Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kdysi jsem čítával a slýchával rezolutní přesvědčení, že v USA stojí black metal za pendrek, a že takový muzikantský pokus je prostě jen kopírka a snaha předem odsouzená k vlastní záhubě. Líbí se mi to odhodlané smetení ze stolu všeho, co neznám a projev jasné nenávisti vůči novotám, ale zároveň je mi líto patřičné osoby, či více osob, že se takto uboze sami okrádají o zajímavé zkušenosti a především o velice pestrou nabídku pojetí žánru v jiných končinách. Jasně že je podezřelé, když nadšenec z Brazílie pěje ódy na éru vikingů, ale to samé platí i pro našince, není-liž pravda? Takže odhoďme předsudky – dnes vytasíme dvě velice líbivé kapely ze Spojených států a jednu z Německa (aby nám ta Evropa nebyla líto). A v závěru, tradičně, nějaký ten výlet za poznáním.

Hulder
Godslastering: Hymns Of A Forlorn Peasantry

2021
USA
MA / BC

Pro fanoušky: Inferno (starší éra), Darkened Nocturn Slaughtercult, Astarte

Projekt/kapela Hulder tu existuje od roku 2018 a uvedená deska je vlastně tou první velkou, jak se říká debutovou. Sice už do světa bylo vpuštěno několik zápalných šrapnelů v podobě tří demáčů, jednoho EP a nějaké té kompilace, ale svět si ve své šíři chce pamatovat hlavně velké činy, tudíž i velké desky. S tou aktuální (ačkoliv datum vydání spadá do roku 2021) se však ocitnete několik let nazpět v čase. Můžeme klidně škrtnout minimálně dvacet let a budeme se kolébat na úžasné vlně. Ano, je to ten syrový a zcela upřímně zlý black metal, který nespoléhá na sílu melodií, ale věří v neurvalou hbitost riffů a explozivní směs rychlosti. Jenže Hulder není tak jednoznačně o agresivitě, jako spíše o té syrové podstatě a poctivém budování atmosféry. Oni i ti nejvíc blasfemičtí jezdci uměli občas zvolnit a vystavět podivnou atmošku, která je na oko kýč, ale ve své podstatě si nás omotává kolem dlaně. Tu pak sevře v pěst a jediným mocným výpadem uštědří kurevskou ránu do xichtu. Dojde k procitnutí, že tohle špinavé a neučesané dějství je vlastně natolik opojným prvkem, že se nabízí jediné možné logické vyústění – fascinace. Hulder je teda klasický syrový black, který se nebojí tu a tam zvolnit a pohrát si s náladou. V největší šíři však pevně drží otěže středního tempa v jasném napětí. Jo a abych nezapomněl, celkem důležitou věc… alespoň pro mě…, tak Hulder je jednočlenný soubor… ehm projekt/kapela, kterou tvoří dívka jménem Marliese Beeuwsaert (ročník 1994). Takže ta fascinace hudbou má další bod navíc (za předpokladu, že jste stejně jako já prachsprostí a nenapravitelní heteráci). Přeberte si to, jak chcete darebáci.

Vampirska
Vermilion Apparitions Frozen In Chimera Twilight

2022
USA
MA / BC

Pro fanoušky: Černý kov, Behexen, Lamp Of Murmuur

V Americe ještě chvíli zůstaneme, a to s další bandou, jejíž počet členů je neznámý. Takže to klidně zase může být záležitost jedné persony. Pokud jste se trochu naladili na ten syrový black metal s výše uvedenou záležitostí, tak v případě Vampirska půjdeme vyloženě na dřeň. Vskutku skoro pravěké vymýtání mysli od všeho, co by ji mohlo nutit přemýšlet. Tenhle black metal je čistě o destruktivním pocitu a vystřelí hlavu někam do neznáma, takže se může snadno stát, že nebudete reagovat na podněty z okolí. Proto doporučuji opravdu intenzivně soustředěný poslech, ale to ostatně u všeho, co zde předkládám. Určitě musím vypíchnout řezavou sílu kytar, protože to je fenomén, který mě baví na téhle věci snad nejvíc. Zpěv? Jen nějaký mručení a skučení v pozadí, které dokresluje náladu do jasně nepříjemných poloh. Bicí? Útočná bestie, co chvíli vrní jak poslušná kočka, ale zároveň je to nevyzpytatelná šelma, kterou na řetězu nelze udržet. Basa, klávesy? Jo někde to tam je, vylepšuje prožitek, umocňuje pasáže, ale nehraje prim. To hlavní je monolit syrového black metalu, který má fakt velkou energii. Berte všema deseti, pokud je vám taková podoba blízká. Zbývá se pak ještě poohlédnout po starší nahrávce, kterou se kapela uvedla do světa velkých desek: Torturous Omens Of Blood And Candlewax z roku 2020. Už ty názvy, že?

Henbane
Through The Sabbath Black Sky

2022
Německo
MA / BC

Pro fanoušky: Silva Nigra, Besatt, Hell Militia

Zpátky do evropského pojetí blacku (ačkoliv bych výše uvedené kapely, asi úplně nerozeznal od nějaké severské formace) se vrátíme s novou kapelou Henbane. Inu novou… je to relativní. Vznik se datuje nějakých sedm let zpátky a ještě předtím lze vystopovat snažení autorů v kapele jménem Agonie. Ovšem nějakým velkým nadšením pro nahrávky se tu nelze ohánět, kapela se drží při zemi a na kontě má (pod oběma jmény) jen něco málo (splitka, EP). Střídmé dělení se s veřejností o nové skladby však přineslo své ovoce, neboť teprve ta letošní velká a debutová deska nabízí vskutku vybroušené kousky. Na první pohled se může zdát, že nejde o nic velkého, ale po bok dnešních syrových nadílek se mi tenhle pamlsek hezky hodí. Je to další z řady zástupců tradičních hodnot black metalu (v hudebním spektru), takže takové to Gorgorotí zlobení, Mglovské mystično a třeba Endstillovský nekompromisní souboj s posluchačem. Vlastně se tahle muzika z dnešní nabídky poslouchá prakticky nejsnadněji a také má nejučesanější fazónu. Ovšem tím nechci říct, že bych Henbane vytáhl jako random bandu z klobouku. To ne. Věřte, že výběr prochází několika zanícenými poslechy širší škály alb. Henbane jsou dobří ve svém řemesle a jejich prezentace je uvěřitelná a schopná úspěšné anexe vašich sluchovodů. Velmi přívětivá věc, co s vámi skvěle zacvičí.

Kostel Narození sv. Jana Křtitele

Samotné položení základního kamene tohoto kostela, respektive někdejší prapůvodní kaple, je v mlhách. Kosmas sice uvádí líbivou historku, která se datuje do raného období 11. století, pevnější prameny se ale shodují v tom, že za dob působení knížete Břetislava I. (éra let 1034 - 1055) byl tímto panovníkem objekt darován řádu benediktinů, kteří jej rozšířili na kostel a rovněž zde založili klášter/probošství. Uvádí se, že zřejmě v roce 1425, když husité obléhali nedaleký Točník, tak jen tak mimochodem zneškodnili i toto sídlo, kde zůstal stát jen samotný kostel. V letech 1770 – 1774 se stavba upravuje do barokního hávu a soudobá podoba vznikla vlastně nedávno (devadesátá léta) za pomocí restaurátora Karla Stádníka a finanční podpory obce Kublov.

Do dnešních dnů se na místě nachází základy původního probošství, jehož vznik se uvádí do doby století čtrnáctého. Ovšem historický význam má samotná lokalita mnohem hlubší. Nacházíme se totiž na vrchu Velíz, kde byly objeveny archeologickými průzkumy nálezy z dob pravěku i fragmenty z osídlení Kelty a samozřejmě i Slovany. Právě do slovanského ovládání sídliště se staví vznik názvu kopce, jelikož je údajně odvozen od jména boha Velese. No a právě socha tohoto dávného archetypu je na vrcholu hory k vidění i dnes. A protože takováhle vazba samozřejmě není samo sebou, nabízí se pár senzačních výkladů…  Pokud by vás o tomto místě zajímalo něco víc, ušetřím vám trochu toho gůglení a nabídnu odkazy na jedno kratší video a na jedno delší.

Fotografie jsem pořídil 24. března 2020