Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím celou kapelu. Dnešní rozhovor začnu nehudebně, ale o to důležitější bude ona událost. Na svět se chystá další malý Hajda, takže předně blahopřeju velmi. Už máte rozmyšleno, na jaký nástroj se začne mrňous učit? Budete se vůbec snažit vést ho (ji) hudební cestou nebo před ním vše zatajíte a učiníte z něj vrcholného manažera? :-)

Hanka: Ahoj. Na svět se chystá malý Hajda a já řeším, jak zvládnout každý den dvouletého divocha, své stále namáhavější těhotenství, péči o domácnost, chození do práce a pokusy o skládání nové muziky. Až se Toník narodí, budu řešit, aby byl zdravý a abych nějak přežila totální nevyspání. A teprve potom, tak kolem třetího roku věku, se ho pokusím někam nasměrovat podle toho, k čemu bude tíhnout. Například Vojtíšek miluje pohyb, jeho vrcholným zážitkem jsou opičí dráhy v tělocvičně. :) Ale pokud bude chtít hrát na hudební nástroj nebo malovat, nebudu mu bránit. Budu se oba kluky snažit v jejich počínání podpořit. Zatím je ale ještě na podobné úvahy čas.

Jak se dá zvládat rodina a kapela dohromady, zvlášť když v ní působí oba manželé? A jak to zvládají ostatní členové? Asi není tak jednoduché sejít se v kompletním počtu na zkoušce...

Hanka: Kdo to nezažil, nemůže vůbec pochopit, jak je to náročné. Což míním jako konstatování, nestěžuji si, takhle jsem to chtěla. Se dvěma dětmi to bude ještě větší „maso“. :)  Naštěstí mám velkou podporu své rodiny, především mamky a ségry, občas se zapojí i můj táta a Radkovi rodiče (bohužel nebydlí s námi v Ostravě, takže často vyjíždíme za nimi a užíváme si u nich komfort a pohodlíčko).

Je pravda, že ne vždy se sejdeme všichni na zkoušce, každý z nás je jen člověk, pronásledují nás pracovní a rodinné povinnosti, nemoci apod. Ale když už se sejdeme, stojí to zato.

Jak se tohle všechno slučuje s podmínkami u Season Of Mist? Přece jenom jste se posunuli z českého undergroundu do trochu jiného světa. Netlačí na vás label třebas ohledně další desky nebo zahraničního turné? Chystá se nějaké?

Radek: Turné? Kéž by label tlačil… S odstupem času musím říct, že naše očekávání bylo v tomto směru daleko větší. Bohužel ani taková relativně velká firma nemá žádné páky na to, aby se tě ujal nějaký solidní promotér. Několik jich oslovili, ale bez úspěchu. Každý den jim píše a volá tolik kapel, že je asi nějaká neznámá východoevropská banda, byť s dobrými recenzemi a SOM za zády, vůbec netankuje… Na další desku se nespěchá, žádný termín nemáme, takže pohoda. Příští rok to vzhledem k našim rodinným poměrům rozhodně nebude. :)

Zkusili byste srovnat „svět“ našich vydavatelství versus velký zahraniční label? Co všechno je jinak, lepší, horší,...?

Radek: Nevím, jestli se to dá srovnávat, je to jiný svět. Tuzemský label ti tu vydá desku, rozpošle pár promáčů do těch několika málo českých a slovenských časopisů a e-zinů a tím to skončilo. Season Of Mist, i když je to v podstatě pořád underground, je firma, která šlape jako mašina. Pracuje tam spousta lidí a každý má svoji funkci – někdo se stará o chod firmy, jiný o marketing, další má na starost grafiku, jiný zase webovky atd. atd. Takže když jsme před rokem podepsali smlouvu, okamžitě nás úkolovali, co musíme udělat, jak a dokdy. Ze začátku jsme z toho byli docela vyplašení. :) Vydání desky bylo naplánované na 17. ledna, takže zhruba v půlce prosince začali makat na promotion. Najednou nám chodily tuny recenzí a  rozhovorů z celého světa. Musím se přiznat, že před prvním telefonickým rozhovorem v angličtině (byl tuším do nějakého portugalského časáku) jsem měl docela sevřené půlky. :) Po dvou měsících už jsme s Hankou mleli z posledního, protože náš volný čas neexistoval a po příchodu z práce byly jen rozhovory a rozhovory, docela psycho. Koncem března už to šílenství naštěstí opadlo a byl klid. Rozjela se promotion pro další kapely a tím to pro nás ze strany firmy skončilo. Samozřejmě doteď komunikujeme, cokoliv potřebujeme, je z jejich strany briskně vyřešeno, ale už nejsme v „první frontové linii“. Teď jsme například pracovali na tom, aby náš klip Skryj hlavu do dlaní byl krom YouTube dostupný také přes iTunes…

Možná bych se ještě zeptal (ve světle onoho typicky českého „úspěch nebývá odpuštěn“), jestli jste se setkali i s nějakou negativní reakcí ze strany české scény na váš podpis u SoM?

Hanka: Mám takový pocit, že česká kritika nás nikterak nešetřila. Možná už jsme na scéně moc dlouho, možná nás někteří kritici nemají rádi. Nevím. Mnohé kritiky byly zajímavě napsané, valná většina pozitivní (v zahraničí snad jen ty pozitivní), občas někdo tzv. hledal mouchy. Ale tak to prostě je. A jestli je vůči nám někdo negativně kritický z důvodu, který v otázce zmiňuješ? Je to možné. Všichni víme, že typickým rysem české povahy je právě závist. A často se k mým uším donesou neuvěřitelné drby a nesmysly týkající se SSOGE. Pouštím je jedním uchem dovnitř, druhým ven. Čím více je na Tebe vidět, tím spíše musíš s takovými reakcemi počítat. Jednou za měsíc se sejít na zkušebně a pak jít do hospody a pomlouvat ty druhé, to umí každý. Ale dnes je to jen o jednom: Co si sám neuděláš, to nemáš.

No a jdeme se podívat na Návaz, jak jinak. Reakce na vaši aktuální desku jsem v naší domovině sledoval celkem pečlivě a diplomaticky napsáno, by se vše dalo shrnout jako „rozporuplné“. Objevil jsem ohlasy nadšené (ať už upřímné či nikoliv), takové nejisté a občasně i dost rozhořčené. Tak už to ale chodí – jak jste vy vnímali přijetí alba Návaz a jak se na to díváte teď, s odstupem téměř roku?

Radek: Ohledně tuzemska jsem si nedělal žádné iluze. Předem jsem varoval lidi v kapele, že nás nikdo šetřit nebude a tak se taky stalo. Doby nekritického přijetí až adorace našich počinů v devadesátých letech už jsou dávno pryč. :) Řeknu to tak – jsou lidé, jejichž názoru si vážím, a i kdyby na nás nenechali nit suchou, hluboce se zamyslím. Pokud ale někdo napíše recenzi v tom smyslu, že od nás čekal něco jiného, že jsme „vyměkli“ nebo podobnou blbost, je to jeho problém. :) K tomu přijetí – jak už jsem říkal, reckama nás “Sízni“ zásobovali od prosince, kdy rozjeli promotion, a je příjemné říci, že naprostá většina byla hodně pozitivní. Takže tuzemské ohlasy o měsíc a půl později už jsme vnímali docela s rezervou. A co si budeme povídat – pokud máš krásnou recku v MetalHammeru nebo RockHardu, už si těch pár zapšklých komentářů v českých internetových zinech až zas tak nebereš… :)

Další otázka je nejspíš pro Radka jako služebně nejstaršího – jak vidíš Návaz ve světle předchozích alb? Nemyslím tím srovnání lepší x horší, ale spíš zhodnocení vašeho hudebního vývoje, obsažené myšlenky, směřování kapely...

Radek: Asi tak – na rozdíl od kapel, které se muzikou živí a jsou tedy nějakým způsobem závislé na prodejních číslech a přízni fanoušků, tyto věci řešit nemusíme. Od začátku si jdeme svou cestou, děláme, co se nám líbí, a muzikou se bavíme. Fascinuje mě, když nějaký muzikant v rozhovoru k nové desce zasvěceně popisuje, jaká bude ta další. Tohle u nás nehrozí. Vždycky je to od začátku dobrodružství s naprosto neznámým koncem. :) Záleží na momentálním rozpoložení, chemii v kapele…

A při skládání Návazu tomu bylo podobně. Vznikla nejepičtější sajlentovská deska, navíc první celá v češtině. Po albu Relic Dances jsme si řekli jen jedno – že by bylo zbytečné udělat Relic Dances II. :) A pak už to šlo samospádem. Skládali jsme, debatovali, scházeli se s producentem Tomášem Kočkem, poprvé v historii sajlentů pečlivě připravili předprodukci… Každý přiložil ruku k dílu. Někdo míň, někdo víc, ale to není podstatné. Návaz je naše nejmladší dítě. Milujeme ho, možná až nekriticky, ale jinak to nejde. :) A pokud bys rád věděl, jaká bude další deska, můžu říct jen jedno – nechceme natočit Návaz II. :) Ale jestli bude tvrdší nebo měkčí, víc nebo míň metal, to je zatím ve hvězdách. Každopádně se na to moc těšíme…

Čím víc Návaz poslouchám, tím víc mám dojem, že jste se posunuli k nejtypičtějšímu českému žánru – baladě. Ať se podíváme do historie, k Máchovi, Erbenovi, nebo se přesuneme k současným Nohavicovým písničkám, vším se linou baladické náměty a taková ta naše posmutnělá lyrika. Dá se na Návaz dívat i v tomto duchu?

Hanka: Zajímavý postřeh. :) Máš pravdu. K doom metalu se prostě balada hodí. Například Samodiva je balada jak vyšitá. Dokonce bych se opovážila povýšit ji na erotickou baladu. :)  Erben se sice asi otáčí v hrobě, ale tak to cítím a jsem ráda, že naše písničky podobně působí i na Tebe. SSOGE mají rádi posmutnělost a melancholii, ale takovou tu příjemnou, ve které si rád hovíš. :)

Samostatnou kapitolou alba jsou texty, tentokrát v češtině, která zazněla i na neřadovce Osamělí. Jak byla složitá cesta kapely k mateřštině? Panuje mezi vámi v tomto ohledu názorová shoda a je to i jistá cesta do budoucna?

Hanka: Cesta k mateřštině byla trnitá a nerovná. Dlouho jsme se rozhodovali, zdali natočíme desku v angličtině nebo češtině. Dokonce jsme měli obě verze nachystané. Ale už při nahrávání proma jsme cítili, že nám angličtina neleze do pusy. Netvrdím, že už nikdy nesložíme anglicky napsanou písničku, všechno je možné, ale osobně si myslím, že čeština nám sedí. Koresponduje s naším hudebním stylem, já už ani v jiném jazyce nepíšu, dobře se nám česky zpívá. Emoce mohou ještě více vyplavat na povrch.

Ještě před několika lety byla angličtina jedna z podmínek nutných, nikoliv postačujících, k cestě na světovou scénu, ale poslední dobou nabývám pocitu, že se do popředí začínají prodírat národní jazyky. Panuje v tématu „řeči“ shoda mezi vámi a labelem? Netlačí vás třebas k angličtině nebo k natočení anglických klonů některých skladeb? Anebo právě naopak?

Hanka: Dnes je jiná doba. S češtinou jsme neměli problém. Naopak. Myslím, že se stala naší devízou. Season Of Mist český jazyk nikdy neřešili, na rozdíl od německých vydavatelských firem nepadla ani zmínka o tom, že zpíváme česky. Prostě nás vydali takové, jací jsme. :) Pokud někoho skutečně zajímá, o čem naše texty jsou, může si přečíst jejich anglické překlady v bookletu alba.

Když o tom tak přemýšlím, jste asi jediná česky zpívající kapela upsaná venku. Cítíte tu zodpovědnost? :-)

Radek: Ne, proč? Měli bychom? :) Jak řekla Hanka, je jiná doba. Dnes už lidi neřeší, jestli zpíváš anglicky, finsky nebo česky, nejdůležitější je stejně muzika samotná. Uvědomuju si, že například Germánům naše „šišlání“ sympatické není, což nám dával sežrat svým parodováním ve studiu i Roland Grapow, ale to je jejich problém. :) V mnoha zahraničních recenzích naopak ocenili naši odvahu zpívat česky a znít „exoticky“…

Někde jsem uvedl, že Návaz vyšel skoro před rokem, což je v dnešním pohledu skoro jedna epocha – můžete už nějak zhodnotit úspěch alba mimo naše (a případně slovenské) hranice? Poskytl vám v tomto ohledu label nějaké informace?

Radek: Pro nás je úspěchem především to, že jsme konečně vydali desku u slušné zahraniční firmy a tak se o nás mohli dovědět fanoušci po celém světě. Že byly krásné recenze už je třešnička na dortu, které si moc vážíme. Prodejními čísly bohužel zatím nedisponuju, ale nedělám si iluze, že bychom z Návazu zbohatli. Resp. teprve teď, rok a půl po natočení, jsme díky koncertování a prodeji merche zpátky „na nule“. :) Ale pro nás je spíš důležité, že Season Of Mist věří tomu, co děláme, a že to z jejich strany nebyl žádný kalkul, jak se někteří místní „pisálci štvavého pera“ snažili naznačit…

Aktuálně se chystáte na akustické mini-tour (psáno v 1. polovině listopadu), které zahrnuje tři zastávky. Od koho a z jaké příčiny vzešel nápad uspořádat něco podobného? Jakým klíčem jste vybírali skladby do playlistu zastávek?

Hanka: Je fakt, že už po květnovém akustickém koncertě v Českém rozhlase Ostrava jsme začali o něčem podobném uvažovat. Do toho přišlo mé těhotenství, a tak mi bylo jasné, že klasický koncert bych už fyzicky neustála a ani prckovi by to nedělalo dobře. Tak jsme se rozhodli, že ještě podpoříme desku Návaz naposledy, trochu v jiné formě. Hezky tak uzavřeme celý rok. V lednu 2011 deska vyšla, na jaře jsme jeli klubovou šňůru, v létě festivaly a v zimě tři krátká akustická zastavení, než se na chvíli pro fanoušky zase odmlčíme. V mezidobí (už nyní plánujeme podzimní štace na příští rok) se pokusíme sladit rodinné povinnosti se skládáním nového materiálu, což bude dost náročné. Zatím si to sama nedokážu představit.

Je tu nějaká šance pro ty fanoušky, kteří nezvládli ani jeden koncert, že v budoucnu uspořádáte nějaké pokračování? Neuvažovali jste o větším počtu koncertů i v menších městech republiky?

Hanka: Máš na mysli akustické koncerty? To je spíše otázka směrovaná na naši manažerku Štěpánku z Kontra Production. Pokud vím, snažili jsme se je uspořádat na různých místech, i na Slovensku, ale nějak nebyla odezva, nesehnaly se vyhovující prostory. Rozhodně jsme chtěli hrát v Praze, Brně a Ostravě. To se povedlo. (ostravský koncert byl kvůli nemoci zrušen – pozn. aut.) Jestli nás někdo bude chtít vidět, čas si určitě udělá. :)

Jaké máte teď plány do budoucna? Chystáte už nějaké skladby pro další album nebo jsou teď na pořadu dne spíš radosti rodinného života?

Hanka: Samozřejmě se snažíme tvořit. Zatím se rodí tři skladby, rozpracovaný mám jeden text. Jsme teprve ve stádiu početí, ale jakmile se to nakopne, půjde to dobře. Věřím tomu. Nová deska bude tvrdší a rychlejší. Alespoň prozatím to tak vypadá. Určitě se mají fanoušci na co těšit.

Když jsme u těch priorit, co vlastně pro vás znamená Silent Stream Of Godless Elegy? Pro mnoho fanoušků jsou „Sajlenti“ pojem, ale co znamená kapela přímo pro vás?

Hanka: Asociace, které mě napadají: smysl života, rodina, přátelství, nezapomenutelné zážitky, seberealizace, touha, tvoření, sranda. Ale taky dřina, odříkání, neskutečná fyzická únava až vyčerpání.

Na závěr se občas přeje vše dobré a tak se ptám, co byste popřáli kapele SSOGE?

Hanka: Hlavně zdravíčko a štěstíčko. A múzy ať nás neopouštějí. A samozřejmě chuť hrát.

Přátelé, děkuji za rozhovor a mějte se dobře!

Hanka: Měj se krásně, také děkujeme a zdravíme