Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nebudu vás obtěžovat otázkami typu, proč se stylizujete jako Vikingové a používáte mimo jiné i severský jazyk. Na to se vás ptá kdekdo. Mě zajímá vaše válečné malování. Věnujete mu důkladnou péči, je nezaměnitelné. Co pro vás znamená, jen pódiovou šou nebo je to vaše alter ego?

Styrbjørn: Máš pravdu, že malování věnujeme patřičnou pozornost a péči, možná až přílišnou. ;-) Pro mne to není jen jako součást show, ale jakýsi prostředek, spouštěč nějakých emocí, vnitřního stavu, či uvolnění osobnosti, která je v normálním životě poněkud schovaná a zřídkakdy se projeví na povrch. Je to tedy jakási aktivace vnitřního světa a jiné části mého já, kterou je třeba aktivovat také při skládání a tvorbě.

Dragul: Alter ego bych v něm nehledal. Snažím se jím vyjádřit jeden z prvků severské mytologie.

Čed: Taky bych neřekl, že je to přímo “Alter ego”, ale spíš jde o další rozměr (nejen) hudebního žánru, který prezentujeme.

Když jsem se v jednom rozhovoru ptal Varga z Burzum na jeho pohled na Ragnarök, řekl mi, že Ragnarök se odehrává každý rok. Styre, jaký máš názor ty? Čeká světy konečná válka někdy v budoucnu nebo se opravdu rozbouří každý rok před zimním slunovratem, kdy všichni cítíme v tomhle období nervozitu nebo skleslost a následné uvolnění, kdy se den opět začne protahovat?

Styrbjørn: Nejsem prorokem, takže si nedovolím úplně s jistotou tvrdit, co přijde. Vargovo přirovnání má v jisté rovině smysl, ale řekl bych spíše, že je to jakýsi „malý Ragnarök“, ve kterém je možné spatřovat analogii v tom „velkém“. To znamená., že starý skomírající rok, musí skončit, aby byl nahrazen, tím, co přijde po něm, něčím novým a lepším. Zde tu analogii vidím, protože i podle severského proroctví povstane z popela starého světa svět nový. Nicméně jsem toho názoru, že půjde skutečně o větší transformaci a posun lidstva/světa, než ten, který se děje na konci roku.

Na otázku, proč jsi pojmenoval kapelu Tears of Styrbjørn, jsi Styre vlastně nikdy pořádně neodpověděl. Z vaší tvorby necítím mnoho smutku a marně hledám důvod pro ty slzy. Vše je přece majestátní, vzdorné, bojovné…

Styrbjørn: Ani si úplně nevzpomínám, jestli se mě na to někdo vlastně ptal. ;-) Dovolil bych si ale tady s Tebou poněkud nesouhlasit. Máš sice pravdu, že v naší/mé tvorbě by se na první poslech zdálo, že je v ní hodně vzdoru, bojovnosti, apod., v tom máš pravdu, nicméně když se zaposloucháš do těch klidnějších pasáží, tak tam tu melancholii najdeš. Zvláště pak poslední tři skladby na novém albu, bych řekl, že tou melancholií, temnotou a jakousi ponurostí oplývají poměrně hodně, zvláště když se pak začteš trochu do textů, tak je docela jasné, že nějaké extra veselí se zde nekoná. Ten název pak má spojitost v minulosti. Dnes bych dal asi jiný název, už je to ale název celkem zaběhnutý, takže změny se zatím konat nebudou.

Styre, svojí vizáží a vlastně i finským akcentem, jak nazvali kluci z Enslaved tvoji norštinu, dokonale představuješ seveřana. Nepátral jsi ve svém rodokmenu, jestli ve tvé krvi nefiguruje nějaký zatoulaný švédský voják?

Styrbjørn: Zřejmě asi narážíš, na koncert Enslaved v prosinci 2008 ve Zlíně, kde jsme se my dva setkali a kde jsem s nimi prohodil nějakou tu větu. Pokud si ale dobře vzpomínám, tak můj akcent komentovali jako „Trøndersk“ a divili se, jak někdo ze Střední Evropy může takovýto akcent mít. Tímto akcentem se totiž hovoří v Trondheimu a kraji zvaném Trøndelag. Nějakou dobu jsem tam žil, takže je možné, že jsem trochu toho přízvuku „nasál“. Po tom rodokmenu jsem zatím příliš nepátral, je možné, že bych se dozvěděl nějakou návaznost na švédské vojáky. Nicméně ještě dál hlouběji do historie je to obtížný úkol, protože spousta údajů může chybět, mnoho záznamů bylo během Třicetileté války zničeno.

Pět let uteklo jako voda a dlouhohrající debut The Fallen Einheri je zde. Prozradíte fans, proč museli tak dlouho čekat a proč obsahuje i pár songů z eponymního EP Tears of Styrbjørn?

Styrbjørn: Těch důvodů proč album nevyšlo dříve, je celá řada. Především se na tom podepsaly změny v sestavě, které byly docela pravidelné ;-) V současnosti hraje s námi v pořadí již třetí bubeník, třetí kytarista, druhý basák, atd. a bylo dokonce i období, kdy jsme půl roku i více „stáli“ protože byl problém najít odpovídajícího bubeníka. Takže než se vždy nová sestava sehrála, odehrála několik koncertů, tak zase někdo odešel a tak jsme začínali od znovu vlastně několikrát, což tě samozřejmě pak brzdí v dalším skládání a směřování k nahrávání alba. Dalším faktorem je samozřejmě také to, že každý máme pracovní povinnosti, případně rodinné a jiné, takže někdy to vše skloubit dohromady není jednoduché a koneckonců i nahrávání současné novinky nám trvalo opravdu spoustu času, začali jsme v květnu loňského roku. Výsledek si ale myslím, že stojí za to.

Čed: Nutno říct, že v plánu bylo vydat EP, které mělo sloužit čistě jako promo materiál, a ihned poté dodělat i zbytek songů a vydat je jako plnohodnotné album. Jenže kvůli, doslova, migracím v kapele (z původní sestavy na EP jsem zůstal se Styrem pouze já, a to ještě na jiném postu) se vše hrozně protáhlo. Tudíž původní záměr byl sice splněn, jenže se to celé o pár let posunulo.

The Fallen Einheri je uváděno coby konceptuální dílo. Kdo má desku doma, už ví, o co jde. Co byste řekli těm, co o koupi přemýšlí, nebo těm, co vás vůbec neznají? Jaký příběh novinka ukrývá?

Styrbjørn: Příběh, koncept, lyrika, či jak to nazvat má několik rovin. Tou hlavní, či spíše, která je nejvíce patrná, je upravený příběh/sága o Styrbjørnovi, který jsem pozměnil a podle potřeby upravil. Jedná se o život tohoto válečníka a zároveň královského syna, který byl však jako malý odstrčen mimo svou domovinu. Jak roste a sílí, dovídá se o sobě a svém původu a pátrá dál, až se rozhodne vytáhnout na rodný sever, kde se pak snaží získat zpět to, co mu bylo odepřeno. Není to však tak jednoduché, zároveň je totiž spjat s temnou kletbou, která mu může přivodit dalekosáhlou zkázu a kterou, pokud chce uspět, bude muset zlomit. Mimo tuto „hlavní“ linii je pak v textech vyjádřena moje inspirace severem, na kterém jsem nějaký čas pobýval a kam se stále vydávám na svých výpravách, a také jsou zde vyjádřeny mé životní zážitky a určitá etapa mého života, a v neposlední řadě též mystická praxe a studium severských kultur.

Vzhledem k tomu, že album obsahuje zmíněné starší skladby, zajímalo by mě, zda jsi koncept zamýšlel už tehdy nebo jsi jej začal vyprávět až na jejich základě?

Styrbjørn: Ano, koncept jsem měl v hlavě již při zakládání kapely, tedy alespoň jeho nosnou linku i další okolnosti, které se k ní vážou. Již tehdy jsem měl velkou část materiálu složenou, alespoň, co se týče kytarových linek. Hodně věcí se však vyvinulo dále i jinak, než původně bylo zamýšleno, tak jak ubíhal čas a jak jsem pracoval na dokončování skladeb. Například titulní skladba, tedy „The Fallen Einheri“, měla původně být jen jednou skladbou. Do „jedničky“ jsem se však poté rozhodl nezakomponovat některé nápady a pasáže, ze kterých pak vznikl další, zhruba stejně dlouhý opus se stopáží přes deset minut. Navíc jsem potřeboval skladbu ponurou, která vypovídá o putování v říši mrtvých, o čemž je právě ta dvojka.

Album má povedený zvuk, přitom jste natáčeli v domácích prostorách, nemýlím-li se. Hodně asi udělal závěrečný mix s mástrem, ale nepřemýšleli jste, že navštívíte klasické studio, které by vás mohlo posunout ještě krapet dál?

Dragul: Studio by určitě bylo super z hlediska, jak rychle by celý proces odsýpal. Nahrávání doma mně osobně ponechalo hodně volnou ruku v procesu a představovalo takovou domácí pohodu a klid, což se doufám projevilo na výsledku.

Styrbjørn: Ano, album jsme natáčeli v domácích podmínkách. Původně jsem zamýšlel něco nahrát ve studiu, konkrétně bicí a zpěvy, nakonec jsme se rozhodli tak, jak jsme se rozhodli. Studio má samozřejmě třeba větší možnosti, techniku, ale na druhou stranu to stojí dost peněz a nemohli bychom si dovolit strávit ve studiu tolik času, kolik jsme tomu věnovali. Takže by ta nahrávka možná nebyla tak dobrá. Kdežto v domácím prostředí si můžeš nahrávat, většinou, kdy chceš, kdy máš náladu a čas, nemusíš se tolik stresovat, abys to nahrál co nejlíp na co nejmíň pokusů, apod. V budoucnu nejspíš zachováme stejný model. Nyní s ním máme zkušenosti, ze kterých můžeme čerpat a některé věci udělat i jinak, efektivněji. Samozřejmě věci jako mix a mastering jsou pak jednoznačně studiovou záležitostí.

Čed: Mně osobně tento styl nahrávání zcela vyhovuje a upřímně řečeno v dnešní době bych ani jinou variantu nevolil. Vzhledem k časovému a potažmo finančnímu tlaku, který studio nutně vytváří, tam musíš jít s hotovým konceptem a perfektně naučenými party. A to zkrátka v našem případě nebylo možné, protože se některé skladby tvořily až v průběhu nahrávání. Spoustu věcí jsme také měnili během procesu, protože to jednoduše vyplynulo ze situace. A kdybych to vzal obecně, tak já prostě nezačnu vymýšlet a nahrávat na lusknutí prstů, takže vždy záleží na konkrétní náladě, počtu lahváčů v lednici, jejich značce, voltáži…

Tched se zbláznil a místy jsou jeho klávesové party až jazzové. Vtipně jste sami sebe parafrázovali coby viking jazzovou partu. Jasný, je to vtip, ale nekope se to v základech? Byl to záměr nebo vše vyplynulo postupně, jak se písně rodily?

Styrbjørn: Jo, klávesák se poměrně rozšoupl. Původní záměr to nebyl, vše vyplynulo během nahrávání případně dolaďování skladeb. Tchedovi jsem dal instrukce, o čem daná skladba je, jak si asi ty klávesy představuji a výsledek už známe.

Čed: Viz předchozí otázka. Všechno tak nějak volně plynulo během nahrávání. Já jsem si dal hlavně za úkol dostat do striktně kytarových songů další rozměr, který by je obohatil a ozvláštnil něčím zajímavým (jiným), a dodal celému albu a vlastně i kapele nějakou originalitu tak, aby zkrátka jenom nezapadla mezi dalšími pagan-folk-viking (a nevím co ještě) hordami. “Viking-jazz-metal” je samozřejmě jenom nadsázka, která mě napadla, když jsem si prohlížel akordový zápis klávesových partů a svoje poznámky k jednotlivým skladbám.

Jsem nadšený z krásně stylové obálky. Pracoval její tvůrce na základě pokynů nebo měl volné ruce?

Styrbjørn: Díky za pochvalu, mě se to taky hodně líbí. Tvůrci, nebo vlastně tvůrkyni, Lucii Bojdové, se to opravdu povedlo, tímto bych jí chtěl zde vyjádřit ještě jednou velké díky za pěknou práci, ochotu a spoustu času, který tomu věnovala. Lucce jsem dal pokyny, měl jsem ten obal i booklet v hlavě už docela dlouhou dobu. Spolu jsme pak řešili dolaďování, umístění, konzultovali jsme výběr barev, ona pak navrhla vnitřek obalu.

Rovněž musím pochválit výborné sbory. Vzhledem k tomu, že znám Tears of Styrbjørn od počátku, zaznamenal jsem obrovský pokrok, který jste coby zpěváci udělali. Je vše zásluhou pouhé vyzpívanosti dané z pilného koncertování nebo jste navštívili hlasového odborníka?

Styrbjørn: Díky! Nevím, jestli jsme tak vyzpívaní, myslím, že je třeba ještě dost na zpěvech zapracovat, ale určitě tam pokrok je. Nevím jak ostatní, já jsem odbornou pomoc nevyhledával, prostě když jsem skládal sbory a zpěvové linky, tak jsem je doma poctivě trénoval. ;-)

Dragul: Osobně jsem návštěvu odborníka zvažoval, ale nakonec jsem zvolil samostudium. Na zkouškách věnujeme velký prostor pro pilování sborů tak jednotlivých zpěvů.

Čed: Myslím, že návštěva (hlasového) odborníka by nám všem dost prospěla… Ale co se týče sborů, tak vlastně už od začátku se snažíme tento prvek do tvorby zakomponovat, takže neustále trénujeme a budeme v tom pokračovat i nadále.

Album vydává Murderous Music Production. Jak vypadá vaše spolupráce? Zajišťuje vám i koncertní štace nebo vám jen zaplatili album a o zbytek se postaráte sami?

Styrbjørn: Malinko bych to opravil. Murderous Production nám pomohli a část nákladů na výrobu cd uhradili, za což bych zde také rád poděkoval. Faktem však je, že přesto velká část nákladů šla z našich kapes. Spolupráce tady je i nadále ve formě, že se firma částečně podílí na distribuci a propagaci alba, každopádně i toto včetně obesílání zinů na recenze a podobně si také zajišťujeme z velké části sami. Koncertní štace si budeme muset také zařídit sami, protože Murderous Prod. se v současnosti zaměřuje jen na organizaci festivalu Hell Fast Attack a jiné koncerty, co vím, již nějakou dobu nedělá.

Vaší součástí jsou i předělávky dvou hymen švédských legend Therion a Vintersorg. Nebudu se ptát, proč je hrajete, kdo si poslechne vaši hudbu, je mu hned jasný důvod. Moje otázka je, zda se můžeme někdy v budoucnu těšit i na další coververze nebo se už budete výhradně věnovat vlastní tvorbě?

Styrbjørn: Nápad, či koncept coververzí, zcela ještě není završen, takže i přesto, že samozřejmě naší prioritou je vlastní tvorba, máme v plánu ještě něco předělat, či provést v našem duchu. Už to mám v hlavě vlastně od začátku a bude to možná trochu velké sousto, ale pokud se nám to podaří, tak určitě potěšíme hodně, spíše asi skalních, fans. Nebudu však zatím více prozrazovat.

Nyní je předčasné mluvit o další desce, ale rýsuje se něco? Jaké máte plány do budoucna?

Styrbjørn: Jo, o další desce je opravdu hodně brzo mluvit, každopádně několik dalších nápadů mám, takříkajíc, v šuplíku. Plány v nejbližší budoucnosti jsou zaměřit se na propagaci naší novinky, což usilovně děláme, udělat si další kontakty, na jejichž základě pak budeme řešit koncertní štace, které máme v plánu poněkud posílit. A během té doby průběžně pracovat na nových věcech, aby případná další nahrávka byla třeba o krapet dříve, než debut. ;-)

Děkuju za váš čas. Poslední slova jsou vaše.

Styrbjørn: Já Ti také děkuji za rozhovor, zájem a náklonnost, kterou k nám chováš. ☺ Chtěl bych zde poděkovat všem, kteří se podíleli na vzniku naší desky a vzdát hold také našim fanoušků a kamarádům, kteří nás již léta podporují a bez nichž by to ani nebylo možné. Skål!

Čed: Díky za rozhovor a díky fanouškům za podporu.