Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dlouho jsem přemýšlela nad tématem šestého dílu a teprve na autobusové zastávce, kde jsem nečinně vyčkávala na spoj, se mi při usilovném hloubání a při pohledu na nevýrazného mladíka, který měl čapku právě takovou jako Ken Casey, vybavili Dropkick Murphys. Tahle americká sedmičlenná skupina není na celtic punkové scéně žádným nováčkem. Mají za sebou šestnáctiletou praxi, během které se postupně propracovali až na dnešní pozici. O tom, jestli je dostatečně vysoká, můžete rozhodnout poslechem jejich osmi studiových alb.

Když se vrátím do minulého století, ve kterém odstartovala kapela svoje bytí, myslím tím rok 1996. Kapela The Mighty Mighty Bosstones, která tenkrát vyrazila na turné s jejich novým albem “Let´s Face It“, přizvala na pomoc také Dropkick Murphys, pro které to byla, když nebudeme počítat hraní v kadeřnictví jejich přítele, první šance a možnost se zviditelnit. Kapela byla původně jen parta přátel, kteří se chtěli věnovat hudbě spíše pro zábavu. Musím uznat, že některé jejich první nahrávky zní opravdu skvostně, ale najdou se i takové kousky, se kterými by člověk nejraději zatopil, neboť zní strašně chaoticky.

Začali jako pětičlenná parta, ze které to první vzdal bubeník, Jeff Erna, a to roku 1997. Vystřídal ho do dnes přetrvávající Matt Kelly. Nedlouho po něm opustil kapelu i zpěvák Mike McColgan, který se stal hasičem v Bostonu. Nyní už funguje opět na punkové scéně jako zpěvák kapely Street Dogs. Za ta léta fungování v DM po sobě zanechal několik splitů, samostatných nahrávek a první studiové album kapely, “Do Or Die“. Než však odešel, stačil za sebe najít náhradu, kterou nebyl nikdo jiný než dnešní Al Barr. Teprve s ním nabrala kapela, podle mého názoru, ten správný směr. První příležitost, při které můžeme slyšet jeho hlas, se naskytla v březnu roku 1999. Jedná se o druhé studiové album s názvem “The Gang´s All Here“, které mělo říz jak plzeňská dvanáctka. Obsahuje celkem 16 skladeb, ze kterých je - díky příchodu nového frontmana - znát výrazná změna. Song, který dokáže na albu příjemně zahřát u srdce a který je znám nejen z repertoáru Dropkick Murphys, je “Amazing Grace“. Dudy se nesou vzduchem jako nákaza, která vás sežehne na kost.

Dle počtu kulatin to vypadá, že si DM moc oddechu neužili.  Nebo je to tak, že právě hudba je jejich zdrojem odpočinku? Stalo se totiž několikrát, že dokonce během jediného roku dokázali vypustit do světa až tři nahrávky. Avšak ryze vlastní album je vždy tak jedno, maximálně dvě. Právě v roce 1999, kdy v březnu vyšlo zmíněné album “The Gang´s All Here“, se povedlo v prosinci vydat ještě split, na kterém se podílela kapela Agnostic Front.

Během povídání o jejich dosažených výsledcích začnete pomalu zjišťovat, že splity jsou u této zelené rodiny tradiční jako kapr na Vánoce. Rok 2000 přináší další spolupráci s anglickou Oi! punkovou sebrankou The Business, se kterou spolupracovali již v roce 1999. Název alba zůstal jmenovitě po The Business. Jejich první živé album “Live On A Five“ vyšlo v červenci téhož roku.

Na přelomu století se všechny jejich dosavadní singly dostávají na jednu kulatinu, která nese prostý název “The Singles Collection vol. 1“. Skládá se nejen ze studiových singlů, ale také ze sedmi live nahrávek. Po této desce už s kapelou nepokračuje kytarista Rick Barton, který kapelu opouští a na jeho místo přichází James Lynch. Asi největší změny v kapele přichází právě v tomto období a rovněž se obohacuje nástrojová různorodost. Zatoulal se k nim Marc Orrell, který se ujal jak kytary, tak akordeonu. Ryan Foltz si vzal pro radost mandolínu a cínovou píšťalu. Další pěkná spolupráce se zpěvákem Oi! punkové kapely Cock Sparrer, Colinem McFaullem, připadá na rok 2001. Tak jest zaznamenáno na albu “Sing Loud, Sing Proud“. 

O události jménem Den Svatého Patrika jste už určitě někdy slyšeli a zmínila jsem se o něm i v jednom z předchozích dílů. Dropkick Murphys tam samozřejmě nemohli chybět a využili to ve svůj prospěch. “Live on St. Patrik´s Day“ je z osmdesáti procent napěchované živými skladbami právě z jejich koncertu na Dni Svatého Patrika z roku 2002. 3:3 – to je poměr, který nám ukazuje na podílení kapely Face To Face na splitu “Face To Face“. Tím se přesouváme do roku 2003, ve kterém splitům alespoň pro tentokrát odzvonilo. Hodiny odbily také Ryanu Foltzovi.

Album “Blackout“. Tady bych se ráda zastavila už kvůli poslechu-hodným částem, protože je zde několik zajímavých pasáži, se kterými bychom na DM rozhodně nevsadili. Možná, že “Walk Away“ trhá hitparády, ale mě natrhne zadek vždycky “Dirty Glass“. Ze začátku jemná, něžná melodie a následně ženský zpěv! Stephanie Dougherty z Deadly Sins se s přehledem ujala duetu spolu s Kenem Caseyem. Zpěv vidím jako podobenství s drahocennou mincí, která je z jedné strany jemná, ale z té druhé hrubší. Společně s Kenem vytváří zajímavý kontrast a já se můžu blouznivě oddat jejich duetu a okolní melodii. Dudácká fajnovka "Workers Song", protkána mužskou směsicí vokálů a vydrnkávanými částmi nám parádně graduje. Zní přátelsky už jen pro ty představy společně stráveného času s přáteli. Neodpustím si ani zajímavou informaci, která se týká skladby "Time To Go". Byla zařazena mezi soundtracky k videohře Tony Hawk. Okrajově se musím zastavit také u skladby "Tessie", která je známá především kvůli basebalovému týmu Boston Red Sox a jejíž přepracovanou verzi vypustila kapela do světa roku 2004. Než se přehoupnu do roku 2005, už se nám opět mění line-up. Nově přichází Scruffy Wallace, který je nejen výborným dudákem, ale umí i slušně písknout do cínové píšťaly.

"The Singles Collection vol. 2" patří hnedle od začátku k těm rázným sbírkám. Dají se tu lehce rozpoznat hardcorovější chvilky kapely, vzorným příkladem jd skladba "On The Attack". O hudebních vlivech, které kapelu formovaly, se budeme ještě bavit, nicméně i tady se nachází dobrý příklad pro Oi! hnutí, skladba "Mob Mentality".

Zastaveníčko udělám i u alba "The Warrior´s Code". Mojí oblíbenou lahůdkou je "Captain Kelly´s Kitchen" a opakující se skladba z roku 1998 - "I´m Shipping Up To Boston", pro kterou je zpracován i videoklip. Šlapavá rytmika, perfektní hlasová souhra Kena Caseye a Ala Barra a především nádherný zvuk akordeonu - to je zážitek, který si pokaždé vychutnám. Bonusový track na albu je závěrečná "Tessie".

"The Meanest Of Time" je perfektně propracované album, ale nemám v plánu jej nějak podrobně rozebírat. Snad jen skladba "The State Of Massachusetts" stojí za delší řeč, v roce 2007 vylítla v hitparádách na nejvyšší příčku a byla použita jako úvodní znělka k pořadu Nitro Circus na MTV.

Rok 2008 je opět časem odchodů. Kapelu opouští Marc Orrell, na jehož místo přechází Tim Brennan, jehož povinnosti zastupuje Jeff DaRossa. Na tento tok se datuje i do dnes přetrvávající úspěch Kena Caseyho, který si otevřel McGreevy´s Pub, který je znám díky báječnému jídlu a příjemné atmosféře. Tím však nedává kapele sbohem. Naopak, pokračuje s nimi v jejich cestách.

Stejně, jako jsme měli období splitů, přelomem 2010/2011 se můžeme těšit živými alby.  Máme tu „Live On Lansdowne“, “Live At Fenway“ a album označované jako studiové, „Going Out In Style: Fenway Park Bonus Edition“, které však obsahuje z 60 % živé nahrávky. To jsou nejnovější živé desky, které můžeme na kontě DM objevit.

Letos v lednu se pochlubili zcela novým albem, které pojmenovali “Signed and Sealed in Blood“. Pokud máte do puntíku projetou celou jejich diskografii a těšili jste se na letošní nové album, tak víte, že za posledních pár let neuhnuli z cesty a mají stále jasně daný cíl. Jak můžete odvodit z předchozích řádků, jejich začátky jsou považovány především za období ovlivněné styly hardcore, punk a Oi! Jejich tvorba už se v podstatě ustálila do čisté podoby, se kterou jsou obě strany, jak kapela, tak fanouškové, spokojení. Netřeba měnit směr. Byť jim cestu zkřížilo mnoho hudebních vlivů, největší dopad na ně měl a má folk.

Ken Casey: „Prošel jsem si fází, kdy jsem irskou muziku neměl rád, protože ji poslouchali všichni moji přátelé. Prozřel jsem. Irská muzika má na nás větší vliv než bychom čekali.“

Dropkick Murphys byli ovlivněni i politikou. Jsou známí především podporou pracovní síly a měli silný vztah k AFL-CIO. Skupina říká, že jsou všichni demokraté a během voleb prezidenta v USA v roce 2004 byli součástí Punkvoter- politické aktivistické skupiny určené k poražení George W. Bushe. 

Tím bych zakončila lehký průřez touto kapelou. Tohle je téma, o kterém bych mohla povídat hodiny, ale ty si šetřím na červencovou porci, jejíž hlavní chod nebudu prozrazovat. Nechte se překvapit.