Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Smutnice vychází po sedmi letech od Návazu. Vyžadují si vaše nahrávky tolik času, nebo jednoduše nemáte čas a chuť vydávat desky obrok i s ohledem na časté koncertování, kde fanoušci stejně vyžadují stále dokola zažité hity…?

Hanka: V podstatě naše nahrávky zase tolik času nevyžadují. Pokud vezmu v úvahu, že jsem během těch sedmi let stihla porodit dvě děti (a každá matka ví, co to znamená nemít čas, když pečuje o děti), stihli jsme zrekonstruovat dům a také se opět změnila kapelní sestava (museli jsme nové členy učit naše skladby, pak se opět vyměnila sestava a zase jsme museli nové členy učit naše skladby), nemluvě o tom, že všichni členové kapely pracují a tráví denně minimálně osm hodin hlavním pracovním poměrem, smrskl by se nám čas tvoření desky maximálně na dva roky. Nyní jsou ale děti již větší, ruce tedy máme trochu volnější, takže máme v plánu v létě začít aranžovat věci na další desku, nápadů je spousta, ať už nových, či starých – šuplíkových. Ideální by bylo vydat další desku do tří let:)

Novinku vám vydává brněnský Redblack. Myslel jsem, že tento kdysi velice aktivní label už dávno žije pouze ve vzpomínkách… Znamená to, že se probudil z hibernace, nebo je to jednorázová akce? Smutnice vychází vlastně po dvaceti letech od Behind of Shadows, což byl jeden z prvních, ne-li úplně první vydavatelský počin Redblacku, že?

Hanka: Jednali jsme se zahraničními vydavatelstvími, i se Season of Mist, kteří nám vydali poslední desku Návaz. Bohužel se do jejich vydavatelského plánu již stylově nehodíme, a tak jsme hledali dále. Nejlepší podmínky nám nabídl Tomáš Prek. Kruh se uzavřel. Opět vydáváme u Redblacku (a ten nikdy nespí :), svou šestou desku s názvem Smutnice, stejně jako jsme tam vydali druhou desku Behind the Shadows, třetí Themes, čtvrtou Relic Dances a neřadové EP Osamělí. A ještě k tomu je super, že má Redblack při této příležitosti 20. narozeniny.

K tomu se váže otázka - co vy a Season of Mist? Jaká byla z vašeho pohledu spolupráce? Naplnila vaše i jejich očekávání a proč vlastně nevydali i Smutnici?

Radek: Byla to obrovská zkušenost. Je mi jasné, že to zní jako klišé. Ale představ si, že si celou dobu jedeš svoji pohodičku a najednou naskočíš do rozjeté mašiny, která ti nedá vydechnout. SOM nás půl roku před vydáním a pak cca dva měsíce po, kdy jsme byli prioritou, dennodenně úkolovali - potřebujeme tohle, a tamto, nejlíp hned, popř. včera bylo pozdě.. :) K Návazu jsme udělali víc rozhovorů než ke všem deskám předtím dohromady. A těch recenzí, co vyšlo. Firma takového formátu ti poskytne ohledně promotion neskutečný servis, protože vše mají do puntíku vychytané. Ale byly i věci, kde se naše vzájemná očekávání neprotla, například koncertování. My čekali, že s takovou firmou v zádech se s námi bookingovky budou normálně bavit, ale byly to úplně stejné fráze jako s labely ohledně vydání Návazu – máme plno, zkuste za rok, bla bla bla. No a SOM asi zase třeba čekali, že poté, co jsme dali neskutečné peníze za desku Návaz, kterou jsme jim poskytli na zlatém podnose, vytáhneme další balík peněz a zaplatíme si evropskou šňůru. Nicméně, aby to nevyznělo nějak negativně – pořád jsem s klukama v kontaktu a samozřejmě byli první, komu jsem promo Smutnice poslal. Deska se jim líbí, ale upřímně řekli, že neví, jak a komu by ji prodali, protože jsou stylově přece jen trošku jinde.

Album dostalo název Smutnice, ale žádná z písní se tak nejmenuje. Co si vlastně můžeme pod tímto pojmem představit? Mušky, smutek? Poodhalíte roušku nebo necháte vše na naší představivosti? Existuje nějaká spojitost mezi jednotlivými texty?

Hanka: Deska Smutnice je plná teskných a smutných melodií s nádechem naděje. Máš pravdu, že žádná z písniček se tak nejmenuje. Chtěla jsem názvem vystihnout atmosféru desky. Vím, že Smutnice je i muška. Ale mně se hlavně líbí to slovo. Nejlépe to asi vyjádří motto desky:

Rákosové pole,
rubíny na stéblech,
volavčí hlas
je láme jako třísky.
Větve pláčou
a rudé hloží,
když Luna vyjde,
barví pole.
Jezero hýbe hladinou,
vor zpívá
o praskajících kostech
převozníka.
Slyšíš?

To Smutnice na svých křídlech vypráví
a rozechvívá nový příběh…..

Novinka je opět nazpívaná v češtině a výsledek je vážně skvělý. Řekl bych, že i zdařilejší než na Návazu. Vše je hezky přirozené, texty úžasné a zpěvy dokonalé. Je možné, že někdy v budoucnu uslyšíme i angličtinu nebo máte jasno, fanoušci milují mateřštinu, vy také, tak proč se trápit?

Hanka: Děkujeme za slova chvály. Obávám se, že angličtinu z našich úst už asi fanoušci neuslyší, jedině, že bychom spáchali nějaký cover, ale i v takovém případě bych určitě napsala např. pro anglicky zpívanou písničku český text. Myslím si, že nám čeština sluší a lépe se nám zpívá text v rodném jazyce. Zahraniční fanoušci vlastně taky o nic nepřijdou, protože i kdybychom texty přeložili do angličtiny, nikdy jim nevysvětlíme některé metafory, přirovnání či zastaralá slůvka, pro která neexistuje anglický ekvivalent. Bohužel nikdy angličtina neuchopí krásu českého jazyka, jeho mnohovrstevnatost a široké možností vyjádření. Naprosto chápu našeho spisovatele Milana Kunderu žijícího ve Francii a píšícího francouzsky, že už ani nechce, aby se jeho knihy překládaly do češtiny (i když mě to mrzí). Překlad vždy posune původní význam.

Hanko, míváš představu, o čem budou texty na desce dlouho dopředu, nebo vznikají až při samotném skládání hudby? Jak vůbec vypadá tvůrčí proces? Scházíte se stále ve zkušebně jako za starých časů, nebo vše vznikne doma v obýváku a pak zbytku skupiny vše pošlete elektronicky?

Hanka: Samotný tvůrčí proces je nesmírně zajímavý. Někdy sama nechápu, kde se to v člověku bere. V jednom momentu je ve mně prázdno, a pak najednou – jako malý pramínek vody – začnou se objevovat slova, melodie….. U desky Smutnice jsme měli tři skladby rozpracované už hodně dlouho, v podstatě cca před pěti lety ještě ve staré sestavě vznikaly písničky Ten, který ukoval slunce, Kdo z nás je víc? a Malověrná. Základ Malověrné dokonce vznikl ještě v době Relic Dances :)))) Skladatelsky zde také přispěl náš bývalý kytarista Mirek Petřek. Skladby samozřejmě od té doby doznaly mnoha změn, dodatečně jsem napsala texty, doma jsme písničky přearanžovali, Radek modernizoval kytary :)

Velmi zajímavým momentem byl vznik písniček Bezbřeží a Synečku. U Bezbřeží mě nejdříve napadl text, pak jsem si nahrála celou skladbu na klavír. Hrála a zpívala jsem asi příliš tklivě, protože ke mně tehdy přiběhl můj starší syn Vojta (tehdy pětiletý) a srdceryvně plakal, ať už tu smutnou písničku nezpívám. Byla to první písnička, která mě napadla po nastěhování do našeho zrekonstruovaného domku z roku 1939 (důkaz toho, že má duši a je inspirující).

Únikem z klasického tvoření skladeb, kdy vše nahráváme doma s Radkem (já se zaměřuji na kostru skladby, pěvecké a smyčcové melodie, Radek zase umí to, co neumím já – tedy rytmiku, kytary a basu, což pak postoupíme kapele, každý přidá kus sebe, secvičujeme a nahráváme pak u nás doma), byla skladba Synečku. Pro mě aranžérsky velmi vyvedená. Měla jsem melodii a text. Věděli jsme s Radkem, že písnička musí gradovat. Radek nahrál jen basu, kytaru si nechal až na konec. Písničku jsme postoupili bubeníkovi, chtěli jsme, ať nahraje bicí, které si vlastně budou hrát samy pro sebe, ale přesto budou písničku doprovázet. Mezitím se nám podařilo nahrát do skladby cimbál, písnička tak získala další rozměr. Z nahraných Miškových bicích jsme vystříhali to, co se nám líbilo, a poskládali celou věc. Pak už se jen donahrály smyčce a na závěr kytary, tím pádem zde hrají úplně odlišně, než v dalších skladbách. Také proto je tahle věc tak jiná a já ji mám snad nejraději ze všech.

Některé skladby, respektive nápěvy svým naturelem vybízí k otázce, zda jste zpracovávali nějaké lidovky nebo se jedná o inspirace, ale vše je původní?

Hanka: Na desku Návaz jsme všechny písničky složili my. Trochu odlišná je Slava. Takový veselý a humorný kousek :) V zahraničí si mysleli, že jde o lidovou píseň. Nešlo. Ale u Smutnice nás napadlo, proč si nějaký lidový motiv nepůjčit a nezpracovat po našem. Takže přiznávám, že na desce Smutnice jsou ve dvou písničkách motivy z lidových písní – u písničky Za nevěstou – se jedná o refrén – inspirovaný písničkou Straňanský hájek. U Tichého zpěvu jsem zase pro refrén použila motiv z lidové písně Ja, nechoďte, pacholci. Sice jsme pozměnili některé tóny, ale tu melodii jsme si nemohli nechat ujít. Ráda nakupuji v antikvariátech staré knížky plné lidových písní, které už dneska nikde nenajdeme. Tahle je např. Z knihy Slovácké písně z roku 1952. Kdybyste náhodou někdy někdo něco takového objevili, dejte vědět, zaplatím :))))

V pár písních se objevili zajímaví hosté. Prozradíte našim čtenářům, o koho se jedná? Důvtipnější asi napadne pan producent, ale těch hostů je víc.

Hanka: Jasně. V první řadě si na desce zahostoval náš milý producent Yossi (Josíček) Sassi (Yossi Sassi and The Oriental Rock Orchestra, ex. Orphaned Land), zahrál si na bouzoukitaru, basu, na shaker, nějaké to kytarové sólíčko přihodil a i ve sborech si zazpíval. Dalšími velmi zajímavými hosty je naše dlouholetá kamarádka a cimbalistka Míša Lipárová, která s námi nahrávala i desku Návaz. Kromě cimbálu taky krásně zpívá, využili jsme tedy její hlasový potenciál pro nazpívání sborů. Pro natočení mužských sborů jsme přizvali charismatického kamaráda Martina Šoba. A v neposlední řadě jsme ozdobili naši desku pěveckým uměním folklorního souboru Kriváň. Chtěla jsem pro písničku Za nevěstou použít folklorní zpěv... Vzpomněla jsem si, že Eva Palovčíková – Zathurecká z kapely Lunatic Gods - zpívá kromě metalu folklor. A holky to neměly do studia Rolanda Grapowa ve Zvolenské Slatině tak daleko. Takže přijely a zazpívaly. A já jim za to moc děkuju. Jsou úžasné.

Album zdobí vskutku nádherný obal. Kdo je tvůrce? Povíte nám něco i ke dřevěné edici, na co se můžou příznivci těšit?

Radek: Veškerou grafiku k nové desce má na svědomí výtvarnice Striga. Odvedla výbornou práci. Samotný cover je ručně malovanou ilustrací postavenou na fotce naší kamarádky Míši „Rosemary“ Halásové, která se nám postarala také o kapelní fotky. Těm, co nás sledují třeba na facebooku, asi neušlo, že jsme poslední dobou fascinováni rákosovým polem. :) Jinak celá grafika byla malována 1:1 na vinylovou edici, takže se těšte! A k té limitce – říkali jsme si, co nabídnout našim skalním, až z toho vypadlo právě „dřevo“, jak limitce familérně v kapele říkáme. Jedná se o dřevěnou krabici s krásným laserovým gravírováním, uvnitř najdete krom digipaku Smutnice taky limitované tričko, dřevěný korbel, podtácky a podepsané fotografie. Česká pošta se má na co těšit. A vy také... :)

Producentem novinky je Yossi Sassi. Jaký spatřujete rozdíl mezi jeho, Rolandovým a Tomášovým přístupem k vám a vašim písním? Byl Yossi hodně tvrdý, nebo nebylo potřeba a všichni jste si to skvěle užili? Z desky je cítit nadšení, radost a veliká energie. Byť písně samotné jsou někdy dost tíživé.

Radek: To jsi trefil docela přesně. Ač nehrajeme úplně veselé písničky, nahrávání probíhalo v naprosté pohodě a Yossi se ukázal nejen jako skvělý muzikant (což se dalo čekat), ale i jako výborný psycholog. Vymáčkl z nás maximum, aniž by vznikly nějaké třecí plochy. Byla radost s ním spolupracovat. V čem byl rozdíl – Tomáš se staral téměř výhradně o smyčce a zpěvy (a neodpustil nám jediný špatný tón :), Yossi to bral komplet. Přiletěl výborně připravený, znal každý song, dokonce i texty. Každé ráno vstával s nějakou písničkou na rtech. Lidi se hodně ptají, jestli neměl třeba problém s naší melodikou, ale jak sám Yossi říká – hudba je univerzální jazyk. Roland tradičně radil, když uznal za vhodné, má obrovské zkušenosti a navíc nás má rád, takže si nahrávání užíval. Nakonec jsme si pobyt ve studiu tuším o dva dny zkrátili, jak dobře nám to šlo. A to jsem si myslel, že to za ty necelé dva týdny ani nestihneme. :)

Smutnice má veliký stylový rozptyl. Na jedné straně jste razantní jak už hodně dlouho ne, zároveň jste ještě víc éteričtí než kdy dřív, o folklórních tendencích nemluvě. Naprosto mě dostala až progresivní basa v jinak folk rockové libůstce Synečku, která graduje až někam do světa, kde kdysi kralovali The Gathering nebo Anathema. Bylo těžké ukočírovat tolik odlišných nálad?

Hanka: Teda, to jsi tak krásně napsal :) Nám se právě líbilo to propojení odlišného, co ale dohromady funguje. Ačkoli autoři skladeb jsme my dva s Radkem, každý člen kapely je veliká osobnost, která do celkového vyznění skladeb vložila kus sebe, svého cítění, nápadů, energie a času, někde méně a někde více, ale každopádně nepostradatelně. U zmiňované Synečku určitě Standova basa posunula celou skladbu o několik stupňů výš, stejně jako Miškovy bicí. Zkusili jsme si odlišný postup tvorby songu a takhle to dopadlo…

Radek: Ten rozptyl nebyl z naší strany nějaký kalkul, jen si děláme, co se nám líbí. Nikdy předem nevíme, jak deska bude vypadat a ten proces skládání mě na tom baví vlastně nejvíc. Že na začátku nevíš a na konci je Něco...

Radku, z původní sestavy jsi v SSOGE zůstal jediný. Nezůstal kámen na kameni. Všechno je jinak. Existuje ale něco, co zůstalo stejné? Vnímáš svoji hudbu stále tak vášnivě a srdečně jako v počátcích? Dokážeš srovnat dvacetiletého Radka Hajdu s tím dnešním? Poslechneš si například stejnou hudbu jako tehdy?

Radek: Dvacetiletému bych asi nejspíš nafackoval. :) Zápal zůstal, jinak by „sajlenti“ už dávno neexistovali. Priority jsou samozřejmě jiné, muzika je krásná věc, ale „dobrou noc, tatínku, a sladké sny“ ti nepopřeje. :) Ano, nezůstal kámen na kameni. Kdo chce hrát, být součástí kapely v dobrém i ve zlém, hraje, kdo nechtěl, už v kapele není. To je život. Já jsem za současnou sestavu moc rád, kapelní chemie funguje a společný čas si užíváme. Někteří hudební favorité mi zůstali (např. nedávno jsem v práci programoval u starých dobrých Edge Of Sanity nebo Gorefest), někteří se přidali až časem – Gaate, Gojira, Leprous, Oceans Of Slumber...

Rovněž by mě zajímalo, čím nebo kým se necháváte inspirovat, co pohání vaše umělecké cítění? Hudba, knihy, filmy…?

Hanka: Všechno dohromady. Každodenní starosti, výlety přírodou, knížky, básně, písničky, krásné filmy. Někdy mám pocit, že stejně nejsilnější je nálada okamžiku. Všední den. Rozkvetlá zahrada. Slunce nad hlavou a voňavý den, když přijdeš utahaný z práce. Moje děti chechtající se na trampolíně. Můj muž po boku a skvělá banda SSOGE se mnou.

Vyjíždíte na turné na podporu Smutnice po domácích krajích, Slovensku i Polsku. Budou to klasické koncerty s dominantou v novince, nebo jste si připravili i nějaké speciality jako byly vaše koncerty s Tomášem Kočkem?

Radek: Spíš klasika, průřezově od Relic Dances až k novince. Asi nemá cenu Smutnici hrát celou, když ji lidé zatím nemají naposlouchanou. Ale minimálně 3-4 věci zazní. Nicméně zvažujeme i akustické provedení a samozřejmě i evropské turné. Ale jako téměř vše dnes – je to hlavně otázka peněz. Řekneme si u další desky, co se z našich plánů a tužeb vyplnilo...

Na závěr klasická otázka: Deska je venku. Střádáte už plány na další, nebo je brzy a budete se raději soustředit na propagaci novinky, nějaký ten klip a živé provedení?

Hanka: Nyní jsme v jednom kole, protože si všechno s pomocí Toma z Redblacku chystáme sami: trailer, propagaci kapely, natočení prvního klipu ke skladbě Synečku. Dokončujeme obal, dřevěnou limitovanou edici, píšeme po večerech rozhovory, secvičujeme a sehráváme se na květnové koncerty, organizujeme šňůru Smutnice a sháníme koncerty v zahraničí. Taky sháníme peníze, protože kapelní sekera je zaťatá velmi hluboko.

Těším se na léto, kdy budu mít trochu více času a snad už i opadne ten největší nápor kolem desky, Radek konečně vypne počítač a místo klávesnice uchopí kytaru a začneme skládat další desku. Na to se těším moc.