Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  ROZHOVORY

zpátky na seznam rozhovorů
The Corona Lantern

The Corona LanternI když člověka v jednu chvíli zavalí spousta sraček, tak v postupném plynutí času je vysvobození

Jirka D.23.10.2016
Rozhovor s Danielou je v mých všech doposud udělaných rozhovorech jedinečný v tom, že trval maximálně dlouho. Což nemyslím nijak špatně, prostě jsme se oba k němu dostávali jen tehdy, když okolnosti přály a bylo co říct. Jestli se to projevilo na obsahu (a já doufám, že jo), nechám na posouzení jiným, nicméně slíbit můžu aspoň to, že o The Corona Lantern se něco málo dozvíte.

Ahoj Danielo, The Corona Lantern je novou kapelou a další formací, kde působíš a která se žánrově těm ostatním lehce vymyká. Keep on Rotting a Deligence jsou spíš o death metalu, tentokrát spíš doom a trochu jiná atmosféra. Co se pro Tebe jako pro vokalistku změnilo? Přistupuješ ke TCL nějak jinak, specificky?

Zdravím i tebe Jirko! Corona je sice žánrově trochu někde jinde, na druhou stranu pro jisté paralely nemusíš chodit daleko. Je to pořád ještě metal a tudíž ta brutalita ve vokále zcela úplně nevymizí. Na desce ale zároveň v předělu "A Ray Of Black Light Lantern" nastiňuju úplně jiné hlasové polohy v několika stopách najednou, které byly pro mě přímo v momentu nahrávání naprosto cizí. Nikdy jsem nic takového netrénovala, neexperimentovala podobným způsobem. Takže minimálně tady můžeš hledat odlišnosti od mého projevu v Keep On Rotting a Diligence.

Pokud budeme i tu extrémní vokální polohu v Coroně rozebírat na součástky, tak tady je zase o nějaký stupeň animálnější, je to vlastně i trochu jiná barva, víc do skladeb proplouvají emoce, vciťuju se do textů, protože jsou ze všech tří spolků nejniternější a snažím se emočně reagovat na instrumentál samotný. V živém výstupu také není tolik pohybu, mám mikrofon na stojanu a proto se můj vyjadřovací arsenál soustředí výhradně na vokál, sem tam nějaké to gesto, výraz obličeje.

Co v Tvém případě znamenají “nejniternější” texty? Jak moc jsou osobní, kolik toho na Tebe prozrazují a nakolik jsou naopak obecnější, bez osobního rozměru?

Je to směs věcí, které se nepovedly, co jsem třeba nezvládla, s čím a s kým jsem byla nespokojená a taky hodně retrospekce a uvědomění si chyb z minulosti, v kterých je ale tak jednoduchý nadále spočívat. Nejsou to řešení, je to vykřičení se, koliķrát jsou to i věci, které bych asi nikdy neřekla, nebo si třeba zakázala cítit. Zároveň ale nic z toho není příliš konkrétní, vše je psaný v jinotajích a tak mi to i vyhovuje. Lyrika má větší sílu a taky by pro mou osobu nebylo úplně příjemný jít přímo s kůží na trh. Vše je tedy víceméně zastřený, ponechaný vlastní interpretaci.

Vždy jsem se v jádru považovala za pozitivní osobu a je tomu i nadále, ale asi jako každý i já mám své démony, myšlenky, který někdy převládnou a kterým se musí nějakým způsobem čelit. I když nejde o žádný pohled přes růžové brýle, tak se najde sem tam i kousek, který má pozitivní vyústění, nějakou naději v sobě. Tou je třeba Consuming the Tempest, která je docela symbolicky i poslední věcí na albu. I když člověka v jednu chvíli zavalí spousta sraček, tak v postupném plynutí času je vysvobození. "Whatever calamity storms out, I push through."

 

Dahlien


V téhle souvislosti mě vždycky napadne otázka, proč někdo, kdo řeší takto osobní témata, nepoužívá mateřštinu. V kterém jiném jazyce by mělo být snazší se vyjádřit a najít ta správná a nejsprávnější slova... Proč Ty a angličtina?

Využití mateřštiny pro tyto účely se samozřejmě více než nabízí, nicméně TCL je uskupením, kterým chceme zasáhnout širší okruh posluchačů a myslíme i na zahraniční přesah. I když vím, jak to s vnímáním textů chodí a že se jim obecně oproti instrumentální složce nepřikládá taková důležitost, najdou se recenze a ohlasy, které moje texty řeší a všímají si jich. Vždycky je to pro mě maximálně potěšující zjištění. Zároveň ale ani úplně nevylučuju, že by někdy v budoucnu nemohla vzniknout česky zpívaná skladba. Pokud se tak ale stane, tak to bude spíše formou nějakého speciálu, třeba česká verze originální anglické skladby.

Jaké ohlasy zatím s TCL sbíráte? Liší se nějak zásadně ty domácí od těch zahraničních?

Musela bych hodně zapřemýšlet, abych vydolovala nějaký vyloženě negativní příspěvek na naši adresu. Veškeré ohlasy jsou velmi pozitivní a v takovéto míře to z nás nečekal asi nikdo. Měli jsme pocit, že jsme vytvořili hodně dobré, kompaktní dílo, to ano, ale upřímně, všechno se to děje neskutečně rychle, zájem je velký. Nechce se nám věřit, že toto všechno vykvetlo pouze během roku a půl dlouhého fungování a navíc s faktem, že jsme odehráli všehovšudy pouze čtyři akce. Jediné, co nám kdy bylo v recenzích vytýkáno, je možná přílišná žánrová spoutanost. Ale zase na druhou stranu to do jisté míry tento žánr vyžaduje, potřebuješ trochu napínání k dobru, abys stihl navodit určitou atmosféru. Jako všechno, je to spíš o osobních preferencích, každý ten poslech máme nastavený jinak.

Jak máš poslech nastavený Ty? A to jak z hlediska žánrů nebo typu hudby, tak i s pohledu konkrétních kapel ... ať už současných favoritů, nebo i dlouhodobých jistot a stálic. A co naopak jako posluchačka nesneseš?

Nejedu podle žánrů, ale určuju se podle toho, jak na mě daná muzika působí a taky co zrovna potřebuju slyšet v daný moment. V poslední době se stává, že mám vždy nějaké vlny, poslouchám určitý žánr a za týden to může být úplně jinak. Poslední týdny hodně trávím u počítače nad grafikama a potřebuju nějaký stimul spíš, nežli pořádné mordy do hlavy. I když zase pokud dělám nějaký art pro kapely, tak se snažím naposlouchávat i jejich věci, víc se do toho dostat. To ale nejde vydržet několik hodin, slouží to spíš jako nalazení. Když neposlouchám zrovna extrémnější hudbu, jedu trance sety z internetového rádia, groove muziku a občas si pustím Radio Wave, když potřebu být trochu více v obraze, prostě když potřebuju pocit reality. Kdybych ti měla říct, co u mě teď nejvíc rotuje za kapely, tak to budou ColdWorld, Cult of Luna, Gojira, Obscura, Rivers of Nihil, Deafheaven, Raised Fist, The Algorithm... No a z toho, co nedávám, nevím, to je dost rezolutní otázka, nesnesu třeba obskurní oldies. Ale nějaký osmdesátky zase selektivně můžu, člověk musí rozlišovat :)

Když už jsi zmínila Tvou práci na grafice, asi neprozradím žádné tajemství, když zmíním, že i artwork TCL je Tvoje dílo. Nicméně zcela upřímně dodávám, že mi ta symbolika připomíná spíš nějakou okultní blackmetalovou kapelu a k hudbě TCL mi nějak nesedí. Co vidím špatně?

Možná to jen chce se tolik neupírat prvním dojmem na to, jak by co mělo vypadat. Přistupovat k věcem jako k vlastním entitám. Nepopírám, že to tak skutečně může působit a vlastně tvůj pocit není špatný, spíš bych řekla, že je jiný, vnímáš to individuálně podle svých nastavených měřítek. Vyšší koncentrace symbolů a podobných tvarů na „Consuming the Tempest“ určitě může tyhle pocity vzbuzovat, stejně tak je to na druhou stranu taky můj osobní pohled na dílo a to nutně neznamená, že to každý bude vnímat tak, jak bych chtěla já. Ale co si budeme povídat, ono kolikrát se motivy obalů těchto žánrů taky dost slévají, pořád je to totiž ještě v dost blízkém příbuzenském vztahu.

 

The Corona Lantern live


Jak se jako grafička díváš na současné trendy a současnou podobu hudebních obalů? Nemáš někdy pocit, že místo zajímavého nápadu je všechno omezeno jen na možnosti nějakého grafického editoru?

Abych se přiznala, tak trendy moc nesleduju, za prvé na to není čas a za druhé si chci pokud možno celým procesem tvorby projít s co nejčistší myslí. Snažím se disponovat širším záběrem a každý kapele tak art uzpůsobit "na míru". Občas ten proces trvá, nějaký okolnosti člověk neurychlí, ať se snaží sebevíc, ale ze zkušenosti vím, že je lepší si počkat, než věci hnát dopředu, vše se v pravý okamžik samo ukáže. Idea by měla být základ a jsem spíš zastáncem svěžejší a jednodušší interpretace, přehánění a styl "kombinace za každou cenu" mají tendenci výslednýmu produktu ubírat než přidávat.

Vrátím se zpátky k TCL a k tomu, co chystáte pro nejbližší budoucnost a zda se v tom, co chystáte, nějak promítlo nebo nepromítlo přijetí debutní desky? Nastaly nějaké změny oproti původně zamýšlenému?

Plány do budoucna jsou už jasně dané, a sice tvorba materiálu na druhou řadovku. V současné době máme rozdělané dvě skladby, jedna z nich je řekněme klasičtější Corona produkcí co se instrumentálu týče, druhá z nich je přecijen odlišnější oproti nastolenému schématu, protože ji složil druhý kytarista Tonda Smrčka, který k nám přišel jako poslední. Slibuje to tak asi i o něco větší diverzitu, byť jsme pořád ještě na začátku celého skládání.

Po vokální stránce by nové album mělo být daleko rozvinutější a nemělo by to být až tak ploché. Ale na Consuming the Tempest to mělo své opodstatnění. Textová stránka je tam hodně narační a vyplatí se držet většinu času stejný výraz a zároveň samotné nahrávání byla docela nová zkušenost a tak nějak jsem tíhla k tomu, co jsem měla víceméně zvládnuto, než se pouštět do nějakých extra experimentů. Několik recenzentů vyjádřilo touhu po větším množství čistých linek a to je i můj záměr pro nové skladby, aniž bych se zmíněnými názory řídila, není to akce na reakci, ale něco co jsem sama chtěla zkoušet a teď se zdá být ta pravá chvíle.

Na jednu z nových skladeb bychom chtěli i natočit premiérový klip a prezentovat se i jiným způsobem. A v návaznosti na stále aktuální Consuming the Tempest chceme i nadále pokračovat v extenzivní propagaci a dostat jej na co nejvíc míst, zvláště v zahraničí. Snad se nám to i nějakým způsobem daří.

Chystáte i trochu zintenzivnit živou prezentaci? Sleduju to sice tak povšechně, ale mám dojem, že s TCL moc živě nehrajete…

Živá prezentace prozatím asi o moc intenzivnější nebude, i když tento měsíc bude premiérově o dvou akcích, jelikož na 20. října máme naplánovaný výstup na náplavce v Avoid Gallery. Corona asi nikdy nebude o nějakém extenzivnějším koncertování, chceme, aby se ty živé akce o něco protáhly, aby se na ně i ideálně trochu počkalo, protože to má větší smysl, jak z hlediska interpretované muziky, tak z čistě praktického důvodu, protože náš basák bydlí a pracuje v Londýně a proto se veškeré koncerty musí domlouvat s dostatečným předstihem a navíc i další z nás mají jiné hudební povinnosti. Akce v Avoid Gallery bude všehovšudy šestá v pořadí. Není to nic moc za dobu živého fungování, vlastně prakticky téměř za rok, ale vzhledem ke všemožným okolnostem jsme s tím spokojeni a významné pro nás byly zatím všechny výstupy. Troufám si tvrdit, že tohle moc kapel říct nemůže.

Danielo, pro dnešek by to bylo vše. Pokud bys ráda něco dodala, máš prostor. Za sebe děkuju za zajímavé povídání.

V tuto chvíli mě vlastně ani nenapadá nic zásadního, co by nebylo vyřčeno a pokud jsme na něco zapomněli, tak se k tomu dostaneme třeba někdy v budoucnu. Moc děkujeme Echoes-zine.cz za prostor k vyjádření se a přejeme vše dobré, kvalitní muziku především!



  DISKUZE K ROZHOVORU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 24.10.16 11:16odpovědět

Tahle kapela je mi tak nějak sympatická a není to ani tak moc hudbou.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky