Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Petře, když se člověk začte do vaší historie na BZ profilu, nejspíš ho zaujme řada personálních rošád a výměn v průběhu fungování kapely. Jak je na tom aktuální sestava? Dala by se označit jako ideální, něco jako trvalejší? A jak jste se v kapele srovnávali s výměnami, odchody starých a příchody nových členů?

Čau Jirko a všichni čtenáři Echoes zinu. Vzhledem k tomu, že Straight je na scéně nějakých 14 let, sestava se za tu dobu přece jen trochu pozměnila víceméně přirozeným vývojem kapely, a to jak z lidských důvodů, tak těch hudebních. Já osobně jsem v kapele 9 let a jsem třetím bubeníkem Straight. GuitarV - kytara a Gindrick - basa jsou v kapele od začátku a po dlouhých letech ustálené sestavy došlo ke změnám vlastně jen na postech jednoho ze zpěváků, kdy po odchodu Jumba z důvodu časového vytížení a odlišného názoru na směřování hudebního vývoje kapely se vedle stabilního zpěváka Magiona na nějaký čas mihnul Filda, kterého v polovině roku 2014 nahradil Afarastafa.

Současná sestava Straight je jednoznačně nejsilnější a totálně nabitá energií, která nekompromisně čiší z našeho nového alba “V očích tma”, stejně tak z pódia, na kterém zrovna v danou chvíli Straight řádí!

Jak bys stručně přiblížil hudební směřování Straight v průběhu existence? Aktuálně bych vás zařadil do společnosti takových Hazydecay, Fourth Face, Streetmachine, Locomotive, Status Praesents … tedy takové kombinace hardcoru a rap metalu.

Co se týká vývoje, tak na začátku, když jsem ještě ve Straight ani nezahříval židli, se jednalo o takový punk/hc, postupně se složky punk vytratily, hudebně se přidaly spíš metalové prvky s rapovaným vokálem. Dál se přidávaly core prvky a řekl bych, že hudba, která je zaznamenaná na "V očích tma", je skvěle odvedená energická, relativně i náročná řezničina se super zvládnutými barevnými vokály, které v textech prezentují drsnější stránky života. Hodně mě i baví kombinace češtiny s angličtinou.

Co přesně myslíš těmi drsnějšími stránkami života? Pokud jsem měl možnost pochytit, vaše texty jsou hodně o společnosti a hodně kritické. Odráží i nějaké vaše osobní zkušenosti?

Rozhodně, v textech jsou zachyceny osobní zkušenosti, v podstatě v rámci každodenní konfrontace s realitou, se životem a tím, jakým způsobem žijeme. Svým způsobem, ohledně nastavených "pravidel", zvyklostí a povinností, ať už jsou zavedeny, nebo nařízeny kýmkoli, včetně politiků, ho tak žít vlastně "musíme". Proto samozřejmě kritizujeme a poukazujeme na věci, které se nám nelíbí a s nimiž nejsme spokojeni. Navíc, hudba jako taková, kterou hrajeme, by těžko mohla podbarvovat texty o tom, jak nám neuvěřitelně chutnala zmrzlina na prvním rande s druhou holkou... :-)

V nedávné době jste vydali novou desku “V očích tma” a pravděpodobně to první, co posluchače zaujme, je její energie a drajv. To album šlape od začátku do konce a vypadá to, že jako kapela jste v maximální skladatelské a hráčské pohodě.

Přesně jak říkáš a jak už jsem zmínil dřív - kapela je momentálně v nejsilnější sestavě, co kdy byla, srší energií, která je opravdu beze zbytku zaznamenána na albu a stejně tak z kapely krutě vyzařuje při živých koncertech. S albem jsme opravdu hodně spokojeni a rozhodně se vyplatilo dát mu čas a dopiplat ho v současné době, podobě a stavu kapely. Hodně jsme si i pohráli se zvukem, takže se nedivím, že posluchače hned zaujme energie a drajv desky. Za mě osobně - jedenáct z deseti! :-)

Jak jste přistupovali ke zvuku desky? Ať už s ohledem na výběr studia, na to, co ve zvuku upřednostnit, co upozadit, na čem si dát záležet? Máte v tomto směru nějaké nahrávky, které berete jako etalon?

Zvolili jsme osvědčené studio AB Records ve Škrdlovicích u Žďáru nad Sázavou, se kterým máme bohaté zkušenosti. Já sám jsem tam toho nahrál už opravdu dost. Hodně se mi líbí akustika tamní nahrávací místnosti a přístup kluků ze studia, který je hodně na pohodu, což je při nahrávání vždycky obrovské plus. Jenom letos jsem nahrával různě ve čtyřech studiích, a když nepočítám SONO, tak právě akustika v AB Rec mě baví rozhodně nejvíc.

Co se týká zvuku jako takového, GuitarV si kompozičně hodně pohrál s kytarovými linkami, takže celkově bylo v každé skladbě relativně hodně stop, bylo tedy zapotřebí na zvuku pořádně zapracovat tak, aby veškeré nástroje a stopy měly prostor, byly slyšet a frekvenčně si nelezly "do zelí". Tomu jsem třeba i přizpůsobil ladění bicích, především malého bubnu, do jednotlivých skladeb. Jednak aby buben ladil v tónině jednotlivých skladeb a zároveň aby celkově bicí měly svůj prostor a byly, stejně jako všechny ostatní nástroje, dobře čitelné a zároveň výrazné. Myslím, že tenhle záměr se nám opravdu hodně povedl. Dokazuje to i tebou zmíněná energie a drajv, které čiší z nahrávky. Se zvukem alba jsem opravdu hodně spokojen.

Co se týká tvého dotazu na jiné nahrávky v rámci jakéhosi etalonu pro nás, tak v tomto směru jsme se nesnažili znít jako "někdo", vyloženě jsme se zaměřili na konkrétnost, čitelnost a hutnost zvuku pouze našich skladeb tak, jak to cítíme my a jakou představu máme.

V dnešní době se hodně řeší digitální vs. analogový přístup, fyzické nosiče ve smyslu CD vs. gramodeska vs. kazeta vs. HD files … jejich kvality, výhody, nevýhody apod. Možná víc módně než s rozumným základem, ale ta diskuze je na stole. Co Ty a podobná témata?

Z vlastní zkušenosti, kdy jsem měl možnost nahrávat jak analogově, tak digitálně, musím říct, že obě varianty mají svá pro i proti. Při rozhodování o volbě analogu, nebo digitálu je nejdůležitější to, co chceš, aby vyznívalo z nahrávky, protože každá hudba si žádá a potřebuje svoje. Pocitovou a emotivní hudbu budu určitě raději nahrávat analogově, protože je tam větší pravděpodobnost expresivnějšího vyjádření a zachycení požadované nálady. Jsou tam ale samozřejmě větší nároky na hráčské dovednosti jednotlivých aktérů.

Naopak řezničinu, kterou momentálně produkujeme se Straight, je lepší nahrávat digitálně kvůli lepší a přehlednější práci a zachycení v tomto případě požadované energie, která samozřejmě ale musí být i během živého vystoupení kapely. A vzhledem k tomu, že Straight je na tom hráčsky opravdu hodně dobře, je to ta přidaná hodnota a energetická třešnička navíc.

Ohledně nosičů to vnímám dost podobně. Především mám na mysli vinyl vs. CD. Vinyl má prostě nepřekonatelný prostor, digitál téměř stoprocentní čistotu. Takže ideální kombinace vidím tak, že pocitovku nahrát analogově a lupnout na vinyl, řezníky zavřít digitálně do CD :-)

Nabízí se i otázka úprav záznamu v rámci postprodukce, především pak úpravy měnící jeho vlastnosti a dynamiku - ekvalizace, komprese, limitace apod. - které poměrně zásadně mění zvuk hlavně akustických nástrojů. Ty sám jsi bubeník, řešíš nějak tyhle záležitosti? Kdy naposledy jsi slyšel akusticky nazvučené a dobře znějící bicí v rockové / metalové muzice?

Od začátku, co hraju na bicí, a to už je opravdu slušná řádka let, mě hrozně zajímalo a řešil jsem akustický zvuk bubnů a jejich ladění. Měl jsem samozřejmě nějakou vysněnou představu, kterou mé první Amatky nebyly bohužel schopny vyloudit, i kdybych je rozebral do posledního vlákna, poslední třísky a posledního kousku dřeva... Ale jak jsem postupem času přicházel na to, jaké všechny detaily ovlivňují výsledný zvuk, včetně různé techniky úderu, kterou použiješ při stejně silném úderu do bubnu, zkoušel různé značky bicích a jejich jednotlivé řady (dokonce jsem si sám vyrobil i dva snare drumy, které vůbec nehrají špatně), různé blány a jejich ladění, různé tvary a druhy dřeva, použité pro výrobu paliček, včetně hromady činelů, došel jsem po relativním zvládnutí různých technik úderů a hry ke konfiguraci, která mi naprosto vyhovuje a přesně splňuje to, jak chci, aby bicí souprava zněla a je schopna znít přesně podle potřeby skladby, nebo pasáže, kterou zrovna hraju, ať už je to v jakémkoli stylu hudby. Tudíž mám ve studiích při nahrávání zkušenost, že většinou nejlépe zní mé bicí syrově sebrané, na rovné korekce.

Ale přiznám se, že na albu V očích tma jsme přece jen nějaké drobné zvukové úpravy bicích udělali pro co nejlepší výsledek celkové nahrávky, jak už jsem zmiňoval dříve. Co se týká mého poslechu jiných nahrávek, nebo kapel, musím se tak trochu zastydět, protože nemám úplně moc přehled o aktuálních nahrávkách. Z relativně dávné minulosti, kdy se ještě tolik nepoužívala všemožná hejblata a vylepšováky, mi v hlavě utkvěl zvuk bicích na posledních dvou albech Death, kde na Symbolic hrál Gene Hoglan a na The Sound of Perseverance to byl Richard Christy. Zvučení bicích naživo je pak kapitola sama pro sebe. Zvukař je prostě další člen kapely, který koncert bandy může buď hodně dobře podpořit, nebo totálně potopit.

Tak o nazvučení koncertů se dnes vedou velké debaty a jejich společným jmenovatelem bývá hlasitost. Pravda je, že na koncerty chodím jen se špuntama do uší a že je nasazuju u naprosté většiny akcí. Jaká je Tvoje zkušenost z pozice toho, kdo na koncertech hraje?

Věc, která mě hodně mrzí, a kterou jaksi nebudu moct nikdy zrealizovat, je poslechnout si koncert kapely, s kterou zrovna hraju, z hlediště… Z video záznamů to samozřejmě nikdy není ono. Není tam ten přímý zvuk a ta energie, která funguje jedině během živého hraní. Když jsem přítomen koncertu nějaké kapely jako divák, tak si taky někdy ucpávám uši, ale v podstatě jen z důvodu lepší srozumitelnosti a čitelnosti jednotlivých nástrojů a vždy jen na chvíli. Ztratí se tím právě ona energie. Jinak ale samozřejmě vůbec nejsem příznivcem přeřvaných koncertů. Hlasitost by měla vždy být adekvátní hudbě, kterou daná kapela hraje a především prostoru, kde se to vše odehrává.

Co se týká mých zkušeností z pozice účinkujícího, tak je samozřejmě nejdůležitější, jak si nastavíš odposlech, případně in-ear. U klasických odposlechů to bývá horší. Jak už jsem říkal – strašně záleží na zvukaři a jeho schopnostech, ochotě a vybavení. Zvukař mi může můj pocit z koncertu a hraní hodně vylepšit, nebo totálně podělat. Mám zkušenost takovou, že samozřejmě nejlepší je vozit s sebou všude svého zvukaře, který zná do poslední noty komplet repertoár kapely a ví, jak kapela chce, aby zněla ven i z odposlechů. Zvukař je prostě další člen kapely.

Vrátím se zpátky ke Straight a speciálně k žánru, který hrajete. Rap metal, možná s vlivy hardcoru. Je to jen můj dojem, že tenhle styl nemá u nás snadnou pozici? Například fanouškům tradičního metalu, které znám, naběhne při vyslovení “rap metal” regulérní kopřivka.

Máš pravdu, že spoustě metalistům, o něco míň hardcoristům, slovo "rap" nejde moc pod vousy. Ale člověk by měl posuzovat muziku na základě poslechu, případně shlédnutí live koncertu a ne podle toho, do jaké škatule je kýmsi zastrčená. To je totiž vždycky hodně relativní a určené na základě subjektivního pocitu jedince, který danou kapelu do "příslušné" škatule hodil. Samozřejmě pro nějaký nástřel a alespoň přibližnou představu je dobré a nutné styl hudby posluchači přiblížit, ale znovu opakuji, že člověk by měl hudbu soudit bez předsudků a až na základě poslechu a koncertu.

Když si poslechnu V očích tma, tak tebou zmíněné styly jsou v naší muzice samozřejmě hodně zastoupeny, ale jejich kombinace, vyvážení, pojetí a prezentace současnou podobou Straight rozhodně posadí na prdel kdejakého metalistu, nenávidějícího rap! :-) Každopádně Straight nehledí na nějaké styly nebo tlačení se do určité škatule, prostě děláme muziku tak, jak z nás jde přirozeně a jak nás fakt hodně baví. Reakce lidí a zpětná vazba, hlavně i z a během koncertů, jsou fantastické!

Vaše aktuální deska podle mě hodně funguje i díky pojetí vokálních stop. Někde výš už jsme zmínili česko-anglickou kombinaci textů, ale stejně tak je třeba připomenout, že jednak máte vokalisty dva, a pak samozřejmě i vzpomenout hostujícího Freda z Noostrak. Asi je skoro zbytečné vyzvídat, že vokály u Straight hrají hodně důležitou úlohu…

Vokály hrají obecně hodně důležitou úlohu v každé zpívané hudbě a nejinak je tomu u Straight. Každopádně Magion s Afarastafou podali při nahrávání CD opravdu super výkon, klobouk dolů! Magion zpívá téměř výhradně česky, Afarastafa naopak víceméně pouze anglicky. Magion, když zůstal po odchodu Jumba sám řvounem v kapele, se díky zvětšenému prostoru hodně zlepšil a Afarastafa ho dokonale doplnil a celkové vyznění hudby Straight strašně posunul. Z mého pohledu hodně originálním a zajímavým směrem a celkově Straight v současné době a podobě zní hodně profi, nejen z CD.

A jasně - Fred... S Fredem se znám už fakt hodně dlouho a v rámci jeho vokálního projevu ho považuji jednoznačně za špičku, minimálně v ČR! Kdysi dávno, asi tak kolem roku 2006 nebo 2007, jsme se s Fredem na chvíli potkali v progresivně metalovém projektu s názvem Virchow, který jsem založil s kytaristou z pop-jazzové kapely Chakra Bandoleros, kterou jsem s oním kytarákem v té době provozoval. Ze zmíněného projektu ale bohužel nakonec nic nebylo. Každopádně Fred, který na V očích tma zahostoval ve skladbě Vendeta, posunul ten song takovým způsobem, že se z něj strachy posere i ten nejotrlejší hrdina! :-)

Co plánujete podniknout na podporu nového alba? Co vůbec může reálně česká UG kapela podniknout na podporu své nové desky, aby to mělo nějaký smysl a cosi jako návratnost vynaložené energie?

Samozřejmě chceme v rámci UG podmínek a možností album zpropagovat co nejvíce. Ta placka si to rozhodně zaslouží! To znamená, aby se o V očích tma dozvědělo co nejvíce lidí, co nejvíce z nich si CD poslechlo a co nejvíce fanoušků pak zašlo na živý koncert se přesvědčit, že koncert Straight je strhující, energetický nářez, který stojí za to! Smečka Straight je momentálně opravdu ve špičkové formě a na desku V očích tma je náležitě hrdá! Odměna za zmíněnou vynaloženou energii je pro nás pozitivní reakce posluchače CD a jeho nadšený pocit z koncertu. Kvůli tomu to vše děláme. Jinak pro intenzivnější propagaci chystáme, kromě medializace formou recenzí a rozhovorů všude možně, nějaké ty videoklipy. Momentálně intenzivně pracujeme na jednom až třech podobách a variantách klipů, tak uvidíme kolik (nebo jestli všechny) a kdy se nám podaří je dokončit. Každopádně cílem je pustit do světa první klip co nejdříve.

Jak jste na tom se zahraničními ambicemi? Pokud pominu živé hraní, tak dneska není problém zřídit si např. Bandcamp profil a fanoušky “lovit” po celém světě a stejně tak z toho světa získávat feedback.

V očích tma je venku relativně krátkou dobu a už jsme nějaká CD posílali fanouškům do Ruska a na Slovensko. Vzhledem k tomu, že zpíváme většinou česky, nejsou zahraniční vyhlídky a ambice Straight nějak obzvlášť přehnané. Samozřejmě se ale budeme snažit zpropagovat album tak, aby se o něm vědělo i za hranicemi v české kotliny. Zatím se ale soustředíme víc na tuzemskou scénu a média.

Na závěr rozhovoru se zeptám na nejbližší plány Straigt, které budou asi maximálně o živém hraní. Jaká je situace z hlediska zájmu pořadatelů po kapelách typu Straight? Je zájem, není? Rozhodují známosti, protekce? Jinak díky za rozhovor a přeju vše dobré!

Jak už jsem zmiňoval, připravujeme v co nejbližší době točení videoklipů k právě vydané desce + mediální propagaci a samozřejmě koncerty. Vedle toho už zároveň pracujeme na nových skladbách. Další album ale nebude rozhodně dříve, než za rok a půl. Co se týká zájmu pořadatelů, tak to je samozřejmě ovlivněno hodně aktivností kapely. Když kapela vydá album, píše se o něm, je pak o ni zájem (samozřejmě v případě, že deska stojí za to) i ze strany nejen fanoušků, ale v návaznosti na to i pořadatelů. Pak jsou samozřejmě i „stálí“ pořadatelé, kteří kapely jako Straight zvou průběžně a pak samozřejmě v UG běžná praxe – výměnné koncerty, jejichž četnost je samozřejmě taky ovlivněna aktivitou kapely. Straight rozhodně nikdy neaplikoval a nikdy aplikovat nebude variantu zaplacení si například předskakování nějaké známé kapele. Každopádně jsem moc rád, že se nám po letech podařilo dokončit album, s kterým jsme opravdu hodně spokojeni, proto se budeme aktivně snažit ho co nejvíce zpropagovat a dostat mezi lidi, protože V očích tma si to jednoznačně zaslouží!