Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
ECHA V BARVÁCH CZ SCÉNY 04

ECHA V BARVÁCH CZ SCÉNY 04

Ruadek26.7.2020
V minulém díle jste si mohli přečíst o tom, jak unikátně lze spojit knihu s hudebním doprovodem a celé to bylo natolik hutné a výživné, že jsem zůstal vlastně jen u jednoho díla. Dnes navršíme, stejně jako jsme předtím krátili. A s novým logem seriálu, který si zasloužil jednodušší poznávačku. Mám tu celé tři desky, barevné hudebně i svými obaly. Rozjuchané, zdánlivě stylem neslučitelné. Jejich hudební zaměření už bude patrně oříšek i pro ty z vás, co mé stylové vrtochy dosud zvládali. Mrkněte na fotky, jsou tentokrát z jiného spektra mého objektivu a prostě si něco z toho pusťte. Zase to stojí za to.

Stinka – KRRRVA! (2013)

Bandzone

 

žánr: folk, grunge, alternative

 

Stinka, harmonikářka, co prošla Třemi sestrami nebo Rudvousem. Známá též i jako Hanina Lundiaková, ale je to vlastně celkem jedno. Na desce, kterou jako by někdo vylisoval z mechu a větví, s nadávkou v názvu desky (možná?), tam najdete odvázanou a slušně drzou holku s akordeónem. A to je vlastně všechno, co by vás v tu chvíli mělo zajímat. Ta deska kouše. Je to nečekaná šleha, natožpak když se jedná teprve o první desku. Stinka, holka s vlasy přes půl obličeje, co honí černobílé klapky a tvoří muziku, kterou si užijete. Nedá vám to ale zadara, je to hudba trochu z ulice a trochu z putiky, uřvaná i tichá. Hlasem trochu jako její známější kolegyně Radůza. Je ale víc hozená do Koubka, ani tohle přirovnání zdaleka nestačí. Můžete s ní šlapat zelí a vyskočit si na stůl, v šestý si užijete uřvanej náčich noise a špínu odškrábnutou přímo z chodníku. Zas buší plech o smalt. Zas láska trká. Jak jsem si při poslechu její desky uvědomil, tahle holka mi tady chyběla. Její písně jsou plné lyriky, jakou už tady moc nenajdete. Jakoby se zastavil čas a člověk trčí v lokále, plným dýmu z cigaret a slyší tyhle couravý songy, nemůže se jich zbavit. Je v nich moudrost, jakou pochopíte mnohdy až na konci cesty.

 

 

Nahrávání se zúčastnila opravdu bohatá směsice hostů, nástrojové obsazení je ale klasické. Akordeon, harmonium, saxofon, kytary... , mnoho hrdel, mnoho tváří. Deska má krásnou grafiku, v bookletu bych čekal texty a mám je tam. Fotky stylové. Všechno pasuje k umělkyni, která je svéráz každým coulem. Když slyším její současnou tvorbu, pak jsem rád, že tu svou švihnutost neopustila a že se jede dál. Berte to jako moje doporučení koupit si desku, která nezapadne. Ale taky není na kdykoli. Krrrva!

 

 

 

 

 


 

Michael Krasny – Doing What I Do (2016)

Oficiální web

 

žánr: jazz, funk, fusion

 

Poslouchat nabušenou desku Michela Krásného, to je hodně jiný typ zážitku než u desky minulé. Obojí je maximálně o hudbě, každá je ale z jiného okraje vesmíru. Ale stejně jako má Stinka ráda svůj akordeon a poetiku svých textů, kterou člověka obalí, Michael nechává často zcela samostatně promlouvat svou baskytaru. Hudebník, co rozjížděl počátky větší kariéry v seskupeních Krucipüsk a Gaia Mesiah, dnes poměrně dost uznávaný spoluhráč Laca Déczi. Doing What I Do je hravá deska, která se nebojí ve třetí skladbě vybrnkat Kubišovou (Modlitba pro Martu) a pak to postupně rozjet v té nejlepší jazzové pohodě. A i při faktu, že nahráváno bylo v New Yorku, se Michael obklopil hudebníky z našeho kraje (mimochodem, Laco Déczi je narozen v někdejším Československu). 

 

 

Design digipakového vydání je stylový. Michaelova muzika se k městu hodí, jakoby dokumentovala cvrkot křižovatek a klapot podrážek. Dobře rozjetá jazzová skladba dýchá jako město, které se právě probouzí. Deska přitom není samoúčelnou exhibicí, na to je sestava příliš zkušená a povznesená. Jejich muzika je baví a baví tím posluchače. Mé doporučení číslo dvě pro tento díl, pokud máte rádi jazz a jeho fúze. Důležitá poznámka na závěr - Michael dělá na novém materiálu, takže koho jeho tvorba zaujala, můžete se už teď těšit, s čím přijde.

 

 

 

 


 

Horňácká muzika Petra Mičky a Hrubá Hudba Jiří Hradil – Hrubá Hudba (2020)

Indies Scope profil

 

žánr: folklórní muzika

 

Tak tohle bude pro většinu čtenářů opravdu „hrubá hudba“, říkal jsem si. Jsem ale člověk otevřený a věřím, že i tak si to k někomu cestu najde. Dostalo se mi do rukou neskutečně krásné 2 CD provedení od Indies Scope, které si zaslouží pozornost. V základu se jedná o cimbálovou muziku, s deskou to ale není tak jednoduché. Album je rozděleno na dvě části, tedy Hrubá Hudba a na Hlasy starého světa. Ta první část je docela dost zajímavým experimentem, jaký jsem popravdě nečekal, že by tu někdo udělal. Mám tak nějak za to, že cimbálovky jsou „nedotknutelným folklórem“, jakýmsi odkazem předků, na který zde vlastně ani nemůže být „recept“, jak jej podat jinak. Producent Jiří Hradil na to ale zjevně odvahu má a první CD překvapuje. Je schopen podpořit klasické písně až tanečními rytmy (druhá Okolo mlýna) nebo si různě hrát s echem, dávat tam netradiční podkresy (ve čtvrté skladbě překvapí přirozeností, s jakou to všechno zapadne do sebe). Všickni lidé zemrít musí už zní jako moderní elektronická skladba, Katarzia je nepřeslechnutelná, posune to celou tuhle věc trochu jinam. Celkově výborný experiment, často jen v některých pasážích s nástroji posunutými zvukově trochu jinam, jindy kompletně s novými aranžemi. Velký bod za odvahu do toho jít.

 

 

Deska druhá je zajímavým výběrem nejvýraznějších zpěváků Horňácka, kteří zazpívali na akusticky zajímavých místech. Tohle je prostě poklona starým dobovým folklórním písním a tvorbě, která tady byla už v dobách, kdy svět fungoval podstatně jinak, než tomu je dnes.

 

 

Jak jsem se snažil doložit na fotografiích, celé vydání je něčím, co muselo dát obrovský kus práce. Digipak má 3 panely, každá část má své ornamenty, každá strana desky své barvy. Booklet o rozsahu menší knihy je plný údajů, textů, dobových fotek. Připomene mi to obrovskou péči, s jakou dělali desku frajeři z projektu King'n'Doom. Tohle chtělo hodně procházet archív a vybírat, co se kam dá a co ne. A tady má každá skladba svůj sbor, svého zvukaře, své nástrojové složení. Svůj odkaz. Tak jako je odkazem celé tohle 2CD. Což je to třetí doporučení pro tento díl.

 

 

 

 

 

 


 

 Za promodesky děkuji Indies Scope a Anně Mašátové - ampromotions.

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Gogs / 18.5.21 20:05

To byla doba bez internetu..80% z toho co jste tady uvedli jsem poslouchal a mám v oblibě také. V dnešní době kdy už je vydání desky a její cestování po světě poměrně snadnější, je té hudby tolik, že nelze naposlouchat všechno a shodnout se s někým na takhle velkém množství oblíbených desek nemožné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky