Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čau kluci, rozhovor s vámi aby člověk pohledal, proto situaci beru do svých rukou a vyzpovídám vás já. Vaše biografie je dostupná na Bandzone, přesto, můžete trošku přiblížit dobu vzniku Mindwork z vašeho subjektivního pohledu, tu atmosféru? Proč jsi, Martine, opustil dvě fungující kapely a založil novou? Touha po vlastní cestě?

Martin: Byla to doba nekonečného nadšení pro věc, nekonečné naivity a minimálních zkušeností. Ale i když to hudebně za moc nestálo, vzpomínám na to moc rád. S klukama z Arawen jsme si užili spoustu srandy, která se už nebude opakovat (a když si na to vzpomenu, je to asi jen dobře). Nicméně, s tvrdohlavostí sobě vlastní jsem si tenkrát usmyslel, že kolem sebe potřebuji kvalitnější muzikanty a to vyústilo v můj odchod. Co se týče Deafening Silence, což byl projekt Davida Vaňka, tam jsem ještě chvíli po odchodu z Arawen působil, abych odtud poté přetáhl právě Davida a Adama a založil tak Mindwork.

Jaké ambice měly předchozí kapely Arawen a Deafening Silence? Bereš Mindwork jako krok výš nebo jen odlišnou cestu?

Martin: Každou kapelu, ve které jsem kdy hrál, jsem bral smrtelně vážně, takže ambice byly vždy vysoké. Ne vždy to ale stačí. Co se druhé otázky týče - ani tak, ani tak. Víš, to je jako kdyby ses mě ptal, jestli pro mě byla přínosnější střední škola nebo vysoká škola. Každý ví, že bez střední tě zpravidla na vysokou nepustí.

Když jsme u těch bočních a bývalých projektů, jaká je situace okolo a přímo v kapele Pessimist? Hraješ tam ještě, nebo se plně věnuješ Mindwork?

Martin: V Pessimist už více jak rok nefunguji a s Honzou Cerhou nejsem v kontaktu, takže těžko říct.

Takže zpět k Mindwork. Pomohla vám, kluci, vaše předchozí angažmá třeba v tom, že vás fanoušci už znali a měli jste tak lepší startovní pozici?

Filip: Vzhledem k tomu, že nikdo z nás předtím nehrál v ničem známějším, tak rozhodně ne. Spíš nám pomohl celkový rozhled po scéně a nějaké ty zkušenosti, co jsme před Mindwork každý nasbírali.

Jak to máte v kapele zařízeno ohledně práv a svobod...? Můžeš se, Martine, považovat za leadera kapely, kterou jsi založil a držíš se svojí vize, nebo sázíte na demokracii a výsledek je dílem vás všech?

Martin: Nenahlížel bych na to takto černobíle. To, že jsem kapelu založil a uplatňuji v ní své hudební cítění, neznamená, že v ní nefunguje demokracie. Odmítám dělat cokoliv, s čím by kdokoliv z kapely nesouhlasil. Už jen proto, že na konečném výsledku by se to nevyhnutelně podepsalo. Mám to štěstí, že mě kluci v mých hudebních vizích podporují a nějaké hádky u nás prakticky neexistují, pokud se však někomu něco nelíbí, má na to samozřejmě právo a jeho hlas má stejnou váhu jako hlas ostatních.

Podobnou odpověď jsem tak nějak čekal. V Mindwork nyní hrajete ve třech. Máte do budoucna v plánu znovu obsadit druhou kytaru nebo si plně vystačujete?

Filip: Nad touto otázkou stále tak trochu visí otazník. Ale v tuto chvíli spíše převažuje tendence vystačit si v budoucnu ve třech.

Žijete všichni v Praze? Zajímá mě, jestli fungujete jako klasická kapela, tedy pravidelné zkoušky a společné skládání, nebo využíváte internet a kutíte každý doma.

Martin: 2/3 z nás žijí v Praze, zkoušíme pravidelně, internet samozřejmě využíváme také. Se skládáním hudby ve zkušebně zatím nemáme velké zkušenosti. Nějaké pokusy sice proběhly, ale zatím nevyústily v jedinou dokončenou skladbu. Myslím si, že společné skládání je samostatnou disciplínou, do které kapela začne procitat až po mnoha letech společného hraní.

Teď bych se přiblížil vlastní hudbě. Debutem Into The Swirl z roku 2009 jste na sebe výrazně upozornili, album slavilo úspěch a podařilo se vám ho dostat i na americký trh. Máte v rukou nějaké odhady, jak dobře se prodává, zvlášť u nás a v USA?

Martin: Z tisícového nákladu nám zbylo cca 100 kusů, takže jsme poměrně spokojeni. V současnosti je pochopitelně větší zájem o novinku, ale i tak se občas nějaká objednávka "Into The Swirl" vyskytne. Pokud se nemýlím, tak do USA jsme tenkrát posílali něco kolem 50 CD a abych pravdu řekl, nemám ani tušení, zda se to vůbec vše prodalo.

Když tu desku poslouchám, nejde mi z hlavy podobnost s americkými Death, a to na mnoha místech. Nejde jen o planou poklonu. Skutečně mě to oslovuje, krom vás mě takhle ještě kdysi zasáhli Lycathea Aflame. Měli jste od počátku jasno, že budete hrát právě takto, nebo to bezděčně vyplynulo ze společné alchymie? Kapely, ve kterých jste hráli předtím, se věnovaly jinému stylu, že?

Martin: Jasno jsme neměli, stejně tak, jako nemáme jasno o zvuku desky následující. Pro nás je hudba věčné hledání a nepřímým odrazem toho, co v daném období prožíváme. To, že "Into The Swirl" zní něco jako klon Death a Cynic, je způsobeno mou tehdejší adorací těchto kapel a nedostatkem hudebního nadhledu. Co se týče našich bývalých kapel, vždy jsme se snažili hrát metal.

Nyní mám čerstvě doma vaši novinku a postupně do ní pronikám. Hned jsem ale ucítil obrovský posun ve výrazu oproti debutu, jako by to hrál někdo jiný. Vnímáte to taky tak, nebo vám ta změna nepřijde tak markantní?

Filip: Změna je pro nás obrovská. O co největší posun ostatně byla velká snaha po celou dobu mezi prvním a druhým albem. S výsledkem jsme velmi spokojeni, i když již teď máme v hlavě několik plánů a nápadů, jak a co udělat příště mnohem lépe. 

Neustálý hon za ideálem, že jo...? Na Eterea výrazně přibylo pomalých pasáží, čistého zpěvu a emocí. Jestliže "Into the swirl" jsem cítil jako takové české Death, nyní je to někde jinde, slyším tam silný vliv rocku a skromné dosahy až k jazzu.

Martin: Zřejmě máš uši na správném místě a přít se s tebou nebudu. Popravdě řečeno, nenáleží mi hodnotit, jaké vlivy se na desce promítly. Myslím, že nezaujatý člověk, jako například ty, je k takovému hodnocení daleko kompetentnější.

Když se zaměřím na texty, tak ty se hodně zabývají duševním světem člověka, jeho myšlenkami, pocity. Výborně to ladí k vašemu názvu Mindwork. Co má znamenat Eterea, je to nějaká duševní krajina, kam se můžeš dostat jen ve svých myšlenkách?

Martin: Eterea v podstatě nic konkrétního neznamená a až teď si uvědomuji, jaký bič jsem si na sebe tímto názvem upletl. Z nějakého důvodu jsem cítil, že aktuální desku chci pojmenovat tím nejméně materiálním a zároveň nejvíce abstraktním názvem. Myslím si, že umění (ať už se jedná o hudbu, malířství nebo třeba poezii) by mělo v člověku podněcovat fantazii a neservírovat mu hotový produkt na stříbrném podnose. Přestože je to v rozporu se současným životním stylem informačního věku, v hudbě nemá exaktnost co dělat.

Když pozoruji ten rozdíl mezi dvěma alby, vede mě to k otázce vaší inspirace, co posloucháte? Striktně metal asi ne…

Martin: Bude to znít jako otřepaná fráze, ale každý z nás je otevřen prakticky všem hudebním směrům. Shrňme to tím, že z převážné části posloucháme rockovou muziku všeho druhu (tzn. od Muse až po Cryptopsy). 

Po poslechu novinky nelze než souhlasit. Co vás přitáhlo k metalu, co bylo tou zásadní nahrávkou, která má nynější úspěchy na svědomí?

Filip: Mě osobně „...And Justice For All“ od Metallicy. Do dneška stále svým způsobem moje srdcovka.

Martin: U mě to bude živák Running Wild, Ready For Boarding, tuším z roku 1988. Poprvé jsem ho slyšel, když mi bylo kolem 4 let a vděčím za to svému otci. U Adama to bude zřejmě nějaká deska Iron Maiden.

Eterea se točila na stejném místě jako její předchůdkyně. Proč jste se rozhodli natáčet opět v Šopě? Byla to „jen“ jistota v profesionálním přístupu nebo se znáte už z dřívějška?

Filip: Se Staňou se známe od nahrávání „Into...“ a od té doby jsme se spoluprácí s ním tak spokojení, že na toto téma stále neprobíhají žádné pochybnosti a volba studia je zodpovězenou otázkou.

Martin: Možnosti dnešní doby umožňují prakticky komukoliv vytvořit si nahrávku studiové kvality doma. Mým názorem je však to, že muzikant by se v době nahrávání měl plně věnovat pouze svému nástroji a technické náležitosti nechat na někom, kdo je k tomu kompetentní. A to Staňa, ze studia Šopa, bezezbytku je. 

Změna však nastala u vydavatele. Debut vyšel u Shindyho, ale novinku máte na vlastním triku. Nedošli jste ke shodě s žádnou firmou, nebo jste si album chtěli řešit čistě svou cestou?

Martin: Tuzemské vydavatele jsme neoslovovali, protože nám to přišlo zbytečné. Česká žánrová scéna je tak malá, že na ni stačíme sami. Jednali jsme s několika zahraničními vydavateli, ale jak vidíš, k podepsání smlouvy to nakonec nevedlo. Nicméně neházíme flintu do žita a příště to budeme, doufejme s ještě silnější nahrávkou, zkoušet znovu.

Jak je to s vaším rozhledem, sledujete dění na scéně, ať už domácí tak světové? Přijde mi mnohdy směšné, jak se muzikanti dušují, že vlastně nic neposlouchají, dění nesledují a jen si hledí svého. Přijde mi to jako planá póza.

Filip: Dění na hudební scéně sleduju. Poslech hudby je pro mě stále velkou vášní. Sice mi není zcela sympatické, jakým směrem se ubírá valná většina moderní hudební produkce, ale to neznamená, že nevycházejí vynikající desky. A také trochu nechápu přístup, že pro originální tvorbu je třeba vyhýbat se jakémukoliv poslechu. Přijde mi to jako naprostý nesmysl. 

Martin: Hudba tvoří podstatnou část mého života a jsem tudíž i aktivní posluchač a zároveň vinyl-kolektor začátečník. Pamatuji si na období, kdy jsem nebyl schopen poslech hudby dostatečně ocenit. Bylo to v době pilování mé kytarové techniky, kdy jsem v hudbě poslouchal výhradně jen kytaru a z poslechu si prakticky nic neodnesl. Z toho jsem však naštěstí vyrostl a muziku beru jako celek, což je jediný možný způsob, jak z ní absorbovat nějaké pocity.

Tak to jsem klidný, protože se s vašimi slovy můžu ztotožnit. Na závěr bych se ještě zeptal, čím se živíte v civilním životě, věnuje se někdo nějakým způsobem muzice?

Martin: V kapele jsme 2 ajťáci a jeden obchodní zástupce. Naše profese nemají s hudbou nic společného (mimo to, že na tvé otázky odpovídám v pracovní době). 

Tak to má být! Díky moc a přeji vám nezkalenou radost ze hry. Ať je cítit i na dalších albech!