Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím vás do vaší doom metalové věže! Zkuste nejprve malinko pootevřít dvířka a říct nám jak se prvotní nadšení měnilo v konečnou sestavu The Tower a trošku se představit.

Čest! Základní kámen Věže byl položen někdy na konci roku 2011, kdy Ondra, Igor a další dva kamarádi dostali náladu si jít zkusit zajamovat hudbu, kterou měli rádi – holt nějaké minimální zkušenosti už byly. Já jsem v té době s klukama sdílel zkušebnu, měli jsme za sebou víc jak desetileté přatelství a zmíněnou zkušenost z naší předchozí kapely. Proto, když se po pár měsicích uvolnilo místo za bicíma, a kluci mi ho nabídli, kývnul jsem bez prodlevy. Potom, co odešel i dosavadní basák, a přišel Laco, se kterým se Ondra seznámil na žánrovým koncertě, byla v létě 2012 sestava kompletní a byly hotové také první songy.

Za vaším doom metalem slyším staré kapely jako Saint Vitus nebo Cathedral. Byly to třeba právě tyhle kapely, které se na vašem znění podepsaly? Osobně to nevidím jako překážku, přesto, máte předběžnou představu kam se posouvat a jak svůj sound rozvést?

Je zajímavé sledovat, s kým nás lidé srovnávají, jelikož těch inspiricí máme hodně, a sami nemáme jasno v tom, komu se nejvíce podobáme. Já třeba na “Demu” někde slyším odkaz na Warning / 40 Watt Sun a Mirror of Deception, někde zas na raný While Heaven Wept, nebo dokonce i na Reverend Bizarre… až na “Ageless Slumber”, což je takový naš pokus o doom-death – tam fakt nevím. Jeden švédský posluchač to srovnal s “The Gate of Nanna” od Beherit, což mně osobně nemohlo nepolichotit, jelikož Beherit (a to “Drawing Down the Moon” obzvlašť) miluji. Nicméně přímá souvislost tam není, což platí i o výše zmíněných kapelách. Jistou představu však máme – chceme kombinovat doom metal, tradiční heavy metal a psychedelii, ale nebráníme se ani inkorporaci jiných žánrů.

Venku je kazeta, kterou jste se pořídili ve vyškovském Davosu. Jak tohle nahrávání probíhalo a co vám dalo?

Nahrávání probíhalo v naprosto pohodové atmosféře během jednoho víkendu loni, začátkem září. Původně jsme se toho trochu báli, jelikož, až na Laca, to bylo naše první nahrávání. Tak jsme moc nevěděli, do čeho jdeme a co od toho máme očekávat, ale nakonec žadný stres. I když ne všechno se nám povedlo, odvezli jsme si spoustu zkušeností. Otynovi ještě jednou děkujeme!

Hodláte se po dobrých zkušenostech do Vyškova vrátit, nebo příště zkusíte štěstí jinde? Zkoušeli jste oslovit i jiná studia?

Jelikož je v současnosti naplánované splitko s jedním nejmenovaným tuzemským kultem, chceme zkusit nahrávání ve stejném studiu, kde budou nahrávat kolegové.

Vydání kazety funguje i u vás převážně DIY stylem, ale úplně sami jste na to nebyli. Kdo vám s vydáním pomohl a jaká je vaše zkušenost po této stránce?

Ano, celé to je vlastně totální DIY, až na to, že Filip z L’Inphantile Collective nás oslovil s tím, že by si vzal část nákladu na sebe a pomohl nám s distribucí. My jsme byli jedině pro, jelikož sami na hodně věcí kašleme a děláme všechno strašně pomalu. Takže zkušenost jednině pozitivní. Myslím si, že svůj účel to splnilo.

Co ohlasy a reakce fans? Co třeba zahraničí, dostali se The Tower i tam?

No, řekněme, že tá nejdrsnější kritika pochází od nás samotných. Nicméně, setkali jsme se s jistou kritikou songwritingu či třeba vizuální stránky vydání. Co se týče songwritingu, tak jsme si svých nedostatků plně vědomí, avšak The Tower nikdy nebude radio-friendly, hitparádová kapela! Ohledně vizuální stranky – pro “Demo” jsme si minimalismus zvolili schválně. Nahrávka se dostala i do zahraničí – pár skladeb se hrálo na internet radiích, jsme také součásti jedné nádherné doomové kompilace. Uprímně řečeno, mám dojem, že i o samotnou kazetu je v zahraničí větší zájem, než doma. Sami máme víceméně pokrytou celou Evropu, zatímco v Jižní Americe se nám o distro stará náš kamarád Alfredo z Siaskel / Concatenatus atd., a ve Státech si to vzali Caligari Records.

Budete se teď chystat na regulérní desku (potenciál na ni je), nebo je na tohle rozhodnutí ještě čas a půjdete pozvolnější cestou?

Vzhledem k tomu, že původní verze kazet je už téměř vyprodaná, pro tuto chvíli je v plánu dovydat zbytek kazet s “Demem” v jiném barevném provedení. Potom je na programu již zmíněné splitko, přičemž na “regulérní” desku si zatím budeme sbírat další zkušenosti… ale časem bude (snad).

Existují nové skladby, na kterých postupně pracujete, popřípadě nějaké hotové kousky?

Existují… (prozatím) existují. Potenciálního materiálu je celkem dost, avšak, jak jsem již psal, děláme všechno dosti pomalu.

Live jste hráli na Brutalu, hráli jste i před zmiňovanými Saint Vitus, což pro vás muselo dost znamenat a kapelu to posunout o kus dál. Co koncerty, které máte výhledově v plánu? Je tu třeba další možnost vidět vás před známým jménem?

Je to tak! Hrát před Vitus byl tak trochu splněný sen, který se už jen tak nepřekoná. To bychom museli hrát snad před Sabbath (což už se, žel, asi nestane). Vlastně se dá řící, že tento gig nás dostal i na BA, který nás zase posunul o něco dále v rámci těch mezinárodních mantinelů. V tom vedru a hracím čase, který jsme dostali, jsme předpokládali, že na nás přijde, řekněme, maximálně tak pětina z těch lidí, co tam nakonec byli. Proto děkujeme každému, kdo tento boj zvládnul a odstál to… a samo i lidem, kteří nás tam pozvali (you know who you are!). Jinak, pro tuto chvíli žádné koncerty, musíme totiž dopilovat nový matroš. Jakožto diváky nás určitě budete mít možnost vidět v první řadě na Cruciamentum atd., Mourning Beloveth / Hooded Menace / March of the Hordes atd., MGLA, Barbarian atd...

Které koncerty vás nakoply a rádi byste je zmínili, aniž jste na nich aktivně hráli? Kdo vám za poslední dobu, jak se říká, nakopal zadek?

No, těch je teda celkem dost. Zmínil bych především:

- SAINT VITUS, Praha (viděli jsme je asi po 6 letech... a musím přiznat, že Vasquez vraždil a Reagers je BŮH! Naprosto dokonalý set a koncert celkově).
- Lvcifyre, BA (rozhodně největší překvapení festu. Čekal jsem hodně, ale tohle… neskutečný!)
- Abysmal Grief, Kodaň (jedna z nejlepších doomových kapel současnosti. Obzvlášť živě!)
- Procession, BA (jedna z nejlepších doomových kapel současnosti #2. 40 stupňů, jen ve třech... ale stejně vražda!)
- Archgoat, Praha (totální zlo!)
- Profetus, Kodaň (dosti slušný mladší brácha Skepticism, který to živě vraždí skoro stejně radikálně).

Letos vyšlo celkově hodně dobré muziky, což určitě taky sledujete. O kterých nahrávkách se v kapele vzhledem k letošku nejčastěji bavíte, co vás nejvíce zaujalo?

Uff, další namedropping, jo, hehe? Řekl bych, že pro doom celkem slabý ročník, ale budíž:

- Macabre Omen – Gods of War – At War (dosti možná album desetiletí v žánru. Bathory období 88-91 s řeckým svérázem. Dokonalé naprosto všechno: songwriting, kytarová práce, rytmická sekce, práce s vokálem, celková atmosféra).
- Black Oath – To Below and Beyond (jedna z nejlepších doomových kapel současnosti #3)
- Terminus – The Reaper’s Spiral (takový mix Manilla Road a britských Solstice. Co může být lepší?)
- Archgoat – The Apocalyptic Triumphator (BEHERIT WORSHIP!)

honorable mention:

Malokarpatan – Stridžie Dni (chalani zo Slovenska to naprosto neočekávaně zavraždili! Máme tu ten nejpoctivější špinavý proto-black, jak má být... Venom, raný Bathory, Hellhammer atd. Über dobré!).

Máte v kapele pře jakým formátům kdo dává přednost? Digitál vs. fyzický nosič? Je v kapele náruživý sběratel?

Všichni jsme vyrůstali na kazetách, posléze na CD, takže za nás – určitě fyzický nosič, nehledě na to, že každý máme tu jistou složku v PC. Také rozdíl mezi tím, jak zní naše kazeta a jak zní digitální verze, myslím, mluví za vše. Co se týče sběratelství, tak ten vinylový “kambek” si udělal své a všichni jsme před několika lety propadli tomu současnému “hypu”, takže už máme celkem slušné sbírky.

Co vaše nejbližší budoucnost, na co se teď zaměřujete, co v kapele řešíte a jak úspěšně?

Zkoušet… zkoušet… zkoušet… a chlastat. Neúspěšně.

Díky za pokec a díky za váš čas.

My děkujeme za zájem!