Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nazdar chlapáci, dnešní rozhovor bych rád věnoval takovému malému ohlédnutí za dvacetiletou érou Tortharry (a samozřejmě nejen tomu). Dvacetiny jste oslavili koncertem loni v prosinci, takže ještě celkem nedávno. Jaké byly vaše pocity, když jste přicházeli na pódium a co ve vás tenhle koncert zanechal?

MARTIN: Čus. Za těch, teď už víc než 20 let, jsme odehráli spoustu koncertů a právě na tenhle, kde jsme si tu „dvacítku“ oslavili, nikdo z nás asi nezapomene. Byl to nádherný pohled (myslím z podia) vidět ty mraky lidí v našich trikách a mikinách …, to byla fakt pecka. V té chvíli mi došlo, že to co už tolik let děláme, ti fanoušci přišli snad i ocenit a taky s námi oslavit.

My jsme si ten „koncík“ moc užili, a že ten, kdo přišel, snad nelitoval. Jen mě mrzí, že ještě  nepřišlo těch pár lidí, o kterých jsem si myslel, že určitě přijdou, ať už bývalých členů Tortharry, nebo i kámošů. To mě fakt mrzí. Třeba dorazí, až budeme slavit „třicítku“.     

Odchod kytaristy Máci byl dopředu avizovaný a tahle akce byla vlastně jeho poslední. Je tu vůbec nějaká šance, že by se Máca vrátil, nebo jde o definitivní konec? Jak to vůbec funguje mezi vámi dál mimo hudbu – zajdete občas na pivko nebo jsou mosty spáleny?

GORO:Odchod Mácy byl z mého pohledu ten nejemotivnější moment za celé mé působení v Tortharry. Bylo to opravdu takto naplánováno a nakonec to bylo i velmi symbolické, rozejít se na oslavě našich 20 narozenin. Do poslední chvíle jsem doufal, že si to Máca rozmyslí a zůstane v naši partě dál. Chtěl to ale jinak a my musíme jeho rozhodnutí zcela respektovat. Na druhou stranu je to velká výzva pro celou kapelu, především pro kluky na pódiu, aby se zhostili své role a ve třech to táhli dál. Už jsme si na živo vyzkoušeli, že tento model bude řešitelný a podle ohlasů to vypadá velmi dobře. Rozhodně nemůžu ale říci, že je to definitivní konec, protože Máca je prostě nejen vynikající hudebník, ale i člověk a pevně doufám, že přijde čas, kdy zavolá že se chce do Tortharry vrátit. Proto jsme také nakonec neřešili druhého kytaristu a dali mu prostor se na pódium zase vrátit.

Jinak to mezi námi funguje stále dál úplně normálně, žádné mosty spáleny nebyly, na pivko čas tedy zatím nebyl, určitě to nebude jako dříve, abychom se vídali každý týden, ale kamarádem zůstal stále stejným.

Jinak jsem se dočetl, že nového parťáka hledáte zatím marně a že budete předělávat skladby na jednu kytaru. V čem je problém? Nikdo se vám nehlásí nebo zájemci nedosahují potřebných kvalit?

GORO:Po několika zkouškách kytaristů jsme se rozhodli, že už ani žádného parťáka hledat nebudeme. Chlapáci se do toho ve zkušebně pustili s obrovskou chutí a nasazením a celý program předělali na jednu kytaru. Byla to opravdu velká práce, ale výsledek je parádní, recenze na odehrané koncerty mluví za vše. V současné době se už vlastně ani nikdo sám nehlásí, protože jsme tak nějak přestali druhého kytaristu shánět. Jak jsem uváděl v minulé otázce, je velmi těžké sehnat plnohodnotnou náhradu. Takže je asi celý problém kolem druhé kytary takto vyřešen.

Za existenci kapely se v sestavě octlo vícero muzikantů a dokonce máte funkci něco jako „čestný člen“ Tortharry. Kdo už patří do vaší síně slávy a jak na tyhle kolegy vzpomínáte?

GORO:Takže když to vezmu popořadě, tedy od nejstarší historie Tortharry, která se oficiálně datuje do roku 1991, tak asi takto:

První změna nastala vlastně na začátku historie, kdy odešel kytarista Karel Stehlík. Vzhledem k tomu, že jeho působení v kapele bylo tak krátké, není možné nějak uvažovat o pomyslné síni slávy :O))). Karel je dodnes náš dobrý kamarád a občas se potkáváme i na podiích, protože nyní působí v kapele Nanovor. Kluky jsme zvali i na oslavu našich 20 narozenin a zveme je pokaždé, když slavíme něco výjimečného třeba v podobě nového CD a tak.

Druhý, kdo opustil naše řady, byl dlouholetý člen Tortharry (1991 – 2004) kytarista Jaroslav Rubeš. O Jardovi toho bylo napsáno a vysloveno myslím mnoho, takže není nutné se dlouze o jeho osobě rozšiřovat. Každopádně znamenal v historii Tortharry opravdu velmi mnoho a za jeho působení mu patří nezapomenutelný velký dík. Každopádně jeho odchod v té době byl dost vyhecovaný a nemyslím si, že to proběhlo tak, jak bych si já představoval. Jeho odchod způsobil mezi kluky velké emoce, které nejsou dodnes uhašeny. Každopádně já jsem s Jardou v kontaktu, ale spíše jen sporadicky, rozhodně ale v dobrém.

Třetím členem, který musel vzhledem ke své pracovní vytíženosti odejít, byl bubeník Miloslav Jirman. Juan byl a po právu stále je čestným členem Tortharry, protože jeho působení je naprosto neocenitelné. Je to zakládající člen Tortharry a jsme spolu velmi dobří kamarádi. Ale pro jeho naprostou vytíženost na horách, kde podniká, jsme museli udělat ten těžký krok. On sám cítil, že to není situace, která by byla dlouho řešitelná a my se chtěli posunout dál.  

Zatím posledním chlapíkem, kdo opustil naše řady je kytarista Martin Hrubý. Jeho odchod na sklonku loňského roku nás všechny samozřejmě hodně zasáhl, ale řekli jsme si, že to prostě musí jít dál a nakonec jsme skončili u varianty současné (death trio band). Martin se pro svoji také velkou vytíženost v podnikání a pro svůj osobní klidnější život rozhodl odejít, což zcela respektujeme a přejeme mu hodně štěstí v životě. Každopádně pokud jste si všimli, tak na webu není žádné přísloví (čestný člen, síň slávy apod.) a to hlavně, protože si myslím, že jeho působení není třeba ještě tak zcela uzavřené, což by bylo pro nás to nejlepší řešení. On to třeba cítí jinak, ale každopádně v Tortharry má stále dveře otevřené.

Jediným zbylým zakládajícím členem už zůstal jen Martin Vacek – vzpomeneš si ještě na rok 1991 a vznik kapely? Dalo se tenkrát mluvit o nějakých vizích a plánech, kam až bys to chtěl s kapelou dotáhnout a tak?

MARTIN:V roce 1991, kam sahají kořeny Tortharry, kapela ještě moc nekoncertovala, ale o to víc se zkoušelo, vymýšlelo a blblo. Několikrát týdně, a když nás to chytlo, a to se stávalo dost často, tak i denně. Měli jsme všichni těsně po vojně, bylo nám 21 let a muzikou jsme prostě žili. Jsou to krásný vzpomínky, i když to není tak dávno, asi i proto, že jsme vždycky byly dobrá parta. Nemůžu nevzpomenout i na den, kdy se u piva rodil název kapely a mi snili třeba i o tom, že si pořídíme autobus, nebo si zahrajeme s nějakou velkou světovou kapelou. Dnes můžu říct, že se mi spousta těch přání a snů vlastně vyplnila, ale zároveň věřím, že to nejlepší máme ještě před sebou.     

No a rok na to se v sestavě objevil Dan Pavlík, který má vlastně „dvacítku“ letos. Takže co Ty, Dane, jak hodnotíš těch devatenácte let v Tortharry?

DAN:Hodnotím je pozitivně. Ne vždy to všechno bylo zcela podle představ, ale tak to prostě chodí. Každopádně je pro mě kapela vším a jsem šťastný, že jsem jejím členem. V podstatě si život bez kapely vůbec nedovedu představit.

Asi nemá cenu probírat tady všechny vaše úspěchy, s kým a kde všude jste hráli, bylo by toho hodně. Dvakrát jste si zahráli i s Death, což se probírá docela často, ale zahráli jste si třeba i s někým jiným, o kom se moc nemluví a kdo by si zmínku určitě zasloužil?

DAN:Těch kapel bylo opravdu hodně. Před dvěma lety jsme hráli v Německu s jistými Disembowel. Skvělá kapela se skvělými muzikanty. Dlouho jsem neslyšel něco tak kvalitního. Chtěli jsme je vzít na Metalgate Czech Death Fest, ale neodpovídají na e-maily a tak ani nevím, zda vůbec fungují. Doufám, že ano, protože kdyby taková kapela skončila, byla by to škoda. Skvělé akce jsme také zažili před mnoha lety s Benediction a poslední roky také s Brazilci Nervochaos a Torture Squad.

A pokud byste si měli ještě někoho vybrat, z dnešní scény, s kým byste se rádi objevili na pódiu – kdo by to byl a proč právě tahle volba?

DAN:Za mě jednoznačně Cannibal Corpse. Je to má nejoblíbenější kapela a jedna z těch, díky kterým vlastně hraju v kapele. Bral bych to jako velkou čest a jakousi odměnu po všech těch letech. Cannibal Corpse se mi moc líbí po hudební stránce a kromě toho vím, že to jsou skvělí lidé, kteří jsou naprostí pohodáři. Bavil jsem se s nimi poměrně dlouho jak na Brutal Assaultu 2010 tak i nedávno na Full of Hate festivalu v Praze a jsou prostě skvělý.

Taky jsem se díval, že jste vystupovali po skoro celém světě od Litvy až po Brazílii. Kam byste se ještě rádi podívali? Chystáte se opět na nějaký delší zahraniční výlet?

GORO:No tvoje slova o celém světě, bych se pokusil skromně a s úctou trochu mírnit. Je pravda, že jsme v 90. letech často cestovali po celé Evropě (Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Portugalsko, Itálie atd.), ale ty časy jsou dávno pryč. Cestovat za koncerty není v současné době tak levná záležitost a pořadatelé hodně koukají na rozpočty a my nejsme rozhodně už v té pozici, že bychom chtěli za každou cenu jezdit úplně kamkoli. Roky přibývají, práce v podnikání a zaměstnání taky, děti se rodí a dospívají, klasický koloběh života, ze kterého je hodně těžké se kolikrát utrhnout třeba jen na celý víkend. Proto se nyní zaměřujeme na naši zemi, kde je stále mnoho možností hrát a jsme za to moc rádi.

Zmiňovaný výlet do Brazílie v září roku 2007 byl takovým malým splněným snem a byl to opravdu velký zážitek. Odjet tour po boku Belphegor a Gorgoroth byl nezapomenutelný zážitek.

V současné době jsou nachystány nějaké koncerty na Slovensko a do Německa a stále netrpělivě čekáme na pozvání do Jižní Ameriky, kde bychom měli odjet zase nějaké tour po boku opravdu známé a velké kapely. Detaily ale budeme šířit, až vše bude jisté a potvrzené. 

Ono vůbec dohledat o vás nějaké informace není problém, máte funkční stránky a fungujícího Gora, což dost kontrastuje s některými (dnešními) kapelami, které mají v biografii na bendzounu deset vět s dvaceti chybami a víc nic. Je pro vás důležitý i tenhle propagační „kanál“? A co Goro? Je asi fajn mít takového člověka za zády…

MARTIN:No, a v tom je právě zakopanej ten pes. Když ho máš za zády, jak říkáš, nebo i jinde, jseš za vodou. Je dobré mít svého Gora. Lubko, dík.

Sledujete i současnou mladou scénu, nové vlivy a kapely? Našlo by se něco, co vás v poslední době hodně zaujalo (ať už z naší nebo zahraniční scény)?

GORO:Samozřejmě že scénu naší i světovou sledujeme, proto taky tady jsme, je to náš životní styl. Diplomaticky bych radši nehovořil o žádné konkrétní kapele, aby se třeba jiní neurazili a naopak aby zmiňovaná kapela neměla nos nahoru :O))). Rozhodně ale musím říci, že je u nás velmi mnoho kvalitních mladých kapel, které mají budoucnost. Vše je ale o vůli a píli, prostě kapely musí vydržet „Kdo vydrží, přežije“. Musel jsem si vzpomenout na toto třeba blbé přirovnání, ale proto tady stále i po 20 letech jsme. Vzpomínám na Miloše „Dodo“ Doležala, který nám za celých 10 let, co jsme k němu jezdili natáčet, stále toto drtil do hlav a jemu patří taky velký dík za odvedenou práci u Tortharry.

Ale když se vrátím k otázce. Trochu mi vadí, že vzniká mraky a mraky deathcore kapel, které se už nemají kam pohnout a produkují všichni podobný styl hudby. Chápu, že je to moderní, mě toto také velice oslovuje, ale tato nová vlna metalu musí také každopádně trochu změnit styl a třeba se vrátit ke kořenům. Taky mě trochu mrzí, že klasický death metal je stále opomíjen různými jinými vlivy a zapomíná se, že z něho vychází mnoho dalších odnoží, které jsou nyní moderní. Proto se snažíme dělat death metal posazený do 21. století a posluchač musí ohodnotit, jestli děláme tu  práci dobře, nebo špatně.

Nemám obavy o úpadek metalu obecně, ale doba přináší mnoho úskalí, které dávají i metalu trochu jiný směr. Fanoušků ubývá, festivalů přibývá, to není asi správně. My jsme se také s našim MetalGate Czech Death Festem pustili do tohoto kolotoče, ale se zcela jinými úmysly než ostatní festivaly. Záleží zase na lidech, jak to posoudí a pro který festival se rozhodnou.

Předchozí otázka mě napadla asi v souvislosti s Defacing festem, kde jsem vás viděl po boku v podstatě dost mladých kapel (křest Corposant) a na vašem technickém death metalu a jejich většinou corovému pojetí metalu byl asi nejvíc vidět ten rozdíl mezi starou a novou školou. Jak to vidíte s tím klasickým death metalem? Bude si hledat i nadále nové fanoušky nebo ti původní budou stárnout společně s ním?

GORO:No vlastně navazuješ na předchozí otázku a mou odpověď. Zmiňovaný fest byl opravdu velkým zrcadlem staré a nové školy. Každopádně kapely, které tam vystoupily, byly opravdu na úrovni a před jejich výkony smekám. Náš klasický death metal samozřejmě nověji podaný si určitě nachází spousty nových fanoušků, ale jsme rádi i za ty opravdu původní, kteří na nás chodí celých 20 let. Stává se, že už spolu mají své potomky, kteří právě zjišťují, že je tady stále na scéně death metalová kapela, na které třeba tatínek začínal, to je parádní. Jsme rádi za každého fanouška, který náš koncert navštíví a třeba i utratí nějakou korunu za merch a CD.

A když bychom to ušili přímo na míru Tortharry – co vaši fanoušci pod pódiem? Stárnou? Nebo se postupně obměňují / doplňují těmi mladšími?

GORO:Tedy jednoduše řečeno – stárnou, přibývají a odcházejí, ti skalní chodí se svými dětmi, nebo už třeba děti táhnou ty skalní, aby vůbec zvedli zadek z gauče :O)))). Já myslím, že je vše v tomto směru OK, nemáme strach že bychom zůstali na sále sami bez lidí. I když je pravda, že někdy to skoro tak vypadá, ne vždy se koncerty s návštěvností vydaří, ale o tom může asi mluvit každý hudebník.

Takže to asi nějak shrneme. Nakousli jste další dekádu existence, zatím ve třech, dál se uvidí. Co vás v nejbližší době čeká a jaké jiné plány máte na letošní rok?

GORO:Vrhli jsme se do třetí dekády ve třech, taky možná taková symbolika. Práce nás čeká stále stejná, hrát, objíždět republiku křížem krážem a bavit naše věrné posluchače. Máme před sebou rok bez vydání CD, to se chystá až na rok 2013, ale naopak chystáme vydat po 20 letech naše první DVD, uvidíme, jestli vše dopadne dle našich představ. Stěžejní by mělo být pro toto vystoupení na dalším ročníku MetalGate Czech Death Festu, který už po čtvrté zase v červnu pořádáme (15.-16. 6. 2012). Na tomto festivalu přivítáme ikony Suffocation a Dark Tranquillity . Možná dopadne i zmiňované pozvání do Jižní Ameriky a v plánu je i trojkoncert s jednou nejmenovanou světovou metalovou legendou. O tom ale zase třeba příště, zatím se to ještě vaří a musí vše zůstat pod pokličkou :O))).

A úplně na závěr – jaké priority má další deska? Chystáte nějaký materiál, případně rýsuje se už nějaký předběžný termín vydání?

DAN:Předběžný termín vypadá zatím na podzim 2013. V létě 2013 bychom rádi zavítali do studia, abychom tam natočili následovníka Beneath. Materiál zatím nechystáme. Je to dáno tím, že po odchodu Mácy máme dost práce s novým repertoárem a také s aranžemi pro jednu kytaru. Do toho také předěláváme i náš Czech Sepultura revival, ve kterém Máca také hrál. Proto zatím není čas na nové nápady. Myslím, že by se to mohlo zvládnou nějak během jara a pak už se vrhneme na práci na novém materiálu. Myslím, že by nová deska měla být ještě syrovější a tvrdší než byl Beneath a zároveň bych do ni chtěl vnést občas i nějaký ten modernější prvek. Tím ale v žádném případě nemyslím jakýkoli odklon od death metalu.

No a to je úplně vše. Díky vám všem za čas a přeju vše dobré!

GORO:My děkujeme za prostor a čas, který jste nám věnovali a těšíme se na další příjemný pokec.