Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Lukáši, na úvod zcela klasická otázka. Prozradíš pro čtenáře, kteří se zatím s kapelou Mawataki nesetkali, něco z historie kapely, vaše hudební směřování a případně i poselství, které se snažíte předat svým fanouškům?

Kapela Mawataki vznikla v roce 2002 z pozůstatků její mateřské kapely System Against Nuclear Technological Anarchy (S.A.N.T.A.), která hrála od roku 1998. Tehdejšími zakládajícími členy byl Petr Novotný (alias Santa), Víťa Musil (alias Stigma), Lukáš Dočkal (alias Sick) a Zdenek Doležel. S.A.N.T.A. hrála klasický old school hardcore s punkem, ovšem ozvláštněný něčím jiným a novým. Stejná filosofie se přenesla později i do kapely Mawataki, kterou zakládali bývalí členové Santy (Sick, Lojda, Munky, Rosťa). Vždy jsme chtěli dělat něco, co nikdo jiný nedělá, odlišit se něčím novým, netradičním a překvapovat lidi. Proto se naše experimentování občas neshledávalo s velkým ohlasem a zájmem fanoušků. Myslím, že jsem se vydali na složitou cestu…

Naše poselství je dáno peruánským spisovatelem jménem MarioVargas Llosa, který říká, že hudba musí žít svobodně a stále se střetávat s různými vlivy. To ji oživuje a obnovuje, umožňuje to její vývoj a přizpůsobení se neustávajícímu toku života.

Kapela MAWATAKI tíhne k etnické hudbě, proto se snažíme vměstnávat do svých skladeb nástroje národů a společenstev lidí různých etnik. Svým celkovým pojetím stylu dáváme najevo soudržnost s lidmi, jež uctívají přírodu a právo na životní prostor.

Zdeněk s Rosťou za kytarami, Gufík za vším možným a ty s baskytarou jste v kapele od počátků. Občas se ale mění obsazení na postu bubeníka (zatím poslední změnou byl odchod Paola). Čím to? Kdo nahrál bicí na Vlastním světě?

Je pravda, že už od dob Santy neustále řešíme problémy s bubeníky. Za těch dvanáct let jsme jich vystřídali asi šest, což je zhruba jeden bubeník na dva roky. Asi tady nemusím psát, jak je pro kapelu těžká a zdlouhavá výměna bubeníka, která ji zastaví v jejím dalším rozvoji. Bohužel jsme se tomu nevyhnuli a byli jsme na rozdíl od jiných kapel neustále brzděni těmito změnami.

Paolo odešel po vzájemné domluvě. Bicí na Vlastním světě nahrál ještě on. Postupem času zjistil, že ho naše hudba nenaplňuje, a že si potřebuje dát pauzu.

No a samozřejmě se nemůžu nezeptat na výměnu zpěváka. Proč k ní došlo?

No a jsme opět u toho. Myslím, že výměna kytary nebo baskytary není pro kapelu tak bolestivá jako výměna bubeníka nebo zpěváka, protože ten utváří celkový dojem kapely a to nemluvím o textech. Lojda měl v době, kdy odcházel, problémy s prací a nestíhal zkoušky a koncerty. To jsme si nemohli dovolit, protože jsme prošli nedávnou změnou bubeníka a chtěli jsme se pohnout v našem vývoji někam dál. To vždy vyžaduje 100% přístup od všech členů. Vzájemně jsme se domluvili na odchodu a zároveň začali hledat náhradu. Bohužel asi po roce jsme se dozvěděli, že Lojda začal zpívat s jinou kapelou Cry of Ares, což mně osobně hodně mrzí.

Řekl bych, že Lojda patřil k tváři Mawataki a různí fanoušci mohli na jeho odchod reagovat různě. Jaké byly ohlasy? Jak se Víťa zapojil do kolektivu? Vzájemná spolupráce šlape v pohodě?

Určitě! Lojda patřil a stále patří do našeho kmene, i když už s námi nezpívá. Lojdův hlas a texty byly originální a my z něj neustále čerpáme nápady. Máš pravdu v tom, že dost lidí nás po prvním poslechu odsoudilo. Já jsem jim říkal, že Víťa není Lojda, že nemůžou čekat to samé. Vždycky to chce čas a hlavně nedělat ukvapené závěry. Víťa byl od začátku maximálně zapálený pro věc a jeho přístup a zájem o kapelu byl stoprocentní. Vztahy v kapele jsou pro nás velice důležité a Víťa zapadnul skvěle. I výměnu zpěváka jsme považovali za další součást našeho experimentování a Víťa se žádných experimentů nebojí, spolupráce funguje bezvadně. Vždy je to o lidech…

Máte za sebou první profesionální nahrávku. Jak jste si užívali nahrávání a všechny práce okolo? Panovala spíš nervozita z neznámého, nebo jste zcela uvolněně prožívali vše od začátku do konce?

Popravdě řečeno to bylo naše už třetí nahrávání ve studiu Ch-records, takže jsme věděli do čeho jdeme a co nás čeká. Proto jsme se rozhodli udělat předprodukční nahrávku našich věcí, s kterou nám pomohli naši kamarádi z kapely Free Tibet. Měli jsme potom dost času vychytat všechny nedostatky a namyslet si kytarové a zpěvové aranže, abychom ušetřili drahocenný čas ve studiu. Spousta jiných věcí vznikala improvizací ve studiu viz. píseň Wakantanka, která se opravdu hodně povedla, a která nebyla vůbec v plánu.

Chtěli jsme tu nahrávku ozvláštnit co nejvíce etnickými nástroji a to byla hlavně Gufova parketa. Mnoho lidí to neví, ale na nahrávce zní vedle mandoliny, didgeridoo i takové nástroje jako bodran, koncovka, brač nebo tibetská mísa. V takovém duchu se neslo i celé nahrávání této desky a nadšení z výsledku bylo velké. Je pravda, že některé věci bychom dnes udělali jinak, ale po bitvě je každá generál, že?

Takže zatím panuje stále poklidná spokojenost z hotového díla? Nebo už se vám líhnou nové nápady, skládáte nové skladby?

Jasně, že jsme spokojení. Vždyť je to naše první oficiálně vydané CD u Cecek rec. Po nedávné výměně dalšího bubeníka (Vašek, ex Rats in the Dark) jsme se okamžitě pustili do nových věcí. Zatím máme dvě hotové, ale pracuje se na dalších a v blízké době bychom chtěli nahrát a vydat další nové album.

Jsou pro vás důležité texty v češtině? Jde hlavně o to předat něco fanouškům? Co konkrétně?

Texty jsou pro nás velice důležité, také proto zpíváme v češtině, aby lidé rozuměli tomu, co jim chceme sdělit. Texty ale musí korespondovat s muzikou, která dotváří atmosféru a náladu. Při skládání se snažíme, aby každá píseň byla jakýmsi příběhem, ve kterém se odehrávají různé zápletky a akce. Vnímavý posluchač by měl pochopit, jakou náladou na něj muzika působí. Možná proto se zdá být naše muzika některým lidem až příliš složitá. Texty vyjadřují naše momentální nálady, stavy okolních věcí a světa, dotýkají se ekologických témat, životních příběhů lidí. To vše je skryto v různých metaforách. Texty nejsou skládány formou básní, ale spíš formou heslovitých vyjádření.

O Tobě z mnoha koncertů vím, že si každé vystoupení hodně užíváš. Máš rád kontakt s fanoušky nebo prostě sám v sobě prožíváš hudbu a živé vystupování dost intenzivně? Co vůbec pro Tebe v každodenním běhu znamená hudba?

Je pravda, že koncertování je pro mě velice důležité a snažím se ho dost intenzivně prožívat, má to své důvody. Je to pro mě zásadní věc při dělání muziky. Nemám rád našperkované nahrávky, které Tě zahltí hráčskou virtuozitou a dokonalým zvukem. Myslím, že pouze živé hraní má opravdu vypovídací hodnotu o kapele. Vedle hráčských schopností můžeš vnímat spoustu věcí kolem, jako energii jednotlivých hráčů, styl prožívání a vcítění se do vlastní muziky, které teprve dotváří celou atmosféru živého vystoupení. Baví mě sledovat kapely a vnímat, jak si hrají s posluchači. Pokud lidem otevřeš při hraní duši, pak to okamžitě vycítí a koncert má velkou šanci na úspěch. Je to poznatek, který jsem si odnesl ze svého působení na divadelních prknech.

Na hudbě si cením převážně nálad, pocitů a osobní svobody, které nám předává. Nemusí to být vždy pouze pozitivní pocity a o to jde. Hudba nás může povznášet, ale i naopak potápět.

Jak to celé funguje dohromady se zaměstnáním a rodinou? Prozradím na Tebe, že jsi učitel na základní škole. Jak to nesou kolegové a jaké jsou reakce žáků? Ví to vůbec o Tobě?

Mám úžasnou manželku, která mě od začátků v mém hraní podporuje a spoustu věcí ohledně naší hudby se mnou probírá. Je to náš největší kritik a je zajímavé, že po každém koncertě přijde s novou velice konstruktivní připomínkou. A to je super…

Na základní škole se o mém působení v kapele ví a koneckonců já se tím netajím. Pokud má některý z žáků přímou otázku na naši kapelu, rád jim odpovím. Je příjemný vidět, jak se moji žáci při koncertě svíjejí pod pódiem a snaží se nás podpořit. Člověk je zná hlavně z pozice učitele. Vždy po koncertě za nimi přijdu a osobně jim poděkuji, protože mě to opravdu těší. Samozřejmě, že naše muzika není žádný mainstream. Lidem, kteří se v této hudbě nepohybují ani nemá cena vysvětlovat o čem ta hudba je. Oni to prostě nepochopí, protože slyší pouze rachot. Zajímavé je to, že naším největší fanouškem, který jezdí s námi na koncerty a zajímá se o dění v kapele, je můj táta Jiří Dočkal, který mimochodem vystudoval hru na violu na konzervatoři. Je to o tom, jestli chceš být přístupný všem žánrům nebo máš klapky na očích.

Vrátím se ještě k hudbě Mawataki. Už jsem zmínil vašeho člena Gufíka, který hraje především na didgeridoo a mandolínu a přináší tak do kapely úplně jiné přístupy. Jestli mě paměť neklame, kdysi jste experimentovali i s flétnou a ženskou členkou kapely. Máte do budoucna podobné ambice, nebo je to už uzavřená kapitola?

Ano, dříve s námi vystupovala zpěvačka Petra a hrála na flétnu. V té době jsme se dokonce pohybovali na hraně doom metalu a využívali jsme i housle. Nebráníme se ničemu. Asi před čtrnácti dny, po udělání nové písně, jsem klukům řekl, že by se tam hodil ženský zpěv. Doufám, že si to při nahrávání prosadím, protože domluva v šesti lidech je někdy složitá a navíc každý máme jiné hudební vnímání a posloucháme jinou hudbu. V současné době se snažíme s Gufou zapojit do naší hudby i irskou flétnu. S každým novým nástrojem se nám otevírají nekonečné obzory hudby a toho by byla přece škoda nevyužít.

Čeká nás jaro a léto – máte už nějaké hudební plány či přání, kde byste rádi vystupovali? Snažíte se dostat po celé republice nebo se spokojíte s vystupování v okolí?

Máme nasmlouvané koncerty až do srpna a pak se uvidí. Jsou to různé festivaly a koncerty převážně po Moravě. Pokud se zadaří, tak se v červnu podíváme i do zahraničí, ale to je zatím v jednání.

Lukáši, díky moc za rozhovor. Přeju kapele Mawataki hodně zdaru v další práci a spoustu vydařených vystoupení. Máš-li ještě něco na srdci, co bys rád vzkázal čtenářům Innocence, máš možnost právě teď – ven s tím :-)

Čtenářům chci hlavně říct, aby neseděli u obrazovky počítače a chodili, jezdili na živé koncerty českých kapel, protože kluby jsou čím dál prázdnější a na živé hraní už skoro nikdo nechodí. Přitom v České republice je celá řada velice kvalitních kapel, které snesou srovnání s těmi cizími. Díky a howgh…