Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po celém světě se kutálí tykadlovitá koule koronaviru, na ulicích to vypadá jak v laciném sci-fi, kde měl kostymér velmi osekaný rozpočet, drobní podnikatelé vozí pizzu pro rozvážecí firmy, děti lezou po zdech chudnoucím rodičům a když si někdo na druhé straně ulice odkašle, většina svědků už se radši rovnou posypává vápnem. Cynicky jsme si užívali kulturu postavenou na tématech konce civilizace, misantropie a nihilismu, přičemž když na to přijde, uvědomujeme si, že to není vlastně taková paráda, jak se to celé jevilo. Je zřejmé, že jako společnost z této zkušenosti vyjdeme proměněni. Může to být v dobrém i ve zlém, což je koneckonců na nás všech.

Jeden z mnoha sektorů, které aktuální situace silně dusí, je hudební scéna. Jedněmi milovaná jako subkultura plná tvůrčí svobody a lahodné estetiky, jinými zatracovaná jako vyčpělá továrna na již slyšené, která si nezaslouží nic lepšího než hanlivé označení hudební průmysl. Pravda je někde uprostřed, aneb každému co si zaslouží. Zaplaťpánbůh. Zatímco porůznu nabyté nahrávky mohou v domácích přehrávačích znít horem spodem, v koncertních sálech, kulturácích a klubech je ticho jako v hrobě. Nebo snad ne? Rozhlédli jsme se kolem sebe a oslovili pár zástupců ze zavedených klubů, jak se jim daří, co dělají a jestli třeba nepotřebují s něčím helfnout.

Opona spadla v polovině března. Omezení byla postupná, ale od 16. března začal platit úplný zákaz akcí. „Ještě večer 12. března, kdy u nás probíhala one man show, jsme si říkali, že to s omezením do 100 osob na akci ještě zvládneme. Ráno už ale bylo vše jinak a od pátku 13. března, jsme veškeré živé koncerty zrušili nebo přeložili na pozdější termíny“, říká Martin J.Kopuletý z brněnského klubu M13. Robert Banovský z jiného brněnského klubu Melodka přiznává, že „jsme vůbec nestihli zareagovat, šlo to tak rychle, že od oznámení o omezení lidí na 100 jsme neudělali už nic. Naše kapacita je 350 lidí, tzn. omezení na 100 bylo hodně výrazné snížení.“ V Kabinetu Múz měli před sebou sérii vyprodaných koncertů, takže ke zrušení či odložení akcí sáhli prakticky hned. Ještě hůř na tom byl strahovský klub 007, jehož provoz ovlivnila dřívější vlna zavírání některých vysokých škol. „Dnes nám bylo doručeno nařízení rektora, na půdě ČVUT se nesmí konat žádné kulturní (ani jiné) akce, nehledě na počet zúčastněných osob“, napsal klub 10. března na svém facebooku.

Jak se šířila lavina nemoci následovaná vládními opatřeními většiny států, situace klubů se začala odvíjet nejen od nařízení tuzemských politiků, ale zejména od dění v zahraničí. Kapely a management sahali k rušení turné a koncertů a Evropa prudce zamířila do kulturního vakua. Nastal chaos? „Poslední dobou se neřeší nic jiného než najít možný jiný termín, snad v již klidnějším čase. Všechny strany moc dobře vědí kolik práce, úsilí a samozřejmě i peněz v tom figuruje, takže komunikace probíhá ve vzájemném respektu. Možná i s větší lidskostí. Každý chápe tuto nestandardní situaci a poslední dobou kolikrát dochází z jinak dost chladného prostředí k výrazné změně. Bookeři otvírají své osobní příběhy z karantény.“ Taková je zkušenost Jirzy z Kabinetu Múz. Podobně se vyjádřil i Martin z M13, který prozradil, že „všichni angažovaní v této věci, od zaměstnanců, přes kapely a promotéry pochopili, že jde o výjimečnou situaci a vážnou věc a jednotně se shodli, že se nařízení musíme podřídit. Domluva o zrušení či přesunu akcí šla hladce.“

Slova o vzájemném pochopení a vstřícnosti mohou za normálních okolností znít jako fráze z laciného filmu, ale v aktuálním stavu přispívají naději, že krizi přežijeme v dobré psychické kondici. Navíc zmínka o přesunech (nikoli rušení) koncertů musí uchu neuspokojeného fanouška alespoň částečně lahodit. Je však prostor, kam domluvené akce naskládat? S mírnou nadějí se zástupci klubů dívají na letní období, které i při uvolnění omezeného režimu může být poměrně atypické. V současné době se o tom sice nahlas nemluví, nicméně je pravděpodobné, že letní festivaly letos neproběhnou. Pokud ne kvůli omezení shromažďování, tak definitivně kvůli omezení přechodu hranic. Například festival Obscene Extreme, odehrávající se na začátku července, již začíná vysílat morové vlaštovky, že svému konání tento rok přestává věřit. Oficiální zpráva z 26. března hovoří o tom, že existuje jakýsi plán B. „Plán je takový, že pokud se situace kolem COVID-19 neuklidní, tak budeme muset celý ročník 2020 přesunout na červenec 2021, včetně kapel. Jsme v kontaktu se všemi kapelami a situace je v některých zemích skutečně dramatická (Španělsko a Itálie) a v některých zemích se určitě bude zhoršovat, třeba USA, odkud k nám má přijet mnoho parádních kapel. (…) Koncem dubna/začátkem května uděláme finální rozhodnutí a dáme Vám vědět, co a jak!“ Tato jinak trudná situace na hudebním poli by mohla klubům, na které by vládní omezení v tu dobu již nemusela padat z takové výšky, poskytnout trochu vzduchu k nadechnutí.

V létě mají vnitřní hudební prostory obvykle volnější režim a často se traduje, že důvodem je mimo jiné i nezájem kapel, které se zaměřují spíše na festivalovou open-air scénu, kde k sobě mohou přilákat více lidí. Není to prý však docela pravda, jak tvrdí Jirza: "Poptávka kapel a promotérů na letní období je vždy. Jediným faktorem, proč v tomto čase kluby více méně spí, je minimální poptávka ze strany návštěvníků." Další brněnský klub M13 také hodlá být tento rok otevřený a vytvořit program pro celé léto: "Doufáme, že až tato krize pomine, opět se obnoví zájem zejména zahraničních kapel, které pravidelně poptávají právě prázdninové termíny.". Naproti tomu zástupce brněnské Melodky Robert Banovský je v tomto směru skeptičtější: "Určitě bychom na letní sezónu byli připraveni, ale nezdá se mi taková situace příliš pravděpodobná. Lidé se moc nechtějí tlačit v klubech, když je venku 35°C."

S ještě většíma očima se všichni dívají na sezónu podzimní, u které věří, že koronavirové tažení již bude ve svém epilogu. "Dá se říci, že valná většina zrušených koncertů má již nový termín v druhé půlce roku. Říjen až prosinec by mohl být ohromný, pokud se situace zlepší a hranice otevřou." říká Jirza z Kabinetu Múz. I z hlediska návštěvnosti se nabízí opatrně optimistická predikce, že milovníci hudby tentokrát nebudou vybouření bohatou festivalovou sezónou a poptávka po koncertních zážitcích bude vyšší než je obvykle. Argumenty k tomu zůstat doma z důvodu, že ...jsem je už viděl v létě na fesťáku pravděpodobně rapidně ztratí na síle.

Vyhlídky jsou různé a o všem rozhodne tuzemský i celosvětový vývoj koronavirové krize. Klubům v současnosti vládne zvuková dieta a určitě i nervozita z věcí příštích. "Když je klub zavřenej a nikdo tam nechodí, ty přestaneš platit nájem a vypneš topení, tak tě to nestojí moc. Ale doma pak zůstávají lidi, kteří z práce v klubu žijou. Je to pak čistě osobní a to až do té míry, že aktuálně řešíme, kdo je v jaký rodinný situaci a kdo má kolem sebe někoho, kdo ho může teď finančně podpořit. Kdo živí nejen sebe, ale i rodinu s dětma. Kdo má šanci dosáhnout na sociální dávky a kdo ne apod. Dovedu si představit, že když během třeba května se otevře i třeba v omezeném provozu, tak se začnou generovat příjmy a zaplatí se alespoň práce lidí za barem, zvukaři atd. Dlužný nájmy doplatíme třeba během dalších 6-12ti měsíců. Jestli bychom měli být zavření déle, tak se přinejmenším rozpadne ten tým, který tvoří Underdogs’, protože si všichni budou nuceni najít jíné způsoby obživy." říká Michal Kočan, zastupující pražský Underdogs'.

Některé podniky se jakž takž činí v nouzovém režimu díky doplňkovým činnostem, jiní pro změnu využívají nedobrovolný prostor a čas pro renovace a zvelebování interiéru. Například brněnský Bajkazyl udržuje v provozu svůj cykloservis (k datu vydání článku platí otvíračka Po-Pá 17-19:00), v Kabinetu Múz to voní z veganské kuchyně. V motobaru Unleaded Coffee vyhrnuli rukávy a vrhli se na rekonstrukci. Zkrátka, je-li to aspoň trochu možné, palci nikdo netočí.

Zásadní otázkou je, kdy se oklepe (jestli vůbec) alternativní a DYI hudební scéna. Robert Banovský si je "jistý, že pokud nedojde k nějaké podpoře např. ze strany města Brna, některé subjekty zaniknou." A nemusí jít jen o výpadek příjmů u koncertů, jak trefně poznamenal Michal Kočan: "Nikdo taky moc neřeší, jak ta událost třeba ovlivní legislativu, možné změny hygienických norem apod. to všechno může mít vliv na budoucí akce. " V současné chaotické situaci se zatím nikdo nepouští do rozsáhlejších předpovědí, jak by mohla čerstvě oklepaná hudební scéna vypadat. Faktem však je, že minimálně z jednoho hlediska by mohla být pro hudebního nadšence tahle patálie příslibem trochy dobra, jak se zmiňuje zástupce Kabinetu Múz: "Myslím, že koncem roku by mohlo vyjít dost nových desek, díky času strávenému ve zkušebnách." Nicméně nám jde zatím zejména o to, abychom je mohli mít kde třeba poslechnout naživo.

Prakticky veškeré plány, predikce a očekávání zmíněná výše vycházejí z těch nejoptimističtějších předpokladů vývoje situace. A zatím nemáme příliš indicií k tomu se k nim přiklánět. Stát začíná couvat v příslibech vyrovnání ztrát zasaženým subjektům, lidé v rozhodujících funkcích se vážně zmiňují o uzavření hranic na období delší jednoho roku a je zřejmé, že v zemi, jejíž politická garnitura by nemohla být od kulturní scény vzdálenější, to bude tato oblast, na kterou zapomene státní podpora nejdříve. Klubová scéna a živá hudba bude tak potřebovat podporu nejen těch, kteří za ní stáli doposud, ale i těch, kteří si alespoň uvědomují, nakolik je esenciálním stimulem i pro další rozvoj nezávislé kultury a kontra-kultury a že bez ní by se naše města, potažmo země, zase více posunuly k beztvářnosti. Nezapomeňte tedy na to, až bude po všem a vy budete ve středu večer sedět doma, když tři zastávky od vás bude probíhat nějaký malý koncert, že když tam alespoň na hodinku a půl dorazíte, zatáhnete kilo za vstup a dáte si pivo a panáka, tomu podniku to pomůže. Jak koneckonců uzavírá Michal Kočan: "Bezkonkurenčně nejlepší je prostě vyrazit občas ven a nějaký peníze na takových místech utratit. Sbírka je hezká a může nám teď pomoci, ale je zbytečná na prázdnej klub."

Tak jako tak, kdo dočetl o svobodné vůli až sem a má na dně kapsy nějaký ten čtvrťák, ten nemůže mít výmluv proti alespoň symbolické podpoře některého ze svých oblíbených hudebních prostor. Pravda o tom, co je totiž momentálně třeba na prvním místě, není kdovíjak poetická, jak potvrzuje Robert Banovský: "Jsou to jednoznačně finance, co bude rozhodovat o tom, kdo se karanténou nějak probije a kdo bude muset zavřít." Proto také klub Melodka, jejímž hlasem mluví, využil možností platformy Donio a osvědčený brněnský kulturní azyl můžete podpořit právě tam. Podobně to má pražský Underdogs', kterému lze pomoci pro změnu skrze server Patreon. Možnost stát se zde patronem klubu bude prý ještě k dispozici pravděpodobně i poté, co se prostor opět otevře. 

Pražský klub Modrá vopice se snaží získat prostředky od fanoušků přes hithit.com a detaily této finanční podpory naleznete pod tímto odkazem. V éteru jsou zajímavé odměny a permanentky. Kabinet Múz pak nabízí celou kompilaci aktivit, která mu pomůže udržet se nad vodou: "Kupujte vstupenky. Zvěte přátele na chystané akce. Poslouchejte nahrávky umělců, kupujte jejich desky nebo jim jenom napište. V současné době u nás funguje v době karantény jen naše veganská restaurace Die Küche. Teď jen na bázi take away nebo rozvážky. Taky je u nás možnost si pořídit desky z našeho vinylového krámu Kabinet Records." Stačí si napsat o seznam, dodáváme. Klub M13 zase lze krom finanční injekce podpořit i nabídkou kulturního programu do budoucna či propagací v médiích. Ostravský Barrák našel už dřív jednoho kostlivce ve skříni, kampaň na jeho podporu „Barrák tě potřebuje!“ stále běží… A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho.

Bohužel není v silách tohoto textu obsáhnout aktuální strasti kompletní palety hudebních prostorů u nás, nicméně pokud současná neutěšená situace přeteče za určitý časový a restrikční limit, tak to nakonec možné bude a to by byla pro pomalu a dlouho budovaný tuzemský hudební underground obrovská rána, kterou asi nikdo nechce. 007, Bajkazyl, Kafé v lese, Barrák, Unleaded Coffee, Klub FAMU, to všechno a další jsou místa, na jejichž dveře nakreslila morová rána červený kříž a pokud jim fanoušci nepomohou se zvednout již třeba jen svojí přítomností poté, co to všechno opadne, můžeme přijít třeba i o možnost nabídnout koncertní prostory pro naše oblíbené interprety, až budou hledat možnost si zde zahrát. A nikdo pak nechce jezdit na každý druhý koncert do Berlína, protože kámoši si pak o něm budou říkat, že je to debilní hipster.