intra, kde jsme použili Chaplinův projev z filmu "Diktátor", s jehož obsahem se absolutně ztotožňujeme a jehož sdělení je podle nás naprosto zřejmý.

Děj "Technoir" je smyšlenej příběh, volně navazující na příběh z prvního alba "Spheres". Odráží se v něm jak naše láska ke sci-fi, tak samozřejmě i naše názory na politiku, společenskou situaci, náboženství a tak dále. Na obou deskách ale necháváme dost prostoru pro vlastní interpretaci příběhu a myslim, že ani v rámci kapely bychom neměli jednotnou odpověď na otázku "O čem vlastně album je?", a to i z toho důvodu, že texty znovu psali tři členové nezávisle na sobě, tak jako na "Spheres". Pořadí skladeb bylo rozhodnutý už v instrumentální formě, pak jsme si je přerozdělili k otextování, takže každej z nás věděl, v jaký části příběhu bude jeho text k nalezení a jinak měl volnou ruku. Společně jsme pak už jen ladili detaily.

Jak Ty osobně vnímáš či (ne)přijímáš angažované kapely, které víc než muziku řeší mimohudební sdělení, politická či sociální témata? A jaká hudba obecně je Ti nejvíc blízká?

Politická angažovanost v hudbě mi v zásadě vůbec nevadí. Jestliže se interpret domnívá, že má v tomhle ohledu co říct, tak ať to řekne. Je to jedna z možností, jak dělat hudbu. Když to mimohudební sdělení zastiňuje hudbu jako takovou, tak ale hodně záleží na tom, jak silný a přesvědčivý to sdělení je. Já, jakožto posluchač, nejsem nijak žánrově vyhraněnej. Poslechnu si cokoli a kohokoli. Mám ale samozřejmě svoje favority, ke kterym se nejčastěji a nejradši vracím - Pink Floyd, Muse, Porcupine Tree, Damien Rice, Michael Jackson, Arms & Sleepers, z tvrdší hudby jsou to určitě Meshuggah, Mastodon, Cynic nebo Animals As Leaders. Moc rád mám i hudbu filmovou - Hans Zimmer, John Williams, Yoko Kanno a spoustu dalších.

Vrátím se ještě k vaší nové desce, která je venku teprve krátce. Co všechno v souvislosti s jejím vydáním a s její podporou chystáte?

Na tuhle otázku se neodpovídá snadno, sám přesně nevím, co se bude dít dál. Poslední cíl, co jsme si vytyčili, bylo nahrát druhou desku a vydat jí. Už nějakou dobu nás to každýho táhne trošku jinam a je složitější a složitější kapelu nějakym způsobem udržet při životě. Rád bych ti teď s nadšením popisoval, jak chystáme dlouhou řadu koncertů na podporu alba, ale bohužel nemůžu. Je možný, že v dohledný době odehrajeme koncerty na podporu alba, alespoň v to doufám, ale je taky možný, že si pak dáme od The Vacant Eyes na nějakou dobu pauzu. V tuhle chvíli neni nic pevně daný.

Máš na mysli to, že vás v kapele oslovuje každého jiná hudba a že se rozcházíte v tom, jak směřovat TVE dál? Nebyla by škoda dávat pauzu v době, kdy se podle mě všechno teprve rozjíždí?

Že každýho z nás oslovuje jiná hudba, bych určitě neviděl jako hlavní problém. Tak to bylo vždycky a asi to tak vždycky i bude. U některých z nás třeba obecně opadnul zájem o tvrdší hudbu už před delší dobou, ale kapelu to vlastně nijak výrazněji neovlivnilo. Pořád jsme si dokázali užít všechno s kapelou spojený. Navíc jsem si jistej, že kdybychom například s Kubou složili další skladby, co já vim, čistě elektronicky a ani by se tam nemihla elektrická kytara, nehrálo by to žádnou roli. Kdyby to mělo nějakou kvalitu a všichni bychom se shodli na tom, že se nám materiál líbí, pak by ani změna žánru nebo směřování kapely nebyla problém. Všichni jsme v tomhle směru dost otevřený. Není to prostě o metalu, je to o tom, jestli se nám ten materiál líbí nebo ne.

Teď jsme ale spíš ve fázi, kdy z nejrůznějších důvodů (ať už osobních nebo pracovních povinností atd.) na kapelu není tolik času, co dřív. Můj pohled na věc je, že buď něco dělám na sto procent a s čistym svědomím, nebo to radši nedělám vůbec. Momentálně se vlastně snažíme zjistit nebo vyzkoušet, jestli jsme pořád kapelu schopný vést na sto procent nebo jestli si raději nepřipustíme, že potřebujem pauzu a až to zase půjde, navážem, kde jsme skončili. Nejsme bohužel muzikanti na takový úrovni, abychom si mohli dovolit nezkoušet a hrát koncerty, za který se nemusíme stydět. Abych přímo odpověděl na tvojí otázku - škoda by to určitě byla, ale aby se to rozjelo, museli bychom se tomu naplno věnovat, čehož v tuhle chvíli pravděpodobně nejsme schopný. Ono se to přecijenom neudělá a nerozjede samo.

Není možná problém i v tom, že v Česku nejsou pro nějaký velký rozjezd v tvrdších žánrech podmínky? Napadá Tě třeba něco, co by se muselo změnit, aby se situace otočila k lepšímu?

Na to bych se určitě nechtěl vymlouvat. Nemyslím si, že by zdejší podmínky hrály až takovou roli. V dnešní době už určitě ne. Pokud máš co nabídnout - tvoje hudba za něco stojí a jdeš si za tím a pracuješ na sto procent, tak to podle mě stačí. Díky internetu se hranice mažou a je v podstatě úplně jedno, odkud jsi. Třeba neprorazíš u nás, protože tady tvůj styl hudby nenajde pochopení u tolika lidí, ale prorazíš rovnou venku - vyhlídne si tě zahraniční label a protlačí tě na turné nebo festivaly s většíma kapelama a tak dále.

Člověk prostě musí začít sám u sebe, nemá smysl hledat chybu jinde, dokud nemůžeš prohlásit, že ty sám jsi pro to udělal maximum. Navíc, dnešní kapely, který ty dvě podmínky, co jsem zmiňoval dřív, splňujou, už fungujou klidně i úplně bez labelu na celkem slušný úrovni. Nehledal bych teda problém v podmínkách tady u nás, spíš je to o tom, jak se s těma podmínkama kdo dokáže popasovat.

Ono je asi hodně vidět, že vztah kapela-label-fanoušek se v posledních letech hodně proměnil a nejspíš i neustále proměňuje. Dokázal bys odhadnout, jakým směrem se bude v nejbližší budoucnosti ubírat hudba a na ní navázaný hudební průmysl?

Panejo, to je hodně obecná otázka. Zkusim na to obecně odpovědět, i když se nepovažuju za dostatečně zkušenýho ani znalýho. Můj názor je, že labely se musí přizpůsobit době, jinak zaniknou, protože vůbec nebudou potřeba. DIY je cesta, která láká víc a víc kapel. Sám si nahraju desku, sám jí dám na net a sám si za ní vyberu peníze. Už to není tak, že když tě žádnej label nechce, tak tvojí hudbu nikdo neuslyší. Každej má možnost nahrát si svůj nápad a pak třikrát kliknout a nahrát ho na bandcamp nebo youtube nebo cokoli jinýho. Ne každej je ale schopnej pak přesvědčit lidi, aby tomu nápadu věnovali čas, což by mohla být práce labelu.

Dneska je hudba o streamování, na nějakou dobu teď bude, než někdo přijde zase s něčim novym a vychytanějšim. Lidi na to slyší. Udělají si účet na Spotify a mají všechnu hudbu, na kterou si vzpomenou, automaticky v telefonu, na počítači. Je to pro ně pohodlný. Jsou lidi, který už neposlouchaj hudbu jinak - když nejsi na Spotify, tak jakobys vůbec nebyl. Čím víc si tě lidi přehrávaj, tim víc dostaneš jako muzikant zaplaceno. Mně se to jeví docela férově. V týhle době už label kapelu nenaláká na to, že jim vydá cédéčko a bude se prodávat v tomhle a tomhle obchodě a když si to cédéčko někdo náhodou taky koupí, tak z toho kapela dostane nějaký to procento.

Dneska ta kapela potřebuje, aby někdo vzal její nahrávku a udělal jí pořádnou reklamu, nacpal jí kde to jde, "legálně" pospamoval internety a použil kontakty, dohodil koncerty, turné. Spíš mi přijde, že label už by mohl pracovat jen s hotovym produktem. Kapela už label nepotřebuje k tomu, aby si tu hudbu dokázala nahrát, to album realizovala. Každej druhej muzikant si doma dělá domácí studio - kvalitní nahrávka se dá udělat za hodně rozumný peníze. Dřív kapela potřebovala label, aby měla vůbec šanci si desku nahrát. Dneska label potřebuje kapely, aby vůbec přežil, takže by jim měl nabízet služby, který skutečně potřebujou. Hudebníci budou vždycky, i když zanikne poslední label. Naopak se to říct nedá.

To zní dobře a jako motto na závěr se mi to zdá dobrý. Martine, díky Ti za příjemnou výměnu myšlenek a budu se těšit třeba někde na koncertě. Ať se daří!

Já děkuju Tobě a Echoes za zájem a možnost si popovídat a přeju hodně štěstí a ať se daří i vám!