Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Trojice, která zanedlouho rozezní vaše přehrávací membrány, nemá v popisu práce trpělivost. Atmosféru buduje zcela jasně a okamžitě a vlastně docela násilně. Očekávejte tak jeden ostrý atak za druhým, avšak nebraňte se těmto výpadům, jelikož pak nezachytíte patřičné kouzlo a esenci jiskrného vzteku, který v sobě tvůrci nashromáždili a výtečně přetavili v unikátní díla, o kterých stojí zato hovořit a především je nechat zapůsobit na vnitřek vlastního já. Jsou to prudké útoky bez ladu a skladu, přímočaré výrony horlivosti, která vás zaručeně neudrží v poklidném postoji. Syrovost a síla nechť provází nás. Takže si zase pohodlně najděte vhodný ničím nerušený čas a plně se soustřeďte na následující bouři energie.

Nansarunai
Ruins Of The Moonlight Temple

2022
Indonésie
MA / BC

Pro fanoušky: Black Cilice, Ash Pool, Goatmoon

Silně autentický raw black metal, který odmítnete nebo přijmete vlastně během prvních vteřin poslechu. Odmítačům však doporučuji setrvat, najít v sobě kus řádné odvahy a ten lomoz vyslechnout. Jestli vás rozčiluje masivní zkreslení a vzájemně se rušící signály - pak nasaďte sluchátka a hezky popořádku od prvního intra vstupte do téhle ortodoxně blackmetalové svatyně. Nansarunai zní natolik přesvědčivě, že se nechce země původu vůbec věřit. Takhle prostě nezní exotika, takhle zní prohnilá Evropa, nabušená strastmi a frustracemi. Tohle je zlo. Špinavé, rozlítané v melodických linkách, rozostřené ve zpěvu a neurčité v riffování, které však přesto všechno je nehorázně ofenzivní zabijáckou jednotkou. Těžko soudit, zda dobře míněným fórem nebo ošklivým opovržením je existence coveru skladby Citra Hitam od umělce jménem Chrisye. Znáte? Docela bych se divil, kdyby jo. Byl to totiž indonéský popový muzikant, který se ve své zemi těší velkého uznání. Nabízí se paralela s naším Karlem Gottem. No řekněte sami, udělala nějaká blacková banda cover na Káju? Nevím o tom. Nansarunai vzali cover za správný konec (originál zní skoro jako Olympic na albu Laboratoř) a náležitě jej znesvětili, a to takovým způsobem, že prostě nepoznáte, že jde o cizí skladbu… původně. A tak se to má dělat! Vylezl z toho výtečně epický raw black. No zkrátka tohle je šleha.

Sorgetid
Natt Av Tusen Dödsfall

2022
Finsko
MA

Pro fanoušky: Gorgoroth, Horna, Mork

Tvůrce jménem V-Khaoz se v naší Kapli již zjevil. A to konkrétně v sedmém dílu, kde se chvála snášela na projekt Grieve, který dal dohromady s Werwolfem (Satanic Warmaster). Není to cíleně vytažená souvislost, spíše náhoda, kterou zjišťuji až při podrobnějším bádání o projektu Sorgetid. Ten totiž na svém kontě má jen jedno jediné dílo, a tím je právě tato nahrávka - Natt Av Tusen Dödsfall. Tu už V-Khaoz vykouzlil sám. Už jsem někde psal, že pokud máte rádi album Under The Sign Of Hell od Gorgoroth, či podobně znějící black metal, pak budete jistě oblaženi nádherou i nyní. Oproti Nansarunai výše, má Sorgetid čistší produkci, přesto si uchovává hned několik zkreslených výrazů. Především vokál je ostře poničen, ovšem pořád dost citlivě na to, aby nepůsobil nemístně. O dost výraznější je i basová linka, která poslech dost zahušťuje díky svému probublavání z pod povrchu toho nelidského lomozu. Finsko je zárukou ostrých kytar a skvělých riffů, což dokazují právě kapely jako je Sorgetid. Ta pestrost a hbitost je omamná. Podmanivé pasáže, kde se děje tolik věcí a ke všemu v mnohdy nepovolujícím tempu. Skvělé! Obal vás možná nutí k úsměvům, či protočení očí, že tohle už tady bylo tolikrát… ano i ne. K téhle muzice ta primitivnost a úslužnost k tradicím prostě patří. Žádné barvy. Proďábla jen to ne. To si prostě žádá osvědčené a pořád náležitě působivé a neodnímatelné výjevy. Takže to prostě sedí.

Shitangel
Shithead Metal

2022
USA
MA / BC

Pro fanoušky: Slaughter Messiah, Bestial Mockery, Alcoholic Rites

Do třetice trochu té smrduté špíny prosycené alkoholem a blitím. Je to dost thrash, vcelku i death a z blacku to má hlavně tu blasfemickou strukturu a černouhelnou bandáž. Absolutní pohrdání vším svatým je doufám dostatečně citelné už z toho obalu. I tahle věc je první velká deska, kterou kapela na kontě má. Sice tomu předcházely nějaké menší nahrávky, ale teprve Shithead Metal stojí za vypíchnutí. Ono vcelku nejde o nic komplikovaného. Bohapustá klepačka s občasným vyjeknutím zpěvačky po vzoru slejr, burácení bicích, které kopou jak slivka po ránu, no a strunná sekce je nesvaté hřmění, která když vypadne, tak vám začne pískat v uších. Bordel ve správném slova smyslu. Něco pro Peťana a jeho Thrash Nightmare crew. Čirá exekuce.

Kostel sv. Antonína Paduánského

Tahle lokalita při prvním kontaktu nemusí zapůsobit úplně správným elektrizujícím nábojem, ale přesto v ní shledávám patřičné kouzlo, které na mě drobátko dýchlo, když jsem tu byl. To bylo tedy dáno především určitou neudržovaností svého okolí, které v ostrém kontrastu s červencovým slunným dnem rozehrávalo až nesourodý pár. Je však nad ono slunce jasné, že pokud vaše kroky budou putovat zdejší krajinou, zcela určitě nebudou cíleně mířeny ke kostelíku se hřbitovem, ale spíš na zámek v obci nebo (a to ještě mnohem pravděpodobněji) na vrchol kopce, který to tu důsledně kontroluje. Slovutný horolezec Sváťa Pulec se však při opakovaném (osmém) zdolávání vrcholu zranil, tak se zde pohybujte obezřetně. Ano, je to Milešovka a obec Milešov, která krom zmíněného zámku ukrývá i pěkný letohrádek (který statečně odolává zubu času, čímž dostává romantického ducha). My se však podíváme na kostel sv. Antonína Paduánského.

Zdeněk Kašpar hrabě Kaplíř, svobodný pán ze Sulevic se do historie významně zapsal jako ochránce Vídně při jejím obléhání Turky, tedy Osmanskou říší. Pro stavbu svého zámeckého sídla v Milešově si přizval italského architekta Antonia della Porta, kterému údajně zadal i vystavění blízkého kostela. Bohužel neexistuje přesný pramen, který by autorství vyloženě potvrdil, ale jisté znaky nesou stopy Antoniovy barokní tvorby. Kostel byl od začátku koncipován i jako kaple/hrobka výše uvedeného šlechtice a od samého začátku bylo jasné i zasvěcení budovy sv. Antonínu Paduánskému. Výstavba započala v roce 1669 a dokončena byla roku 1680. O šest let později hrabě umírá a je tak náležitě pochován i se svými odznaky vojenské hodnosti do nitra krypty. V pozdějších letech kostel sice doznal několika změn, například vystavění oratoře, nových varhan, přestavby kruchty nebo úpravy fasády, ale asi ta nejzásadnější je zřícení dřevěné zvonice, kterou ostatně kostel nemá dodnes. To svědčí o tom, že někdy od začátku dvacátého století je svatostánek ponechán svému osudu. To se podepisuje i na blízkém hřbitově, který si pozvolna příroda bere zpět. Devastace vrcholí i vykradením Kaplířovy hrobky. Teprve někdy v roce 2012 se místní nadšenci zasluhují o rekultivaci kostela i jeho okolí. Budova se však otevírá jen výjimečně, takže nahlédnout do nitra nelze bez programu. Ovšem i majestátní štuková výzdoba s erbem rodu, jež nechal stavbu realizovat, nad vstupním portálem je dostačující požitek.

Fotografie jsem pořídil 17. července 2020