Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

A začneme pozvolna. Jako první kapelu, jejíž tvorbou se budeme prodírat, jsem vybral KAUAN. Znáte, neznáte? Ať už je vaše odpověď jakákoli, jisté je, že jejich hudební přínos mne zjevně oslovuje dostatečnou měrou tak, abych byl schopen jim věnovat čas a několik řádků.

Kapela vznikla roku 2005 a pochází z Ruska. Zakladatelem byl multiinstrumentalista Anton Belov, který rok předtím založil kapelku Helengard s tajuplnou zpěvačkou Alinou Roberts. V kapele Kauan však k sobě přizval houslistku jménem Lubov Mushnikova a nově vzniklé duo začalo hrát citlivý folk doom původně i s prvky blacku. Zpěv se měl nést v lyrice ruské a finské. Vize byla dána, zbývala jen realizace, ale první nahrávka přišla až o nějaký ten pátek později.

Lumikuuro   (2007 / BadMoonMan Music)

Prvotní zášleh kapely do povědomí všech posluchačů a hned můžeme hovořit o kvalitním a vyspělém díle. Pro mnohé dokonce vrchol tvorby. Čím je tak výjimečné? Nový směr, nové postupy, nebo snad nový žánr? Kdepak, je to čistý procítěný doom folk, ze kterého je cítit něha i žal. Jedná se o hudbu, která se umí podělit o své emoce a svou duši dává takřka na omak. Můžeme podstrčit i drobný vliv black metalu, ovšem jeho ďábelské sklony se vyskytnou jen sporadicky a prakticky jen v první polovině alba. Nejvíce však v titulní skladbě Alku, proto nedoporučuji album zatracovat hned po dohrání této úvodní písně. Pravé pohlazení přichází až v závěrečném trojlístku písní Syleilyn Sumu, Villiruusu a Syleilyn Sumu (Akkustika). Jak to jen popsat… to ani nejde. Píši tyto řádky a zároveň poslouchám ono album. Nejsem schopen slov, jen zamyšleně mlčím, přivírám oči a nechám se konejšit. V mysli fantazíruji o tom, co bych rád a jak by to bylo krásné. Zkrátka nádherné a příjemné pocity… Zde předkládám ukázku v podobě závěrečného songu: ukázka

Tietäjän Laulu  (2008 / BadMoonMan Music)

Druhé album je o poznání pomalejší a atmosferičtější. Zřejmě díky úspěchu procítěnějších písní z alba minulého. Nicméně stále tu je jakýsi dovětek black metalu, lépe řečeno snad jen metalu. Skřehotání výrazně ubylo a zůstaly jen čisté finsko-ruské zpěvy. Více se vsadilo na akustické nástroje, zejména klavír a housle. Toto album můžeme označit za melancholické snění místy obohacené o kytarové výpady, které nedovolí posluchači usnout docela. A stejně se u této muziky báječně usíná. Pouhých šest písní v městnaných do necelé hodinky. Na této desce bych si už dovolil bližšího přirovnání ke kolegům obdobného žánru – Agalloch, zejména se mi vybavuje EP The White. Z hudby je cítit závan přírody, kterou zastupuje použitý jazyk (jak ruský, tak finský). Cítíte dech lesa a mráz sněhové přikrývky. Na tomto počinu úspěšně vykrystalizovala invence v dlouhých kompozicích a nádherných melodiích. Skutečně zdařilé a příjemné dílo na poslech. Přiznávám, že je mám z celé tvorby kapely asi nejraději.  ukázka

Aava Tuulen Maa  (2009 / BadMoonMan Music)

Třetí zásah do diskografie Kauan otevírá nádherná instrumentální věcička Ommeltu Polku a hned je znát, že se od svého předchůdce příliš nevzdálili. Tentokrát se umělecká dvojice obešla bez jakýchkoliv hostů a vše si zastává čistě sama. Už na začátku tohoto odstavce mohu s jistotou říci, že je album téměř totožné s deskou o rok mladší. Tím se sice může dostavit pocit, že album nic nového a lepšího nenabízí (což je svým způsobem pravda), ovšem stále se jedná o čistě nádhernou procítěnou hudbu, která je podána s takovou ladností sobě vlastní, že se hodnocení znovu šplhá do výšin. Vlastně na stejnou úroveň. Ti z vás, kteří se tu a tam rádi oddávají čisté melancholii a nevinnému snění, zapište si název i tohoto alba do poznámkového bloku. Jde o to, že hudba se čím dál více vzdaluje black metalu (a snad i metalu obecně) a dává větší prostor folkovým nástrojům a jemným melodiím. I zpěvu ubylo, ačkoliv se ho stále dočkáme. Spíše se zaměřuje na barevnost kompozic a samotných melodií. Ačkoliv deska obsahuje jen pět skladeb, čiší z ní spoustu nápadů a pestrých pasáží. Znovu tak poznamenávám, že se jedná o velice vydařený kousek. Jako ukázku jsem vybral jsem prostřední song Föhn, ukázka.

Kuu… (2011 / Avantgarde Music)

Jistý časový odstup v tvorbě dopadl i na výraz hudby samotné. Playlist se zkrátil na čtyři písně a jejich atmosféra už nezní tolik přírodně jako u třech předchozích alb. Více se experimentuje s ambientními plochami a ono snění už není tolik soustředěné, ale spíše vyloženě uspávající. Přesto všechno si stále Kauan udržují svůj charakteristický rukopis. Stále poznáváme tóny, které do jejich repertoáru zkrátka patří, více se ale ocitáme v elektronických než ve strunných periferiích. Je tak jistým svátkem okamžik, ve kterém na povrch vypluje kytara či housle. Nebudu se zlobit na nikoho, když bude tvrdit, že se v hudbě jednoduše ztratil; i já místy tápu. Ale nakonec mne autoři dokáží navrátit do patřičných kolejí, aby se mé negativní myšlenky a pocity neprohlubovaly. Nicméně i tak se deska stojí dosti obstojně a lze ji řadit k těm lepším, ovšem v rámci tvorby a diskografie kapely je to její nejslabší článek. Ukázku tvoří závěrečná tahanice Suora Liila Sydänkäyrä, ukázka.

V současné době mi nejsou známy žádné známky činnosti této kapely, ale pokud se objeví nějaká nová deska, je téměř jisté, že si pozornost zaslouží. I když po posledním albu bude obezřetný přístup na místě, trojlístek prvotních nahrávek zůstává nepokořen.