Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Dělníci kovu: NECROCOCK

Dělníci kovu: NECROCOCK

-krusty-9.1.2021
Neočekáváně se tu objevil žlučovitě žlutý paperback, pojednávající o vládci latexu, zahrad, kremací, hub a lesa. Většina již byla dříve vyřčena, ale opakování je vždy matkou moudrosti. Zaveďte cévky, jdeme na to!

Když jsem se před rokem dozvěděl o chystané knize, která se bude zaobírat mým oblíbencem, byl jsem jednoduše nadšen. Vždyť kdo z tuzemské scény by si ji svým způsobem zasloužil a zároveň ji ještě nemá? Snad slovutní a s Necrocockem spojení Master‘s Hammer nebo dost možná (naopak s Master‘s Hammer oklikou spojený) Lord Morbivod. Jejich vzpomínky a zážitky by mohly být velice zajímavé. V případě Necrococka měl být autorem Václav Votruba, v tuzemsku známý jako megapotentní autor nejen hudebních publikací. Přiznám se, že jsem jeho knižní tvorbou nepolíbený, i když jeho Knihami kovu jsem listoval. Tohle tedy teoreticky nemůže dopadnout špatně. A jak to tedy dopadnulo?

 

necro1 

 

Kniha je napůl psaná Václavem a díky častým citacím napůl Necrocockem samotným. První díl Dělníků kovu je biografií jedné hudební osobnosti, proto není vůbec na škodu (ba co víc, je to žádoucí), že vše začíná mládím našeho hudebního hrdiny. Přesněji dobou, kdy má za sebou ve svých šesti letech první veřejné vystoupení. Poté postupujeme logicky po časové přímce Necrocockovým hudebním životem, zjistíme jeho plány, úspěchy i omyly. Posunujeme se ke Skeletoru zmizelému v propadlišti dějin, přes nejslavnější Master‘s Hammer až po sólovou tvorbu, ve které se Tomáš Kohout (tedy Necrocock) cítí nejsvobodněji a nejšťastněji. Příznivcům tvorby pana Líbezného (teď myslím Necrococka) se kniha čte sama. Poprvé jsem ji dal asi za dva dny, podruhé mi to trvalo stejně tak dlouho. Samozřejmě také díky délce. Nechybí dobové fotografie, kterými je text prošpikován, a na tomto místě jsem hodně rád, že se nepotkávám s nešvarem spousty biografií – s fotopřílohou umístěnou až na konci knihy.

 

necro2

 

Osobně jsem jako čtenář ovšem v nevýhodě, protože Necrococka sleduji. Dlouho a bedlivě. Tudíž mi kniha samotná neposkytnula až tolik šokujících novinek, jak bych čekal. Leckde jsem dokonce poznával citace vyjmuté ze starých rozhovorů a vsadím se, že se nepletu. Když jsem dočetl poprvé, byl jsem celkem zklamán. Těch 168 stran uteklo jako voda a já se opravdu nic nového nedozvěděl. Ale vyplatilo se počkat a dát si pro osvěžení i druhé kolo. I obsah na stránkách rozkvetl a vše mě bavilo víc a jako bych se i víc věcí dozvídal. Nebo je to už možná postupující senilita.

 

necro3

 

První díl Dělníků kovu sestává z 90 % z povídání a vzpomínání pánů Votruby a Kohouta. Poté potěší výčet kompletní diskografie, včetně tracklistů a obalů. A nesmím zapomenout na cca desetistránkovou zpovídací rychlovku, nazvanou „Necrocock... pod palbou“. Což nebyl určitě špatný nápad, kdybychom se od mistra opětovně nedozvídali o pár stránek dříve již vyřčené. 

 

Autor se v poslední části knihy částečně pasuje i do role recenzenta, kdy vyřkne sem tam ortel ála „nejspíš nejméně přístupná deska“, „pravděpodobně nejkultovnější deska“ nebo prostě „nejkultovnější deska“. Leckdo s tím nemusí souhlasit, ale každý autor vždy prezentuje svůj subjektivní názor a má plné právo cokoliv v knize vynášet do nebes nebo poslat do pekel.  

 

necro4

 

Negativa? Ano, najdou se. A vůbec neřeším naštěstí vzácné prohřešky v sazbě. Jsem hnidopich, ale asi bych ocenil, kdyby Necrocockovy citace byly výraznějším fontem nebo alespoň kurzívou, protože jinak se v tom trochu jednolitém textu krapet ztrácím a díky pojetí textu zapomínám, kdy mluví Tomáš a kdy Václav. O citacích dalších lidí ani nemluvě.

 

Na rovinu říkám, že mne zklamala obálka, přestože s grafikovou prací jsem se dostkrát setkal a jindy nemám výhrad. Žluté cosi, co rámuje už dávno známou Necrocockovu fotku, mi nepřijde, jak to říct...  důstojné. Takto se myslím pracovalo s photoshopem někdy před patnácti lety. Na druhou stranu, pokud v tom má být záměr a plánovaná uniformita edice Dělníků kovu, tedy mlčím. Sem tam se na boku stránky objeví vybraný Necrocockův text - to je super nápad. Jeho texty jsou minimálně polovinou jeho charismatu, jenom nesmí být písmenka nevýraznou šedou barvou, která se hůře čte.

 

necro5

 

Pozitiva ovšem převažují. A hlavně: konečně někdo dostal nápad vyzpovídat tak kultovní personu, jakou Tomáš Kohout beze sporu je. Prvním dílem Dělníků kovu s podtitulem Necrocock je každopádně zaděláno na zajímavou edici. Nechme se překvapit, kdo bude další.


 

Napsal: Václav Votruba

Žánr: autobiografie

Vydavatelství: MetalGate, z.s.

Počet stran: 168

Design a sazba: Ing. T. F. Hanzl



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 27.3.14 12:18

Ja si to vysvetluju hlavne tim,ze lidem uz je dneska jednou,ze poslouchaji hudbu na nekvalitnich pristrojich - rozumej cely retezec (format,zesilovac,bedny/sluchatka) a tak tu hruzu, ktera na ne krici,ani moc nerozeznavaji - protoze kolem je stejne hluk ulice,motoru,lidi....asi malo posluchacu si dnes opravdu kvalitne pusti hudbu (poslechova listnost,kvalitni aparat) - hlas techto lidi je tak maly,ze na jejich nazor vydavaci spolecnosti kaslou,ale jak rikam,nic neni donekonecna a pomery se zacinaji ,zaplatpanbu,menit k lepsimu

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky