Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Kaple 17

Kaple 17

Bhut11.3.2023
…aneb plížení mrazu s mlžným závojem, který při kontaktu s nedostatečně zaníceným organismem působí bolestivou újmu v oblasti neuronů, čímž eliminuje nehodného jedince k pozření temnotou.

Rok po roce si projdeme nahrávky, které se kromě základního blackmetalového pilíře mohou pochlubit i vlivem doom metalu, death metalu a snad i avantgardy. Vyjmeme vzorek z roku 2021, 2022 a 2023. Všechno to jsou nahrávky slibné, tajemné a především bumerangové. Co to znamená? Že jejich poslech není na první dobrou a pokud vám to tak přijde, možná se něco děje s vaším přijímačem. No zkrátka se tomu zkuste pověnovat s větším zaujetím a zápalem. Musíte, to je nutnost Kaple.

 

Albionic Hermeticism
Brittonic Way

 

2021
Anglie
MA

 

Pro fanoušky: Hetroertzen, Merrimack, Mephorash

 

 

 

O.W.G.A. je pseudonym, který užívá autor projektu Albionic Hermeticism. Je na to sám a vystačí si. Funguje takto už nějakých pět let a my nyní nahlédneme pod pokličku jeho poslední (třetí) řadové desky Brittonic Ways. Ta nabízí vedle black metalu s francouzským fortelem i zajímavou hru s atmosférou. Však oddání hermetismu (což sám název kapely napovídá) a dalším okultním praktikám jednoduše potřebuje trochu toho tajemna i v hudební rovině. A tak se tu najde několik rozvážných pasáží, pozvolna budujících patřičnou náladu, nebo i chorálové momenty, které evokují nábožný dojem z konkrétní situace. Všechno má smysl, řád a harmonii. Dokonce i občasné noisové útoky a svižně šlapající věty, které jsme si oblíbili třeba u Lamp Of Murmuur. Vlastně je to dost pestré dílo, které si však zachovává akurátní míru podivnosti, aby svým obsahem nevyvolávala rozpaky. Ale rozvernost kytarového ladění a znepokojivé vokály zase spolehlivě nastaví vnímání do střehu.

 


 

Kamra
Cerebral Alchemy

 

2022
Slovinsko
MA / BC

 

Pro fanoušky: Mayhem (styl Esoteric Warfare), Cultes Des Ghoules, Thy Darkened Shade

 

 

 

Už samotná úvodní skladba tohoto debutového díla slovinského dua vás vtáhne do patřičných potemnělých komnat, kde budete odhadovat další směřování ve stylu Urfaust nebo The Ruins Of Beverast. Nakonec se to však obepne větší mírou zlobivého okultismu a první poslech proběhne s ústy dokořán. Opakované návraty začnou objevovat nenápadné, a přesto působivé momenty, aby tělo v samotném závěru proniknutí propadlo kouzlu černé mše. Já věřím, že dostatečně lákavě funguje už jen obal té desky. Tajemný, uhrančivý a mystický. Stejné to je i s hudbou. Chce to však zachovat si občas určitý odstup a chvíle k vydechnutí. Někdy jsou ty pasáže trošku komplikované a člověk se může do té spleti snadno zamotat, škobrtnout a klidně i upadnout. Chce to poctivé dávkování, patřičný klid, oddanost a touhu. Ale jsem si jistý, že to nutkání se albu věnovat víc intenzivně přijde nakonec samo. Ta deska tu auru v sobě má.

 

 


 

Thaumaturgy
Tenebrous Oblations

 

2023
USA
MA / BC

 

Pro fanoušky: Abyssal, Portal, Adversarial

 

 

 

Další debut, tentokrát z USA, přichází od dalšího samotáře s pseudonymem KT. Je to podle všeho novic, ale umí. A to fakt dobře. Zaručeně si vzpomenete na všechny ty hnusné death metaly ve stylu Impetuous Ritual, které jsou řádně zasypané černým uhlem a kážou natolik dramatickým přednesem, že by se tomu lecjakému povrchnímu posluchači Behemothů rozklepala kolena. Nic proti Nergalovi, ale tipuji, že někteří fanoušci spatřují vrchol blacku v patetičnosti nových Dimmu a finančně náročné teatrálnosti Behemoth. Pokud cítíte, že urážím, tak je to správně. Vítejte ve světě black metalu. Thaumaturgy má tendence jakéhosi zjevení, sice občas opíše větičky z Portalovské disharmonické výuky, vokálem se opře o podobný výraz, ale jinak funguje bez podpůrných madel a chodítek. Je to sympatická šelma, která ukázala zuby bez varování a drápem zasekla do živého. Žádné cavyky a bububu. Jsem zvědav, jak budou kroky tohoto jména pokračovat dál. Zatím jsem opravdu spokojený a nadšený. Má to v sobě i kus toho blackového hnusu ve stylu Aosoth, nebo našich Mallephyr. Prostě pokud vám něco takového sedí, věřím, že i Thaumaturgy bude pro vaše slechy pohlazením.

 


Kaple sv. Kříže

 

Naleznout nějaké kloudné informace, respektive objevit více než jeden až dva zdroje informací, o této stavbě se mi zkrátka nepodařilo. I přesto jsem objevil zajímavé zjištění, které nynější stav objektu sám těžko napoví. Kaple se jeví jako klasická síňová kaplička, kterých máme podél cest naseto mnoho. Jenže faktem je, že nynější torzo je pouhým vstupním portálem někdejší mnohem honosnější a slavnější kaple… vlastně hrobky. Když jsem k ruině mířil, překračoval jsem nejprve promáčenou louku, kterou záhy střídala menší křovinatá hradba. Teprve za ní byla nevelká mýtina, na jejímž vrcholu se krčilo cihlové zdivo. Všiml jsem si rozesetých stromků, a tak můj další postup směrem k cíli měl brázdovité a šachovnicové pohyby. To tu uvádím proto, aby mě nějaký nelida nelynčoval za pošlapání sazenic. Nejsem hovado (no i když…) a mám oči. Existuje-li sem nějaká jiná schůdnější trasa, tak jsem ji nenašel. Pořídit pár fotek se mi povedlo (jak lze uzřít níže), ale hádat budoucnost tohoto stavení se už raději neodvažuji. Smutné je i to, že blízký zámek, jehož majitelé právě zde nechali stavět rodovou hrobku, není veřejnosti přístupný a je z něj jakýsi hotel. To je celkem škoda, neboť jde o pozoruhodné a věru vizuálně pestré unikum. Takže vás na stávajících souřadnicích pořádně ani nemám na co nalákat. Tak snad jen suše prohlásím, že jde o rodinnou hrobku někdejších obyvatel zámku Herálec, což je taková usedlost nedaleko Humpolce.

 

Tím několikrát zmiňovaným rodem byla rodina Milner – Fügnerů, kteří v roce 1913 nechávají v lesích za zámkem vystavět rodinnou hrobku s kaplí. O dva roky později byla stavba dokončena a hned se do ní uložila dvě těla v rakvích. Jenže osudy především druhé světové války trochu zamíchaly kartami. Rodina před osvoboditeli z východu raději prchla (snad kvůli německému občanství) a zanechala celé sídlo napospas budoucnosti. Ta, jak dobře známe, nebyla úplně nejideálnější a ze šlechtických příbytků se stává státní majetek. V zámku je zřízena škola, hrobka byla vykradena a nebohé ostatky (snad) přeneseny v tichosti na místní hřbitov, ovšem co s takovou vcelku velkorysou stavbou? Místní hospodáři měli jasno – seník. Takto stavení ještě nějaký čas sloužilo a když do něj začalo zatékat, dali od něj ruce pryč. Však to vlastně nebylo ničí, že. No a od té doby budova chátrala a chátrala až někdy do roku 2007, kde její havarijní stav byl zkratkovitě vyřešen demolicí hlavní části lodi kaple, zasypání podzemní krypty a svržení klasicistních sloupů v průčelí. Zbylo tak jen vstupní torzo, které patrně nečeká nic zázračného. V internetovém ráji se dají dohledat ještě fotografie z roku 2003, kde je patrná okázalost původní hrobky. Jakýsi spolek Zelené srdce nechal v roce 2019 před vchodem vztyčit kříž, aby alespoň nějaká pieta na místě drobátko zvostala.

 

Fotografie jsem pořídil 28. května 2022.

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky