Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jedním z drobných důvodů, proč mezi Kaplí 13 a Kaplí 14 je delší časový rozestup, je jednoduše ona samotná soutěž, čili takové lehounké prodloužení soutěžního období, jehož výsledek si rozkryjeme o pár odstavců níže. V mezičase tak vznikl určitý prostor pro vhodný výběr kapel do nového dílu, a protože se mi v hlavě těch zájemců tlačilo několik, zvolil jsem jakousi poťouchlou taktiku, že by mohla mít kýžená trojice cosi společného. Nebylo nic jednoduššího a línějšího, než jako pojítko zvolit první počáteční písmeno, kterým je G. Takže dnešní díl se ponese v duchu 3G, z nichž každé donese do sluchovodů jiné vnímání žánru black metal, což samo o sobě svědčí o jeho pestrosti a rozmanitosti, navzdory zčernalému závoji, kterým je přikryt. Ale ještě, než se rozvlníte a pohodlně vplujete v poslech úchvatných riffů, máme tu drobnou a jistě milou povinnost z minula.

Nad dopisy čtenářů aneb vyhlášení soutěže z minulého dílu

Již zmíněné prodloužené období možného hlasování/soutěžení přineslo své ovoce. S reakcemi se doslova roztrhl pytel a já měl co dělat, abych v tom návalu odpovědí vybral nejvhodnějšího kandidáta na vítěze. Pustíme na chvíli ke slovu matematiku a statistiku, z čehož nám vyplyne, kterak byl výběr vítěze krušný: Počet dorazivších reakcí/odpovědí = 1, Počet správných odpovědí = 1, Počet ohodnocených vítězů = 1. No, byla to fuška vybrat… Ale dost jízlivé ironie. Já jsem skutečně velice rád a nesmírně nadšený z toho, že alespoň jedna osoba zapsala svůj tip, který byl nakonec správný. Je mi tak velkou ctí sdělit, že vítězem je jistý Daniel H., kterému jsem výherní cenu (fanzine Kaple) již zaslal. Zbývá tak odtajnit identitu stavby, o kterou šlo. Nuže, jednalo se o Ossarium u Kbelnice, což je takový památník bitvy u Jičína z roku 1866. Detaily a klasický popis si přečtěte zde – v minulém díle, který je takto kompletně uzavřen.

Upřímně, v plánu bylo (vzhledem k té smršti odpovědí) prakticky obdarovat každého. Takže pokud máte někdo zájem o daný sešítek – napište si a společně se domluvíme na ceně (která se bude odvíjet spíše od dopravného) a možnosti předání. V tuto chvíli se nabízí otázka, zda jsem vlastně nezvolil složitou otázku a tím pádem ono síto, kterým mělo proniknout více možností, nezacelil natolik, že propadnutí zrnka se zdálo být nemožným. No spekulace nechme demonstrantům proti vládě a prostě si přiznejme, že jsem to možná kapku posral. Poučen z této zkušenosti již nyní vím, kterou instituci postavím do soutěže příští, ale to už hledíme dalece do budoucnosti. Nuže, vraťme se k dnešku a dopřejme si chvíle nerušeného klidu, který bude obohacen o poslech, věřím, kvalitního black metalu dnešního výběru. Závěrem tradiční kaple někde v lese a jisté postrčení hýždí zvídavých ku vykročení na onen výlet a cílovou destinaci.

Gaerea
Mirage

2022
Portugalsko
MA / BC

Pro fanoušky: Schammasch, Panzerfaust, Blaze Of Perdition

V prvním momentě si prostě neodpustím poznámku, že je to taková Mgla pro chudé, ale tento obrat je až příliš úzkoprsý a docela i elitářský, což je stav, vůči kterému se distancuji, jelikož jej neuznávám. Sám vím, jaké to bylo, když jsem já objevoval nové hudební směry, tak se nechci stavět do pozice přehlížejícího ignoranta začátečníků a nenabídnout můstek k přeskočení na ten, který zájemce třeba usměrní na ten můj uctívaný a neposkvrněný směr. Tím však nechci říct, že by Gaerea byla něco jako Uada nebo Groza, ačkoliv i tady bezpochyby najdeme nosné pilíře a symboly nehodné destrukce, jak by mnozí stavaři jistě souhlasili. A máte to, stejně jsem tu odtajnil svůj pohled na věc. Zkrátka Gaerea na novém albu Mirage vykročila směrem, který může být blízký i třeba uctívačům německé black metalové vlny a za všechny uvedu především Der Weg Einer Freiheit, neboť i jejich otisk se vmáčkl do čela našich Portugalců. Pokud jste nyní přeskočili očima na obal alba, kde je jakýsi symbol promítnut do mizející tváře záhadné zlaté busty, tak je to správně a hned vám prozradím, co na něm dle mého laického úsudku je. Nuže, jedná se o pozlacenou autobustu Járy Cimrmana, (kterou jak víme, poničil kloboučník Lešner), do jejíhož prostoru tváře je zrcadlově otisknuta pečeť démona Asmodea. Těžko soudit, k čemu takový útvar slouží. Možná, že když se hlavou velice prudce udeří do příslušných míst, tak v tamějším bodě vznikne otisk známého sigilu. Nicméně obrázek je to hezký...  Ale zpět k hudbě. Ta je patřičně naléhavá a umí si dobře pohrávat s atmosférou a její gradací. Momenty dusivého lomozu jsou mocné a funkční, což naštěstí nevyznívá úplně pitomě, ačkoliv si při jejich přednesu zaručeně vzpomenete na jiná jména ze scény a nemusí se nutně jednat o ta mnou podsunutá. Materiál je místy odlehčen volnější hrou, kdy se netlačí na sílu a dostává se tak prostoru k hlubokému nadechnutí. Ve výsledku poměrně pestrý kousek, který své neřekne obratem, ale pozvolna odtajňuje. Takže pokud vám podobné výrazivo lahodí, určitě si budete mlaskat blahem i u nápaditého díla Mirage.

Gevurah
Gehinnom

2022
Kanada
MA / BC

Pro fanoušky: Aosoth, Amnutseba, Prosternatur

Tak tohle je ovšem vyloženě lahůdka a takové laskominy já skutečně rád. Možná jste již četli fundovaný rozbor Mizzyho zde a já tak nějak netuším, jak bych na něj měl navázat a rozvíjet jej. Takže si vystačím s prázdnými pochvalnými větami. Je tam krásný duch avantgardy, ale pozor. Když říkám duch, tak tím skutečně myslím jen takový stín v pozadí, neurčitou entitu plující kolem bez sebemenšího náznaku urvat si konkrétní moment pro vlastní slávu. Je to skrytá esence, která však naplno dýchá, posluchač si ji uvědomuje a ztotožňuje se s ní. Nicméně black metal od Gevurah je originální, správně hutný a zastřený. Je to bonbónek pro milovníky podobných mystiků, jako jsou třeba Shrine Of Insanabilis nebo Shroud Of The Heretic. I ten obal má kolem sebe dostatek prostoru, a tak trochu lze předpokládat, že jde o umělecký autoportrét pana Denise Forkase Kostromitina, jehož dílo zajisté budete znát třeba z vybraných nahrávek Behemoth (eh) poslední doby (a samozřejmě široké škály dalších nahrávek). Tenhle výjev čpí judaismem (alespoň já to z toho cítím), což vlastně podtrhuje titul alba – Gehinnom, což je totéž jako Gehenna, čili jednak určitá oblast nedaleko Jeruzaléma a jednak takové vysněné peklo pro bezvěrce. No, do náboženské mytologie sahat již nebudeme, ale můžeme si tím trochu přiblížit prostředí, kterého se umělci dotkli a které nám tak dávají skrze svou podmanivou muziku k dispozici. Já tleskám a jsem nadšen, a tak nějak se na toto místo těším, navzdory tlachání a bububu strašání té které víry.

Gnipahålan
I Nordisk Vredeslusta

2022
Švédsko
MA / BC

Pro fanoušky: Darvaza, Kringa, Mosaic

Podobně jako kapela předchozí tak i tato vydává další velké řadové album po stejné době (2016 – 2022). I za ní stojí tvůrčí dvojice s jedním hlavním mozkem. Jisté vodítko, kterak k albu I Nordisk Vredeslusta přistoupit, může nabídnout, že jeden člen je podepsán i pod ceněným letošním dílem skupiny Greve, kterou zde rozebíral kolega Garm. Když se na obě alba koukám, tak vlastně zjišťuji, že mají společné celou řadu drobností. Tak třeba hned ten obal – černošedý snímek krajiny s tmavě zlatým logem kapely, titulem alba a jemnými secesními ozdobami. A nejinak je to i hudebně – černošedý metal, kdy ona šedá má expresivní význam pro záhadnou a podmanivou atmosféru s puncem melancholické dálavy. Ale pozor, ta černá je přeci jen výrazně dominantní a určující. Třeba v takových kytarách, které mají velice zvláštní a zajímavé zbarvení. Takový efekt už jsem zaručeně někde slyšel… jen si vzpomenout… Nicméně teď a tady je plně funkční a omamný. To musíte zkusit. To je právě to zastřené zlato, které je tak trošku dominantou zkoumaného a jemně vyčnívá nad ostatní náležitosti, které na předmětu ohledáváme. Ozdůbky jsou pak samotné kytarové kudrliny a obraty riffů, které v jinak celkem svižném tempu občas vystřelí do sólo poloh, či si prostě pasáž ukradnou samy pro sebe. Je to trochu jednodušší kousek (oproti výše nabídnuté dvojici), ale o to funkčněji a přímočařeji zapůsobí. Zkrátka první dobrá.

Kaple Panny Marie

Místo zvané Dubík najdeme necelý kilometr od nejzazšího konce zámecké zahrady dobře známé památky jménem Český Krumlov. V tomto bodě potkáme kapličku, kterou ve směru od zámku k tvrzi Slavkov mineme na modře značené turistické stezce. Tato tzv. síňová kaple se krom hezkého stavebního slovu nemůže pochlubit ničím extra výrazným. Dokonce i historie nehýří zázračnými skutky a událostmi, které by se zde měly odehrávat. Z dávných pramenů se dozvídáme jen to, že nynější podoba vznikla roku 1814 na místě někdejší původní stavby, kterou zde (společně s jakousi poustevnou) nechal vystavět kníže Josef I. Adam von Schwarzenberg. Tato osoba se podepisuje do výrazné přestavby tehdejšího zámku Český Krumlov, a proto jeho stavební vize vedou i do přilehlých lesů. Bohužel nejsou známy důvody, proč se zrovna na tomto místě jal zakládat poustevnu s kaplí. Ani nevíme, kdo ji právě v roce 1814 oblékl do empírové podoby, což z ní ostatně učinilo jednu z mála takových. Právě onen architektonický ráz dělá z tohoto místa neobvykle působící element, který by se jinak dal stručně popsat jako „kaplička v lese“. Ze zmiňované poustevny se již nedochovalo nic, a tak odkaz výše uvedeného šlechtice žije nejen v této kapli, ale především v blízkém zámku Český Krumlov.

Nebudu zde lákat na zámek samotný, ten jistě znáte a nejspíš jste jej i navštívili. Samotná kaple v lese se možná, krom pěkné procházky, také nemusí jevit jako zaseknutý drápek hlodající podvědomí k realizaci výletu. Ovšem za návštěvu bych ještě považoval tzv. Čártův hrádek, který se od kaple nachází nějaké dva kilometry. Najdete jej na protilehlém svahu Dubového vrchu, ke kterému se od kaple dostanete přes neznačenou cestu prudce dolů (kolmo k vrstevnicím), kde zanedlouho budete míjet malý rybníček. Ten se obejde a pak je možné hned za ním stoupat, obejít vrchol a na kótě 640 mnm pokračovat doleva po vrstevnici až do momentu křižovatky více cest, kde se jde napravo a klesá k obci Němče. Anebo u zmíněného rybníčku pokračovat až k místu s hřištěm, od kterého půjdete doprava do kopce a pak už jen furt rovně za nosem.

Čártův hrádek je magické místo s velice mladou historií. Jde o malou/velkou zříceninu, jejíž realizace trvala 4 roky a stojí za ní především dobrovolnictví a chuť jednotlivců podělit se s takovým záměrem s širší veřejností. Malebné místo, kde je radost se jen tak zastavit a naslouchat tichu lesa a přemítat o fantaskních událostech, které tudy mohly proudit. Také je zaručeně potěšitelné a úctyhodné samotné stavení, které je na sucho kladenou prací, takže žádné divočení, přátelé. Je jasně znát, že postavit a nadále pak zřítit (když je to romantická zřícenina) takové sídlo, je obdivuhodnou činností s jasnou reflexí ve vytrvalosti. Moc pěkné. Oba cíle (jak kaple, tak hrádek) lze navštívit i s dětmi a je dostupný i s terénu vzdorným kočárkem (vyzkoušeno).