Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

1. Ahoj Tome! Jak dlouho si v hlavě nosil nápad vydat právě mykologické album?

Ahoj. Několik let. Plánoval jsem komponovat celé album podobně, jako to dělával mykolog a skladatel Václav Hálek. Vyjít si do lesa, naslouchat jaké melodie vydávají jednotlivé houby a na místě to zapisovat do notového papíru. Měl to být původně spíš takový atlas hub. Jenže buď jsem se do lesa nedostal, nebo nic nerostlo, no a hlavně jsem žádné konkrétní melodie z hub neslyšel. Toto Hálkovo nadání mi chybí. Nakonec jsem to celé pojal jako album o houbaření s příběhy, které mne v lese různě napadaly. No a samozřejmě jsem se snažil houbám, o kterých skladby jsou, dát náladu, jakou ve mne vyvolávají.

2. Album je věnováno Miroslavu Smotlachovi, velkému českému mykologovi. Byl to právě tento muž, kdo tě v houbaření nejvíce ovlivnil a kdo ti nejvíce předal?

No to nevím. Spíš mou houbařskou vášeň podnitil a byl takovým mým partnerem, se kterým jsem mohl o houbách dlouze diskutovat a polemizovat. Mnohdy jsme se dokonce pohádali a vjeli si do vlasů. Lásku k mykologii jsem získal ze starých houbařských pohádek.

3. Za jak velkého a zkušeného houbaře se považuješ?

Považuju se za velkého houbaře. Dost možná za jednoho z největších u nás vůbec. Jsem výborný diagnostik a skvěle a rychle určuji. Kdysi jsem uvažoval, zdali si neotevřít vlastní mykologickou poradnu, ale nakonec jsem to zavrhnul. Nedělalo by to dobrou krev a mohlo by to vést k žabomyšší válce s malostranským mykoklubem. Stejně jsem raději v lese, než s lupou u určovacího stolku.

4. Hudebně novinka navazuje na odkaz Lesní hudby, což je vzhledem k tématu docela logické. Přesto mi Houbařské album přijde barevnější a aranžérsky bohatší. Více poloh z Necrosvěta, i když vládne ta funerálně hypnotická. Vnímám to správně?

Asi jo. Tady už není jen les jako takový, ale každá skladba navíc dostává příchuť určité houby, proto ta větší bohatost a rozmanitost. Taky jsem samozřejmě skladatelsky jinde, než před šesti lety.

5. Na skládání nových věcí musíš mít specifickou náladu. Můžeš prozradit jakým stylem se skladby postupně profilovaly? Které vznikly jako první a které jsi složil až jako další a třeba si s nimi ani nepočítal a až pak tě samy překvapily?

Mám pocit, že jako první vzniky Do lesíčka a Noční houbaření, které tak jakoby navazuje na Lesní hudbu. Pak už jsem se začal víc soustředit na jednotlivé druhy hub, snažil se na ně napojit a nechat je působit na svůj jemnocit. Dost jsem se nechával inspirovat obrázky Otto Ušáka.

6. Na albu mám spoustu favoritů, ale úplně nedávno mi naproti vyplula věc Nemocná, která mě v druhé půlce instrumentálně fascinuje až k pocitu, že slyším jakousi myko-avantgardu. Jaká skladba byla pro Tebe největší výzvou ve smyslu nových prvků, které jsi zkusil použít?

Výzvou….nemám pocit, že bych použil až tak nové prvky, ale na mne zcela nejmocněji působí Smotlacha a Pavučinec plyšový. Nemocnou miluji samozřejmě taky. K její vizualizaci si představuji starou střelkyni Rosemarie Fantovou, kterou hrála Alena Karešová v dílu Modrá světla v Majorovi Zemanovi.

7. Skladba Boletus Satanas je zřejmě ta nejmagičtější a nejatmosféričtější z alba. Trošku mi upomíná francouzské galaktické jezdce Blut Aus Nord na svých atmo albech. Připadá mi, že tak vznešenou a atmosféricky napěchovanou věc jsi ještě neudělal.

Hm. Je to pěkná věc. Jako leitmotiv jsem lehce upravil melodii z pochodu Pruská sláva. Je v tom taková jedovatá majestátnost.

9. Na albu se objevuje spoustu houbařských termínů, ale jak je to doopravdy s houbařskou osmičkou?

Záměrně jsem na obalu ve výčtu skladeb osmičku vynechal a čekal jestli to někoho trkne, ale spíš to zas lidi začali považovat za chybu. Za starých časů Karla Kaviny se lidé kolem lesa z pověrčivosti vyhýbali osmičkám, aby nezabloudili v bludné smyčce. Nikdy nechodili do lesa v osmi lidech, nehoubařili v osmém revíru, zastřelit osmiteráka znamenalo rok smůly, osm zakukání kukačky věštilo smrt. Zkrátka se osmičkám vyhýbali, a tak jsem to udělal coby takovou lesnickou hříčku.

10. Hadovce smrduté jsou věnovány hned dvě skladby, proč jsi se takto rozhodl? Je zemřelý Karel Kavina v textu Phallus Impudicus onen známý český botanik?

Je to on. Stejně jako já si rád pochutnával na řízkách z Hadovky. Nejradši bych udělal všechny skladby alba jenom o Hadovce. Od malička mne fascinuje svým pachem chcíplotiny, i tím jak se klube z vajíčkovité pochvy, jak se pak celá výtrusorodá topoří, zašlemovaná smrdutým slizem, no a jak teprve chutná. Mmmmm.

11. Jako Houbový Tomáš jsi ty tím člověkem vedoucím normálního smrtelníka, který doposud nepropadl houbaření, do tajemného lesního světa mykomagie a zvráceností. Podlehl už někdo, kdy jsi ho vzal sebou na houby a ten od té chvíle neumí přestat?

Na houby nikdy nikoho neberu. Do lesa chodívám zásadně sám i za cenu strachu z lesního vraha a zacyklení se v nekonečné smyčce. Nesnáším v lese společnost, sběrače, kteří mne rušej nějakým povídáním si, pískáním a halekáním na lesy.

12. Ti, kteří tě na houbách nepotkali, propadnou mykologii jistě pod vlivem častých poslechů Houbařského alba...

To se nepochybně stalo. Začínám dostávat děkovné dopisy od celých rodin, co tomu zcela díky albu propadly. Je to příjemné.

13. K Houbovému Tomášovi a necrolidovce Do lesíčka jsi udělal videoklipy. Bylo složité vybrat právě tyhle věci, nebo jsi v tom měl jasno? Jak natáčení probíhala, máš z nich nějaké specialitky, které lze prozradit?

Ke klipu Do lesíčka vznikly záběry ještě dřív, než vznikla hudba samotná. Využil jsem oné otrokyně a bachařky, kterou jsem měl v té době zcela ve své moci a nechal ji po lese nahou v holínkách chodit s kárkou. Zpomalené záběry mi pak krásně seděly k vzniklé skladbě. Později jsem obsadil do trojrole skvělého herce Sambara a bylo to. Vzpomínám si, že se na místě prvního natáčení objevila stará paní se psem, prohlížejíc si nahou, tlustou holku a nadšeně obdivovala jaké prý máme krásné kostýmy.

14. Kde se klipy natáčely?

Houbový Tomáš byl natočen v Brdech, kousek od Medového Újezdu během jednoho společného houbaření s Houbovou Marií a Sambarem. Jezdili jsme tam skoro denně a vždy se po několika hodinách houbaření s plnými košíky sešli, v mechu piknikovali a navzájem ochutnávali houbové speciality, které jsme si doma předchozí den udělali. Kdo by chtěl jít po našich stopách, tak natáčecí místo je zde: 49.7577744N, 13.7356919E a natáčecí místa k Do lesíčka jsou tady: 49.9511069N, 14.3818414E a ještě tady: 49.9008172N, 14.1252183E.

15. Budou ještě další, nebo tě už unavují a odrazují různé puritánské reakce?

Já nevím. Láká mne ještě zfilmovat Slinotok. Forenzní výbava, Sázava, slinotok, spermotok, …to by se asi ještě udělat mělo. Mám na to už dokonce herečku, která si chce tyhle tělní toky užít a do natáčení mne vyloženě tlačí. Tak možná na jaře. Jo a vlastně jsem měl v plánu sestříhat nějaké veselé záběry z natáčení. Zapomněl jsem na to, ale asi to do konce roku udělám. Odhalím tam svoji druhou, nervní a silně vzteklou tvář.

16. Na desce je majestátní atmosféra hodně podpořena různými dechovými nástroji. V bookletu se žádný dechový special host neobjevuje, poradil sis s programováním / popřípadě zahráním sám? Každopádně zní velice věrně.

Jsou to samply. Chtěl jsem původně opět zapojit do nahrávání dechů skvělého Berryho Berana, ale tyhle samply zněj opravdu skvěle, tak jsem je v nahrávce nechal.

17. Pokud zůstaneme u bookletu, ten se opravdu povedl. Mám ho radši, než ten psychiatrický. Za úvodní rytinou stojí opět František Štorm a povedly se i fotky Necrokapely z ateliéru. Lilly, pár zmršených preparací. Krása. Vyšlo vše podle představ?

Původní představa byla malinko jiná, ale opět jsem se přesvědčil, že se vyplatí plně důvěřovat Frantovi. Mělo to být původně zcela postaveno na fotkách, které jsem nechal prozíravě udělat již během tvorby alba v českokrumlovském atelieru Seidel, ale to, co mi začal Franta po poslechu pracovního alba posílat, mne opět naprosto rozložilo. Slinotokovou necromuchomůrkou počínaje, ručně vlepeným leporelem, plným dřevorytů imaginárních hub konče. Nevzpomínám si, že bych kdy viděl hezčí obal, ke všemu tak dokonale korespondující s hudebním obsahem.

18. Sestava na albu je už docela podobná jak minule. Dámský vokál je stejný jako na KK ordinačním albu a na něm oceňuji hlavně normální, civilní projev. Dost bylo operetních hudlalek...

Přesně. Hudlanky jsou hnus. Tak jako Houbová Marie nezpívá nikdo. Vždy mi při jejím zpěvu naskakuje husí kůže a vlhnou mi oči. Její hlas oceňoval kdysi i baritonový zpěvák Rudolf Cortés, jehož milenkou kdysi bývala a společně si prozpěvovali na jeho mahagonové jachtě, kterou využívali jako hnízdečko své tajné lásky.

19. Líbí se mi také zvuk z Gummistudia Y. Už dříve jsme se s klukama bavili, že jako jeden z mála u nás nestojíš o to, aby byla nahrávka přeřvaný a stlačený paskvil, ale dynamická a harmonická záležitost. Hodně na tohle dbáš, nebo je to zkrátka tvůj styl a máš to takto nastavené?

Ano, dbám na to a používáme s Pavlem Marcelem jen velice decentní mastering. Chci aby se zvuk masteringem nijak zásadně nezměnit, nezkreslil a aby vše hezky dýchalo. Není potřeba to nijak nařvávat a stlačovat. Volume knoflík má na svém zesíku každej.

20. Prošlo tvé studio v poslední době inovací, nebo spíš jen po různu dokupuješ programy a nástroje, které tě zaujaly?

Nevzpomínám, kdy naposledy došlo k nějaké výrazné inovaci zařízení. Možná to byl naposledy pisoár, instalovanej pod pracovní deskou, abych se nerozptyloval při práci odbíháním. Začínám si teď vyrábět vlastní samply, což by mělo dát novému albu větší barvitost.

21. Máš už představu o dalším necroalbu? Jaké téma bys ještě rád rozvedl a oslavil?

To právě zatím ještě přesně nevím. Toužím opět po velkém koncepčním albu. Chtěl bych udělat temnou detektivku, plnou svérázného vyšetřování. Nechám to uležet. Teď by měl nastat čas pro nové album Kaviar Kavalier.

22. Když se ještě vrátíme k houbám, nesmíme zapomenout na pokrmy, které se z nich dají připravit. Jaký recept tě zatím nejvíce zaujal a do jakých houbařských specialit se nejraději pouštíš?

Nejvíc asi miluju ještě zavřené bedlové, nebo masákové hlavy plněné houbovou nádivkou a zapékáné v troubě, okmínované syrověnky a ryzce opékáné jen na plotně, řízky z hadovky smrduté. Miluju václavky na paprice, všelijaké polívčičky, ale nepohrdnu ani matjesy z pavučince různého, nebo slizáka mazlavého.

23. Do jakých lesů chodíš nejraději houbařit?

Do lesů plných mechových bochánků, do kterých se mohu kdykoliv svalit a pochrupkávat. Do lesů, kde se na malém prostoru rychle mění krajinný charakter, kde se mohu chvíli brodit kalištěm, větřit hárající laně, pár desítek metrů poskočit, prolézt skalami a v březince nasbírat kozáky a křemeňáky, pak se nechat přitáhnout vůní tlející zdechliny až k démonické hadovce smrduté. Mám rád, když během jednoho houbaření zažiju desítky příběhů a naplním svůj košík pestrou chuťovou směsí. Naopak nesnáším houbové žně, kdy pro samé sběračství, ohýbání zad a opakované vyprazdňování košů do vozu není čas uživat si tu magii kolem.

24. Co osobní zkušenosti s holubinkou vrhavkou, jsou?

No jistě. Zvracení a dávení nahrané do Vrhavky je opravdu autentické a vyvolané houbou Russula emetica. Stejně jako na posledním KK je Helium nazpívané nadýcháváním s heliové bomby, je dávení nahráno ve skutečné, trýznivé otravě.

25. Jě některá z hub, která se nakonec na Houbařské album nevešla a jejíž příběh budeš chtít ještě v budoucnu povědět?

Vše ukáže čas. Najde-li dílko mé příznivého přijetí, vydám brzo album druhé patnáctky obecných hub a setkám-li se pak s dalším porozuměním, uveřejním postupně po stovkách všechny naše vyšší houby, takže se během let dostane české mykologii obrovského koncepčního díla, jež nemá nikde obdoby a je jistě zbožným přáním každého opravdového mykologa a milovníka mé hudby.

26. Díky Tome za oslavné mykoalbum a tento rozhovor.

Je krásné. Díky za fundované dotazy.