Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj do Kopřivnice! Vaše pětiskladbová Nekologie je venku, putuje prostorem, za sebe musím říct, že funguje a má co říct. Jaké jsou prozatímní ohlasy a spokojenost okolí?

Bugy: Ahoj! Album je venku jen měsíc a teprve se pomalu dostává mezi lidi, ale už máme pár pozitivních reakcí, což samozřejmě potěší. Kazety jsme posílali i do USA nebo UK a to mě překvapilo!

Koci: Já osobně zatím vnímám spíše pozitivní ohlasy. Celou desku jsme chystali poměrně dlouho, takže lidé v okolí už netrpělivě očekávali s čím nakonec vyjdeme ven. Nejsem si jistý jestli čekali až takové zasněné úlety, ale snad je z toho cítit, že jsme se snažili. Jinak mí rodiče tu desku mají v autě a říkali, že je to moc pěkné.

Nahrávka vyšla pouze digitálně a na kazetách v omezeném nákladu. U toho také zůstane, nebo se budete snažit posunout to na další úroveň, ať už bude jakákoliv?

Bugy: Dost nás zaskočilo, že celý náklad zelených kazet byl během tří týdnů pryč, ale už k nám míří další várka, tentokrát to bude červená edice, opět třiceti kousků. Neváhejte! Digitální formát se taky docela stahuje, na poměry té naší lokální podivnosti je to slušná jízda, řekl bych. Já jsem analogový fetišista s potřebou fyzického nosiče a malá edice kazet je cenově velmi dostupná, proto jsme zvolili tento formát. Kazety objednal Sedlo, grafické práce, tisk obalu a nálepek zajistil Koci a já s Maruškou jsme to celé zkompletovali. Byla to příjemná prácička. Horší bylo všechny kazety nahrát. Dělal jsem to po večerech na svém milovaném decku. Zajímavostí je, že obě strany kazety obsahují kompletní album od začátku do konce. Prostě nemusíš v půlce filmu otáčet kazetu. Je to geniální, sám jsem to vymyslel a sám si to odpracoval, hehe. Desky jsou nákladné a my málo sebevědomí.

Koci: Ta kazeta je spíše takový fetiš pro sběratele. Ani jsem nečekal, že se vůbec něco prodá. V dnešní době je pro mě osobně zásadní digitální distribuce (Spotify, Deezer atd.). Jde nám o to, aby se ta hudba dostala k co nejvíce lidem, kteří si ji budou chtít pustit.

Vznik formace je popsán poměrně jasně, začínalo se nadvakrát…

Bugy: Ano, první sestava s kytaristou Radkem Francem a MC Ondřejem Zapletalem fungovala zhruba rok, pak se staly dvě nešťastné události, které nás donutily začít komponovat doma v obýváku. S kytarou to doma nešlo a nový sound vznikal čistě na elektronických základech, chtěli jsme to mít co nejjednodušší. Postupně jsme ale přece jen cítili, že živé nástroje nám chybí a nahráli do Nekologie bicí Toma Neuwertha, basu Lukáše Sedláčka a pozouny Martina Galii, skvělých kopřivnických hudebníků a kámošů. Hoši, děkujem! No, a protože já jsem ujetý na zpěvačky a chybělo mi v Nekole jakési drobné poselství, jako třešničku na dortu jsme oslovili Marušku a já napsal pár veršovánek, ovlivněn knížečkou Jana Vodňanského „Důvěrná sdělení“. „Všechno jsou jen atomy, ostatní jsou fantomy“ jsou jeho rýmy a od těch jsem se odpíchl…

Koci: Původně jsme začínali více jako kapela. Pěkně se zpěvákem a kytarou. Tolik jsme si nehráli s instrumentacema, zato jsme měli parádní dekadentní texty Ondry Zapletala. Bez něj už to v tomhle soundu nemělo smysl, tak jsme museli začít znovu hledat zvuk.

Když si pustím starší song Široko, je temnější, těžší, spíš downtempo style... Ten posun je zjevný, Nekologie je prostorovější, otevřenější…

Bugy: To je tím, že Široko jsme dělali v jiné sestavě, že jo...

Koci: Široko je z toho období, kdy jsme zkoušeli a tvořili ve zkušebně jako kapela. Nekologie je výsledek toho, že jsme se na skoro dva roky zavřeli do obýváku a tam to celé “komponovali” na Bugyho audio systému. Pěkně potichoučku.

Tématicky a pocitově by měla se pohybuje na území lidé - země - vesmír, což samozřejmě zabírá širokou škálu možností a výkladů. Nejen vaše, ale i posluchačova představivost jede na plné obrátky... Myslím, že Nekologie byla od začátku tou nahrávkou, co by měla umět probudit fantazii a dát jí nové podněty…

Bugy: V podstatě sis odpověděl sám. Fantazie a emoce, to je Nekologie.

Další věta ve spojení s vámi, co mě zaujala - Když stroje začnou vyprávět příběhy...

Bugy: Tak to je pro Kociho, taky by mě to zajímalo, hehe.

Koci: V prvopočátcích jsme hodně používali analogové krabičky a různé synťáky. Ve zkušebně jsme pak s nimi jamovali a bavili se tím jaké to vytváří zvuky. Přišlo mi to tenkrát, že ty věci vlastně hrály a vyprávěly příběhy samy.

Stylově bych se vás nebál označit jako alternativní elektroniku s přesahy. Počítám ale, že zrovna podobný typ hudby na styly příliš nehledí a žije těmi pocity...

Bugy: Nekologie stojí na elektronických základech, patra tvoří akustické nástroje a střechu zpěv. Uvnitř přebývá disco, folk i pravá česká dechovka. A škvírama dovnitř fouká všudypřítomná psychedelie, té se nedá zbavit.

A ještě jedna pocitovka... V hudbě Neokologie je naděje spojující pozemskou těžkost s lehkostí za obzorem, s vesmírným brouzdáním...

Bugy: Nekologie je koncepční album. Může vzbuzovat existenciální otázky. Poslech na vlastní nebezpečí.

Do hudby je použito i několik úryvků z filmů. Z jakých jste čerpali?

Bugy: Použili jsme samply z terapeutických sezení Stanislava Grofa, z „Osady Havranů“, z pohádky „O zlaté rybce“ a z vynikající rozhlasové série „Chromý jelen“ s fenomenálním Ladislavem Mrkvičkou.

Koci: Hodně věcí je prostě věc absolutní náhody. Třeba ta pohádka o rybce v Lodivodech. To je nasamplováno z nějaké audio kazety pro děti. Prostě jsme si ji náhodně pustili někde uprostřed a tam byla zrovna ta část. A ano - jsou tam úryvky z vynikající audioknihy Chromý jelen, Osada havranů a samply Stanislava Grofa z filmu Hledá se toxin X.

V Kouři z dýmky to díky úryvkům dodává skladbě až šamanský rozměr...

Bugy: Přesně tak.

Koci: Jo to byl záměr, v té době jsem právě ujížděl na Chromém jelenovi. Strašně mě zaujaly ty zvířecí archetypy, které se často zjevují lidem, kteří mají nějaký mystický zážitek. Potřeboval jsem to tam dostat.

Nekologie vyšla pod hlavičkou Kachnička Entertainment, šlo by tuhle vaši domácí firmičku krátce představit?

Bugy: Kachnička Entertainment je vydavatelský projekt Lukáše Sedlo Sedláčka, který nám na Nekologii nahrál baskytaru, brblal u toho něco ve smyslu „Co je to za přiblblé diskopičoviny, já tomu vůbec nerozumím“, ale nakonec se připlazil s nabídkou velkého byznysu, není tak hloupý jak vypadá a samozřejmě v nás cítí silný potenciál. Musím říct, že nás překvapil, pohybuje se totiž spíš v metalových vodách a na územích extrémního bizáru, musely v tom tedy být jedině prachy. Vydává desky kapel jako Drutty, Marbulínkova sestřička s nejmilejší drubeží, Zahrádkáři a podobně. Je to srdcař, nadšenec, kámoš a oblíbený společník s kytarou a se zásobou historek, bonmotů, encyklopedických hudebních informací, sběratel filmových hlášek a písní se čtyřiceti slokami, které si všechny pamatuje. Kopřivnický Vláďa Menšík. No, snad jsem tu firmičku popsal srozumitelně...

Koci: Je to label našeho kamaráda Sedla u kterého zkoušíme a který nám celou dobu pomáhal s nahráváním a baskytarou. V podstatě ten label založil, aby mohl vydávat věci svého projektu Drutty, ale občas se smiluje i nad hipsterama jako jsme my. Podle mě Kachnička krásně vystihuje celou tu různorodost Kopřivnické scény. Je to strašně pestré - na jedné straně Drutty a pak třeba veselí Zahrádkáři. Strašně mě to baví.

Na obalu je fotka rybáře. Co by měla znázorňovat? Že by čekal na rybku zvláštní, jako třeba ve skladbě Lodivody?

Bugy: Jezero v podzimním oparu, uprostřed vymeditovaný rybář po pás ve vodě, kolem ticho, jen lehký větřík občas čeří hladinu…

Koci: Je to stará fotka, kterou Bugy kdysi udělal na Větřkovické přehradě. Přesně nám sedla na skladbu Lodivody a podle mě celkem dobře vystihuje celou atmosféru alba. Je to takové zamlžené, zasněné a divné.

Jako fanouška elektronické hudby mě zajímá, odkud jste čerpali inspiraci? Kde jsou ty pravé zdroje a vlivy kapely Nekola po této stránce?

Bugy: Já začal v roce 1985 na metalu, padesátá kopie Megadeath na emgetonce byl vrchol mého kulturního prožívání. Od Pretty Maids přes W.A.S.P., Ozzyho a Kinga Diamonda po Celtic Frost, Nuclear Assault, S.D.I., Protector a Living Death. Hafo metalu. Někdy v té době mi kámoš nahrál Zoolook od Jarreho, to jsem si tehdá sedl na prdel. A pak už to jelo v těsném závěsu: The Cure, Sisters of Mercy, Siouxsie, Cocteau Twins, Clan of Xymox a samozřejmě Depešáci. Já byl depešák jak řemen, dodnes mám průkaz pražského fanklubu, hehe. Neměl jsem problém jet paralelně metálek i elektroniku nebo gotiku a mám to tak v podstatě dodnes. Devin Townsend vedle George Michaela a Underworld, Recoil vedle Sade a Blonde Redhead – no problem. Poslední roky ale jedu spíš na jazzu a zkoumám hudební historii. Čím víc LP desek mám, tím víc mám pocit, že nic neznám. Hudba mi v bytě hraje nonstop, bez ní mám absťák. Všechny prachy do desek.

Koci: Mě pořád nepřestává bavit Pablo Bolivar. Je to neskutečné atmosférické deep elektro, pěkně poctivě budované odspoda. Ten člověk je vystudovaný zvukový inženýr a je to fakt znát. Tady jsme se hodně inspiroval, že atmosféra je na prvním místě. Hodně mě pak baví takové ty elektro klasiky, hlavně pak to období okolo roku 2000. Všechno se ještě tenkrát muselo dělat poctivě analogově takže Lemongrass, Olive, Chicane, Fluke, Tosca, Aural Float a miliony dalších. Z retro věcí pak první deska Arthura Verocaie, neskutečný masterpiece. Geniální skladatel, pěkně s orchestrem. To se nikdy nemůže oposlouchat.

V jakých kapelách vedle Nekola v současnosti působíte? Počítám, že někdo z členů prošel i hudebním studiem a vzděláním…

Bugy: Momentálně se věnuju jen Nekole, občas na přání zahostuju na klarinet nebo na synťák v nějaké kopřivnické grupě. Mám za sebou Údery Údy, Něco jiného nezávislého, Mahoňadro, Nieriku, Milano, Drutty… Kromě čtyř let na klarinet v hudebce žádné hudební vzdělání nemám. Já nemám vlastně žádné vzdělání, jsem manuálné nepoužitelný, na kompu umím jen stáhnout poštu a na autě vyměnit vodu do ostřikovače. Zbývají mi jen ty emoce a fantazie.

Koci: Já osobně nikde nepůsobím, ale mám ještě svůj projekt Karel Nekola, pod kterým jsem hrával dříve sám. Osobně žádné hudební vzdělání nemám, prostě jsem koupil Ableton a začal se v tom nějak hrabat. Zpětně zjišťuju, že docela naivně. Naštěstí jsme kolem sebe vždy měl dost skutečně talentovaných lidí, kteří mi vždy nějak pomohli a posunuli mě dopředu. Celkový zvuk pak hodně posunul Dan Václavek, který dělal finální master. To je neskutečný borec.

Asi jsem se mohl zeptat dřív, ale proč vlastně Nekola?

Bugy: Proč Nekola, Koci?

Koci: Karel Nekola je skutečné jméno Široka z rychlých šípů. V dětství jsem se strašně bál té černobílé verze, kterou hrál Jan Tříska v takovém tom seriálu. Nějak mi to dodnes utkvělo v hlavě.

Sledujete domácí scénu, chodíte na koncerty? Jaká domácí kapela vás v poslední době zaujala?

Bugy: Ale jo, snažím se udržet si jakýstakýs přehled…..Z elektroniky mám rád Floexe a Dickolsona, miluju Kyklos Galaktikos a WWW, B4 a tydle věci. Z kytar Ravelin 7, Madebythefire, OTK, Acute Dose, ze zpěvaček Janu Kirshner, Dusilku, Palmu… Na koncerty chodím do Galerie Galaxie a Vily Machů v Kopřivnici, pořádá je Marek Horyna a Radek Franc, přivezli k nám spoustu parádních kapel a projektů, s tím si vystačím, mě už nikdo jinam nedostane. Starý chuj…

Koci: Z českých věcí mě strašně baví Smeti. To je parádní atmosférické elektro. A pak HRTL ze stejné stáje to, je taky dobrý démon. Jinak Tomáš Slunský a lidi okolo labelu Gin & Platonic do toho neskutečně buší.

Co vlastní koncerty? Zaznamenal jsem, že pilně cvičíte Nekologii i pro živé hraní. Rýsují se nějaké akce?

Bugy: Teď, 15.12. , překvapivě v Galerii Galaxie. Hrajeme svůj první a zatím jediný koncert. Buď to bude fiasko nebo čirý sukces. Podle toho se zařídíme dál.

Asi je ještě brzo, přesto... nějaké náměty na další materiál a pohyb v hlavách a nové skladatelské výzvy?

Bugy: Mám miliardu nápadů a už se nemůžu dočkat až na to zase vlítnem!

Koci: Moc se těším na nové věci. Už jsem se trochu naučil, jak věci chodí, takže by to mohla být zase zajímavost. Už teď bych řekl že můžeme slíbit, že to bude naprosto jiné než teď.